Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jessica Volturi - 15. kapitola - Konečně!

15.06.2011 (07:00) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1739×

Pohled Jessicy

Šestnáct hodin! Páni! Připadala jsem si naprosto šťastná. Nevím, jak přesně to popsat, ale tohle byl nejlepší sex, který jsem zažila. Bylo to, jakoby vše do sebe zapadalo, nevím, jak to říct. Jakoby vše už bylo správně, jakoby se Felix zrodil pro mě a já pro něj. Bože, při prvním orgasmu jsem zakřičela přes celý hrad. Dokonce přišel Aro a klepal nám na dveře, ať se krotíme. V tu chvíli bych byla rudá až na prdeli, kdybych byla člověk, ale Felix se jen smál.

Ležela jsem na posteli a Felix mě držel ve svém obrovském náručí. Mohl by dělat kulturistiku, ale myslím, že kdyby ho natřeli tím hnědým krémem, co na sobě při předvádění mají, polovina hradu by umřela na záchvat smíchu.

„Jdu do sprchy,“ zašeptal mi do ucha. Radši jsem spolkla nutkání se zasmát nad myšlenkou kulturistiky a kývla na souhlas.

„Nemáš tu oblečení,“ oznámila jsem mu.

„No, nemám. Jedna mrška mi ho roztrhala,“ odvětil mi se smíchem.

„Pro nějaké ti dojdu,“ nabídla jsem se.

„Ok.“

Oba jsme vylezli z postele, on šel do koupelny a já do šatny. Rychle jsem na sebe naházela věci a šla do jeho pokoje. Jde poznat, že ten pokoj opustila Heidi. Nepořádek, kam se podíváš. Přebrodila jsem se přes kopu prádla a stěží otevřela skříň. Vytáhla jsem nějaké triko, kalhoty, spodní prádlo a boty má u mě, ty jsem mu nechala být, myslím, že i ponožky přežily. S hromádkou v náručí jsem se vrátila zpátky do svého pokoje.

„Ahoj, Jess, myslel jsem, že se sprchuješ,“ řekl Orien! Čekal na mě v pokoji, on tu byl! Ztuhla jsem, nedokázala jsem ze sebe vydat ani říhnutí.

„Čí je to oblečení a kdo se to u tebe sprchuje?“ Jeho hlas byl podezřívavý. Určitě mu došlo, kdo to je. Bleskurychle jsem mu zatarasila cestu do koupelny.

„Nechoď tam!“ varovala jsem ho.

„Proč?“

„Protože nechci, abys tam chodil.“

„Kdo tam je?!“ zvýšil hlas. Felix to určitě vše slyšel. Zastavil sprchu.

„Nech ho aspoň obléct, ano?“ hrála jsem o čas. Sakra! Jak toto dopadne. Felix je ve sprše, já stojím u dveří s jeho oblečením v ruce, hádám se se svým bývalým, který ho určitě nepřišel kamarádsky poplácat po rameni a pogratulovat mu.

„Co se to tu děje?!“ Marcus! Jak ráda vidím toho staříka! Orien se na něj podíval a já využila toho a vlezla jsem do koupelny a zamkla, sice to nepomůže, ale Orien není typ, který by vykopával dveře, alespoň v to doufám.

Hodila jsem po nechápavém Felixovi oblečení.

„Rychle se obleč. Orien přijel a není zrovna nadšený, že jsi tady,“ objasňovala jsem mu situaci, když se oblékal. Jakmile se oblékl, mile se na mě usmál a políbil mě.

„Neboj, vše jsem slyšel. Oriena se nebojím a díky, že jsi mi donesla to oblečení, jsi prostě úžasná a jsi moje.“

Chytla jsem ho za ruku a políbila ji.

„Miluji tě, Felixi, ale musíme jít a říct mu to. Není pěkné, že ho tam necháváme s Marcusem.“

„Ten tu je taky?“

„Jo, je.“

Povzbudivě mi zmáčkl dlaň a vešli jsme do pokoje. Orien si přeměřil Felixe vražedným pohledem. Nasucho jsem polkla, já nechci, aby se bili, nejsme na Divokém západě, ale v civilizovaném hradě, nebo snad ne?

„Ty?“ zavrčel Orien.

„Jo, já,“ odpověděl mu Felix, víc si mě k sobě přitáhl a políbil mě do vlasů. Ten ho doslova provokuje!

„Pusť ji!“

„Proč?“ ptal se ho nechápavě Felix.

„Věděl jsem, že mi ji chceš vzít!“

„Nemůžu ti ji vzít, ona už není tvoje.“

Orien se pomalu přibližoval k Felixovi, ten mě pustil, šlo mu to těžko, snažila jsem se ho u sebe držet, ale nešlo to. Připravovali se na boj a já se nemohla ani hnout, byla jsem jak kámen.

„Hej, brácha!“ zahulákal Demetri, který vešel do mého pokoje. Zarazil se, když viděl to, co já a Marcus.

„Boj?“ ptal se Marca.

„Jo, běž pro Ara,“ přikázal mu Marcus.

„Proč? Ty jim to chceš pokazit?“ ujišťoval se Demetri.

„Jsi blázen? Na tohle se velice rád podívám a Aro určitě taky, kdybych ho nezavolal, zabil by mě.“

„Ok, jdu pro něj, držím ti palce, Fee!“ křikl ještě a pádil pro Ara.

To jsem snad jediná, kdo z toho nemá prdel?! Snažila jsem se na něco přijít. Kdybych byla člověk, bylo by to jednodušší. Skácela bych se k zemi, že mi je špatně, nebo bych vyhrožovala, že skočím z okna, jestli nepřestanou. Jako upírka je nemůžu zadržet ničím, jedině, že bych …

„Proč se neutkáš se mnou, Oriene?“ Má otázka je zarazila.

„Proč bych s tebou měl bojovat, Jess?“

Narušila jsem ten jejich silácký kruh a jemně odstrčila Felixe k Marcovi.

„Protože to já tě opustila. To já se zamilovala do někoho jiného. To já tě zradila, takže si vylij vztek na mně, ne na něm.“ Postavila jsem do útočné pozice a čekala.

Marcus dostal záchvat smíchu, Felix na nás hleděl s pusou dokořán a Orien nevěděl, co dělat.

„Nebudu se s tebou bít, jsi šílená?“

„Nejsem, ale nebudeš se bít ani s ním,“ upozornila jsem ho.

„Ale…“

„Žádné ale, Oriene, prosím tě o to. Stejně by to nic nezměnilo, já bych zůstala s ním.“

Chvíli se nic nedělo. Pak se ke mně Orien přiblížil, Felix ho chtěl zastavit, ale já mu to nedovolila. Vybídla jsem Oriena, ať udělá, co chce. Objal mě.

„Tolik mi scházíš,“ zašeptal, abych to slyšela jen já.

„Ty mi taky chybíš.“

„Jenže já tě chci jako ženu.“

„Já vím.“

„Nechtěl jsem udělat scénu.“

„Já vím.“

„Vlastně jsem se přišel rozloučit, odjíždím z Volterry.“

„Opravdu?“

„Ano, už jsem rozhodnutý a po tom, co jsem viděl před chvíli, je to jen dobře. Nedokázal bych se na vás dva dívat.“

„Promiň mi to.“

„Neomlouvej se dokola, začíná mě to štvát.“

Pustil mě a pousmál se.

„Ať se ti daří, doufám, že ti to s ním vyjde. Pokud ne, budu čekat.“

„Nám to stoprocentně vyjde!“ oznámil mu Felix pořádně nahlas, přitáhl si mě k sobě a tiše zavrčel. Orien se opět usmál a odešel.

„Sbohem, Oriene,“ špitla jsem ještě.

Podívala jsem se na Marca. Kmital neustále pohledem mezi námi a dveřmi. Pak si dal ruce v bok a našpulil pusu.

„Copak se děje, Marcusi?“ vyzvídala jsem.

„To není fér, proč?! To by byl tak skvělý zápas!“ stěžoval si naštvaně.

Felix se zasmál a já s ním. Ten Marcie mě jednou přivede do hrobu. Prudce se otevřely dveře a v nich Aro. Ten tu ještě scházel!

„Kde jsou? Vždyť tu Orien není!“ křičel na Demetriho, který mu byl v patách.

„Byl tu! Čestný skautský, sice jsem nebyl skaut a nikdy jsem o tom neuvažoval. I když, chtělo by to nějakou změnu a Alec je ještě malý, mohl bych ho učit číst stopy a tak…“

„Ticho, Demetri!“ zastavil ho Aro.

„Až budeme pořádat soutěž Kdo je nejukecanější v gardě, dáme ti zlato!“ přidal se Marcus.

Už mě bolela bránice a Felixe taky.

„Do háje! Můžu se na to rovnou vykašlat, končím s vládnutím! Vždycky přijdu o tu největší legraci!“ prskal Aro. Popadl Marca a Demetriho za ruce a táhl je z pokoje.

„Raději zmizíme, oni si až moc nahlas užívají a vyvolává to ve mně závist,“ šeptal jim, ale my to slyšeli.

Už jsme se chtěli věnovat sami sobě, když vtom jsem zaslechla hlas Ara:

„Počkat! Cítíte to?! Mé růže! Jessico!!!“

Ups! Střelila jsem pohledem na dveře, pak na Felixe. Ten mi podal ruku, já se jí chytla a společně jsme vyskočili z okna. Dopadli jsme na trávu v zahradě.

Čekali jsme, až se Aro objeví v okně.

„Potvoro volterská! Ještě jednou mi je utrhneš, tak si mě nepřej! Zažiješ, co jsi ještě nezažila a sex to nebude!“ ječel Aro z vrchu. Nenapadlo mě nic jiného, než se pomalu šplhat nahoru.

„Julie, nebuď tak krutá, vždyť já, Romeo, tě miluji,“ křičela jsem na něj. Felix se dole smál jako smyslů zbavený a Arovi škubaly koutky.

„Pro tentokrát ti to odpouštím,“ řekl a zmizel.

Já slezla dolů a lehla si vedle Felixe na zem. Během záchvatu smíchu totiž spadl. Přitáhl si mě víc k sobě a objal mě.

„Co budeme dělat?“ optal se mě.

„Můžeme ležet a vychutnávat si chvíle ticha, protože v noci míním dělat randál.“

„Skvělý nápad, Romeo,“ zašeptal mi do ucha a políbil mi spánek. Vzrušeně jsem se zachvěla.

„Tohle mi nedělej, jinak míním vylézt po zdi zpátky do ložnice a zneuctít tě tam.“

„Počkáme si na noc, to bude Julie víc řádit.“

„Jo, to bude hotová Itálie.“ Oba jsme se zasmáli a já věděla, že jsem konečně šťastná.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jessica Volturi - 15. kapitola - Konečně! :