Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když kočka není pes - 36. kapitola

02.11.2010 (10:45) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2503×

Teskně hučí

Vyšel jsem do patra a zamířil do mého pokoje. Byla tam. Stála u okna a sledovala mizící slunce za lesem.

„Můžu?“ zašeptal jsem a Pearl se okamžitě přitiskla ke zdi a vytřeštila oči. „Neboj se mě,“ prosil jsem.

„Nebojím se tě,“ špitla.

„Tak proč se krčíš v koutě?“ rýpl jsem si.

„Protože mi tvoje přítomnost neuvěřitelně vadí a hnusí.“

„Já ti vadím? A hnus…“ nedořekl jsem. Nemohl jsem. Bylo to moc silné a v krku se mi udělal knedlík. Někde jsem udělal chybu a teď to odnáším. A pak mi to došlo. To, co říkala Hanny.

„Jde o to, co ti udělal Thomas? Proto nenávidíš mě? Že jsem nepřišel dřív?“

„Co?“ nechápala. Nejspíš o tom nechtěla mluvit, ale nebylo jiné cesty. Prostě přišla ta chvíle.

„No, jestli jde o to znásilnění a tak.“

„Jaké znásilnění? Mě nikdo neznásilnil!“ zírala na mě zděšeně.

„Ale Hanny říkala…“

„Hanny u toho nebyla. Jen mě pak viděla s roztrhaným oblečením.Thomas to sice chtěl zkusit, ale bránila jsem se a nakonec ho zavolal Jared. Jen mi roztrhal šaty a rozcuchal mě. Nic víc. Vůbec nejde o to, co chtěl udělat.“

Ulevilo se mi, ale nějak jsem tomu nerozuměl. Přece než se ztratila, už jsme si všechno vysvětlili… Nebo jsem to špatně pochopil?

„Tak proč ti vadím?“

„Ne ty, ale tvá přítomnost. Tvoje vůně a tlukot srdce… prostě se stydím,“ kuňkla.

„Nemáš se za co stydět, Konvalinko. Já se bál… prostě Hanny myslela, že ti Thomas ublížil. Strašně jsem se bál, že teď budeš odhánět všechny muže… a nejvíc mě.“

Chvilku na mě zírala, pak zavrtěla hlavou a nevěřícně se usmála.

„Kdepak. Já mám muže ráda. Není to, že bych je nenáviděla. Třeba tebe zrovna miluju. Já se bojím o tebe. To co se stalo v lese a já… Nechci ti ublížit. Proto chci být co nejdál od tebe, hlupáčku,“ vzdychla. Polkl jsem knedlík v krku a brada mi spadla na prsa.

„Ty mi nikdy nemůžeš ublížit, Konvalinko,“ usmál jsem se a hrdinsky vyšel k ní.

„Ne! Stůj, nechoď…“ nedořekla, protože jsem ji sevřel v náruči a vyhledal její rty. Zasténala mi do úst a přitiskla se ke mně. Až moc. Potlačil jsem bolestné zaúpění a ona si to sama nejspíš uvědomila, protože povolila. Chutnala jinak než při našem prvním polibku a přesto to bylo tak známé a povědomé. Věděl jsem přesně kam s rukou, aby pasovala do prohlubně zad. Vychutnával jsem si její vůni a neuvěřitelnost situace. Stál jsem ve svém pokoji a líbal novorozenou, která by mi v jiné situaci vysála krev z těla. Znovu zasténala a pokusila se odtáhnout, ale pak se ke mně znovu divoce přitiskla. Zajel jsem rukama pod její zadeček a vysadil ji výš. Ona mě objala nohama kolem boků a rukama mi vjela do vlasů. Uděla jsem dva tápavé kroky směrem, kde jsem tušil postel, a málem zakopl o židli, co stála v cestě. Tak takhle to nepůjde. Odlepil jsem své rty od jejích a přesunul je na krk, abych alespoň trochu viděl na cestu, vtom jsem si ale všiml, že se křečovitě zakousla do své ruky.

„Co děláš?“ panikařil jsem, pustil ji na zem a pokusil se jí ruku sebrat. Zavrčela na mě a já měl najednou prázdné ruce.

„Pearl?“ vydechl jsem a rozhlédl se po pokoji. Stála v protějším rohu s rukou stále v puse. „Proč se koušeš?“

„Abych nekousla tebe,“ zahuhlala s plnou pusou a oči zabodla do země.

„Jak jsi na to přišla? Myslím na tohle? Vždyť budeš samá jizva.“

„Nevím. Mohl to být tvůj krk. Nic jiného nebylo po ruce.“

„Jak výstižné,“ usmál jsem se a Pearl pookřála. A pak zrozpačitěla a váhavě dodala:

„Dane, já na to asi ještě nemám. Je moc brzo, potřebuju čas. Zvyknout si na tebe, na sebe. Spíš na sebe, než na tebe,“ mumlala zmateně.

„Já to chápu, dám ti ten čas. Půjdu najít Chrise. Tedy pokud mě vezmou s sebou. Tobě tu nechám Rory s Hannah a nejspíš Taavettiho.“

„Mě vynech!“ rozkřičel se z přízemí Taav. Pearl se začala smát. Měla ještě omamnější smích, než když byla člověkem a já tohohle anděla před chvílí líbal. Jak já to chtěl zopakovat.

„Chci ještě,“ vzdychl jsem pravdu a vykročil k ní.

„Odjezd!“ křikl Edward na chodbě a Pearl se očividně ulevilo.

„Tak teď si připadám jak sexuální loudil,“ vzdychl jsem.

„Vždyť skoro jsi,“ mrkla na mě a poslala mi vzdušný polibek. „Počkám tu na tebe,“ usmála se a já mohl jít hledat svého nejlepšího přítele.

***

Vážně jsem slyšela, jak říká, že jde pro Chrise? Fakt? Měla jsem radost, že jejich přátelství nezahodil a konečně jsem se i přestala hádat o tom, že pojedu s nimi. Vždyť co bylo jednodušší než se tam přenést s pomocí deníku? Teď, když už vím, jak to tam bude vypadat díky Dannymu? On mi pošle fotku a… Sakra, jak on bude fotit?

Danny, vem si foťák, poprosila jsem ho, když scházel ze schodů.

Proč?

Musím tam být, vezmi si ho. Prosím.

„Hanny?“ pokáral mě otázkou Edward, až jsem zrudla. Sakra.

„Tak ne,“ kuňkla jsem. Můj plán byl zničen.

Zůstala jsem doma s těhotnou Rory a Carlislem s Esmé pro případ porodu, jak podotkl šílený Taavetti.

„Taave, do týdne nejdéle jste zpět, tak jaký porod?“ vrčela Rory.

„Prostě budu klidnější,“ vysvětlil.

„Zítra se sejdeme s Irským klanem nad vodopádem. Budou tam,“ informovala Bella, když zaklapla mobil. Ani jsem si nevšimla, že telefonovala.

„Irský klan?“ vyjekla Rory.

„Jo, Liam, Siobhan, Maggie a…“ nedořekla Bella.

„Seth,“ odfrkl si Taav.

„A jé,“ zaúpěl Jacob s Edwardem.

„Co?“ dožadovala jsem se odpovědi.

„Seth je taková onuce z Irska,“ vysvětlil Taav a Rory po něm mrskla polštář.

„Není a nech ho. Ustoupil ti a otiskl se, tak klid,“ vrčela.

„Ustoupil? Otiskl? Hej!“ nechápala jsem.

„Povím ti to, až budou pryč,“ slíbila Rory. „Alespoň mi do toho žárlivka nebude kecat.“

„No pardon!“ ohradil se Jacob s Edwardem a Manu. Jediný kdo mlčel, byl Taav.

„Takže ten, na koho to bylo mířený, mlčí a potrefené husy tu kejhají?“ smála se Nessie, když vycházela z domu. Celá rodinka nám zulíbala obličeje a Taavetti se dokonce přilepil i k Roryině břiše, než zmizeli.

***

Bylo dobře, že Hanny zůstala doma. Nemuseli jsme brát ohledy na to, že ho miluje a mohli jsme mluvit otevřeně.

„Je tu možnost, že to nestihneme?“ zeptal jsem se při přeletu nad Kanadou. Bella si vyměnila pohled se Skylar.

„Vždycky tu je, ale nevytahuj ji. Nepřijdeme pozdě,“ ujistila mě Skye.

„Já se jen ptám. Chci to vědět. Chris je můj přítel, a jestli…“ nedořekl jsem.

„Nepřijdeme pozdě,“ zopakovala důrazněji. Nechápal jsem sám sebe. Vždyť to já měl trvat na tom, že to stihneme a ne tu spekulovat o tom, co by kdyby.

„Já vím, že nepřijdeme,“ ukončil jsem to.

„Teoreticky bychom měli mít dost času,“ vmísil se Edward do hovoru. „Oni z nějakého důvodu stáli o Pearl a snažili se ji přesvědčit, aby se stala jednou z nich. Vyprávěla mi o tom, když jsem s ní mluvil po tom prvním lovu v lese. A jestli chce Jared Chrise změnit, bude jim to trvat třicet dní. V tom ta Prorokova píseň nelhala.“

Už už jsem si chtěl oddechnout, ale vtom Edward pokračoval.

„Jenže… radši bychom si stejně měli pospíšit. Chrise nečeká nic pěkného. Hrůzu z toho vyprávění z Pearl nevyhnala ani muka přeměny.“

„Co s ním budou dělat?“ vyděsil jsem se.

„Budou mu dávat pít z toho modrého pramene. Nevím, co v něm je, ale voda to rozhodně není. Spíš bych to přirovnal k našemu jedu,“ přemýšlivě pokračoval Edward.

„Má to zvláštní účinky na lidskou mysl… postupně chladne a tvrdne… ztrácí se všechny pozitivní city – laskavost, soucit, svědomí, účast, lítost a dokonce i strach. Nakonec i schopnost mít rád, milovat. Zůstane jen závist, zloba, hněv, vztek, škodolibost, krutost… Modrý pramen nahradí v žilách krev. Nakonec si budoucí hledač sám rozetne hrudník a vytrhne si srdce. To obětuje – hodí ho do modrého pramene, kde se stane součástí životní síly všech Hledačů současně. A na spánku se mu objeví to znamení.“

Zírali jsme na Edwarda šokovaně úplně všichni. Sám si vytrhne srdce? A Chris – laskavý, soucitný, stydlivý a prudký, zamilovaný až po uši – že by měl mít takový osud? Cítil jsem, jak mě mrazí strachy v zádech, ale zároveň se ve mně vzedmula vlna neuvěřitelného vzteku. Zrůdy! A nám budou nadávat? A tohle chtěli udělat i Pearl?

„Vážně si musíme pospíšit,“ ucedil jsem skrz zuby. „A pak ty zmetky rozemeleme do sekané, ať jich je tam, kolik chce a ať už se budou schovávat, za čí identitu chtějí. Chrisovi se tohle nesmí stát!“

„Správně!“ přidal se Emmett a Jake jen souhlasně přikývl. Při Edwardově vyprávění jen skřípal zuby.

„Za hodinu budeme na místě setkání s irským klanem. Připravte se,“ nadhodil Manu a zkontroloval své hodinky.

„A co bude, až je najdeme,“ vyslovila nejděsivější otázku Ness.

„Odvezeme ho domů,“ odpověděl prostě Edward.

„A s hledači? Co když jich tam je víc?“ pokračovala.

„Máme Lure. Na něco přijde,“ vložil se do toho táta.

„Tak dík,“ sykla mamka a kousla se do rtu.

„Vždycky jsi na něco přišla,“ uklidňoval ji táta.

„A jak to končilo?“ připomínala pohromy máma.

„Dost. Tohle nemá cenu. Uděláme prostě, co bude možné i nemožné pro jeho záchranu. Poradili jsme si s Thomasem, poradíme si i s Jaredem,“ vléval nám do žil optimismus Taav.

„Jenže Jared utekl a my všichni jsme imbecilně zapomněli na to, že benzín nezamrzá,“ odfrkl si Jacob a Edward ho zpražil ledovým pohledem. „No co?“ bránil se.

„Vždycky optimistický, co?“ odfrkla si Rose a Jacob se na ní zašklebil.

„Hledači jsou jako lidé. V podstatě. Myslím. V tom bunkru jsem měl chvíli na chod jejich myšlenek a Thomas se docela bál. Když nás uviděl, představil si několik variant vlastní smrti. Jsou neškodní, když nemají holé ruce. Jediné, co je pojí s naším světem, je ta zdánlivá nesmrtelnost,“ spekuloval Edward.

„Počkej, jak zdánlivá?“ neodolal jsem.

„Jsou nesmrtelní asi jako Jacob.“

„No dovol!“ bránil se Jake.

„Myslím to tak, že když se mění na Hledače, nestárnou. Jinak mohou umřít jakkoliv. Pokud tedy zrovna neplní úkol. Kdyby měl Jared rozdělaný úkol a šel například po upírech, můžeme ho zabít jen tak jako upíra – ohněm. Chápe mě tu někdo?“ vyhrkl, když viděl několik tupých výrazů ve tváři.

„Jistě,“ vyhrkli všichni přesvědčivě. Až moc. Podle mého mu nerozuměl nikdo.

„Já tedy ani trochu,“ přiznal jsem se.

„Hledači jsou sběrači duší, Danieli. Tím, že se tě dotknou, získávají tvou schopnost a tvou podstatu. Tudíž to je, jako kdyby byli jedním z nás.“

„To chápu,“ kývl jsem.

„Takže jestli se Jared po cestě nějaké takové bytosti dotkl, budeme muset zjistit, kdo to byl a čím se Jared stal, abychom věděli, jak jej zabít,“ vysvětlil Edward.

„Ahá!“ zajásal jsem s ozvěnou několika hlasů.

„Co když jich bude víc? A i víc úkolů?“ nadhodila Bella.

„Tak jsme v bryndě,“ dodal Emmett.

„Přesně tak,“ souhlasil Edward.

Letadlo se sneslo k zemi a přistáli jsme.

„Cítíte to?“ vyzvídala Ness a vdechovala vzduch.

„Voda,“ odfrkla si Rose.

„Niagara,“ opravila ji Alice a Rose se zamračila.

„Támhle jsou,“ ukázal Taav do dálky na skupinu turistů vyčnívající z davu. Nebylo těžké je poznat. Všichni turisti měli žluté pláštěnky a vesele ťapkali k tunelu, zatím co tahle skupina měla černé nápadné pláště a šli opačným směrem. Prohlédl jsem si je. Siobhan s Maggie a ostatní jsem viděl prvně. Zajímal mě Seth. Ten indián, co málem skončil s Rory.

„Vítejte, děkujeme za pomoc,“ uvítal je Edward a podal si ruku s vyšším mužem. „Liame,“ oslovil ho Edward a mile se usmál. Předpokládal jsem, že ta vysoká dáma je Siobhan a malá dívka s prsty propletenými v ruce vysokého a opravdu hezkého indiána, Maggie.

„Je vás nějak hodně, ne?“ znejistěl Liam.

„Stále naše rodina, příteli. Taavetti je manžel naší Aurory,“ začal Edward připomínat.

„Manžel?“ divil se Liam. „Překvapení dne,“ usmál se a přelétl pohledem po Sethovi.

„Už je to tak, Liame. Tohle je Joshua. Roryin bratr a manžel Lure. Lure je čarodějka.“

„Těší mě, očividně mají Cullenovi neustále dokonalý vkus na své partnerky,“ culil se Liam a mamka zrudla.

„A tenhle mladík?“ ukázala na mě Maggie.

„To je Daniel. Syn Joshe a Lure,“ zasmál se Edward.

„Syn?“ smál se Liam.

„Doma má ještě dvojče, které se momentálně stará o jeho novorozenou přítelkyni Pearl. Hlídá je Esmé s Carlislem a Rory,“ vysvětlil Edward.

„Rory zůstala doma? Divím se, že se nebouřila,“ smál se vysoký indián.

„Rory je těhotná, tak ji nehodlám vystavovat nebezpečí,“ sykl Taavetti.

„Jo, to tys nikdy nedělal, že?“ rýpl do něj Seth.

„Gratulujeme k miminku,“ usmála se Maggie.

„Děkujeme,“ ucedil Taav.

„Pozdravuj jí. Ta holka mi chybí. Byla s ní legrace. Doufám, že jsi z ní neudělal sucharku,“ culil se Seth.

„Nech ho, Sethe!“ krotil ho Liam. A Jacob instinktivně omotal ruce kolem Taavettiho předloktí. Páni, to muselo být veselo, když tihle dva kohouti byli na stejném smetišti, pomyslel jsem si. Edward se tiše zasmál.

„Tak můžeme?“ nadhodil Manu a všechny náhle přešel humor. Vždyť tu taky nebylo nic k smíchu, no ne?

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když kočka není pes - 36. kapitola: