Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kde jsi, Isabello? II - 11. kapitola

Abduction


Kde jsi, Isabello? II - 11. kapitolaDalší kapitola (s malým zpožděním, za které se omlouvám) je tady! Dnes nás čeká menší rozhovor Edwarda s Erikem a pak ještě také menší výměna názorů. Doufám, že se bude líbit. Příjemné čtení přeje Veubella.

„Tatí!“ zakřičela nakonec má milovaná dcera Elizabeth a upír se na ni podíval přísným pohledem. Ihned jsem měl chuť mu oddělit hlavu od těla. Zhluboka jsem zavrčel a nahrbil se do útočné pozice.

„Ale v klidu, přicházíme v míru…,“ řekl ten upír jen tak mimochodem a znuděně pohlédl někam za mě. Nejspíš ho tato situace nijak moc nevzrušovala. Spíš vůbec ne... To já jsem měl (oproti němu) doopravdy sto chutí z něho nadělat kaši. Znovu jsem pohlédl do očí mé milované dcery, které byly navlas stejné jako oči Isabelly. Tak moc mi ji připomínala…

„Kde je moje žena?!“ zakřičel jsem na upíra a snažil se vypadat co nejhrozivěji. Jeho to očividně nijak nevzrušilo - opět. Na malou chvíli se mi zahleděl do očí a pak je protočil v sloup. To na mě už ale bylo dost. Můj pomyslný pohár trpělivosti přetekl. Zuřivě jsem zavrčel a vrhnul se na něj. V tu chvíli jsem asi zapomněl na to, že upír stále svírá mou dceru v ocelovém sevření a právě v tu chvíli, kdy jsem na něj skočil, si ji dal před sebe jako nějaký štít. To mě na chvíli probralo z mého poblouznění a začal jsem opět racionálně uvažovat.

„Pusť mou dceru!“ zavrčel jsem na něj a znovu se nahrbil. Právě v tu chvíli vyběhla ze dveří má rodina a postavila se ochranitelsky za mě. Uvědomil jsem si, že naše rychlá výměna názorů ve skutečnosti byla jen pár sekund. Mně to přišlo jako celá věčnost...

„Fajn… Pustím ji…,“ řekl upír a opravdu Eli pustil. Ta se hned ke mně rozběhla a skočila mi do náručí. Slzičkami si smáčela celou košili a tiskla se ke mně jako klíště. Musela si toho vytrpět. Byl jsem rád, že už je doma a v bezpečí.

Předal jsem Eli do náruče Rose a znovu upřel svou pozornost na upíra. Ten jen tak pokukoval po okolí a nic ho očividně nezajímalo. To se ale bude muset změnit, pomyslel jsem si.

„Kde je má žena?!“ zeptal jsem se znovu a trochu mírněji, když mou dceru odvedli do domu a my tu zůstali sami.

„Ve Volteře…,“ řekl jen a zpříma se mi zahleděl do očí. Ha, to taky vím! Měl jsem sto chutí na něj zakřičet. Znovu mě začala ovládat zuřivost a vidění se mi zbarvilo do ruda. Z hrudi se mi ozvalo bublavé zavrčení a nakrčil jsem se, připraven ke skoku.

„Tvá žena se k nám přidala a tím si získala svobodu pro svou dceru. Nesnaž se ji osvobodit. Zemřela by dřív, než bys překonal hradby. A pak bys zahynul ty a celá tvá rodina, včetně tvé dcery… Už ji nikdy v životě neuvidíš, ale budeš se s tím muset smířit, ledaže by ses chtěl přidat k nám… To bys potom s ní mohl trávit celou věčnost… Ale zase by ses nemohl vídat se svou dcerou, rodinou…,“ na chvíli se odmlčel, „ale můžeš si to nechat projít hlavou… Stejně jsem si chtěl jít do města zalovit, už se začíná stmívat…“

„Ne!“ zavrčel jsem a vrhl se na něj. Svalili jsme se do vlhké trávy a začali se mlátit hlava nehlava. V jednu chvíli měl navrch, už mi chtěl skočit po krku, ale díky mé zuřivosti jsem měl v daný okamžik větší sílu, takže jsem ho poslal jednou dobře mířenou pěstí k zemi.

Byli jsme jako chumel rukou a nohou, který se žene lesem stokilometrovou rychlostí. Cítil jsem, jak jsme vyvrátili nejeden strom i s kořeny. Na jazyku jsem opět pocítil strašlivý hněv a jeho ruce se mi zase začaly sápat po krku. Bokem jsem do něj vrazil a on odlétl dobrých pět metrů na bílou skálu, která se pod tím náporem zachvěla a zapraskala. Slyšel jsem i jedno kovové skřípení, které oznamovalo, že se mi povedlo zranit i jeho. Začal se pomalu sbírat ze země a propaloval mě rozzuřeným pohledem. Už jsem se připravoval na další výpad, ale ten se nekonal…

Když se mu povedlo vstát, bez jediného pohledu kolem mě prošel. Pokulhával na pravou nohu a já si mohl pogratulovat. Ne, že bych byl někdy extra domýšlivý. To ne. Ale v tuto chvíli mi udělalo radost, že jsem zranil upíra, který je možná starší o tisíc let…

Nechal jsem tyto úvahy úvahami a pohledem našel onoho upíra, který kulhal pryč. Než se ztratil v černém lese, ještě jednou se otočil a řekl: „Svou nabídku mám považovat za odmítnutou, mám pravdu?“

„Ano, máš. Ale jedno ti slibuju – jednou si pro svou ženu přijdu a pak tě zabiju a vezmu s tebou tolik upírů, kolik zvládnu. Těš se…,“ řekl jsem klidným hlasem a hleděl na něj s bojovně vystrčenou bradou.

„Ano, už se těším, až ta chvíle nastane,“ řekl, uchechtl se a bez dalšího slova se otočil a zmizel v lese.

Nastalo děsivé ticho. Vlastně vůbec nebylo děsivé, ale mně to tak přišlo. V tomto tichu jsem si totiž uvědomil, že šance na záchranu mé milované Isy je mizivá. Tak mizivá, že jsem málem ztratil i tu poslední naději…

To jediné, co mi v tuto chvíli zbývalo…

Pomalu jsem se šoural k našemu domu. Z přízemí byl slyšet nesmělý a tichý hlas mé dcery, která právě mluvila s Rose a Esmé. Vyprávěla jim, co všechno ve Volteře zažila. Emmett se ji snažil rozveselit, ale ani jednou jsem neuslyšel smích.

Potichu jsem otevřel dveře a vešel dovnitř. Všechny pohledy se upřely na mě. Bylo to nesnesitelné. Jako by ta poslední naděje, kterou měli ostatní, mizela s mým zoufalým výrazem.

Hned, jak mne Eli spatřila, rozběhla se ke mně a schoulila se mi do náruče. Třásla se a potichu vzlykala. Potřebovala mě, zvlášť teď, když ztratila svou matku.

Ale já takhle nemohl zůstat. Všechna ta beznaděj mě dusila a srážela k zemi. Musel jsem pryč.

Pomalu a něžně jsem se vykroutil z Elina obětí a podal ji do náruče Rose. Eli se na mě na chvíli přes závoj slz podívala, ale pak zabořila hlavičku do jejích kadeří.

Zvedl jsem se a bez dalšího pohledu na kteréhokoliv člena mé rodiny jsem vyšel ze dveří. Stejně vím, co bych zahlédl. Byl by to soucit a vlastní žal. A toho jsem už měl dost.

A pak jsem jen běžel a běžel… Nevím, jak dlouho, ale když jsem zastavil a rozhlédl se, píchlo mě u srdce.

Byl jsem na naší louce…

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? II - 11. kapitola:

 1
8. Jana S
01.09.2014 [13:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Agule99
13.01.2012 [18:36]

Nááááádhera!!! Jak taky jinak...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.12.2011 [20:30]

uááááá Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon musí být všichni vpořádku a šťastní, holčička bez maminky Emoticon Emoticon Emoticon a muž bez ženy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon děkuji krásná kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.12.2011 [20:07]

SemiskaMoc pěkné. Jsem zvědavá, co Edward vymyslí... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.12.2011 [19:28]

BellaSwanCullen8ach len dúfam že Bells nezostane vo Volterre Emoticon Emoticon Emoticon Edward ju musí nejako zachrániť Emoticon Emoticon Emoticon
no som zvedavá čo pre nás prichystáš ďalej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
inak skvelá kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.12.2011 [18:36]

marcellekrásné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon jen doufám, že na další kapitolu nebudeme čekat tak dlouho :-D

2. Mňamka
29.12.2011 [13:09]

A neboj vydírat tě budu dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon jinak ty mě chceš asi zabít že? já nechci aby zůstala ve volteře Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticonto jí nemůžeš udělat a edíkovi a jho rodině a co ta malá? Emoticon honem dalšíí nebo... ty víš Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon jinak suproví, božííí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
29.12.2011 [12:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!