Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 5

18.09.2009 (13:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2070×

EDWARD

„Potřebuji abys mi věřila.“ Díval jsem se ji do jejich nádherných očí a snažil se v nich najít svoji odpověď a taky jsem našel. Uvěřila mi. Byl jsem rád, že se mi povedlo ji přesvědčit a teď se toho hlavně budu držet, nedokázal bych jí ublížit.

Vyrazili jsme na první hodinu. Vešli jsme do třídy a viděli, že na nás zbyly poslední 4 místa. Dvě vedle sebe, jedno úplně vzadu vedle nějakého kluka a poslední vedle té krásně neznámé. Snažil jsem se na ni necivět tak jako předtím, ale pohled mi neunikl. Bella dělala, že si ničeho nevšimla.

V první chvíli, kdy jsem uviděl volné místo vedle té krásky, mě napadlo to stejné jako Jaspera a to, že bych se mohl rozběhnout, abych tam byl dřív jak on. Naše myšlenky byly naprosto totožné, ale já se dokázal ovládnou a vzal jsem Bellu za ruku a šel si s ní sednout na dvě volná místa. Jasper se totiž ne přímo rozběhl, ale šel rychleji než by se hodilo na místo vedle ní.

Viděl jsem Alicin výraz plný zklamání a bolesti, ale to nebylo nic oproti jejím myšlenkám, ve kterých bylo tolik bolesti, že se to nedá ani popsat. Tak moc ho milovala a pořád miluje a on ji dělá tohle. Kdybych to udělal já, tak bych si musel naliskat minimálně.

Bellu moje reakce potěšila a obdařila mě zářivým úsměvem a v očích ji zajiskřilo. Bylo v nich vidět, že mi tentokrát už opravdu věří. Potěšilo mě to a ještě víc posílilo moje odhodlání.

Během hodiny jsem se neubránil a poslouchal Jazze a tu novou, jak jsem se dozvěděl Ódry.

BELLA

„Potřebuji abys mi věřila.“ Znovu se mi díval do očí a hledal v nich odpověď na jeho otázky. Věřila jsem mu. Chtěla jsem mu věřit i když jsem měla stále pochybnosti, ale jeho oči mě usvědčily v tom, že mi už nikdy neublíží.

Šli jsme všichni na první hodinu. Jasper byl jakýsi nervózní a pořád sebou šil. Tohle u něj nebylo normální. Alice se na něj při každém ukvapenějším pohybu bolestivě podívala. Asi se nestane nic dobrého. A myslím, že to bude mít co společného s tou novou…proč musela zrovna sem? Proč musí tohle všechno zničit?

Vešli jsme do třídy a všichni se zarazili…poslední místa…hlavně to jedno vedle té holky. Podívala jsem se na Edwarda, díval se na ni…tentokrát už tak nehleděl, ale i tak mě to zabolelo…podíval se na mě, tak jsem uhla pohledem a dělala, že jsem nic neviděla…podívala jsem se na Jazze, byl jak pod práškama…byl z něj někdo úplně jiný. Alice sklopila hlavu a poraženě si to zamířila vedle jednoho kluka. Bolel mě pohled na ni, ale můžu ji zrovna já nějak pomoct?

Edward mě chytl za ruku. Tohle, i když malé, gesto mě nesmírně potěšilo. Víra v jeho slova nabyla větších rozměrů. Zamířili jsme si to ruku v ruce na poslední volná místa. Seděli jsme vedle sebe. Byla jsem za to nesmírně vděčná. Ale to samé bych si přála pro Alici. Ta jen seděla a měla nepřítomný a skelný výraz. Vypadalo to, jako by se mučila pořád dokola a dokola. Edward si všiml mého pátravého pohledu a jen si povzdechl. Bude mi to muset vysvětlit, ale teď nebyla ta vhodná doba na vysvětlování.

ALICE

Musím na to přijít, ale komu můžu věřit? BELLE!! Na ni přece skoro nic neplatí…u kluků hledat pomoc nemůžu, mohlo by to dopadnout hůř, než v mých vizích, musím je od ní držet do nejdál to půjde…teď mě něco napadlo, co kdybychom se odstěhovali?

Nemohla jsem se na nic soustředit. Před očima jsem pořád viděla vizi, ve které byl Jasper a ona. Tohle se přece nemůže stát…

Cestou ke škole jsem Jazze pozorovala, nechoval se normálně…tohle přece nebyl ten, kterého jsem tak bezmezně milovala…tohle byla mě neznámá osoba…kde je můj manžel, který mě miloval? Kdo mi ho ukradl?

Došli jsme do třídy a já dostala další vizi…bude s ní sedět…super…co se mi ještě postaví do cesty? To po štěstí musí přijít pohroma, která to všechno smyje?

Podívala jsem se na něj a viděla jeho touhu po ní. Po tom, aby byl v její přítomnosti. Tohle je na mě moc. Bitva ještě nezačala a já už byla ta, která prohrála bitvu o něj…o jeho srdce. Proč já?

Sklopila jsem hlavu a zamířila si to na místo, vedle nějakého kluka. Slyšela jsem, jak se mu rozbušilo srdce. Napadlo mě, že možná kdybych toho kluka tady na místě zabila, tak by si Jasper aspoň všiml, že existuju a že tady jsem. Při této myšlence si Edward povzdychl, ale nic neříkal a ani nic neplánoval…věděl, že bych tohle neudělala. Na to mě moc znal. Ale co když si myslíme, že někoho dokonale známe a nakonec se stane něco, co nás přesvědčí  pravém opaku…

JASPER

Nechápal jsem, co se to se mnou děje, ale nedokázal jsem se ovládat a ani jsem se tomu nebránil. Bylo to, jako by někdo přetnul pouto, které bylo mezi mnou a Alici.

Do teď byla v mé mysli vždy jen ona, ale teď jako by ji ta nová naprosto vystrnadila. Musel jsem na ni pořád myslet a nepomáhal mi ani fakt, že když jsme došli do třídy, tak vedle ni bylo volné místo…rychlejším krokem jsem se rozešel k ní . Usmála se na mě…úsměv ji moc slušel. Oplatil jsem ji ho a sedl si k ni. Něco mě k ni neuvěřitelně táhlo. Nedokázal jsem rozpoznat, co to bylo. Ale když jsem s ní, tak jde všechno mimo mě.

„Ahoj, já jsem Jasper.“ Představil jsem se. Sjela mě pohledem a mnou projela vlna elektřiny.

„Ahoj. Já jsem Ódry.“ Podala mi ruku, já ji přijal a políbil, tak jak to bývá ve starých filmech, ale pokud si pamatuji, tak v mé době se to dělalo běžně.

« SHRNUTÍ »