Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčice: Kapitola 5. – Uvidí mou proměnu?

Carlisle a Esme tapeta by Alice


Vlčice: Kapitola 5. – Uvidí mou proměnu?Jak už název napovídá, půjde o Bellinu proměnu před Cullenovými. Čtěte a pište komentáře! :D

(Pohled Belly)

Bylo čím dál tím těžší zůstat člověkem. Teď už jsem seděla na zemi a vedle mě klečel Jacob, hladil mě po zádech a šeptal mi roztomilé blbosti. Cítila jsem tu tíhu, jak mi sedá na záda, proto jsem se opřela rukama o zem, abych zmenšila tlak mého vnitřního souboje, který mě přirážel víc a víc k zemi. Funěla jsem námahou a nehty jsem zarývala do země. Chtěla jsem Edwardovi říct, aby odešel, že jemu ani jeho rodině nechci ublížit, ale jakmile bych se přestala soustředit, mohla bych se proměnit.

„Jděte, musí se proměnit. Už to dlouho nevydrží. Jděte! Nikdy bych si neodpustil, kdyby se z toho, že vás zabila, do konce života obviňovala,“ řekl jim Jacob. Odešli. Dělají si ze mě srandu? Mě neposlechnou a jeho ano? Jen jsem na to pomyslela, ozvalo se lupnutí a zvuk, jako když někdo trhá látku. K zemi se snesly cáry mého oblečení. Proměnilo se i pár dalších členů smečky. V hlavě mi zněly jejich myšlenky.

,Bello jsi v pohodě?'

,Jo, jsem.'

,Nenechte ji zabít někoho z Cullenů.' Zněl mi v hlavě špatně skrývaný hlas Jacoba.

,Jaku, přestaň, já nejsem blbá, nepotřebuju, aby mě hlídali. Takže si dejte odchod!'

,Já bych ji neprovokoval Jaku,' pronesl velmi inteligentně Embry.

,Bello, slib mi, že neuděláš žádnou hloupost,' požádal mě Jacob.

,Slibuju. Lee, jdeš se mnou?'

,Jasně.' Na to jsem pořádně z plných plic zavyla a rozběhla se do lesa směr Samův a Emilyn dům.

(Pohled Edwarda)

Chvíli po té co jsme odešli, bylo slyšet vytí vlka. Moje mrtvé srdce se mi sevřelo nad představou, že to byla má minulá láska. Lexi asi vycítila moje zoufalství a chytila mě za ruku. Dojeli jsme až k našemu domu a můj citlivý čich zachytil tu vůni (nebo spíš smrad?). Ten vlkodlačí puch s podtónem nejnádhernější vůně jakou jsem kdy cítil, než přišla Lexi, byl cítit všude. Naše louky a veškeré pozemky jím byly protkány jako pavučinkou. Byla tady. Chodila sem každý den, jen aby si připomněla, že jsme opravdu existovali. Začaly mě pálit oči, ale slzy se nedostavily. Všichni už šli domů, jen já jsem stál stále na zahradě. Zafoukal vítr a k nosu mi přinesl tu vůni. Jenže tahle nebyla stará několik dní. Je tady. Cítil jsem ještě něco. Jinou vůni (smrad?). Znal jsem ji, ale nedovedl ji přiřadit k žádnému obličeji. Pak se na kraji lesa rozhrnuly větve a tam na tom místě stála vlčice. Bílá, jako čerstvě spadaný sníh. Opět se vrátila do lesa. Natáhl jsem za ní ruku a chtěl jsem vykřiknout, ať nikam nechodí, ať tu ještě zůstane. Větve se opět rozhrnuly. Tentokrát zpoza nich vyšla… Bella. Byla nahá. Křivky jejího těla odpovídaly tomu, jak sem si ji pamatoval po hmatu. Byla dokonalá. Jako upír. Ruce zavírala střídavě v pěst a pak je zase uvolňovala. Obličej měla špinavý a na tvářích měla slzavé cestičky. Ještě stále plakala. Promluvila. Její hlas, to jedno jediné slůvko, mi zarazilo dýku do mrtvého srdce. Byla zoufalá a přitom se na mě tolik zlobila.

„Proč?“ Slyšel jsem v hlavě Alici, jak mi říká, ať jdu s Bellou pryč, protože Jasper se z jejího hněvu a zoufalství asi zblázní. Později jsem slyšel, jak oba běží pryč. Daleko od domu.

„Abys byla šťastná. Udělal jsem to pro tebe.“ Tuhle odpověď jsem si trénoval hodně dlouho.

„Jenže já jsem se o to neprosila!“ křikla na mě. Z lesa se ozvalo tiché a přesto zřetelné vrčení.

„Promiň.“

„Promiň? To je vše? Víš ty vůbec, co jsi mi udělal? Moje srdce. Je, bylo… Zlomil jsi mi ho. Chci, aby sis to přečetl.“ Z lesa vyšel další vlk. V tlamě měl knížku v modré vazbě. Bella ji vzala do ruky. Podívala se na vlka jako na nejlepšího přítele, usmála se a promluvila k němu (k ní): „Díky, Lee.“ Sotva jsem slyšel to jméno, vrhl jsem se na ni.

„Ty jsi ji proměnila!“

„Ne, Edwarde!“ vykřikla Bella a upustila knížečku do trávy. Postavila se před Leah. Odhodil jsem ji stranou. Navzájem jsme na sebe vrčeli. Než se ozval její křik. Otočil jsem se a ona zrovna v té chvíli explodovala. Kousky její slabé lidské kůže se rozletěly do všech stran a pak zmizely. Stála tam zase ta nádherná bílá vlčice. Rozběhla se proti mně a postavila se před tu druhou. Pak bylo na chvíli ticho. Z ničeho nic se obě otočily a běžely pryč. Jen v trávě zůstala ležet modrá knížečka. Zvedl jsem ji a otevřel na první straně, kde stálo: Bella's Diary.

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčice: Kapitola 5. – Uvidí mou proměnu?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!