Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá lež jednou skončí - 12. kapitola

1.Handaa-Rozbřesk


Každá lež jednou skončí - 12. kapitolaTak je to tu, to na co čekáte. Zná Edward, Tanyu a dělal to jen kvůli ní a nebo je tu ještě něco, co nikdo neví?

12. kapitola – Nové city


V autě jsme si moc nepovídali, nebylo o čem. Jen jsme se drželi za ruce a já si ten pocit vychutnávala, než jsem po chvíli usnula. Zdál se mi sen o tom, o čem sním i ve skutečnosti. O normální rodině, i když tahle taky nebyla normální, ale měla jsem manžela a dítě. Ani mě nepřekvapilo, že mým manželem byl Edward. Překvapilo mě spíše dítě. Byla to malá holčička, která se mu hrozně podobala. Přála jsem si, aby to byla pravda. Když jsem se probrala, stáli jsme na nějaké cestě v lese. Edward se na mě díval s úsměvem.

„Musíme se domluvit, jak přesně to bude dál. Já navrhuji jako před tím.“ Chvíli jsem přemýšlela.

„Dobře, “ přikývla jsem a myslela, že se rozjede, ale nic.

„Zavři oči,“ pošeptal a já ho hned jako cvičený pes na povel poslechla. Cítila jsem, jak chytil mojí levou ruku a začal mi stahovat prsten. Otevírala jsem pusu na protest, ale měla najednou moc práce s jeho rty. Už jsem nemohla protestovat a bylo mi to jedno. Když jsem se s ním mohla líbat, bylo mi všechno jedno.

Moje ruce našly jeho hruď, kterou začaly okupovat. Přejížděla jsem po jeho těle přes košili a vychutnávala si to. Potom se jeho ruce objevily na mém krku. Přejel mi z jeho dotyku mráz po zádech a tak jsem se lehce zachvěla.

 
Když se ode mě odtáhl, měla jsem stále zavřené oči a pokoušela se v klidu dýchat, ale moc mi to nešlo. Otevřela jsem oči a dívala se přímo do těch jeho zlatých. Já se rychle podívala na svou levou ruku, ale něco tam chybělo. To už mi ho bere? Posmutněla jsem a se zvednutým obočím jsem se podívala na usměvavého Edwarda.

Jeho ruka směrovala k mému krku, kde něco zvednul. Podívala jsem se na to. V ruce držel řetízek a na něm byl prsten. Měl to dobře vymyšlené. Usmála jsem se jako sluníčko a ani nevím, co to bylo, jsem se nadzvedla a zlehka ho políbila. Zkoumavě se na mě díval a poté se s divným úsměvem rozjel k našemu novému domovu.

Dům nebyl zrovna malý a tak nebylo pochyby, že se do něj vejdeme všichni. Edward zastavil před domem a upíří rychlostí oběhl auto, aby mi mohl otevřít. Usmála jsem se na něj, když se k nám přihnala Tanya, na kterou jsem se zamračila. Už to vidím, teď si bude hrát na velkou kamarádku. Smutně jsem koukla po Edwardovi, který se na mě pořád díval a usmíval. To mi zvedlo náladu.

„Ahoj, Bell! Tolik se mi stýskalo a kdo je tohle?“ ukázala na Edwarda a laškovným pohledem ho pozorovala. Tak jsem si přála říct můj manžel, ale copak můžu? Nikdo to nesmí vědět a v tuhle chvíli mě to až moc deprimovalo. Chtěla jsem na ni zakřičet ruce pryč, je můj. Ale nemohla jsem.

„Ahoj, Tanyo. Dovol, abych ti představila Edwarda, nového člena.“ Ihned s ním začala koketovat. Bylo mi z ní špatně a chtěla jsem jí něco udělat. Dala jsem si ruce na prsa a zaťala je v pěst. Až moc naštvaně jsem šla do domu, kde jsem se přivítala s ostatníma. Alice si jako jediná všimla mojí nové ozdoby na krku a usmívala se.

„Zlatičko, ráda tě zase vidím.“ Carmen byla druhá Esme. Představila jsem jim Edwarda a všichni jsme si začali povídat. Probíhala klidná konverzace, dokud ji nepřerušil Carmenin výkřik.

„Bell, máme problém. Nemám dost pokojů. Ledaže by ti nevadilo ho mít s Edwardem,“ řekla. Alice se usmívala a nenápadně přikývla. Ani nevěděla, jak jsem byla ráda. Budu ho mít na očích a u sebe.

„Ne, nevadilo. Co říkáš, Edwarde?“ otočila jsem se na něj. Byl chvíli vykolejený, ale pak se usmál a souhlasil. Odnosil moje veškeré tašky do našeho pokoje, jak hezky to znělo. Když se Edward vrátil do obýváku, kde jsme si se všemi povídali, sednul si vedle mě.

Chvíli na to se na mě otočil Eleazar. On měl dar, velmi užitečný dar. Dokázal poznat dary ostatních.

„Bell? Můžu ti tak už říkat, že jo?“ ptal se raději. S úsměvem jsem přikývla.

„Ano, už jsem to zase já. Isabela Marie Ma-Cullenová.“ Byla jsem ráda, že jsem neřekla to další příjmení. Ježíši, jak rychle jsem si zvykla. Všichni přikývli a Edward se potutelně usmíval. Ten jediný si toho všiml, a samozřejmě naše vševědka Alice.

„Konečně vím, co máš za moc,“ řekl vesele a já se na něj nechápavě podívala.

„Proto ti nikdy nemohl Edward číst myšlenky, máš štít. Chrání tě před ostatními dary, co by tě mohly ohrozit. Je to automatické. Když se to naučíš ovládat, mohla bys ho stáhnou a tak dovolit třeba Edwardovi, aby ti četl myšlenky.“ Podívala jsem se na Edwarda, bylo vidět, že se mu ta myšlenka líbí, ale já nechtěla.

Dostala jsem hlad a tak jsem se odporoučela do kuchyně, kde jsem si začala hledat jídlo. Po chvíli mi to nedalo a já nenápadně koukla do obýváku. Pokoj byl už poloprázdný a já si všimla Edwarda, který byl okupován Tanyou. Já ti dám.

Vrátila jsem se k ledničce.

„Edwarde,“ řekla jsem jako by nic. Během chvilky se opíral o futra, ale já se pořád víc zajímala o lednici.
„Ano?“ ozvalo se najednou u mého ucha. Jak jsem to nečekala, lekla jsem se a nadskočila. Otočila jsem se na toho vtipálka za sebou.

„Co jsem ti o tom říkala v lese?!“ zavrčela jsem na něj.

„Promiň. Co jsi potřebovala, Bell?“

„Spíš se mi zdálo, že potřebuješ pomoc ty,“ usmála jsem se na něj a začala si mazat chleba pomazánkovým máslem.

„Ano, to je pravda, díky.“

Sedla jsem si na linku a baštila svou večeři. Edward stál přede mnou a pozoroval mě. Poté, co jsem dojedla, se objevil ještě blíž u mě a začal mi šeptat do ucha. Z vedlejšího pokoje jsem nic neslyšela. Jen seshora, kde byly páry.
„Jak vidím, tak se ti moje příjmení líbí,“ prohlásil se smíchem a jemně se otřel svými rty o moje ucho a já se lehce zachvěla. Možná si toho ani nevšiml.

„Jo, chtěla jsem změnu. Přeci jen mít i po skoro padesáti letech dívčí jméno je divný,“ řekla jsem neklidně a měla co dělat, abych správně dýchala.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se raději.

„Holky šly na lov a páry jsou nahoře,“ informoval mě.

„Paní Masenová, víte, že si vůbec nemáte uvědomovat, že jste vdaná?“ šeptal mi pořád.

„Vím, ale nejde na to přestat myslet, když-“ Raději jsem se odmlčela a trochu zrudla.

„Když?“ opakoval šeptem. Nevydržela jsem ho mít tak blízko jen tak. Přitáhla jsem si jeho obličej a vášnivě ho políbila.

Polibek mi začal hned oplácet, možná ještě víc náruživěji. Chytla jsem ho za týl a přitáhla si ho k sobě ještě blíž. Nohy jsem mu obmotala kolem pasu a tím uvěznila u mě. Pevné ruce se objevily na mých bocích a pomalu putovaly nahoru. Zaklonila jsem hlavu a pokoušela se nadechnou. Ale moc mi to nešlo, když jeho rty začaly putovat níž. Tím, že jsem měla stále ty šaty, měl i dobrý přístup.

Rukama jsem pomalu přejížděla po jeho hrudi. Chtěla jsem víc, potřebovala jsem víc. Naklonila jsem se blíž k Edwardovi a ruce mu obtočila kolem krku.

„Edwarde,“ vzdychla jsem mu do ucha a vyhledala jeho rty. Bral to jako povel a jeho ruce se usídlily na mém zadečku. Vyzvedl si mě víc na sebe a někam se rozešel. Moc jsem toho nevnímala, protože naše rty se stále okupovaly.
Položil mě až na měkkou postel a lehnul si opatrně na mě. Ani jsem mu jinou možnost nedávala, když jsem ho stále svírala mezi mými stehny. Musela jsem se nadechnou a tak se odtáhl. Zatímco jsem se pokoušela dýchat, díval se na mě. Zadívala jsem se mu do očí a topila se v nich. Nebyly zlaté, ale černé jako uhel.

„Co dál?“ zeptal se a v očích mu jiskřilo.

„Pane Masene, je to naše první manželská noc a já ctím tradice,“ zašeptala jsem mu toužebně do ucha.

Byl to jasný povel, který s radostí poslechl. Oba jsme chtěli to samé.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každá lež jednou skončí - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!