Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Johamovy dcery - 5. - Anahi

22.10.2010 (19:45) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2039×

Anahi:

Nahuel odešel a já se rozhodla najít Winna. Chtěla jsem s ním mluvit… a nejen to. Něco mě k němu neuvěřitelně táhlo. Nebyla jsem schopna (a ani ochotna) s tím bojovat.

Podobnými slovy popisovala Malen svůj vztah k Sethovi. Sice jsem ho nechápala, ale vlastně mohla dopadnout hůř. Seth byl aspoň hezký a nesmrtelný jako my. Tvořili spolu hezký pár.

Bezmyšlenkovitě jsem vykročila směrem, kterým zmizel Winn. Noční vánek ke mně přinesl jeho vůni a moje nohy samy od sebe zrychlily.

Aniž bych to plánovala, vběhla jsem mu přímo do náruče. Co to vlastně povídám? Plány? Já, která vždycky myslela dopředu, jsem od chvíle, kdy jsem ho poprvé spatřila, žila z minuty na minutu. Být s ním mi náhle připadalo stejně podstatné jako dýchání nebo pravidelná strava. Potřebovala jsem to ke svému životu. Byl to zvláštní pocit, když jsem byla téměř dvěstě let samostatná… nebo alespoň citově nezávislá. Tedy ne tak docela. Neuměla jsem si představit opustit své sestry, ale to bylo něco jiného.

Byla jsem zvyklá, že jsem vyšší než většina mužů, které jsem poznala. Vyšší, nebo stejně vysoká. Winn mě ale převyšoval, i když jsem měla obuté jedny z úžasných lodiček od Alice na více než deseticentimetrovém podpatku. Náraz do jeho těla by za normálních okolností měl být při mé rychlosti stejný jako vrazit do skály. On mě ale zbrzdil a vzápětí přitiskl ke svému tělu. Proklela jsem se za to, že se mi okamžitě podlomila kolena. Winn mě však držel pevně a nedovolil, abych se sesunula k zemi. Nebyla jsem schopna podívat se mu do očí. Cítila jsem, jak mou tvář zaplavuje červeň. Teprve, když jsem zaslechla jeho tichý smích, vzhlédla jsem. V jeho očích zářily jiskřičky pobavení. Chytil mě do svého pohledu jako do pasti. Nemohla jsem se od něj odtrhnout a tak jsem viděla, jak jeho původně rudé oči potemněly.

Rozum mi napovídal, že bych se měla bát. Ve mně je přece krev, srdce mi pořád ještě bije… a on je upír. Může mě zabít tak snadno, jako jsem dokázala zlomit větvičku. Přesto jsem se nedokázala přimět cítit strach. Jako bych najednou byla někým jiným. Přesněji – Malen. Bezstarostnou, nic neplánující, beroucí život tak, jak přichází. Jestli mě má zabít, budou jeho rty (a zuby, samozřejmě) aspoň to poslední, co ucítím. To nezní tak špatně, ne?

Čekala jsem, že něco udělá, ale on se dál jen díval. Možná chtěl tuhle chvíli prodloužit, nebo jen testoval, jestli dokáže odolat volání mé krve. Náhle se ke mně sklonil a jemně mi přejel rty po tváři k uchu. Zašeptal:

„Pojď se mnou.“

Jeho dotek mi rozechvíval každičký nerv v těle. Nechtěla jsem nikam chodit – pochybovala jsem, že bych toho teď byla schopna. Chtěla jsem další doteky a polibky. Chtěla jsem zkoumat texturu jeho úžasné kůže. Chtěla jsem ho držet a nikdy už ho nepustit.

Vzal můj ušní lalůček do rtů a jemně – tak, aby svými přeostrými zuby neporušil kůži - mě do něj kousl. Zavřela jsem oči a doufala, že tenhle sen nikdy neskončí.

Znovu zaprosil: „Pojď se mnou, Anahi. Cestuj po mém boku. Chci tě.“

To dávalo smysl. Ale nebylo to trochu málo? Podvědomě jsem tušila, že chtíč není to, co oba cítíme. A co mé sestry? Přece je tu nemůžu nechat? Jistě, Malen nepřesvědčím. Má tu Setha a i předtím vypadala tak šťastně, že by bylo zbytečné snažit se ji donutit, aby odešla. A Yeri?

Jako by věděl, nad čím přemýšlím, dodal: „Pokud se budou chtít tvé sestry přidat, nemám nejmenší námitky.“

Problém byl vyřešen, stačilo se poddat… ale ve mně se najednou probudila má realistická část. Ta, která měla v minulosti vždy navrch. Jak dlouho se známe? Chci vložit život svůj a sester (nebo alespoň jedné z nich) do rukou upíra, kterého ke mně táhne stejnou měrou má krev jako ten zbytek? Nevím o něm téměř nic. Ne, nemůžu si dovolit být tak lehkomyslná. Tím spíš, že to žádá tak brzy. Kdybych se spletla, nebudu mít možnost svůj omyl napravit. Ani spolu s Yeri bychom neměly zaručeno, že se mu ubráníme. Sledoval mě, a když jsem zvedla hlavu a naše oči se znovu setkaly, přikývl, jako bych své obavy vyslovila nahlas.

„Chceš mě trochu poznat, ujistit se, že vám neublížím,“ usmál se. „Počkám. Vyrazit na cestu bez dobré znalosti svého společníka by se mohlo rovnat sebevraždě. Rozumím tomu, Anahi.“ Prohrábl mi vlasy a špičkou ukazováčku mi objel konturu rtů. Zadržela jsem dech a přála jsem si, aby jej nahradil svými rty. Winn se však usmál a poodstoupil. „Požádám Cullenovy, abych tu mohl nějakou dobu zůstat a využiji čas, abych tě přesvědčil, že vám ode mě nic nehrozí.“

Výraz mojí tváře mu napověděl, že se mi nelíbí, když mi není tak blízko jako předtím, a tak vysvětlil: „Kdybych tě teď políbil, nejspíš už bych se nedokázal zastavit. Chci ti dopřát čas.“ Trochu váhavě vztáhl ruku, aby se mě opět dotkl – tentokrát mě pohladil po tváři. „Sladké sny, Anahi.“

Když jsem vešla do naší ložnice, Yerimen už tiše oddychovala. Malen ještě nebyla zpátky a já nemusela příliš hádat, s kým se zdržela. Přecházela jsem po pokoji – byla jsem jako na jehlách. Potřebovala jsem si s ní promluvit. Jen ona mě teď mohla pochopit. Potřebovala jsem ujistit, vysvětlit… prostě potřebovala jsem svou zamilovanou sestru. Bylo to sice trochu ubohé, ale moje malá sestřička měla momentálně daleko víc zkušeností s láskou než já. Až dosud ji žádná z nás nepocítila jinak než jedna k druhé… a Yerimen ještě k otci, i když to pro mě stále představovalo záhadu. Na druhou stranu k ní se vždy choval jinak. Tak nějak lidštěji. Jako skutečný otec.

Malen si dávala na čas a já zatím počítala vteřiny. Musela jsem dát za pravdu tomu pořekadlu, že čas ubíhá různě. Když na něco čekáme, vleče se, když je nám hezky, letí jako splašený. Nakonec ale přece jen dorazila. Vešla s rozzářeným úsměvem a než stihla promluvit, dala jsem si prst na pusu, abych ji upozornila, že Yeri spí. Přikývla a ukázala zpět k chodbě. Naznačila jsem souhlas a vyšla ze dveří hned po ní.

Byly jsme si dost jisty, že budeme mít soukromí. Všichni ostatní měli jinou zábavu, než nás poslouchat, přesto jsme se snažily mluvit co nejtiššeji, abychom minimalizovaly možnost, že náš hovor někoho přece jen zaujme. Malen se na mě vyčkávavě zadívala. Přemýšlela jsem nad vhodnými slovy a Malen zatím studovala moji tvář. Najednou se rozzářila a vyjekla.

„Anahi! Ty jsi zamilovaná. Kdo je to? Povídej.“ Rychle jsem po ní skočila, abych ji umlčela. Zašeptala jsem.

„Ticho. Proboha, chceš, aby to všichni věděli?“ Malen zavrtěla hlavou a já ji pustila. Šeptem se mi posmívala.

„Ale no tak, stejně to na tobě poznají. Kdo to je? Někdo z Cullenových?“ zamyslela se a zase to sama zavrhla. „Ne, ty by ses nezamilovala bez šance na opětování citů. Tak tedy někdo z vlkodlaků…“

Pochybovačně se na mě podívala a pak nespokojeně nakrčila nos. Vzápětí se rozzářila. „Už to mám. Winn. Je to on? Že mě to hned nenapadlo. Viděla jsem přece, jak se na tebe dívá… Povídej, přeháněj, co se mezi vámi stalo?“ Musela jsem se smát. Když začala, byla k nezastavení. Její nadšení bylo nakažlivé tím víc, že jsem v sobě stále cítila ten hřejivý pocit, jako když jsem byla s Winnem.

„Máš pravdu - ve všem. Proto potřebuji poradit,“ nejistě jsem se ošila. „Nemám žádné zkušenosti…“ Malen nad tím mávla rukou.

„Stačí se nechat vést. Je to stejně snadné jako lov. Instinktivní.“ Kývla jsem hlavou. V to jsem doufala, ale tohle jsme mohly probrat později. Víc jsem potřebovala poradit s Winnovou nabídkou.

„Požádal mě, abych odešla s ním.“ Malen na mě vteřinu zírala s do široka otevřenýma očima a pak mi skočila kolem krku.

„To je úžasné. Budeš mi moc chybět, ale… Yeri už to ví?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne, ještě ne. Winn souhlasí, že se můžete přidat, jestli budete chtít...“ Konec věty zůstal viset ve vzduchu a Malen prudce zavrtěla hlavou.

„Nezlob se, ale já nepůjdu. Nedokážu si představit, že bych opustila Setha a dost pochybuji, že by mě nechal.“ Její náhle zasmušilý výraz se znovu změnil v nadšený. „Jsem ale tak ráda, že ti to vyšlo. Kdy chcete odejít?“ Pokrčila jsem rameny.

„To není tak jednoduché. Skoro ho neznám. Počítala jsem s tím, že nebudeš chtít odejít, ale nevím, co Yeri. Nechci ji tu nechat samotnou. Počkám na její rozhodnutí. Winn mi nabídl, že požádá Cullenovy, aby tu mohl pár dní zůstat. Chce, abych ho trochu poznala.“ Malen se šibalsky usmála.

„To je skvělý nápad. Navíc tu budete mít pohodlí a v takhle velké smečce bude možná snadnější najít si chvíli soukromí než potom ve třech, pokud půjde Yeri s vámi.“

Tváře mi zaplály červení. Zaškaredila jsem se na Malen a ta na mě na oplátku vesele vyplázla jazyk. Pak mě objala kolem ramen. „No, s čím chceš poradit, Anahi? Winn se mi líbí, i když ta červená v jeho očích je trochu děsivá. Jako švagra ho beru.“ Otočila se a vložila mi obě ruce na hlavu – poťouchle. „Tímto vám dávám své požehnání, děti moje.“ Ušklíbla jsem se a smetla její ruce. Pak jsem protočila oči.

„Bože, je něco, co budeš brát vážně?“ Malen se rozesmála.

„Ale jistě. Lidi, které miluji, beru vždycky vážně.“ Přitiskla mi tvář na tvář a obě jsme se tiše rozesmály. S povzdechem jsem ji chytla kolem pasu.

„Pojď spát, ty vážná sestřičko.“ Přikývla a než jsme vešly ke stále spokojeně spící Yerimen, neodpustila si poznámku.

„Zítra musíme pro své miláčky zářit.“

Jako už tradičně chci poděkovat Adě1987 za trpělivost, se kterou vydrží mé otravování. :o)

4. kapitola - 6. kapitola

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Johamovy dcery - 5. - Anahi: