Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 19

02.11.2009 (15:15) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1892×

BELLA
“Bells, já…ani nevím jak mám začít.” Stlačila jsem víčka ještě pevněji k sobě. Přála bych si, aby nemluvil. Možná bych byla raději i kdyby tady teď nebyl.
“Tak s tím nezačínej.” Zkusila jsem to s prosebným tónem.
“Nech mě ti to prosím vysvětlit.” V jeho ohlase byla poznat také prosba, ale hlavně obrovská bolest, ale já za ni nemůžu, on si jí působí sám tím co udělal. Já nejsem ten, kdo si zahrával s tím druhým a pak si skočil zasouložit na někoho jiného. Asi ho přestalo bavit si odpírat sex a já ho nudila natolik, že jsem mu za to nestála. Občas je opravdu škoda, že mi nemůže číst myšlenky, zrovna teď by mohl. Třeba kdybych to teď udělala taky, tak by se mi ulevilo, ale na koho se vrhnout že? I když možná bych o někom věděla…

“A co mi chceš sakra vysvětlovat?” Vyštěkla jsem na něj a přitom otevřela oči a spatřila, jak se přikrčil. Vztek ve mně jen bublal a čekal na vhodnou chvíli, kdy vybuchne jako spící sopka, ano tak jsem si teď připadala, jako spící sopka, která co nevidět vybuchne a zanechá za sebou škody, obrovské a nenapravitelné.

Znovu jsem zavřela oči a zhluboka se nadechovala a vydechovala, abych se uklidnila. Když jsem si byla jistá, že už mám svůj vztek aspoň trochu pod kontrolou, tak jsem ho vybídla, aby pokračoval. Chvíli byl ticho, asi přemýšlel jestli opravdu může, ale nakonec spustil.

“Vážně nevím jak bych se ti mohl omluvit, jak bych mohl odčinit to co se stalo,” posměšně jsem si odfrkla,
“Leda bys vrátil čas co?! Třeba bys to rád udělal znovu když tě tak nudím co?!” Neodpustila jsem si poznámku, sice jsem se musela hodně přemáhat, abych toho neřekla daleko víc a říct to mě bolelo, ale nemohla jsem si pomoct, všechno to, co jsem v sobě od té doby dusila se dralo napovrch a o to to bude horší když se to dere ze mě ven. 

“Bells, prosím…nech mě mluvit.” Lekla jsem se toho, jak mrtvolný tón jeho hlas měl a škubnutím jsem otevřela oči a podívala se do těch jeho. Vypadal jakoby umřely. Musel si toho být vědom, už jen kvůli tomu, že se mi šíleně rozbušilo srdce. Natáhl ke mně ruku, ale když viděl jak jsem se před ní přikrčila, tak ji stáhl zpět a začal mluvit, díval se mi přitom do očí a já si připadala, že mi do hlavy vypálí snad díru.

“První bych ti chtěl říct, jak to vlastně bylo.”
“Prosím jen to ne!!” Vyjekla jsem.
“Nechci slyšet, jak sis užíval s jinou, toho mě prosím tě ušetři. Byla by to jen další dýka do srdce a nevím jestli by ještě nějakou uneslo.” Viděla jsem jak mu při mých slovech proběhlo nespočet emocí přes tvář a jeho oči ještě víc potemněly, pokud to ještě více šlo.
“Poslouchej mě prosím. Sama víš, že jsem tam jel, abych si s ní jen promluvil. NIC víc jsem v plánu neměl. Chtěl jsem se s ní jen domluvit a tím tak pomoct Alici, ale nečekal jsem, že bude mít schopnost, nic tomu nenasvědčovalo, ani Alice nic neviděla. Když jsem dojel k ní, tak jsem nerozuměl jejím myšlenkám. Kdybych jenom věděl, tak bych se okamžitě otočil a odjel co nejdál. Opravdu jsem to nevěděl. Přece si o mně nemůžeš myslet, že bych něco takového chtěl.” Chtěla jsem něco namítnout, už jsem otvírala pusu, ale Edward se na mě zamračil a stáhl to jeho dokonalé obočí k sobě, tak jsem raději pusu zase zavřela a on pokračoval v jeho zpovědi.
“Prostě mi vymazala všechny vzpomínky a místo nich dala jiné. Bylo to, jako bych to vážně nebyl ani já. Chci, abys věděla, co mi vetkla. Měl jsem být její manžel a právě jsme měli mít svatební noc a…no dál si to dovedeš představit. Naprosto mě ovládala jako loutku, neměl jsem nejmenší šanci. Pak jsem jel domů pro změnu zase se vzpomínkou, že jsme se my dva domluvili a ona nechá naši rodinu na pokoji.”
“Jak vidím, tak to nedodržela a nejen to, nestačil jsi ji jen ty.” Vyhrkla jsem ze sebe, ale v zápětí jsem toho litovala, protože jsem si uvědomila, že jsem toho řekla víc než bych chtěla.
“O čem to mluvíš?”
“Neptej se a mluv dál, dokud můžeš, třeba pak už možnost mít nebudeš.”
“No dobrá. Paměť se mi vrátila, až když jsem dojel domů. To už jsi to ale věděla a utíkala pryč,” jeho tvář ještě víc posmutněla, nikdy jsem ho takhle zlomeného neviděla. Měla jsem nutkání se mu vrhnout kolem krku a utěšit ho, ale měla jsem ještě aspoň nějakou tu hrdost, abych mu tohle jen tak odpustila, jestli vůbec.

“Dobře. Pak se stalo to na tom záchodě, stala se divná věc, slyšel jsem tvoji myšlenky, že je to tvůj konec a díky tomu jsem tě našel. Ona na mě chtěla zase použít její schopnost, ale najednou nefungovala. Mám takovou teorii a to, že to bylo díky tobě, takže se to nesmí dozvědět, protože jinak by jsi byla v nebezpečí. Měla by ses nás držet, aby se ti nic nestalo.”
“Já to nějak přežiju a když ne, tak komu by to mělo vadit že?” Byla to podpásovka, ale já chtěla, aby věděl jak moc mě jeho zrada bolela, co bolela, ale pořád bolí a nikdy nepřestane.
“Asi už budu muset jít, mám s někým sraz.”
“S kým?” Chtěla jsem mu říct ať není zvědavej nebo bude brzo starej, ale asi by to v tomto případě bylo k ničemu.
“S Anthonym.” Chtěla jsem už vstát, ale chytil mě pevně za paži.
“Auu, to bolí Edwarde.” Chytil mě silněji než by měl. Lekl se a okamžitě mě pustil, ale bylo na něm vidět, jak šíleně zuří a nejraději by do něčeho praštil.
“Jestli si potřebuješ ulevit, tak si posluž, stromů a kamenů je tady na rozbíjení plno, ale já musím jít.
“Bello, prosím. Nedělej to.”
“Nedělej to?! Co nemám dělat? ZATÍM nic nedělám, až budu tak tobě dám vědět jo?”
“Prosím ne.”
“Myslíš, že kdybych tě tehdy prosila, tak by ses s ní nevyspal a počkal bys na mě? Vlastně počkej, proč bys měl čekat že? Já už k sakru Edwarde ani nevím proč jsi se mnou byl, proč jsi mi dával plané naděje, že snad jednoho dne mezi námi bude i něco víc. No jo, byla jsem blbá naivní holka, která tě měla jen zabavit že?! Víš co ušetři mě toho, já se odcházím bavit. Měj se upíre.”

Tentokrát jsem se už zvedla aniž by mě zadržel. Otočila jsem, ale už tam nebyl. Někde z lesa jsem jen slyšela šílenej řev a obrovskou ránu.

« SHRNUTÍ »

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konec nebo začátek? 19: