Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 16. kapitola

11

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ještě jedna do tuctu - 16. kapitolaCo se stane na hřbitově?
Jak dopadne párty? Dají si Embry a Caytlin dostatečný pozor na odhalení?
Co Alice uvidí? A jak na to Caytlin zareaguje?

16.08.2010 (20:00) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2218×

Ještě jedna do tuctu – 16. kapitola

 

Podle toho, co mi Embry vyprávěl, jsem si nikdy nedokázala představit, jak taková přeměna vypadá. Ale teď ji vidím na vlastní oči. Seth a Leah se zmítají v křečích. Stála jsem tam s pusou dokořán, neschopná slova.

„Caytlin, měla bys jít. Prosím tě, běž. Hned,“ řekl prosebným tónem Embry. A já odtamtud utekla k autu. Ani jsem se neohlídla a jela domů.

 

Uběhlo pár týdnů po „šťastném“ Cullenovic návratu. Stanovil se termín, kdy bude Bella proměněna. Edward ji požádal o ruku. Ale ona mu neodpověděla. Znám ji dost dobře, takže vím, jaký názor má na manželství.

Bella se dále scházela s Jacobem a já se smečkou. Dokonce jsem s nimi byla i ten večer, kdy si vyprávěli prastaré legendy. Bylo to úžasné. Ale celou dobu jsem se snažila udržet, abych se na Embryho moc nedívala. A že to bylo těžké. V tom letmém osvětlení vypadal úžasně.

S Embrym se také samozřejmě dále stýkám. Daří se nám to tajit. I když ostatní něco tuší. Alice mě neustále zavaluje otázkami a pořád mluví o té mé svatbě, co viděla. Dokonce v jednom katalogu objevila šaty, které jsem prý měla na sobě. Embry je na tom stejně. Jeho matka se ho pořád vyptává a je jí líto, že není moc doma. Smečka má také tušení, že něco je jinak.

Victorie se objevila ve Forks. Pronásledujeme ji, ale vlkodlaci také. Každý na své hranici. Všichni víme, proč tu je. Pro Bellu a pro mě. Ale já se nevzdám bez boje. My se nevzdáme.

Mé schopnosti jsou sice zpět. Ale všechno ostatní ne. Stále musím spát a jíst. Všichni se diví, proč chodím na lov sama. Samozřejmě jim lžu. Nechodím vůbec lovit, místo toho jsem s Embrym. Emoce se mi daří tajit. A neustále si měním čočky.

 

Dnes se u nás bude pořádat večírek. Samozřejmě to navrhla Alice. A jelikož jsou všichni zvědaví na náš dům, ochotně přijdou. Večírek začne za pár minut. A Alice nás stále nutí do posledních příprav. Na tuto událost mi koupila tmavě modré, dlouhé šaty, které se dokonale hodí k mým vlasům, z kterých jsem dnes udělala drdol. I přesto že drdoly nesnáším.

„Vypadáš skvěle,“ řekla mi Alice šťastně, ale i přesto si mě měřila tím pohledem, který se ptal, co mi to tajíš?

„Díky. Moc se ti to povedlo,“ řekla jsem automaticky.

Po dobu večírku jsem se zdržovala s Emmettem, který mě neustále bavil. Nechtělo se mu totiž do tance, stejně jako mně. Už byl skoro konec večírku, když v tom někdo zazvonil a já ucítila vlkodlačí odér. Šla jsem rychle ke dveřím. Právě když Bella otvírala dveře.

Ve dveřích stál Jacob a za ním jako bodyguardi Quil a Embry. Jakmile mě Embry spatřil, nespustil ze mě oči. Paráda, pomyslela jsem si. Snažila jsem se mu naznačit, ať toho nechá. Zřejmě mě nepochopil.

Oddálila jsem se mezi dav, neboť tam se situace vymkla z rukou ve chvíli, kdy Edward viděl Jacoba. Embry šel za mnou, nikdo si nevšiml, že jsme se odplížili. Vmísili jsme se do davu.

„Co tu sakra děláš?“ šeptala jsem.

„Jacob chtěl jít za Bellou a já šel, jako jeho nejlepší přítel, s ním,“ oznámil s úsměvem na rtech, „mimochodem moc ti to sluší.“

„Díky,“ usmála jsem se, ale pak jsem zase hodila vraždící pohled, „neměl jsi sem chodit. Ani Jacob!“

„Já vím, říkal jsem mu to. Ale znáš Jacoba! A navíc jsem tě potřeboval vidět,“ řekl mi s šibalským úsměvem na tváři.

„Viděli jsme se včera,“ řekla jsem nechápavě.

„Přesně jsme se viděli před 28 hodinami a 33 minutami,“ řekl po letmém pohledu na hodinky.

„Jsi blázen!“ smála jsem se, „jdeme rychle zpátky. Alice má oči všude.“

Vrátili jsme se nenápadně zpět. Ovšem ne tak nenápadně, jak jsem si myslela. Všiml si nás Carlisle.

„Kde jste byli?“ zeptal se a podezíravě si mě měřil.

„Snažila jsem se tady Embrymu vysvětlil, že měl Jacoba zadržet. Že sem neměli chodit,“ vychrlila jsem ze sebe rychle. Carlisle kývl jako že chápe a mně se ulevilo.

V tom jsem viděla Alici. Zrovna měla vizi. Ten typický, nepřítomný pohled mluvil za vše. Všichni jsme si toho všimli. Lidé pomalu začínali odcházet. Díky bohu za to. Po tom, co odešel poslední člověk, jsme se shlukli v obývacím pokoji, kde byl docela nepořádek.  Vlkodlaci a Bella zde stále byli. A Embry po mně neustále pokukoval.

Promluvil Carlisle. Mluvil o tom, jak sledujeme situaci v Seattlu. Všechny ty vraždy, zmizení. A pak promluvila Alice.

„Někdo buduje armádu,“ oznámila nám.

„Jako armádu upírů?“ zeptala se Bella.

„Novorozených upírů,“ dodal Jasper.

Věděla jsem, co to znamená. Upíři, kteří jsou krátce po proměně. Silnější, rychlejší a zcela neovladatelní. Prahnou jen po jedné věci, a to neustále, po krvi.

„Volturiovi zasáhnou, ne?“ zeptala jsem se Alice.

„Ne, nezasáhnou. Zatím to nemají v plánu,“ oznámila Alice.

„A co to má co dělat s námi?“ zeptala se Rosalie.

„Oni míří sem,“ řekl tentokrát Edward, který přečetl Aliciny myšlenky.

„Proč?“ zeptal se Jacob. Znala jsem odpověď.

„Jdou si pro Bellu,“ vyslovil to nahlas Edward.

„Kdo za tím je?“ zeptala jsem se směrem k Alice.

„To nevím. Mladý kluk…“ řekla Alice a snažila se vybavit jeho obličej.

„Je to Riley. Ten kluk, co zmizel,“ dořekl Edward.

Carlisle se podíval směrem k Jakovi a Jacob automaticky řekl: „Pokud je Bella v nebezpečí, jdeme do toho. Počítejte s námi. Aspoň zabijeme nějaké upíry.“

„Novorození jsou zcela neovladatelní. Nejspíše bychom vám měli dát pár rad. Sejdeme se zítra večer,“ oznámil Jasper. A já si vzpomněla, co nám kdysi říkal o své minulosti.

„Kolik máme času?“ zeptala jsem se.

„Tři, možná čtyři dny,“ oznámila Alice.

„Alice, měla by to vědět. Řekni jí to,“ pobídl Edward Alice.

„Co bych měla vědět?“ zeptala jsem se a letmo jsem zahlídla, jak se Embry napřímil.

„Nejdou si jen pro Bellu. Ten kluk, Riley, si jde pro tebe. Chce tě jako svou ženu,“ oznámila mi Alice.

„No, tak to má smůlu. Pohřbím ho hned, jak ho uvidím,“ řekla jsem optimisticky. A modlila se, aby Embry zůstal v klidu.

Caytlin,“ řekla Alice vystrašeně s pohledem upřeným ke mně, „co když ta svatba? Co když si budeš brát jeho?“

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře