Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná Bella! 27. kapitola


Jiná Bella! 27. kapitolaDalší kapitolka. Bellin a Edwardům utěk z Voltery... Doufám ,že se vám to bude líbit. Díky.

Dopodrobna jsem Edwardovi vylíčila svůj plán a tak jsme se začali hcystat. Nic jsme s sebou nepotřebovali, takže jsme mohli jí t hned na věc. Vyšli jsme opatrně z pookoje a nikde jsme nikoho neviděli.

Pohybovala jsem se co nejtišeji a Edward se o to taky snažil. Bohužel nevím, kdy mě začnou shánět, takže si budeme muset hodně rychle pospíšit. Vydali jsme se k té šachtě. Jo slyšíte dobře, šachtě. Ve východní části hradu vede šachta přímo až na náměstí a je noc, takže v tom není žádný problém.

Tady ve Volteře se nedá moc věcí dělat, takže jsem měla čas to tu všude pořádně prozkoumat. Našla jsem jí asi měsíc mo svém příchodu. Ted byla jen otázka štěstí, jestli nás Aro uslyší, když budeme procházet kolem jeho pracovny. co nejtišeji jsme se blížili k jeho pracovně a já slyšela vevnitř pohyb.

Měli jsme štěstí. s něčím tak štrachal, takže nás nemohl slyšet. Poté už šlo všechno jako po másle.  Dostali jsme se až k šachtě. Byl to velký poklop v zemi, který bylo těžké otevřít. Pro mě však ne. Nadělalo to trochu rámus, ale nikdo si toho asi nevšiml, protože nikdo nepřišel.

Edward lezl jako první. Seskočil dolů a dopadl do kalné vody, která né moc hezky zaváněla. Seskočila jsem za ním a víko přiklopila zpět, aby to nebylo moc nápadné. Voda pod našima nohama nepříjemně čvachtala a krysy, které plavaly kolem se nás kupodivu nebáli.

Sice nám uhýbaly z cesty, ale to bylo vše. Plavaly si v klidu jako před tím a ani si nás moc nevšímali. S naší upírskou rychlostí jsme byli na náměstí asi za pět minut. Vyrvala jsem opět víko a naštěstí nás nikdo nespozoroval, protože náměstí bylo uplně bez duše.

Ani jediný člověk tu nebyl. Uslyšela jsem jak někdo na druhé straně odklopil víko a směrem k nám se blížilo několik upírů. Běželi pomaleji než mi, takže by tu mohli být tak za deset minut.

„Musíme jít! Už jsou v šachtě." řekla jsem a přiklopila víko zpět. Jelikož skoro v celém městě nebylo venku ani živáčka, mohli jsme se pohybovat naší rychlostí. Doběhli jsme až na kraj města, kde bylo veřejné parkoviště. Uviděla jsem krásnou černou Audi, kterou jsem musela mít. Samozřejmě si jí jen vypůjčím. Možní jí majitel najde.

Nasedli jsme a vyjeli nejvyšší rychlostí na letiště. Dojeli jsme tam asi za dvě hodiny. vystoupili jsme a šli si koupit letenky. Samozřejmě do Seattlu. Poté běžet do Forks.Letadlo nám jako zázrakem jede za pět minut. jeli jsme první třídou, takže jsem doufala, že to bude příjemný let. Dělalo mi však starosti, že se asi s celou rodinou budeme muset nějakou dobu skrávat, protože Aro to určitě nenechá jen tak.

Vyšli jsme do letadla a právě jsem podávala letenky nějaké mladé slečně, která za námi zavřela dveře, ale já jsem koutkem oka viděla jak Demetri vpadl do dveří. Slyšela jsem kroky, které se sem rychle blížily, ale neměl šanci se sem dostat. Spokojeně jsem se usmála a vydali jsme se do letadla. Přitulila jsem se Edwardovi k pasu a ten majetnicky obmotal ruce kolem mého pasu. Musela jsem se usmát.

ještě více jsme se k němu přitiskla. Nastoupili jsme do letadla jako poslední. V první třídě bylo asi jen šest lidí, takže jsme měli relativně klid, protože všichni spali. Sedla jsem si k oknu a edward se natočil ke mně. Odvrátila jsem pohled a připoutala se, aby mě nenapomenula letuška. Otočila jsem se zpátky k Edwardovi, ale dál jsme nemohla, protože jeho rty byly tvrdě přitisknuté.

Najednou jako by ten polibek roztál a byl plný něhy a lásky. Vysloveně jsem si ho užívala a svým jazykem zajela do jeho utrob. Polibky mi s radostí oplácel. Byla jsem nevýslovně štastná. Ani ve snu by mě nenapadlo, že někdy budu takhle štastná. Polibek pomalu dozníval a naše rty se rozpojili. Oba jsme se naráz zamračili a on si položil své čelo na mé.

Zhluboka jsme oddechovali a já se k němu víc přitulila. Jednou rukou mě chytl kolem ramen a druhou chytl mojí ruku. Pořádně jsem se uvelebila v jeho náruči a zavřela oči. Dokonale jsem si pročistila hlavu a přemýšlela jsem, jak to udělat s Arem.

Utěk máme za sebou, ale co rodina. Bude se muset kvůli nám dlouhou dobu skrývat a to mě nejvíce trápilo. Nakonec jsme byla natolik unavená svými myšlenkami, že jsem je všechny vypustila.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiná Bella! 27. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!