Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 26

14.11.2009 (21:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1390×

JASPER
Nechtěl jsem odjíždět pryč, ale něco mi říkalo, že bych měl. Nemuselo by to tady dopadnout dobře, alespoň ne pro všechny. Proto jsem se rozhodl, že odjedu a až si budu jistý tím, co k Alici cítím, tak se vrátím. Jen doufám, že to nebude příliš trvat.

Když jsem přijel do Voltery, tak už na mě čekali, vůbec nebyli překvapeni. Přivítali mě možná až moc přehnaně, cítil jsem z nich i zklamání, zřejmě z toho, že nepřijela i Alice. Já jsem byl jedině rád, kdyby přijela se mnou, tak by ji odsud nejspíš už nepustili. I tak vyzvídali, jestli přijede nebo ne.
Aro se mi snažil podat ruku, ale když viděl můj nepřátelský výraz, tak ji stáhl zase zpět. Nechtěl jsem, aby věděl cokoli o tom, co se děje ve Forks.
Jenže jednou jsem na to zapomněl a když jsem nedával pozor, tak se to stejně dozvěděl. Ale jeho reakce mě dost překvapila. Když se to všechno dozvěděl, tak se hrozně vyděsil a to mi k němu vůbec nesedělo. Sebral se a odešel a tak jsem měl klid na to, abych mohl přemýšlet a že bylo o čem. V hlavě s mi toho honilo spousta. 

Přemýšlel jsem nad tím, co k Alici cítím. Ano chyběla mi, ale problém byl v tom, že mi chyběla stejně jako ostatní členové rodiny. Ať jsem se snažil přijít na cokoli, tak mě nic nenapadalo. Byl jsem bezmocný. Pořád jsem ji miloval, alespoň jsem si to myslel a věděl jsem, že ona miluje i mě, ale je to pro oba to stejné? Může to být ještě někdy jako dřív? Co když se za tu dobu změnilo víc věcí? Už mě k Alici netáhlo tak silné pouto jako předtím. Cítím se teď tak trochu víc volněji, ne že bych se předtím necítil, ale teď nějak nemám potřebu se vracet.

Nevyznám se v sobě. Jaká ironie co, hrabu se v pocitech druhých a sám nechápu ty svoje. Nebo možná chápu, ale nechci si je přiznat. Všechno by se tím jen zkomplikovalo, změnilo.

Takhle jsem se procházel po hradě několik hodin, nebo to bylo několik dnů? Sám nevím, ale vyrušil mě až příjezd dalších upírů. Jejich emoce byly různé a bylo jich toho, že jsem se musel chytit za hlavu, aby se mi nerozskočila. 
Jedni byli naštvaní, přímo rozzuření.
Další měli strach neznámo z čeho.
A pak tu byla poslední osoba a ta byla trochu podrážděná, ale hlavně natěšená, plná očekávání. 
Já také čekal. Čekal na to, co se stane dál. 

Zpoza rohu vykročil Aro a ještě pár jeho poskoků a jako poslední vyšla ona, bohyně. V tu chvíli jsem měl ve všem jasno. Chtěl jsem ji, jenom ji a nikoho jiného. V tu chvíli šly všechny myšlenky na Alici stranou.
V tuto chvíli jsem měl myšlenky jen na Ódry. Stála přímo přede mnou dívala se na mě svým nádherným pohledem. Pomalu kráčela ke mně a kousek ode mě zastavila. Hleděla mi do mých měděných očí, na rozdíl od těch jejich. Když si všimla, mého zkoumavého pohledu, tak sklopila oči a dívala se do země. Styděla se za něco co udělala. Nechtěl jsem, aby se takto cítila a tak jsem ji poslal vlnu klidu. Podívala se na mě a vděčně se usmála. 
Všichni už mezitím odešli pryč a tak jsme tam my dva stáli mlčky a dívali se jeden druhému do očí, až konečně promluvila.

“Doufala jsem, že tě tu potkám.”
“Doufala nebo věděla?”
“Tak trochu obojí.” Zářivě se usmála a natáhla ruku k mé tváři. Přibližovala se pomalu, aby mi dala možnost volby, ale já byl v tuto chvíli rozhodnutý. Chtěl jsem být s ní. 
Rychlým pohybem jsem ji popadl do náruče, natiskl na zeď a hladově políbil. Tento polibek byl tak jiný a tak krásný, přesně ten, na který jsem celou věčnost čekal.

ALICE
Když jsem se trochu usídlila v pokoji, tak jsem sešla dolů za ostatními, kteří na mě už čekali. Všichni mluvili přes sebe, ale díky upířím smyslům jsem všem rozuměla. Vykládala jsem jim, co je nového, ovšem detaily o Ódry jsem vynechala, jen jsem tak nějak věděla, že já a Jasper už nebude tak jako dřív, už když odjížděl tak to nebylo jako předtím a teď když jsem uviděla tohoto anděla, tak jsem si byla jistá tím, co chci já sama.

Přišla vize, Jasper a Ódry jsou spolu a míří zpět do Forks, ale jen co se objeví u nás doma, tak se na ni Edward vrhá a chce ji roztrhat.
Další vize, stejný příběh, jen jiná varianta, ve které jsem byla já a Patrick, jeli jsme zároveň s nimi a vše dopadlo v pořádku, i když si Ódry nikdo příliš neoblíbil. Jasper prostě neodmyslitelně patřil k naší rodině.

Najednou bylo v místnosti hrobové ticho. Všichni čekali na to, až něco řeknu. 
“Nic se neděje nebojte, jen jsem měla vizi ohledně Forks. Za dva dny budu muset vyrazit zpět.” S těmito slovy jsem se dívala Patrickovi do očí a on můj pohled opětoval. Byli jsme do sebe zaseknutí a ani jsme se nevšimli, že ostatní odešli, aby nám nechali soukromí. Někdy jsou až moc všímaví.

Seděli jsme na jednom křesle kousek od sebe a on se přisunul ještě blíž a pořád se mi při tom díval do očí a já,i kdybych chtěla, tak bych nemohla uhnout. Vzal můj obličej opatrně do dlaní, jako bych byla něco křehkého, co by se mohlo lehce rozbít, a pomalu se ke mně přibližoval svými rty, které vybízely k polibku a já dlouho nečekala a vášnivě ho políbila. Ze začátku byl zaskočený, ale nenechal na sebe dlouho čekat a přidal na tempu. Netrvalo to dlouho a oba jsme skončili nazí a nábytek kolem byl na kousky. 
Příjemně vysílení jsme leželi na podlaze v náručí toho druhého a hlasitě oddechovali. Ani jeden z nás nechtěl porušit tuhle nádhernou chvilku. Teď jsem věděla, že jsem našla svou spřízněnou duši. Jasper byl asi jen něco jako zastávka na mé pouti a já pro něj to samé. 

« SHRNUTÍ »

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konec nebo začátek? 26: