Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 7

01.10.2009 (20:15) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2380×

EDWARD
Vzal jsem Bells za ruku a přitáhl si ji co nejblíže k sobě a všichni jsme vyrazili na další hodinu. Doufám, že už tam nebude ona…

Možná bych si s Ódry mohl promluvit. Zjistit, o co ji jde, ale nevím jestli by to bylo bezpečné, hlavně nikde, kde bychom byli sami. Chce to nějaké veřejné místo. Nevím jestli bych o svém plánu měl říkat Bells, myslím, že by protestovala a nebo by byla potichu a její pohled by mluvil za vše, což by bylo ještě horší. Neřeknu jí to, nechci aby trpěla kvůli ničemu. Nakonec mě se to přece netýká ne? Chci jen pomoct Alici.

Alice…na tu jsem trochu zapomněl. Podíval jsem se na ni a ona mě celou tu dobu sledovala, přesněji řečeno sledovala moji budoucnost, to co plánuji a moc se jí to nelíbilo. Nesouhlasila s tím, že o tom Belle neřeknu a taky si myslela, nebo spíš viděla, jak jí s Ódry podvedu.

Nesouhlasně jsem na ni zavrčel, čímž jsem na sebe upoutal pozornost nejen Belly. Tázavě se na mě dívala, jen jsem zakroutil hlavou na znamení, že o tom nechci mluvit. Pochopila, ale byla z toho zklamaná. Otočila se na Alici, která na mě pořád hleděla a mračila se…
Můj anděl pochopil, že se něco děje a víme o tom jen my dva a místo smutku z toho, že jí to nechci říct se v její tváři objevil vztek. To není dobré. Alespoň pro mě ne. Tolikrát jsem litoval, že jí nemohu číst myšlenky a teď se to opakuje. Tak moc bych si přál vědět na co právě myslí. Tolik by mi to pomohlo pochopit, co se jí odehrává v hlavě, v její mysli. Bylo by to o tolik lehčí. Sice chápu a respektuji její soukromí, které si ráda nechává, ale občas bych ho rád porušil a ne jednou.

Naštvaně se na mě dívala. Dívala se mi do očí a hledala v nich odpověď na její otázky a myslím, že jich není zrovna málo. Možná se tomu nevyhnu a budu ji muset říct, co chci udělat.
„Udělej to Edwarde.“ Promluvila po dlouhé době Alice. Viděl jsem její vizi, co by se stalo, kdybych ji to neřekl a ona se to dozvěděla. Jen by mě zajímalo, od koho by se to dozvěděla. Ale to je teď jedno. Hlavní je, že by na mě byla hodně naštvaná a hodně dlouho by se mnou nemluvila a co víc, ani by mě u sebe nechtěla. Byla by tak zklamaná, že by se mi naprosto vyhýbala. Zklamal bych její důvěru. Zklamal bych jí tím, že bych ji nevěřil a neřekl co plánuji. Taky by ráda pomohla, hlavně pokud jde o Alici a Jaspera. Bere Alici jako svou sestru a Alice zase ji. Teď mi docvaklo, od koho by se to dozvěděla…

Káravě jsem se podíval na Alici. To by přece neudělala ne? Poraženě přikývla a v myšlenkách se mi omlouvala.
,Promiň, ale vážně bych to v sobě neudržela a musela jí to říct. Taky bych to chtěla vědět být na jejím místě a hlavně bych byla hodně naštvaná, kdybych se to dozvěděla od někoho jiného. Znamenalo by to totiž, že jí nevěříš. Obrať si to na sebe, kdyby ona chtěla udělat něco takového a neřekla ti to…‘
Zase jsem na ni zavrčel.
„Já bych se to dozvěděl.“ Stál jsem si na svém a pocítil na sobě Bellin pohled. Neměla ráda naše tiché debaty. Věděl jsem to, ale teď jsem ji o tom nechtěl říkat. Možná později. Ještě si to musím promyslet, ale na druhou stranu není moc času. Měl bych jednat co nejdřív…dřív než se něco zvrtne…
,Edwarde, je to tvoje věc, ale pokud ji to neřekneš ty, tak já ano. Chápu, že to děláš kvůli mně, ale taky bys to chtěl vědět. Kdybys neměl mě a nikoho, kdo by viděl její plány, tak bys zuřil, kdyby ona něco takového udělala, aniž by ti o tom alespoň řekla.‘
Věděl jsem, že má pravdu. Zuřil bych a ne málo. Věřím tomu, že bych to nesl ještě daleko hůře než moje láska, která se na mě teď mračila až se ji zkrabatilo čelo. Snažila se zaslechnout cokoli, co by ji prozradilo, o čem mi dva vedeme naši debatu. Nechtěl jsem ji dál trápit. Řeknu jí to ještě dnes a pokud možno, tak dnes půjdu sehnat Ódry a promluvit si s ní.

„Bells, víš, že jsi roztomilá, když se mračíš?‘ Ještě jsem ji chtěl trochu poškádlit a docílil jsem toho, že zčervenala a ještě víc se zamračila a uraženě otočila hlavou na druhou stranu. Pohladil jsem ji po tváři a otočil si ji k mému obličeji a s tím jsme my dva zastavili v půli cesty.
„Bells, lásko…no tak…nezlob se na mě.“ Už sice neměla tak nepřístupný výraz, ale pořád na mě byla naštvaná, to jsem viděl v jejích očích. 
Upřeně jsem se jí díval do očí a snažil se ji, jak říká ona omámit. Myslím, že to zabralo. Využil jsem jejího zaváhání a vášnivě ji políbil. Chvíli byla zaražena, ale pak se na mě vrhla, tak jako vždycky. Chtěl bych pokračovat, ale přece jen jsme byli ve škole a to by nejspíš nedopadlo dobře. Už tak děláme rozruchu víc než dost.

Po chvíli jsem se od ní odtrhl, aby mohla popadnout dech a opřel jsem své čelo o to její. Její srdeční tep se pomalu zpomaloval a barva jejího obličeje dostávala svoji původní barvu s nádechem do růžova. Tak moc jsem ji miloval. Jak o mě Alice může vůbec pochybovat? Ale je pravda, že jsem o sobě také na chvíli zapochyboval, tak se jí nemůžu divit a navíc to, co ona viděla ve svých vizích taky není zrovna moc povzbudivé.

Bellino srdce se vrátilo do normálu a my mohli znovu vyrazit, ale nemohl jsem si ještě něco odpustit. Pomalu jsem se k ní začal naklánět. Viděl jsem, jak pozoruje každý můj sebemenší pohyb stejně tak jako já její. Jednou rukou jsem ji odhrnul vlasy na jednu stranu a tou druhou jsem ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji na své tělo. To její bylo naprosto rozpálené. Jsem rád, že vím, co se s ní dělá moje blízkost a že na tom nejsem takhle sám. Obličej jsem měl téměř u toho jejího, její srdce zase bylo jako na poplach a z jejího těla sálalo ohromné teplo. Letmo jsem se otřel svými rty přes ty její a pokračoval přes bradu na krk a tam jsem se zastavil a hladově jí na něj políbil a poté se odtáhl. Měl jsem co dělat, abych se ovládl. Je to pro mě obrovské pokušení a ona mi moc, no spíš vůbec nepomáhá, spíš bych řekl, že ještě zhoršuje.

Musel jsem od ní o krok ustoupit, abych si mohl pročistit hlavu. Nejen ohledně svých myšlenek, které teď byly víc než hříšné, ale i od její lákavé vůně. Neměl jsem potřebu ji nějak ublížit, to už jsem v sobě dávno překonal, toho démona ve mně jsem dávno přemohl, ale to nepopíralo, že pro mě Bella voní nepřekonatelně nádherně a to se nikdy nezmění. Její vůně mi motá hlavu a podkopává moje sebeovládání a ona to moc dobře ví…

Podíval jsem se na Bells a vypadala asi stejně jako já. Možná na tom byla o něco hůře. Vypadala jako omámená, jakoby spala s otevřenýma očima.
„Bells, lásko…“ Zkoušel jsem na ni promluvit, ale jen se na mě omámeně podívala. Musel jsem se tomu usmát. Neměl bych na ni mít takový vliv. Ale ona ho na mě má také. Tohle je možná jedna z mála výhod být upír, vzpamatuji se dřív než obyčejný člověk. Nedovedu si představit, jak bych se dostával z Bellinýho vlivu, kdybych byl člověk. Ale moc rád bych se to dozvěděl, tak moc bych chtěl být člověkem, aspoň na malou chvíli, hlavně kvůli ni.
„Lásko, měli bychom jít na další hodinu, nechceme přece přijít pozdě že ne?“ Jen přikývla a usmála se na mě, ale pak se zase zamračila.
Moje rozptýlení se asi nepovedlo tak, jak bych si představoval, ale co jsem čekal, že na to zapomene?
„Neboj, potom ti řeknu, o čem jsme se bavili, ale o tom až po škole jo? Teď je musíme dohnat ať nezmeškáme začátek hodiny, asi by nám to tentokrát tak hladce neprošlo, učitelka je dneska podrážděná, tak bude lepší ji moc neprovokovat.“ Už se na mě zase usmívala, chytl jsem ji za ruku a propletl naše prsty a vyrazili jsme spolu dohnat Alici a Jazze na další hodinu.

ALICE
Po tom, co jsem cestou na další hodinu vedla s Edwardem tichý rozhovor, tak se zastavil a já jim dopřála aspoň chvíli soukromí v rámci možností, které poskytovala škola. 

Šla jsem za Jasperem a chtěla si s ním trochu promluvit. Neviděla jsem výsledek naši debaty, ale snad to nebude tak strašný, vždyť si chci jen promluvit. Ta nejistota mě totiž jinak zabije.

Vycítil moje nervózní pocity a zastavil se, ale neotočil se na mě. Počkal než jsem ho došla a spustila.
„Jaspere, lásko, děje se něco?“ V očích mu probleskl smutek, ale i zloba? Proč zloba? Udělala jsem snad něco? Pokud vím, tak ne.
„Nic se neděje.“ Odbyl svou odpověď. Bodlo mě na srdci. Jeho tón byl ledově chladný, byl mi úplně cizí jakoby mu ani nepatřil, jakoby to ani nebyl on. 
„Jazzi, prosím…řekni mi co se to s tebou děje?“
„Nemusím ti vůbec nic říkat.“
„No tak, mluv se mou přece.“ Kdybych mohla tak bych brečela a těch slzy by bylo požehnaně.
„Nemusím vůbec nic, nejsem tvůj majetek.“ Zakřičel na mě, ale bylo vidět, že svých slov v zápětí lituje. Mě to ale ublížilo, víc než kdyby mi jednu vrazil, víc než jakákoli fyzická bolest, tohle bylo kruté…tohle jsem si nezasloužila, nikdo by si něco takového nezasloužil.

Ucítila jsem něco chladného jak mi stéká po tváři a setřela to rukou. Podívala jsem se na ruku a na ní byla krvavá slza. Nevydržela jsem to a utekla odtud…


JASPER
Nemohl jsem tomu uvěřit. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem právě řekl lásce mého života, ale je jí ještě pořád ona? Sám se v sobě nevyznám. Možná bych měl vyhledat psychiatra, třeba by mi pomohl, ale nevím co bych mu řekl.

Víte pane doktore, pár set let jsem byl zamilovaný do jedné upírky, ale teď se tady objevila jiná a já nevím kde mám hlavu a kde srdce….mohl byste mi poradit? 
Myslím, že by se mě pokusil akorát tak zavřít do blázince, ale třeba by to pomohlo…nebo taky ne…taky bych možná po pár týdnech nebo dokonce dnech zabil a vysál celý blázinec…asi mi není pomoci.

Podíval jsem se na to, co jsem provedl Alici a nemohl jsem uvěřit, tomu co jsem viděl. Z jejího vždy nádherného oka vyklouzla krvavě rudá slza. Byla jedna, ale to stačilo. Bylo to více než tisíc slov. Setřela si ji a udiveně se na to podívala, pak se podívala žalostně na mě a utekla.

Ty pocity, které se v ní objevily mě srazily na kolena…nezmohl jsem se na žádný pohyb…tolik toho pokazit za jeden jediný den…

« SHRNUTÍ »

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konec nebo začátek? 7: