Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když kočka není pes - 19. kapitola

04.10.2010 (08:45) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2861×

Trenýrky, pusa a známá tvář

Modlila jsem se, abych měla pravdu, když jsem si věřila, že Chrisovi vykouzlím úsměv na tváři.

Otevřela jsem chat a několikrát se zhluboka nadechla.

-          Kanada volá Evropu, halo!

-          Evropa hlásí příjem, Kanado.

Na ICQ mi naskočil řádek smějících se šklebíků od brášky.

-          Tak jo, ségra. Nebudu rušit. Ber to jako díky za dobré zprávy.

-          Počkej, a co ty fotky?

-          Až z příští destinace, dnes ještě spíme tam, co včera. Zítra jedeme na týden do Paříže.

-          Tak jo. Dobrou noc, draku.

-          Dobrou, Méďo.

Jeho kytička zhasla a já se mohla věnovat Santovi. Kdyby jen věděl…

-          Kanada potvrzuje. Jak je Santo?

-          Teď už krásně. Jen mám za sebou první noc a ty nikde, upírko.

-          Ale to jsou sprosté pomluvy, co když jsem tam byla?

-          Všimnul bych si tě. Určitě!

-          Spal jsi.

-          Nevěřím.

-          Věř. Chceš důkaz?

-          Leda, že bys věděla barvu mého pyžama.

Tak ty chceš zkoušet chytáky? Fajn!

-          Nechceš se opravit?

-          V čem?

-          V tom pyžamu.

-          Proč myslíš?

-          Nevím, jestli se boxerky s nápisem „Vampires suck“ dají pokládat za pyžamo.

A bylo ticho. Doufám, že to s ním neseklo. Skousla jsem ret a začala odříkávat otčenáš. Sakra, sakra, sakra!

-          Santo?

-

-      Halo?

-          Jsem tu.

-          Kde jsi byl?

-          Zkontrolovat svoje pyžámko. Jak to víš?

-          Říkám, že jsem tam byla.

-          Ale já spal, to neplatí!

-          Ale jo, platí, Šípková Růženko.

-          Víš, že se Růženky budí polibkem?

Polkla jsem naprázdno. Vzpomněla jsem si na náš poslední polibek. Spíš na ten první a zároveň poslední. Tolik vášně, chtíče, úlevy…

-          Budu si to pamatovat, až příště přijdu.

Slíbila jsem a Chris mi poslal kývajícího šklebíka se zvednutým palcem.

Psali jsme si ještě chvíli, než začal odepisovat pomaleji. Byl ospalý a nebylo se čemu divit. Časový rozdíl byl znát. Danny už nejspíš spal a já se nemohla dočkat, až se u nich objevím. Nebo dnes to mám vynechat? Nemůžu tam být každou noc přece.

Když se rozloučil, začalo mi to vrtat ještě víc v hlavě. Mám, nemám, mám, nemám…

Mám, rozhodla jsem a natáhla se po deníku.

***

Byl jsem už vzhůru, když se Chris vypotácel z postele. Měl na tváři opilý výraz. Připomněl mi, jak vypadal v Pětce po tom jeho výlevu. Když mě uviděl, jeho obličej ztvrdl.

„Dobré ráno,“ zasmál jsem se.

„Čau,“ sykl.

„Copak? Špatné sny?“

„Ne,“ odsekl.

Teď jsem byl mimo. Co mu je? Než mě uviděl, byl spokojený. Něco jsem provedl?

„Chrápal jsem?“ zkusil jsem.

„S kým?“ vyjekl šokovaně a nejspíš přehlédl můj otazník. „Tak s kým jsi chrápal?“

„S nikým! Co to meleš?“

„Nic.“

„Hele, co ti je? Myslel jsem, že když ti napsala upírka, budeš v pohodě, ale…“

„Jak víš, že mi psala!“

„Viděl jsem tvůj výraz. Kdo jiný by ti psal?“ zakecával jsem.

„Mohl to být kdokoliv. Tak odtud vítr fouká!“ vydechl. „Příště ti tak povím, s kým si píšu. Jsi práskač, fakt. Bůh ví, o čem jste si psali. Nejspíš ze mě máte oba pěknou prdel. Co ti ještě psala? Co jsi jí ještě psal? Chceš ji?“

„Hele!“ obořil jsem se.

„No co! Práskl jsi jí, jaké nosím boxerky! Jak jinak by to věděla?“ vrčel. Ségra mu řekla o jeho… Já ji zabiju!

„Třeba umí vážně čarovat,“ nadhodil jsem a čekal.

„Jsi bonzák,“ držel se svého Chris. Přimhouřil jsem oči a měl vztek. Já a bonzák? Kdybych chtěl, tak prásknu takových věcí! A co dělám? Mlčím!

„Hele, já tak mám potřebu si s někým psát o tvých boxerkách. Jediný, s kým si píšu, je ségra, a s ní tvé spodní prádlo neprobírám. Ne, že bych nechtěl, aby mi napsal ještě někdo, ale Pearl se mnou nemluví… na nějaké upírky ti kašlu. Jsi pako, že si myslíš, že bych ti lezl do zelí, vole!“ vrčel jsem.

„Hanny moje boxerky nezajímají?“ vyhrkl smutně a vzápětí zrudl. „Proč by měly, že jo,“ dodal a odkašlal si.

„Tak jí napiš, ne?“

„Hannah?“

„Ne, upírce. Zeptej se jí… hele, proč bys měl psát Hannah? Nejsi na ni náhodou naštvaný?“

„Asi už ne,“ zamručel. Potlačil jsem spokojený úsměv.

„Asi?“

„Ehm… Kolik hodin je u nás doma?“

„Něco kolem půlnoci, plus, mínus,“ spočítal jsem a Chris zapnul počítač.

„Jdu si dát sprchu. Babí léto na mě moc není, je mi hic,“ dodal jsem a vypadl z pokoje ve chvíli, kdy se Chris opět rozzářil.

Hanny, Hanny… Až ten ti na to přijde…

***

Chystala jsem se do peřin. Fotbal byl vyčerpávající a miliony úkolů jsem už měla hotových. Bylo to jiné, když tu nebyl Dan, aby mi pomohl.

Počítač zařval jako raněný. Nadskočila jsem. Úplně mi vypadlo, že mám zvuk naplno, kdyby náhodou…

-          Dobré ráno

Přál mi Santa.

-          Dobrou noc

-          Už jdeš spát?

-          Měla bych.

-          Škoda, že neumím kouzlit, abych přišel.

-          To ti nestačilo to v noci?

-          ??? Jak víš, že se mi o tobě zase zdálo? Byla jsi tu. Sice jen v mém snu, ale byla.

Sakra! Jak? Heh…

-          Ve snu?

Ptala jsem se jako blbec. Jistěže jsem tam byla! Dobrou hodinu jsem zírala, jak spí, mumlá ze spaní, a když ke mně natáhl ruku, došlo mi, že je vzhůru. Proč já ho budila tím polibkem? Sice jsem netušila, jestli jsem se ho vážně dotkla nebo ne, ale snahu jsem měla.

-          Jo, seděla jsi u mě a políbila jsi mě. Pak, když jsem se po tobě natáhl, zmizela jsi. Chtěl jsem ještě.

-          Jen jestli to nebyla noční můra.

Vzpomněla jsem si, jak na mě syčel, že mě nechce vidět ani ve snu, a kdyby, že by to byla… Zabolelo mě na hrudi a popotáhla jsem.

-          To rozhodně nemohla být noční můra. Líbilo se mi to. Jen to bylo moc krátké. Vážně bych chtěl ještě.

-          Víš určitě, že to byl sen? Říkala jsem ti, že umím čarovat.

-          Jestli jsi tu vážně byla

-          Tak co?

-

-          Jsi tam?

Vypadalo to, že buď někam odešel, nebo přemýšlí. A nějak mě mrazilo, když jsem si představila, o čem tak asi. Viděl mě v noci? Viděl, ale jako modrou mlhu a potmě. To já ho vidím dobře i v šeru, on mě snad ne.

-          Upírko, jak vypadáš?

-          Proč tě to zajímá?

-          Protože chci vědět, o kom se mi v noci zdává. Máš krátké vlasy? Černé?

Sakra, vážně mě viděl. A jestli mě poznal… průšvih!

-          A kdybych měla?

-          Chtěl bych, abys měla. Chtěl bych, abys byla H…

-          Co abych byla?

-          Nic, to je nesmysl. Jsem osel.

-          Miluju osly. Jsou to krásná zvířata. Paličatá, ale krásná. A ty jejich oči!

-          Paličatý, to asi jsem. Myslím, že jsem udělal chybu, a paličatě na ní trval. Ale když si povídám s tebou, připadá mi, že ne, nebo mi to přestává vadit. Přijdeš zase? Ve snu?

-          Ne.

-          Prosím, chtěl bych ještě políbit. Chtěl bych tě líbat celou noc.

Panebože, rudla jsem až v ponožkách. Taky bych ho chtěla líbat celou noc, a nejen líbat, ale copak to šlo? S tělem z modré mlhy?

-          Nepřijdu za tebou ve snu. Říkala jsem ti, že chodím doopravdy. A s tím líbáním… to záleží hlavně na tobě.

-          Kdybych tak mohl mít tři přání. Ale možná by mi stačilo i jedno.

-          Tak si ho přej. A možná se ti splní. A dobrou noc, Santo. Už se mi klíží oči.

-          Dobrou, upírko moje sladká. Chtěl bych, aby se i tobě zdálo o mně. Možná se ve snu potkáme.

***

Chris zaklapl notebook a zadíval se do blba.

„Co je? Něco ti nevyšlo?“

„Ale nic… Ty, Dane, myslím, že asi zcvoknu.“

„Proč? Upírka ti dává zabrat?“ V duchu jsem tu svoji pitomou ségru vraždil. Chris se tvářil tak divně, že bych mu vážně naordinoval psychoanalýzu.

„Nevím, jestli je to upírka, co mi dává zabrat, nebo moje bláznivé představy. Zase se mi o ní zdálo. Byla tu a líbala mě.“

Hanny, ty idiote, já tě vážně zabiju! A to jsem byl hned vedle!

„No tak máš živé sny, a co? Nikdy jsi neměl tyhlety… erotické tento? Potřebuješ vážně holku jako sůl.“

„No, to by ale nebylo to nejhorší. Dane, nenaštvi se, ale v tom snu… ta holka byla Hanny. Chápeš to? Ublížila mi, lhala mi, ponížila mě, vystřelila si za mě, a já si stejně přeju, aby to byla ona na tom chatu, aby to byla ona v těch snech; přeju si to tak moc, že se mi o ní vážně zdá. Jsem ztracený případ.“ Seděl na posteli jako hromádka neštěstí a já nevěděl, jestli mám mít za Hanny radost nebo se na ni vztekat. Mísilo se to ve mně jak long drink. Musím ji dokopat, aby si to vysvětlili, nebo Chris skončí v blázinci a ona taky. A nakonec i já.

***

Šla jsem spát se zvláštním pocitem. Zdál se mi sen.

Procházela jsem alejí a ze stromů padalo listí. Něco mě dohnalo k slzám. Cítila jsem, jak mi tečou po tváři. Bylo zatažené nebe a zima. Stromy se nade mnou skláněly jako klenba katedrály a bylo ticho. Na konci cesty stála postava. Černá a zahalená v dlouhém kabátě. Zastavila jsem se. Cosi uvnitř mě ji poznalo, ale moje nohy se stejně daly na útěk…

Vzbudila jsem se zpocená a vyděšená.

„Magore,“ nadávala jsem si ještě pod sprchou a pokoušela se tu zimu ze sebe setřást.

Po škole jsem zamířila do Pětky. Potřebovala jsem si oddychnout od všeho a všech. Doma to bylo hektické. Máma mě pořád přemlouvala k trénování a do toho Danny s Chrisem. Nemluvě o fotbalu s mrňaty, úkoly, kresby, Cloe…

Tentokrát šla se mnou. O Pětce jsem jí jen vyprávěla. Chtěla to taky zkusit. Nevím, jestli si myslela, že se opije do bezvědomí nebo co.

„Je tu nuda,“ sykla po hodině u stolu.

„Co jsi čekala? Není to hospoda jako taková.“

„Vyprávěla jsi, jaká tu není legrace,“ vpálila mi.

„Bývala tu legrace, když sem chodil Chris s bráchou,“ špitla jsem.

„Tamten po tobě pořád kouká,“ drkla do mě a vytrhla mě tím z myšlenek.

„No a? Ať kouká,“ sykla jsem.

„Je hezký,“ zdůraznila. Nedalo mi to a otočila jsem se. První, čeho jsem si všimla, byly opět oči. Zatmění měsíce uprostřed stříbrného jezera. Wow…

„Ujde,“ vydechla jsem.

„Ujde? Dojdi si na oční, je to kus!“

Měl statná ramena a španělské rysy. Odněkud jsem ho znala. Ty boky… A na levé ruce prsten s lebkou… A náhle jsem věděla, kde jsem tu ruku s prstenem viděla. Na té lavičce ve sprchách, opřenou hned vedle holého zadku.

„Bimbas!“ zavřeštěla jsem a sklopila hlavu. Pokoušela jsem se zahnat tu fotku kluka s ručníkem přes hlavu a bimbajícím nádobíčkem.

„Kdo?“

„Neřeš to!“

„Ahoj,“ ozvalo se nad mou hlavou.

„Ahoj, Pearl. Co ty tu?“ culila jsem se a pokoušela se tvářit normálně.

„Chuť na pivo,“ krčila výmluvně rameny.

„Jo, tak tu tady uhasíš,“ kývala jsem.

„Jsem Cloe,“ podala Pearl ruku má kamarádka a střelila po mě ošklivým pohledem.

„Pearl,“ přestavila se a sledovala linku, kterou koukám.

„Pěknej, ne?“ rýpla do mě.

„Není špatný,“ špitla jsem.

„Mě se tedy líbí a jestli ho nechcete dámy, je můj,“ vyhrkla Cloe.

„Sakra, jde sem!“ zachichotala se Cloe a Pearl zabodla oči do stolu.

„Ahoj,“ pozdravil mužský hlas u stolu.

A jé…

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když kočka není pes - 19. kapitola: