Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 4

17.09.2009 (07:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2060×

EDWARD

Tohle se nemělo stát…prostě nemělo…její vize, které jsem zavrhoval, se staly více pravděpodobné. Nikdo z nás se neovládal…nikdo…

Bells byla naštvaná…téměř na všechny…

Alice byla naštvaná na mě a Jaspera a přímo zuřila na tu neznámou, ještě ji ani nepotkala a už ví co se stane a o to horší to je, ale někdy se přece její vize mění, proč by nemohly i tyhle…já tu svoji teda změním. Budu se od ní držet dál a o to blíž k Bells.

Jasper ten byl naprosto omámený krásou té upírky. Nebyl sám, taky jsem byl v tranzu dokud na mě Bella naštvaně nezavrčela ať aspoň zavřu pusu. Způsobil jsem ji bolest…další…viděl jsem to na ni i když se to snažila přede mnou skrýt. Snažil jsem ji zvednout za bradu, aby se na mě dívala…chvíli se bránila, ale nakonec povolila a podívala se mi do očí. Trochu jsem se zděsil, byla tam láska ale i bolest a strach. Čeho se bojí?

„Bells, lásko…ty…máš z něčeho strach?“ Musel jsem se jí zeptat. Tohle v jejích očích vidět nechci.

„Ano…“ sklopila znovu oči k zemi, ale obličej měla pořád namířený na můj. Lehce jsem ji přejel svými rty po jejich. Zavřela oči a chvíli je tak nechala.

„Čeho se bojíš? Povíš mi to prosím?“ Musím na ni pomalu, nevypadá jako by mi to chtěl říct, ale já to potřeboval vědět, nevědomost mě sžírala.

„Tebe…tedy toho, že mě zase opustíš. Že…že bys mohl chtít někoho jiného…viděla jsem jak ses na ni díval.“ Sklopila obličej, ale mě neuniklo pár slz, které ji stekly a dopadly na zem. Tolik bolesti ji působím, ještěže nemůže vidět Aliciny vize. Ale nikdy tohle nedopustím a už vůbec ne, když vím jak moc by jí to ublížilo, jak moc by ji to bolelo. Objal jsem ji a přitiskl si ji k sobě blíž.

„Nikdy bych tě neopustil Bells…NIKDY… nikdy bych nedokázal být bez tebe, ani nechci. Věříš mi lásko? Potřebuji abys mi věřila.“ Díval jsem se ji do jejich nádherných očí a snažil se v nich najít svoji odpověď a taky jsem našel.

BELLA

„Aby ti pusa neupadla Edwarda, aspoň ji zavři.“

Sklopila jsem obličej k zemi, protože se na mě Edward podíval. Nechtěla jsem, aby viděl jak moc mi ublížilo už jen to, že se dívá na nějakou jinou ženu i když je sebevíc krásná, nikdy neprojevoval zájem o někoho jiného a teď si tu nakráčí ona a všichni se z ní málem poslintají.

Ucítila jsem chladnou ruku pod bradou. Přesně jsem věděla, čí ta ruka je, ale nechtěla jsem se poddat, věděla jsem, že kdybych se mu podívala do očí, tak bych mu odpustila cokoli a to jsem nechtěla…sice mi nic neudělal, ale může…nevěřila jsem, že by mi někdy ublížil, ne víc, než už to jednou udělal. Přece by to neudělal znovu, když mi to tak sliboval a já mu vážně věřila…tlak jeho ruky pod mou bradou zesílil a já se mu nakonec poddala, neměla jsem jinou možnost a nechtěla jsem o něj přijít i kdybych měla bojovat, jakkoli…i kdyby nečestně.

Díval se do mých očích a našel v nich něco, co ho nejspíš moc nepotěšilo…vůbec se mi nedivím. Jak by mu bylo, kdyby byl na mém místě? Jak by se tvářil on? Myslím, že by na tom byl stejně nebo dokonce hůře.

„Bells, lásko…ty…máš z něčeho strach?“ Tuhle otázku jsem nečekala, ale měl pravdu bála jsem se…bála jsem se spousty věcí a hlavně toho, že mě už nebude víc chtít, že mě nechá kvůli jiné a zase mě opustí.

„Ano…“ sklopila jsem svoje oči k zemi, nemohla jsem se mu dívat do očí. Ucítila jsem jeho rty na mých. Byl to lehký polibek, přemlouvavý a uklidňující…třeba se nemám čeho, třeba si to jen namlouvám.

„Čeho se bojíš? Povíš mi to prosím?“ Nechtěla jsem mu říct svoje pochybnosti o něm, ale mu se nedalo odolat, nedalo se mu říct ne.

„Tebe…tedy toho, že mě zase opustíš. Že…že bys mohl chtít někoho jiného…viděla jsem jak ses na ni díval.“ Nevydržela jsem jeho upřený pohled. Sklopila jsem svůj obličej k zemi. Co kdyby se moje obavy naplnily? To bych nepřežila, vzala bych si život, protože bez něj by to už život stejně nebyl. Začaly mi téct slzy…nechtěla jsem, aby viděl moji slabost, ale utéct by bylo hodně zbabělé. Objal mě a přitiskl si mě pevně na jeho tělo. Bylo to příjemné a uklidňující gesto, které mi stačilo.

„Nikdy bych tě neopustil Bells…NIKDY… nikdy bych nedokázal být bez tebe, ani nechci. Věříš mi lásko? Potřebuji abys mi věřila.“ Znovu se mi díval do očí a hledal v nich odpověď na jeho otázky. Věřila jsem mu. Chtěla jsem mu věřit i když jsem měla stále pochybnosti, ale jeho oči mě usvědčily v tom, že mi už nikdy neublíží.

ALICE

Nemůžu to říct, prostě nemůžu…už jen ta vize byla příšerná, ale říct to nahlas, by dalo mému mrtvému srdci další ránu, kéž by smrtelnou, protože jestli se tohle stane…

Znovu se podíval po té dívce, ale ona už šla do školy. Tohle mě znovu zabolelo. Proč tohle dělá? Já myslela, že bude se mnou, že jsme spřízněné duše a teď tohle…to se mi snad jenom zdá, proč se to musí stát? Sice ještě neudělal to, co jsem viděla, ale podle jeho reakce na ni se to stane a on se nebude ani bránit.

Slyšela jsem rozhovor Edwarda a Belly…ten mě ujistil, že se bude jakkoli bránit proti jejímu kouzlu…ANO to bude určitě nějaký kouzlo nebo něco, prostě tohle by mi Jasper neudělal kdyby byl plně při vědomí…to jí nedaruju, jen co přijdu na to, co to je, tak s tím skoncuju, jen doufám, že to bude dřív než bude pozdě.

Musím na to přijít, ale komu můžu věřit? BELLE!! Na ni přece skoro nic neplatí…u kluků hledat pomoc nemůžu, mohlo by to dopadnout hůř, než v mých vizích, musím je od ní držet do nejdál to půjde…teď mě něco napadlo, co kdybychom se odstěhovali?

Proběhla mi před očima vize rozhovoru mě a Carlisla, nelíbilo se mu to a nesouhlasil, prý nevidí dostatečný důvod pro to, abychom se teď stěhovali, když jsme tu teprve krátce. Měl na jednu stranu pravdu, ale na tu druhou nevěděl, proč to chci…

« SHRNUTÍ »