Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 6

19.09.2009 (11:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2367×

ALICE

Proč se mi tohle děje? Co jsem komu udělala? NIC! Nikomu jsem nic neprovedla, alespoň ne nic takového, abych si zasloužila tohle. Tohle je daleko horší než smrt…tisíckrát horší než smrt. Jde zlomit mrtvé srdce? Lze do kamenného srdce vrazit kudlu? A bolí to o to víc, že ten, kdo tu kudlu drží je osoba, která mi je ze všech na světě nejmilejší…ten, kterému jsem věřila jako nikomu jinému. Dávala jsem mu všechno a teď to prostě zahodil během chvilky. Jestli jsem si někdy připadala mrtvá, tak jak si připadám teprve teď?! Předtím jsem byla mrtvá jen tělesně, ale teď i duševně. Jakoby moje duše dostala okovy a klíč od nich je nenávratně pryč. Ten klíč jako by se houpal jí na krku, jako by ho spolkla…

Pořád přichází jedna vize za druhou…ve všech je Jasper a ONA. Bylo mnoho míst, kde jsem ty dva ve svých vizích a každá nová mi dala další ránu nožem do mého srdce. Umírala jsem každým nádechem. Jakoby mi někdo bodal jehličky do plic i když jsem dýchat nepotřebovala, přesto jsem lapala po dechu…

Ani jsem s ní nemluvila a už teď ji nesnáším. Jak si vůbec může dovolit jen tak přijít a sebrat mi ho. Jakoby nestačilo, že by mohla mít kohokoli jiného. Proč zrovna jeho? Proč si nezvala do svých spárů někoho, kdo není spřízněn už s někým jiným. Ale co když ke mně Jasper necítil to co já k němu? Co když to co cítil, byly pouze moje emoce a on to nerozpoznal? CO když si teď on našel svou spřízněnou duši? Jde to, aby jedna duše našla jinou a ta ji odmítla? Co pak ta zatracená duše má na tomto světě dělat, když už ví, že na ni nikde nečeká někdo jiný?

Podívala jsem se jejich směrem. Očividně se velmi dobře bavili. Kéž bych místo ní seděla já. To mu jsem tak moc lhostejná, že mu nestojím už ani za pohled? Kéž bych mohla vrátit čas na dnešní ráno, kdy bylo vše v dokonalém pořádku…kdybych tohle věděla, tak bych sem nikdy nešla a hlavně bych sem nepustila mou lásku. Co teď můžu dělat? Jak to bude dál? Co bude se mnou…s námi…co se bude dít?

Takhle to přece nemůže skončit…

Rozhlídla jsem po třídě, abych se aspoň trochu dokázala soustředit, ale nepomohlo to. Jediné co jsem viděla, bylo, že všichni na ni hleděli. Teda hlavně všichni kluci. Byli úplně mimo, vůbec nedávali pozor. Holky vypadaly, že po ní za chvíli skočí a roztrhají ji na kusy…kéž by…kéž by mohly…možná bych jim pomohla…ne možná, ale určitě. Za záchranu Jazze by to stálo, to vím jistě.

Něco mi na ni nesedí. Na celé téhle divné situaci mi toho moc nesedí. Jak jen zjistit, c za tím vším je? Vůbec mi to teď nemyslí. Připadám si jako by mi hlava vypnula a odmítala naskočit. Nezbývá mi nic jiného než se s někým poradit. Ale otázka je s kým? Nechci do toho nikoho zatahovat, ale já to sama nezvládnu. Jediný kdo ví  všem stejně jako já je Edward, ale toho do toho zatahovat už vůbec nechci. Nikomu by to nepomohlo a navíc, kdyby se to zvrtlo, tak bych si to neodpustila. A už vůbec nemluvím o tom co by to udělalo s Bellou. Nikdy bych si neodpustila, kdybych do toho zatáhla Edwarda a dopadlo by to zle. To by bylo opravdu moc…

JASPER

„Ahoj. Já jsem Ódry.“ Podala mi ruku, já ji přijal a políbil, tak jak to bývá ve starých filmech, ale pokud si pamatuji, tak v mé době se to dělalo běžně.

V očích ji tajemně zajiskřilo a povzbudilo to moji touhu, kterou jsem cítil. Touhu po její přítomnosti, po ní samotné. Ale musel jsem se tady ovládat. Asi by to nepůsobilo moc dobře, kdybych se na ni vrhl…

Snažil jsem se aspoň trochu soustředit na výklad učiva. I když jsem ho uměl daleko líp jako učitel. Nedokázal jsem se soustředit a nepomáhal mi ani fakt, že mě moje nádherná sousedka neustále propalovala pohledem a její emoce mi prozrazovaly, že nemyslí zrovna na věci, které by měly být řečeny nahlas. Její pocity jsem cítil jasně jako nikoho jiného. Ale sám v sobě jsem se nevyznal. Na jednu stranu bych ji odtud hned odvlekl někam pryč, ale na druhou stranu mě tu držela Alice a moje výčitky svědomí, ale když jsem teď vedle téhle bohyně, tak je to pro mě jako nějaká vzdálená vzpomínka, která se stala kdysi dávno.

Podíval jsem se na Alici. Tvář měla složenou v dlaních a velmi tiše vzlykala. Připluly ke mně emoce. Tak silné a tak tragicky smutné, že to trhalo srdce. Dokonce i to moje, které teď bylo na dvě půlky. Moje sousedka se podívala stejným směrem, který jsem sledoval já. Hrozivě zavrčela a zamračila se. Alice zvedla oči a podívala se na nás. Na ni nenávistně a zlostně. A na mě? V tom pohledu toho bylo mnoho…láska, zklamání a naděje?

To ji vážně tak ubližuji? Kdybych od ní odešel, co bych tím způsobil? Říká se přeci, že lidé zapomínají. My upíři sice máme skvělou paměť, ale pokud hodně chceme, tak se dá nějak zapomenout. Je pár způsobů. Ale chci, aby na mě zapomněla? A chci ji vůbec opustit? Co mě to vlastně k Ódry táhne?

Když jsem nad tím začal víc přemýšlet, tak jsem se jakoby trochu probral, ale ne tak docela. Jen co jsem se otočil na svou sousedku, tak mě spoutala ve svém pohledu. Opět ve mně vzplanula touha po jejím těla. Nedalo se to vysvětlit. Nikdy jsem se takhle necítil ani nechoval.

Zazvonilo. Bohužel nebo konečně? Ódry se na mě tázavě a vyzývavě podívala a kývla hlavou, ať jdu za ní. Zvedl jsem se a podíval se ještě jednou na zlomenou ženu…moji ženu…

Co to dělám? Ale můžu teď zastavit? Mám jít s ní a nechat tu Alici? Vždycky jsem měl slabé sebeovládání, ale to ohledně krve. To tělesné jsem měl vždy pod kontrolou…ale teď? Co teď?

EDWARD

Celou hodinu jsem poslouchal ty rozporuplné myšlenky kolem mě. Skoro všechny jsem potlačil pryč z mé hlavy a soustředil se na troje. Alice přemýšlela nad spousty věcí. Neskrývala žádnou z nich, jak to dost často dělávala. Přemýšlela co by dělala bez Jaspera, o tom jak by ukončila svůj život. V tu chvíli si uvědomila, že ji poslouchám a trochu se zarazila. Ale moc dobře jsem ji znal na to, abych věděl, že něco takového by zbytku rodině nikdy neudělala. I kvůli Bells, jsou to nejlepší kamarádky. Věřím tomu, že to nějak vyřeší a já ji rád pomůžu, ale to ona ví. Slyšel jsem v jejich myšlenkách také to, že přemýšlí nad tím, že to přece nebude jen tak. Nad tím by se dalo pouvažovat. I mě k ní něco neuvěřitelně táhlo, ale kvůli Belle to překonám a rád Jasperovi pomůžu, i kdyby to znamenalo, že ho s Emmetem někam zavřeme a budeme hlídat. Pár dní o samotě by mu prospělo. Třeba by se aspoň vzpamatoval.

Pak jsem se zaposlouchal do myšlenek Jaspera a Ódry. Jasper v sobě měl obrovský zmatek. Toužil…ne přímo šílel po její přítomnosti a hodně vnímal její pocity, ve kterých se odrážely její myšlenky. Když se Jazz podíval na Alici, tak se v něm vzbouřily další myšlenky. To by mohla být dobrá cesta k tomu, ho odradit od toho, co chtěl ještě před chvíli dělat. Zato Ódry když se otočila stejným směrem jako on, tak v ní vybuchl hněv a její myšlenky mi říkaly, že udělá cokoli, aby ho dostala…a nejen ho…ale i…mě? Proč tohle dělá? Copak ji baví kolem sebe šířit jen bolest a utrpení druhým? Tohle jí nedovolím!!

Konečně zazvonilo. Konečně osvobození z této hodiny. Doufám, že další hodiny nebude mít už s námi. Sledoval jsem pořád ty dva. Ona ho lákala pryč. Pryč od nás a od Alice. Moc dobře věděla, že sám bude lépe ovladatelnější. Ale to ji nevyjde…ne když jsem tady já. Jasper váhal, nevěděl co má udělat.

Třída byla až na nás pět prázdná. Jazz se začal zvedat. Upíří rychlostí jsem k němu doběhl a chytil ho za rameno a na ni zavrčel. Lekla se mé reakce. Nečekala to. To jsem na ni poznal i bez čtení myšlenek. Zamračila se, otočila na podpatku a odešla. Otázky se jí v hlavě hýřily a bylo těžké se v nich vyznat. Ale pochytil jsem něco v tom smyslu, že přijde na to jak na mě…to se mi moc nelíbí. Jasper se na mě nechápavě díval. Pořád jsem ho držel za paži.

„To jen abych t ulehčil to tvoje rozhodování jestli máš jít s ní nebo ne.“ Sykl jsem na něj. Jak se mohl nechat tak snadno zlákat. Copak si neuvědomuje jak moc tím ranní Alici? A nejen ji, ale celou rodinu by to rozhodně zasáhlo.

Trochu sebou škubl, ale nic neříkal, jen svěsil hlavu. Konečně mu začalo docházet jeho hloupé chování. Pomalu k nám došla Alice s Bellou. Alice měla taky sklopenou hlavu. Bála se Jasperovi podívat do očí, aby tam neviděla to čeho se bála. Zato Bella se po všech tázavě dívala a zastavila se pohledem na mě. Věděl jsem moc dobře, že mě čeká pořádný výslech a nebudu se z toho moci vykroutit. Ale ji bych nedokázal nic odepřít. Jejím očím se nedalo odolat, stejně jako jí samotné. Dělalo mi čím dál tím větší problémy se vedle ní ovládat. Každým dnem, každým dotykem a polibkem mi to dělalo větší problémy. Nemám tím namysli její krev, ale její tělo. Chtěl jsem ji pořád víc a víc. Ona byla samozřejmě všímavá a zaznamenala to a vůbec mi v mém sebeovládání nepomáhala…Naopak mi ho zdárně podkopávala. Nedávno jsem se málem neovládl. Jednu noc u nás spala a s Alicí vybraly provokativní prádlo samozřejmě v modré barvě. Když se pak na mě bez varování vrhla, tak mi hodně dlouho trvalo než jsem aspoň trochu sebral svoje odhodlání. Na očích jsem ji viděl, jak byla ráda, že jsem aspoň trochu povolil a ona dostala víc, než obvykle. Ani neví jak rád bych ji toho dal mnohem…mnohem víc. Ale není to bezpečné. Jenže jak dlouho můžu ještě odolávat?

Vzal jsem Bells za ruku a přitáhl si ji co nejblíže k sobě a všichni jsme vyrazili na další hodinu. Doufám, že už tam nebude ona…

BELLA

Celá hodina byla hrozně napjatá. Těkala jsem pohledem z jednoho na druhého. Alice vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Jasper, vypadal zamilovaně? Něco s ním není v pořádku a může za to ta nová upírka. Tohle mi bude muset Edward vysvětlit a tentokrát se z toho nevykroutí.

Podívala jsem se na něj a viděla, že se vůbec nesoustředí. Teda ne na okolí kolem sebe, ale byl ponořen do myšlenek a já přesně věděla, do kterých. Bude mít co vykládat, i když to asi nebude nic pěkného. Za chvíli bude konec hodiny. Ještěže máme dneska školu jen do dvanácti, kéž by to tak bylo pořád. Ale když mám po boku svého anděla, tak mi to utíká rychle.

Zvoní….všichni spolužáci se vyhrnuli ze třídy, jen my a ta holka jsme tady zůstali. Edward se bleskurychle přesunul za Jazzem a chytl ho za paži a vrčel na tu novou. Tak jestli jsem to nechápala do teď, tak tomu teď už vůbec nerozumím. Došla za mnou Alice, počkala až si sbalím věci a šly jsme k nim. Ta holka mezitím zmizela. Alice šla jak tělo bez duše a ani jednou nezvedla hlavu, pořád upřeně zkoumala podlahu jako by byla to nejzajímavější co kdy viděla. Jasper po chvíli následoval jejího příkladu.

Podívala jsem se na Edwarda s otázkami v očích. Věděla jsem, že pochopí na co právě myslím. Chvíli to vypadalo, že nad něčím popřemýšlel a na tváři se mu rozléval úsměv a to způsobilo, že se objevoval i na mé tváři. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě a všichni jsme mlčky vyrazili na další hodinu…doufám, že nebude jako tato…nebo ještě horší…

« SHRNUTÍ »