Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo to bude - 1. kapitola

14.02.2010 (15:30) • Slecinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4511×

Edward

Kráčel jsem nudně natřenou školní chodbou a cítil jsem se strašně unaveně, celou noc jsem nemohl usnout, jenom jsem se převaloval a snažil se zahnat své chmurné myšlenky na Rachell. Rachell, jak já se do ní zase naivně 'zamiloval' a doufal, že je to konečně ta pravá, že není, jako všechny ostatní. Jenže byla. Nechodila semnou z lásky, nebo tak, to vůbec. Vlastně, jako zatím každá, se kterou jsem „chodil“.

Všechny ty holky už jsem si mohl dělit do různých skupin. Tahle by nekompromisně patřila do skupiny „Budu s tebou chodit a ty mi pomůžeš s učením“. To jsem opravdu neměl zapotřebí. Takovéhle už já moc dobře znal. Ale stejně jsem vždy narazil, na jednu z těchhle. Už hodně krát jsem se popálil a teď už jsem neměl sílu někoho hledat. Můžu být sám, hodně lidí je. Už jsem se smířil s tím, že nikde na světě nemám spřízněnou duši, nebo snad ano?

Pomalu jsem se doplazil ke svojí skřínce, u které už mě čekala moje nejlepší kamarádka.

Ta jediná je ochotná se mnou být, pomáhat mi a utěšovat mě, když jsem po rozchodu s další nánou.
„Ahoj, Belli,“ pozdravil jsem svou kámošku a snažil jsem se rty zkřivit do úsměvu, asi to nevyšlo, protože Bella hned poznala, co se děje.

„Už zase?!“ zeptala se s neskrývaným neštěstím a zuřivostí v hlase. Jasně, chápal jsem její pocity, tohle už totiž není normální.

„To není normální,“ pronesla nahlas mou myšlenku a kroutila u toho hlavou. Nezbylo mi nic jiného, než přikývnout na souhlas.

„Edwarde, nic si z toho nedělej. Stejně byla blbá a měla moc velké prsa, ke svému trpasličímu tělu,“ Bella, se mě snažila rozveselit a já se opravdu zasmál. Hlavně, že mi říkala, že je fakt pěkná.

„Jo a slyšela jsem, že  po tobě pokukuje Nicol,“ mrkla na mě a přitom mě dloubla prstem do žeber. Zašklebil jsem se na ni a najednou jsem ztuhl.

Jacob sem jde. Je to Bellin kluk, nemachrovaný debil s bicákama většíma, než je pochopitelné, proto mu rád říkám steroidový bůh. Jenže on má pro mě horší názvy.

„Ahoj, bohu sexu,“ posmíval se mi zase. Na jeho urážky a sarkasmus jsem byl zvyklý. On si vždycky ulevil a já si myslel svoje. Oba jsme se vůbec netajili svou rivalitou vůči tomu druhému.

„Hmm.“ Co jsem mu na to měl odpovědět jiného? Teď jsem opravdu neměl chuť se s někým dohadovat a už vůbec ne, s ním.

Jacob nadhodil vítězný úsměv, přitáhl si Bellu k sobě a začal ji líbat. Tak zuřivě až jsem se bál, že ji vyšetří mandle. Dělal to naschvál. To šlo vidět. Pokukoval, jak se na to tvářím. Divím se, že s ním Bella vydrží. Vždyť je to chytrá a pěkná holka, nemusela by mít takového…

„Ahoj,“ špitl jsem a coural jsem se do učebny, kde jsem měl mít hodinu. Nechtěl jsem být to trapné páté kolo u vozu a sledovat tam jejich intimní chvilku.

Sedl jsem si na místo a čekal, až zazvoní. Nuda byla jako vždy. Tady se nic nedělo. Teda aspoň ne nic, co by se mě třeba týkalo.

„Kde jsi zmizel?“ zeptala se Bella, jakmile vstoupila do učebny. Seděla semnou, většinou. S tím svým steroidem hodiny nemívala, byl totiž ve čtvrtém ročníku a my jsme teprve ve druhém. U ženského pohlaví Bella moc oblíbená nebyla, každá jí záviděla nabouchaného frajera a taky to, že se tak moc baví semnou.

„Nechtěl jsem rušit Vaše vyšetření,“ odpověděl jsem a zatvářil se znechuceně. Všiml jsem si, že Bella trochu zrudla, určitě pochopila, co tím myslím.

„Jacob, opravdu není tak hrozný, jak si myslíš. Jo, někdy je trochu víc svůj a taky trochu více sebevědomý, ale dokáže být i milý,“ zasnila se Bella a já svůj škleb ještě prohloubil. To si ze mě dělá srandu, snad mi tady nehodlá popisovat, jak je její kluk – magor – skvělý?!

„Joo a co teprve to jeho tělo,“ protáhl jsem ironicky a nadšeně u toho kulil oči a culil se, jako skoro každá holka na téhle škole, která se o Jakeovi zmiňuje.

„Blbečku,“ zasmála se Bella a otevřela si sešit dějepisu, ve snaze si ještě narychlo procvičit učivo před hodinou. Sledoval jsem, jak si základní data a klíčové informace píše na lavici miniaturním písmem. Já tahák nepotřeboval, učení bylo pro mě skvělé odreagování.

Naštěstí pro Bellu byla velká přestávka. Takže všechny, podle ní důležité věci stihla opsat. Když rychle dopsala, opřela se o židli s velkým výdechem.

Po chvíli zazvonilo. Učitel vešel do třídy s úsměvem na tváři.

„Takže dneska budeme probírat…“ zamyslel se, „ale nejdříve si někoho vyzkoušíme.“ Podíval se do třídnice a přemýšlel.

„Isabella Swanová. Tu bych si rád poslechl.“ Bella se neochotně zvedla a šla pomalu, co nejpomaleji, aby to zdržovala, k tabuli. Chudák, čekala test, jak nám učitel minulý týden sliboval.

„Ale no tak. Nezdržuj. Budeš to mít rychleji za sebou.“ Nepřirozeně mile se na ni usmál.

„Jo, ale pětku bych raději oddálila,“ zamumlala si a já se uchechtl. Ona vždy ze všeho dělala tyátr.

„Tak mi řekněte něco o Punských válkách.“ Bella samozřejmě nevěděla nic. Naštěstí jsme seděli hned v druhé lavici, takže jsem trochu napovídal, aby nevyšla úplně na prázdno, ale ona taky něco málo věděla, asi si to zapamatovala při opisování. Jinak většinou odpovídala to, co jsem ji radil. Učitel naštěstí nic neslyšel, takže to proběhlo bez odhalení.

Po zkoušení se profesor tvářil trochu naštvaně. Jako kdyby to Belle nepřál. Ale co se dalo čekat. Takový ten učitel byl.

„Tak si vyzkoušíme ještě někoho,“ zákeřně se usmál se. Bylo na něm vidět, že dneska chce někomu zkazit den, nebo aspoň náladu a dosavadní prospěch.

„Tak, Miku, pojď k tabuli,“ řekl nakonec a v ten moment se Bella s hlasitým žuchnutím svalila do židle. Děkovně se na mě usmála, vytrhla z prostředku sešitu nepopsaný papír a začala něco čmárat. V tu chvíli se můj pohled zaměřil na chudáka Mikea. Ten kluk byl celý upocený a červený, po celém těle se třásl a rozklepanýma rukama si ulízával své mastné vlasy ještě více dozadu. Přitom potichu mumlal odpovědi, které mu ani sám učitel, který stál těsně u něj, nemohl rozumět.

„Ede?!“ otočila se na mě nadšeně Bella.

„No?“ zeptal jsem se zvědavě a sledoval její nadšený výraz, který mi jasně dával najevo, že má něco za lubem.

„Mám nápad,“ zakřenila se a položila přede mě prázdný papír. Usilovně jsem uvažoval, co tím myslí, ale nic mě nenapadalo.

„Edwarde, napíšeme seznam!"

Shrnutí - Blotik Shrnutí - Slečinka

Autor: Slecinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo to bude - 1. kapitola: