Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královnina dcera 1. kapitola

Twilight series wallpaper by Alice


Královnina dcera 1. kapitolaVšichni v sále na ni se zájmen hleděli. Jako kdyby z ní vyzařovalo něco zvláštního. Něco prastarého, mocného, možná nebezpečného. Upíři v sále byli ve střehu...

Skoro svítalo, když letadlo přistálo ve Florencii. Vyšla před letiště a rozhlédla se. Viděla několik místních obyvatel a spoustu turistů, kteří se spěchali schovat před úmorným vedrem do letištní haly. Cítila slaný přímořský vzduch a zápach potících se těl. Znechuceně nakrčila nos a zamířila k autu, které na ni čekalo, aby ji odvezlo. Nedokázala si představit, jak by se v tomhle smradu trmácela někam do hotelu. Pravděpodobně by cestou zabila několik lidí. Vděčně pomyslela na Samiru, její lidskou asistentku. Často spolupracovala s lidmi, upírům nevěřila.

Jak tak auto kličkovalo úzkými florentskými uličkami, přemýšlela o smyslu své cesty. Nedokázala pochopit, co ji přimělo vydat se na cestu. Žila poklidný život, byla svou paní, byla téměř šťastná. A teď? Bezdůvodně se žene někam, kde bude pevně spoutána pouty hierarchie. Někam, kde se všechno točí jen okolo vládců a ona je bude muset bez výhrad poslouchat a sloužit jim.

Najednou auto zastavilo a ona vystoupila. Zběžně přelétla budovu hotelu očima a přečetla nápis na budově. Hotel Firenze byl jedním slovem nádherný. Nacházel se na ulici Borgo Pinti v historické části Florencie. Byla si naprosto jistá, že Samira vybrala to nejluxusnější zařízení v okolí, ostatně jako vždy.

Pomalým, sebevědomým krokem vstoupila do rozlehlé hotelové haly a zamířila k recepci. Recepční se na ni s úctou a zájmem podívala.

„Dobré ráno madam, vítejte v hotelu Firenze, s čím vám mohu pomoci?“

„Mám rezervaci. Na jméno Nicole Scottová,“ řekla melodickým hlasem.

„Moment, prosím,“ rychlými pohyby vyťukala jméno na klávesnici a opět na ni pohlédla, „madam, máte Apartmá Parlour, je to naše nejlepší apartmá. Doufám, že budete spokojená.“ Podala jí kartu od pokoje a jako na zavolání se objevil zřízenec, se kterým zamířila do pokoje. Šli mlčky, výtah je vyvezl až do horního patra. Pokoj se jí líbil, byl zařízen ve světlých barvách a byl nádherný. Zabíral skoro celé patro. Nicole si ho ještě stále prohlížela, když vtom uslyšela nepatrný pohyb.

Zřízenec nervózně popošlápl a ona se k němu otočila. Byl mladý a vysoký. Nemohlo mu být víc než dvacet. Jeho tmavé vlasy se kroutily do jemných kudrlinek. Slušelo mu to. Pomalu došla až téměř k němu. Prohlížel si ji a oči mu těkaly ze strany na stranu. Nikoho tak krásného ještě neviděl. Myslel na tu ženu před sebou. Přemýšlel, co je asi zač. Sledovala ho se zvláštním výrazem. Slyšela totiž tlukot jeho splašeného srdce, ale spíš ji zajímala jeho krev. Svěží, horká, pulsující krev. Zhluboka se nadechla a vychutnávala tu opojnou vůni…

Věděla, že by neměla, ale ta žízeň… Ta spalující žízeň… Ve zlomku sekundy se rozhodla.

Ne!

Se sebezapřením vydechla, vztáhla k němu ruku a podala mu balíček bankovek. Jakmile zjistil výši obnosu, snažil se odporovat, ale mávnutím ruky ho poslala pryč. Jen co odešel, přešla k oknu a dívala se na řeku Arno, která tekla opodál. Nevěnovala jí pozornost, myslela na to, co ji čeká večer. Na návštěvu Volterry. Na to, co řekne Arovi. Na to, jak vysvětlí svůj příjezd.

Volturiovy poznala jen několik desítek let po přeměně. Měla štěstí, že to tenkrát přežila. Nechovala se zrovna způsobně, byla velmi nápadná a Volturiovi se to rozhodli vzít do svých rukou. Jediné její štěstí bylo, že Aro jí byl tak uchvácen, že ji vyslechl. Dokonce jí nabídl domov ve Volteře, ale ona odmítla.

A teď, po tolika staletích přišla. Sama a dobrovolně.

Jakmile se začalo stmívat, sešla dolů a nasedla do připraveného auta. Cestou sledovala krajinu kolem silnice a snažila se na nic nemyslet. Ale bylo to těžké, do hlavy se jí neustále vkrádaly myšlenky. Jeli něco málo přes hodinu, pak auto zastavilo před obrovským, starobylým hradem. Řidič jí rychle pomohl vystoupit z vozu a Nicole tam jen tak stála a zírala na hrad. Cítila se rozporuplně. Bila se v ní hrůza, respekt a pokora z tohoto místa.

Volterra, město upírů.

Nicole byla neklidná, nevěděla, co ji čeká. Mohli ji zabít, vyhnat nebo mučit. Stále nedokázala pochopit, proč je tady. Co ji sem táhne? Naposledy se nadechla a konečně zamířila do hradu. Jen co prošla vstupní bránou, připojili se k ní dva upíři, kteří předtím stáli na stráži u skleněných dveří. Doprovodili ji až k recepci, za kterou seděla žena. Na jmenovce měla napsáno Gianna. Byla člověk, přesto ji však přítomnost upírů neznepokojovala.

„Přejete si, madam?“ zeptala se.

„Ano, přišla jsem navštívit Ara,“ odpověděla jí Nicole a sundala si teď už zbytečné sluneční brýle.

„Vaše jméno, prosím?“

„Nicole Scottová.“

„Prosím, posaďte se na chvíli,“ pokynula rukou k pohodlné sedačce naproti recepci.

Posadila se tedy a její dva strážci si stoupli opodál. Netrvalo dlouho a přišli další dva. Ve dvou z nich poznala upíry, kteří byli v Káhiře. Zvědavě si je prohlížela a sledovala, jak oni dělají totéž. Byla si jistá, že ji také poznali, ale nikdo z nich nepromluvil. Recepční nepatrně kývla a jeden ze strážců, ten menší, pokynul rukou směrem do útrob hradu.

„Madam, jste očekávána, následujte nás, prosím.“

Vstala a šla za nimi. Kráčeli rychlým krokem po dlouhé tmavé chodbě kamenného hradu. Nicole doprovázená čtyřmi strážci. Věděla, že v případě nouze by nejspíš jednoho z nich dokázala zabít. Věděla také ale to, že potom by neměla sebemenší šanci. Zabili by ji.

Najednou zastavili před těžkými dubovými dveřmi. Dva ze strážců je otevřeli a Nicole vstoupila dovnitř. Sál byl obrovský a plný upírů. Všichni na ni se zájmem hleděli. Zvědaví upíři často navštěvovali Volterru, ale tohle bylo něco jiného. Jako kdyby z ní vyzařovalo něco zvláštního. Něco prastarého, mocného, možná nebezpečného. Všichni v sále byli ve střehu. Nevěděli, co to znamená, většina z nich se ještě s něčím takovým nesetkala.

Nicole si jejich pohledů nevšímala a mířila hlouběji do sálu. Přímo naproti vchodu se tyčily tři masivní trůny, před každým z nich stály postavy v černých pláštích. Volturiovi.

Mlčky na sebe hleděli. Starým se v očích zrcadlilo překvapení. Prostřední ze starých, Aro, přistoupil blíž, stále s překvapeným výrazem.

„Selene, má drahá, omluv mě, ale jsem v šoku z tvé návštěvy. Už jsem ani nedoufal, že tě někdy uvidím ve Volteře.“

„Aro, je to už dlouhá doba. Nesmíme dovolit starým křivdám, aby nás ovlivnily na celý zbytek našeho nesmrtelného života. Mimochodem, teď jsem Nicole. Nechci, aby mě cokoliv spojovalo s mým lidským životem.“ Usmála se na něj a konečně se uklidnila. Chtěla zapomenout na to, kým byla. Zemřela proto, aby se znovu narodila.

„Samozřejmě, má milá, odpusť, máš naprostou pravdu a ani netušíš, jak jsem z tvé návštěvy potěšen. Mí věrní mi sdělili, že se s tebou setkali v Káhiře. Zůstaň, jak dlouho budeš chtít, velmi se těším, až si spolu pořádně promluvíme v soukromí.“

„Děkuji za vstřícnost, ale ve skutečnosti jsem tě chtěla požádat o delší pobyt,“ odmlčela se, v sále zavládlo napjaté ticho a Aro se na ni šokovaný podíval a ve zlomku vteřiny byl u ní. Garda, zděšena tím náhlým pohybem vládce, se připravila k pohotovosti.

 „Prosím, klid,“ zarazil je jediným pohybem dlaně a obtočil Nicole ruce okolo ramen.

„Nicole, slyšel jsem dobře? Ty bys tu chtěla zůstat?“ Aro nechápal tu změnu. Ona přece Volterru nenáviděla…

„Ano, na nějaký čas určitě.“

„V tom případě mi dovol, abych ti nabídl domov v našem skromném hradě a místo v mé osobní gardě. Byla by to pro nás obrovská čest.“

Z gardy se ozvalo zmatené mručení a Nicole se pomaličku usmála. Ta žena, kterou chtěli před chvílí roztrhat na kusy a spálit, se měla stát novou členkou osobní gardy? Všichni členové osobní gardy jsou zároveň něco jako velitelé. Post velitele je prestižní záležitostí a ještě se nestalo, aby jej dostal někdo, kdo právě přišel do Volterry. Ještě k tomu sám a nikým nepozván.

„Bude mi ctí,“ odpověděla s úsměvem a mírně poklonila hlavu. Nějakým zvláštním způsobem se jí ulevilo, nečekala, že to půjde tak snadno.

Aro chytil její ruku a pomalu se s ní otočil směrem ke gardě.

„Mí drazí, dovolte, abych vám představil Nicole, další velitelku gardy!“

Celá garda sklopila hlavu a mírně se uklonila. Zbývající dva vládci jen spokojeně pokývali hlavou, kterou se jim honily naprosto odlišné myšlenky. Aro pokynul rukou a oslovil chlapce stojícího vedle trůnů. Byl menší, s nedospělou tváří a tmavými vlasy. Určitě to byl ten, kterého Nicole znala z Káhiry.

„Alecu, buď tak laskav a proveď Nicole po hradě.“

Upír s chlapeckou tváří k ní přistoupil a pokynul rukou směrem k velkým dubovým dveřím vedoucím ze sálu. Nicole překvapilo, jak je hrad obrovský. Všude se klikatily temné chodby s obrazy osvětlenými slabým světlem. Co chvíli minuli některé ze stovky tmavých, dřevěných dveří a u každých jí Alec trpělivě vysvětloval, kam vedou.

Systematicky procházeli hradem, až došli k rozlehlé, obdélníkové místnosti s malými okýnky skoro až u stropu.

„Tady je tělocvična, každý den – po svítání – tady trénujeme. Trénink je povinný pro všechny. Bojujeme nejčastěji proti sobě, někdy si taky bereme mladší bojovníky z gardy. Ty ale musíš projít nejdřív výcvikem.“

Nicole se usmála a těšila se na svůj výcvik. Byla upírkou už přes devatenáct století a bojovat uměla. Nepředpokládala, že by se naučila něco nového. Cestou se ale ještě vyptávala na výcvik a bojové techniky. Zanedlouho došli k nekonečně dlouhé chodbě vedoucí do odlehlé části hradu.

„Zde jsou soukromé komnaty vládců a jejich manželek, vstup je povolen pouze ve výjimečných situacích.“

„Jako třeba?“ zeptala se pro upřesnění.

„Třeba kdyby někdo nečekaně napadl hrad, ale to je nepravděpodobné. Teď se přesuneme do našeho křídla.“

Křídlo gardistů leželo na západní straně. Rychle vystoupali po schodech do druhého patra. Alec zamířil ke třetím dveřím vpravo.

„Tady je tvá komnata. Vše je přichystané,“ otevřel dveře do pokoje, „tak tedy ráno na výcviku.“

„Budu se těšit,“ hlesla ironicky, ale to už byl pryč.

Vstoupila do pokoje, který byl obrovský. Z každého centimetru byl patrný luxus. Pokoj byl zařízen těžkým dubovým nábytkem v hnědých barvách. Vévodila mu obrovská postel se zdobeným čelem, několik pohodlných křesel se stolky a knihovna se stovkami knih. V pokoji byly dvoje dveře. Za prvními byla šatna velikosti průměrného obýváku a za druhými koupelna stejné velikosti. V té byla velká vana z mramoru a spousta zrcadel. Nicole musela uznat, že ve Volteře mají vkus. Zavřela dveře a vrátila se zpátky do pokoje, svalila se na postel a přemýšlela o tom, co tu sakra dělá.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Královnina dcera 1. kapitola:

 1
4. Pinka25
27.06.2014 [23:06]

Moc hezký. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.06.2014 [21:10]

CatherineCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.06.2014 [19:44]

Ivka77Veľmi pekný začiatok poviedky. Začítala som sa takmer okamžite a vôbec neviem, aké pokračovanie čakať. O to viac sa naň teším. Páči sa mi, ako píšeš. Nerušivo. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Ja
27.06.2014 [19:21]

Krása. Nádhera. Teším sa na pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!