Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedna fotka... - 5. kapitola

the host stills


Jen jedna fotka... - 5. kapitolaIsabella vzpomíná na střední školu, osud se jí vyplní na pláži a poté ji dostihne probdělá noc. Příjemné čtení, Kachna.

Soutěžní povídka na téma Tajemství letní lásky, podmínka - vtipný okamžik.

Pondělí, čtvrtý den dovolené

Je sedm hodin ráno a já už asi tři hodiny ležím v posteli a čučím do stropu. Ano, správně, už od čtyř hodin ráno nespím. Proč? Protože nemůžu, protože přemýšlím. A nad čím? Nad vším možným. Ale hlavně nad Edwardem a Pablem. Občas se mi do myšlenek vkrade i Mike, ale to hlavně při vzpomínce na nějakou vtipnou školní historku. Ano, jak já milovala ty jeho fórky. Některé byly slabší, ale to jenom v případě, že se chystal na nějaký extra velký. Jednou udělal něco, co nás zabavilo na nějaký půl rok. Nikdo z nás u toho nebyl, ale jak Mike tvrdil, stejně by to bylo zbytečné, protože tohle mu prý zabralo asi dva týdny. Jak to vlastně bylo?

Stalo se to jedno léto. Všichni si hledali brigádu, protože potřebovali peníze. Mike byl jeden z těch šťastlivců, co práci sehnal. A co to bylo? Měl pomáhat v jednom cykloservisu. Jeho šéf byl strašný blbec. Pořád buzeroval a cokoli, co Mike udělal, bylo špatně. Však on mu to taky s radostí oplácel. Kafe a čaj mu okořenil pořádným flustancem, jednou si své odnesla i přehazovačka šéfa, jindy to bylo povolené brzdové lanko.
Nejvíc si však Mike užil na čidle ohlašujícím příchod zákazníků. Mike měl zrovna pro něco jít, ale když byl asi deset metrů za servisem, vrátil se, strčil ruku do dveří a utekl. Čidlo pípalo a šéf, který neměl ze stolu výhled na dveře, radostně vyskočil s tím, že může zase ošidit nějakého dalšího zákazníka.
Týden to trvalo, než si šéf usmyslel, že čidlo vymění. Koupil nové, tentokrát pořádně drahé, prý aby neblblo. Stejně mu to bylo prd platné, protože na Mikea byla všechna technika krátká.
Prázdniny skončily, Mike měl v kapse peníze, jeho šéf zblblou hlavu z toho čidla a my historku, které jsme se hlasitě smáli, jak v hodinách, tak o přestávkách, a dokonce i mimo školu. Opravdu jsme se jí smáli asi půl roku…

Teď tak ležím v posteli, přemýšlím nad dalšími Mikeovými historkami a potutelně se usmívám. Jo, zkrátka to nebyla žádná nuda, když jsme měli ve třídě magora, jako byl on. Byly to úžasné roky…

Teď mi ale stačilo pár dní, abych si pomotala hlavu. Nikdy bych netušila, že ve dvaadvaceti budu řešit to, že nevím, který chlap se mi líbí víc. Edward nebo Pablo? S Edwardem už jsem nebyla nikde nějakou chvíli a docela bych brala jednu další večeři, s Pablem jsem byla včera a i přes začáteční neúspěch to dopadlo velmi dobře. Tak si vyberte, když je vám s oběma dobře. Vím, říkala jsem, jak si budu tuto dovolenou užívat, ale to nějak nejde, když se vám do ní pořád motají chlapi. Jsem ráda, že alespoň jedno vím jistě. Mike je pro mě jenom kamarád a to se nikdy nezmění. To vím na sto procent.

Ale teď? Edward nebo Pablo? Jasně, mohla bych být mrcha a randit s oběma najednou, ale já taková prostě nejsem! Malý hlásek v mé hlavě pořád dokola opakoval: „Ale ty bys taková klidně mohla na těch pár dní být!“ Teď, když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně randím s oběma, ale neoficiálně. S oběma jsem zažila skvělý večer, s oběma jsem se líbala a ano, přiznám to, ani jedním bych nepohrdla, kdyby se blížil sex. Takže vlastně teď jsem taková malá mrcha… Ani jsem nevěděla, že je to taková pohoda. Prostě nesmíte řešit, s kým jdete kdy ven. Jednoduché jako facka. Tak, že bych konečně využila příležitosti? Že bych konečně začala něco dělat? Myslím, že to udělám.

Kdyby nebylo sedm hodin ráno, tak bych popadla telefon a zavolala Pablovi. Zavolala bych i Edwardovi, ale moje hloupost mě připravila o den strávený s ním. Osud nás svede dohromady… Pf, co jsem to řekla za blbost? No nic, dneska večer zajdu do nějakého baru na pláži a budu doufat, že tam Edwarda potkám. Chtěla bych konečně zažít něco víc, než polibek… Stejně jako u Pabla… Is, ty cizoložnice!

Jak dlouho jsem ještě ležela v posteli a přemýšlela nad vším možným. Po půl osmé jsem se rozhodla, že si objednám snídani.

„Jedny lívance s marmeládou a šlehačkou, prosím,“ ohlásila jsem do telefonu a doufala, že mé oblíbené jídlo přinesou brzy.

„Hned to bude,“ ozval se neznámý hlas v telefonu a zavěsil.

Po deseti minutách mi lívanečky přinesli.

„Děkuji, a abych nezapomněla, mohl byste tuhle knihu nechat na recepci? Je to pro jednu vaši zaměstnankyni. Jméno bohužel nevím,“ řekla jsem a podávala mladému muži knihu, kterou mi neznámá žena předchozí den půjčila. Doufám, že se nebude zlobit, že ji vracím až teď, ale včera jsem vážně neměla čas. Příprava na večeři s Pablem mi zabrala docela dost času…

 

Když jsem lívance dojedla, bylo už něco po osmé hodině. Rozhodla jsem se, že zavolám Pablovi a nechám mu vzkaz.

Ahoj, Pablo, tady Isabella. Jen jsem ti chtěla říct, že ta včerejší večeře se mi vážně líbila, stejně jako její zakončení. Doufám, že to nebylo naposledy, co jsme se viděli, protože já osobně bych tě ještě potkat určitě chtěla. Chápu, že na rozdíl ode mě nejsi na dovolené a musíš pracovat, ale až budeš mít čas, doufám, že se ještě potkáme. Ozvi se mi, Isabella.

Úkol splněn. Teď už jenom čekat, až se mi Pablo ozve, a zatím si užít skvělý den. Myslím, že i když je tak brzo, tak že si vezmu foťák, plavky a vyrazím na pláž. Moc fotek jsem zatím neudělala a to musím rychle napravit… Přece jenom musím naplnit celé album. A řeknu, že je pěkně tlusté.

Oblékla jsem si plavky. Tělo už mě vůbec nebolelo, a tudíž jsem se mohla oblékat rychle a svižně. Ne jako včera, když jsem skuhrala a kvičela. Ta masáž vážně pomohla a to jsem ráda. Jestli bude zítra čas, tak se asi vydám na ten Korálový hrad, protože jsem se tam vážně chtěla podívat a ještě jsem si na to moc času nenašla. Ale teď mám jedno hlavní privilegium: Isabello, foť! Neflákej se!

Vzala jsem si foťák, bílou plážovou tašku a šla na pláž. I když bylo teprve půl deváté ráno, slunce už docela silně pálilo. Tohle asi bude hodně parný den. Našla jsem si volné místo, odložila tašku a vyndala foťák. Přiložila jsem si ho k oku a potom už se procházela jen s okem přitisknutým k foťáku. Miluju ten pocit, když vidím celý svět přes objektiv. Připadám si tak trochu jako ve svém vlastním světě. Ve světě, kde můžu každou maličkost zvěčnit navždy.

„Racku, pózuj! Podívej se na mě! Přímo sem. Tady jsem. Na, puťa, puťa, racku!“

Zrovna, když jsem se toho racka chystala vyfotit, protože zaujmul správnou pózu, někdo do mě zprava strčil a mně spadl foťák na zem.

„Vážně díky, vyplašil jste racka!“ řekla jsem s velkou příměsí ironie a sbírala foťák ze země.

„Moc se omlouvám, nevšiml jsem si tě.“ Ten zvonivý hlas znám. Ten bych poznala všude.

„Edwarde, co ty tady děláš?“ Lekla jsem se ho, ale vážně! Kdybych držela ještě v ruce ten foťák, zaručeně by mi spadl na zem.

„No, pokud si nepamatuješ, tak jsem tady, stejně jako ty, na dovolené. Můj hotel je jen pár ulic od toho tvého a tohle je jedna z nejlepších pláží v Miami, takže pořád se ptáš, co tady dělám?“

„A jo, to byla hloupá otázka,“ řekla jsem a začervenala se. Zčervenala… Popravdě jsem cítila, jak silně rudnu.

„Ale to je v pořádku,“ zasmál se Edward.

„Ty se mi směješ? Ale no tak, zase takovou hloupost jsem neřekla,“ ohradila jsem se a se smíchem praštila Edwarda do ruky.

„Já se nesměju tobě… Teda vlastně směju, ale ne tomu, co jsi řekla,“ přiznal se Edward.

„To jsem ráda, že si mi to tak na rovinu přiznal, ale moc mi to nepomohlo, protože se pořád cítím hloupě kvůli tomu, že se mi směješ,“ prohlásila jsem na oko uraženě.

„Ale, no taaak,“ protáhl Edward poslední slovo.

„Ale, co paaak?“ oplatila jsem stejnou notou.

„Přece nebudeš uražená,“ řekl Edward a udělal na mě psí oči. Psí oči! Chápete? Představte si krásného sexy chlapa, jak na vás dělá psí oči.

„Edwarde, ne, přestaň!“ poručila jsem mezi návaly smíchu.

„Ted už jsme si asi kvit, co?“ zeptal se, jakmile jsem se přestala smát.

„Kvit? Jak to myslíš?“

„No, já se smál tobě a ty ses teď docela dost zasmála mně, takže…“

„Vlastně mám docela převahu, protože ty ses jen lehce uchechtával, za to mě ještě teď bolí břicho.“

„Myslím, že si neměla říkat, že máš převahu.“

„A to proč?“ obrátila jsem se na něj s trochu zmateným výrazem.

„Teď budu muset udělat něco, co nás dorovná,“ prohlásil Edward tajemně.

„A to bude???“ zeptala jsem se dost zvědavě.

„Když tě políbím, bude se mi to taky počítat?“ Pomalu se ke mně přiblížil.

„Ne, když to já udělám první.“ Políbila jsem ho. Druhý, ale stejně dokonalý polibek jako minule. Slunce bylo nad obzorem a pálilo na moje záda. Ale víte co? Bylo mi to jedno. S Edwardem bych se vydržela líbat, i kdyby mi piraně ukusovaly nohy, nebo kdyby mi mrznul zadek. A to je co říct, protože já jsem na svůj zadek vážně háklivá.

„Takže se mi to nepočítá?“ zeptal se ještě jednou, když jsme se po několika desítkách sekund od sebe oddálili.

„Přece si nenechám ujít to, s čím na mě přijdeš, nemyslíš?“

„To si myslím, protože to určitě bude stát za to,“ prozradil mi Edward.

„Trochu se bojím,“ přiznala jsem se. Stále jsem stála jen pár centimetrů od Edwarda, srdce mi pořád bušilo tak nahlas, že jsem se bála, že ho Edward zaslechne. Vím, je to otřepaná fráze, ale nikdy netušíte, jak pravdivá je, dokud tenhle moment nezažijete.

Najednou se Edward vydal na cestu.

„Můžu se tě zeptat, kam jdeš?“ zeptala jsem se a doběhla ho. Jeho dlouhé nohy, zkombinované se svižnou chůzí, totiž byly docela těžko zvladatelná kombinace.

„Mám celý den na to, abych vymyslel, čím dorovnám tvou převahu. Buď o půl osmé večer v tamhle tom baru na pláži. Tam už ti sdělím tvůj úkol,“ řekl mi Edward a dál svižně šel.

„Počkej, počkej… Úkol? Jaký úkol? Na tom jsme se nedomluvili!“

„Isabello, pokud se nepletu, tak my jsme se na ničem nedomluvili,“ připomněl mi Edward.

„Sakra, máš pravdu. Tak mě aspoň trochu šetři, jasné?“

„Neboj se. Vymyslím jen to, co v klidu zvládneš,“ ujistil mě Edward.

„No, to jsi mě vážně uklidnil,“ řekla jsem ironicky.

„Zatím, Isabello. Čeká mě perný den.“

„Zatím,“ řekla jsem, vlepila mu pusu na tvář a potom už jen sledovala, jak odchází. Mně už stačilo jen vyčistit foťák od písku, najít nějakého nového fotogenického racka a jiná zvířata, a potom se jen nachystat na večer. Musím před Edwardem zazářit. Večer, bar, drinky a nějaký úkol… Na to se musím pořádně přichystat. Ale ať se Edward těší, já si najdu způsob, jak ho donutit splnit nějaký ten úkol.

_

Do hotelu jsem se vrátila po druhé hodině, celé dopoledne jsem strávila na pláži. Fotila jsem, plavala jsem, dokonce jsem postavila hrad z písku a i přes velkou nechuť jsem na chvíli odpočívala na lehátku. Myslím, že to byla tak čtvrt hodina. Stejně jsem celé dopoledne nemyslela na nic jiného, než že večer strávím skvělý čas s Edwardem. A taky na to, co mi asi Edward vymyslí za úkol. Počáteční strach vystřídalo napětí a těšení na maximální úrovni.

Vešla jsem do pokoje, objednala si oběd a vlezla si do sprchy. Smyla jsem ze sebe všechen písek a provedla očisťující proceduru, která mě připravila na večer. V županu, s ručníkem na hlavě, jsem vkročila zpátky do pokoje. Oběd už ležel na stole, zeleninový salát s kuřecím masem. Hodila jsem ho do sebe, byl dobrý.

Zkontrolovala jsem si mobil, blikala mi na něm jedna zpráva, od Pabla.

Ahoj, Isabello, teď mám dva dny úplně plné. Budu jako řidič na jedné svatbě. Můžeme se sejít ve čtvrtek. Budeš mít čas? Čtvrtek bude tvůj sedmý den dovolené, tak by sis ji měla užít. Potom ti ještě zavolám. Zatím, Pablo.

Takže Pabla uvidím ve čtvrtek, dneska je pondělí, takže mám teoreticky celé tři dny na to, abych si užívala s Edwardem. Taky nesmím zapomenout na to, že jsem slíbila Mikeovi, že s ním zajdu někam ven, abychom spolu zavzpomínali na staré dobré časy. A navíc, není nic lepšího, než si zajít ven s bývalým kamarádem a probrat hovadiny, co jsme dělávali jako mladí. Zvlášť když máte vedle sebe dva sexy chlapy a nevíte, se kterým máte jít na večeři dřív. No, na večeři… Trochu to upřesním. Když nevíte, se kterým z mužů byste se chtěli vyspat dřív. Řekla jsem to na plnou pusu, ale co, je to pravda, tak proč bych to nepřiznala…

Oblékla jsem si šortky a tílko a na chvíli si lehla do postele. Jenom na chvilku zavřu oči. Dneska jsem toho moc nenaspala, a tak se přece nic nestane, když na chviličku zavřu oči, ne?

 

Sakra, sakra, sakra!!! Chvilička uběhla trochu rychleji, než jsem předpokládala. Proč? Protože je půl sedmé a já musím po sedmé vyrazit do baru, jinak to na půl osmou nestihnu. Is, proč sis nenastavila budík, sakra? To tě nenapadlo, že když spíš necelých pět hodin, že se ti bude chtít spát? Proč si vlastně kladu tak debilní dotazy, když si na ně stejně neodpovím? Už zase… Jsem magor…

No nic, stop hloupému přemítání! Musím něco začít dělat, nebo to už tuplem nestihnu, a to bych nerada, protože na večer s Edwardem se víc než těším. Doběhla jsem do koupelny a sebekriticky se zhlédla v zrcadle. Kruhy pod očima sice zmizely, ale vlasy mi trčí na všechny strany a ke všemu je mám otlačené na tváři. To zmizí tak minimálně za půl hodiny. Já se na všechno vykašlu. Proč se mi všechno tak sere? Můžete mi to někdo vysvětlit? A proč si zase dávám ty debilní otázky?

Ještě chvíli jsem se na sebe kriticky dívala a potom se rozeběhla ke skříni. Vyházela jsem své oblíbené šaty. Žluté, červené, černé, bílé a krémové, které si jenom vzít? Dilema, které by mi, kdybych teda nebyla ve stresu, zabralo minimálně hodinu. Teď mám ale na všechno maximálně pět minut. Musím si vybrat šaty, boty, udělat něco s těma vlasama, vyčistit si zuby a namalovat se. Jo, a ještě bych měla dojít do toho baru. To je docela podstatná věc…

 

Je čtvrt na osm, já vyrážím k baru. Na to, že jsem vstávala před tři čtvrtě hodinou, vypadám dobře. I když bych se měla cítit v klidu, že jsem to všechno zvládla, nohy se mi klepou jako malé holce před písemkou. Možná ani před maturitou jsem nebyla takhle nervózní. Možná to bylo tím, že maturitu jsem měla skvěle naučenou (taky aby ne, když jsem u toho seděla dva týdny bez přestávky), ale rande s Edwardem jsem si jen tak tisíckrát přehrávala v hlavě. A vždycky to dopadlo podobně…

„Isabello, vím, že se známe jen krátce, ale chci tě,“ zašeptal mi do ucha.

„Edwarde, já nemůžu,“ omluvila jsem se mu.

„A proč? Nechceš?“

„Ne, když mě rozptyluje ten racek…“

No, a jednou to je racek, pak krab kousající do mého zadku, nebo brouci nebo písek v uších a jiných partiích. To ani nemluvím o tom, že z toho, jak jsem se úkolu, který mi má Edward dát, bála a potom se na něj těšila, tak teď už se zase bojím. Jenže myslím, že teď je to ještě víc než předtím… Vlastně nemyslím, já to vím!!!

Jediné, co mi trochu udržuje sebevědomí, jsou mé oblíbené červené šaty. Korzetový vršek, vzadu zapínání na zip, sukně je rozevlátá těsně nad kolena. I vlasy se mi dokonce podařilo trochu zkrotit, sice pořád vypadají trochu divně, ale je to trochu lepší. Podařilo se mi je načesat, potom jsem je nakulmovala a nakonec si je převázala červenou stužkou. Vlastně musím uznat, že mi to slušelo. Teda až na ty malé rýhy po vlasech na pravé tváři, ty mi trochu kazí dojem. Teď už jsou ale vlasy sčesané dozadu a v blonďatých kadeřích dopadají až do půli zad. Dokonce jsem se stihla namalovat. Oči mi lemovaly horní linky a na řasách byla nanesená vrstva řasenky. No tak, Isabello, přestaň se bát, pokud není Edward slepý nebo není gay, tak nevidím důvod, proč by ses mu neměla líbit! Mysli na to celý večer a uvidíš, že to bude v pohodě.

I přes mou obvyklou samomluvu se mi každým krokem, kterým jsem se blížila k pláži, víc a víc klepala kolena. Jestli to bude takhle pokračovat, tak to do toho baru ani nedojdu. Já se tam totiž doplazím! A to mi potom budou moje oblíbené šaty úplně na nic, protože budou pomačkané a plné písku. Aspoň budu napřed při tom písku v uších a jiných partiích. Fakt moc díky, moje trapné představy!!!

Ještě kousek a budu tam. I přes to, že si pořád opakuju, jak jsem krásná a sexy, se mi stále klepou kolena. Pusu mám úplně vyschlou. Kdy jsem vlastně naposledy pila? No tak, Isabello, vzpamatuj se! Je ti dvaadvacet, ne třináct!

Vešla jsem do baru a posadila se na volnou židli. Bylo tady dost plno, ale to je tady asi normální.

„Jsem rád, že jsi přišla,“ zašeptal mi Edward do ucha.

„To bych si nenechala ujít,“ ujistila jsem ho po tom, co jsem se uklidnila. A to bylo velmi těžké, protože už po prvním slově mi naskočila na těle husí kůže. Páni, jaké s ním musí být milování, když už jen při mluvení se mi děje tohle?

„To jsem rád.“ Na nic nečekal. Otočil mou malou barovou židličku k němu a políbil mě. Připadala jsem si, jako bychom se znali už nějaký ten pátek. A my se ve skutečnosti znali jeden pátek!!! Ale bylo mi to jedno. Možná jsme vypadali, že jsme tu jako pár, ale mně to bylo vážně jedno. Dokud mě neuvidí Pablo, je mi to jedno. Super, můžu se s Edwardem líbat třeba dva dny v kuse a nikdo mě neuvidí! Teda neuvidí mě nikdo, kdo by mě vidět nechtěl, nebo spíš neměl. Ostatní ať si mě klidně mají za nějakou miamskou děvku, pardon, poběhlici.

Ale dva chlapi, to přece není zase tak moc, ne? Ani s jedním z nich vlastně nechodím, tak nevidím důvod, proč se znepokojovat. Oni si užijí, já si užiju, takže bez dalších výčitek se myslím konečně můžu vrhnout na to, abych si v klidu a bez starostí užívala… Miluju Floridu…

„Víš o tom, že vážně riskuješ to, že ztratíš šanci na svůj poslední úkol?“ zašeptala jsem, jako by snad hrozilo, že když promluvím nahlas, že nějak přeruším to kouzlo mezi námi.

„Vím, ale já myslím, že nikdo by neodolal, když vidí sedět na baru takovou sexy slečnu,“ obhájil se Edward. „A navíc věřím, že ty bys mě o to potěšení z posledního úkolu nepřipravila,“ dodal.

„Já myslím, že někdo by to zvládl…“ Oba jsme šeptali, pořád. Já ještě naposledy spojila naše rty.

„Myslím, že je na čase, dát si drink, co myslíš?“ Očividně můj prozatímní rozlučkový polibek pochopil. Otočil mou židličku zpátky, sedl si vedle mě a kývl na barmana.

„Dvakrát Mojito,“ poručil a pohled naznačil, že nemíní čekat dlouho. Barman pochopil, protože do necelé minuty před námi stála sklenička.

„Tak na skvělý večer,“ řekla jsem a pozvedla svou sklenici.

„Na skvělý večer,“ dodal Edward a tajemně se na mě podíval. Já se jen nemohla dočkat, až v sobě budeme ty sklenice tak čtyři, či více…

_

„Myslím, že je na čase, abych ti sdělil tvůj úkol,“ zašeptal mi Edward do ucha.

„Ale, Edwarde! Já myslela, že jsi na to už dávno zapomněl,“ oponovala jsem mu s dávkou sebevědomí, kterou mi dodal alkohol.

„Já bych na to nikdy nezapomněl. Tohle bych si nenechal ujít.“

„A víš co? Myslela jsem si to. Sice tě skoro vůbec neznám a přitom se s tebou normálně líbám na veřejnosti, ale vážně, v duchu jsem věděla, že na to nezapomeneš,“ křičela jsem. Už totiž bylo něco po desáté hodině a v baru to už pěknou chvíli docela jelo. I já jela… Ale na drincích a občasném líbání s Edwardem, který si za tu dobu dal, myslím, jenom jedno Mojito. Nic víc, nic míň. Od té doby pije vodu a i přes mé velké snažení a intriky se mi nepodařilo mu do ní namíchat něco silnějšího.

„Myslíš tohle líbání na veřejnosti?“ zeptal se a znovu mě políbil. Za tento večer asi po desáté. No, vážně! Skoro každou mou skleničku jsme oslavovali polibkem. Jako by Edward zkoušel, co mu dovolím, když jsem opilá. Ale abych se přiznala, teď už jsem byla docela povolná.

„Jo, přesně tohle,“ dostala jsem ze sebe po krátkém polibku.

„Jaká je tvoje nejoblíbenější píseň?“

„Proč se mě na to teď ptáš?“ zeptala jsem se udiveně.

„Protože to chci vědět.“

„No, to si mi to fakt vysvětlil… Ale abych se přiznala, už delší dobou je moje srdcovka Jar Of Hearts. Znáš ji?“ Dalo mi docela práci říct název mé oblíbené písničky bez slovních obratů či škobrtnutí.

„Kdo by ji neznal…“

„A proč si to chtěl vědět?“ zeptala jsem se znovu.

„Už ses ptala,“ připomněl mi.

„A ty jsi mi neodpověděl,“ připomněla jsem mu zase já.

„Tak když to chceš vědět… Chci, abys mi ji zazpívala,“ přiznal Edward barvu.

„Tohle je můj úkol? Edie, ty si ze mě děláš legraci?“

„Takže za prvé, neříkej mi Edie. Tak mi může říkat jenom máma…“

„Takže máma ti Edie říkat může a já ne?“ přerušila jsem ho.

„Jo, může! A za druhé, ne, nedělám si legraci. Vážně chci, abys mi zazpívala.“

„Já zpívat neumím,“ upozornila jsem ho.

„Tak to tě chci slyšet ještě o dost víc než před chvílí,“ zasmál se Edward.

„Jednu rundu pro mě a tady kamaráda,“ kývla jsem na číšníka. Téměř okamžitě přede mě postavil dva panáky s čirou tekutinou.

„Is, já nepiju.“

„Tak teď si dáš,“ řekla jsem odhodlaně, podala mu skleničku a obsah té své do sebe chrstla naráz.

„To bylo na kuráž,“ vysvětlila jsem Edwardovi a vylezla na barový stůl.

„Bello, co to děláš?“ zeptal se Edward pobaveně.

„Už dlouho mi nikdo neřekl Bello, Edie.“

„A mně zase nikdo neříká Edie.“

„Až na maminku,“ zasmála jsem se.

„Bello, slez z toho baru!“ poručil mi Edward.

„Takže nechceš, abych zpívala?“ zeptala jsem se zklamaně.

„Ano, ale ne tady. Pojď se mnou.“ Stáhl mě za nohy a chytil do náruče. Na stůl hodil hromadu bankovek a odcházel se mnou z baru. Když jsme došli na pláž, postavil mě zpátky na nohy. A tam jsem si začala pobrukovat.

„Don't break my heart,

don't let me down.

Don't break my heart,

don't make me frown.“

„Bello, tohle není Jar Of Hearts.“

„To je mi úplně jedno,“ vykřikla jsem a dala se do tančení. Vzhledem k tomu, kolik jsem toho vypila, jsem musela vypadat poněkud směšně. To mi za okamžik potvrdil i Edward.

„Bello, ne, prosím, nech toho. Ušetři můj zrak a svoje nohy!“ zakřičel na mě se smíchem.

„Don't break my heart,“ vesele jsem zpívala a tančila dál.

„Bello, ujišťuju tě, že já ti srdce nezlomím.“

„Don't let me down!“

„To se taky nestane,“ ujišťoval mě Edward dál a smál se. Chytil mě za ruce a pokusil se ukočírovat můj tanec. Trochu to pomohlo, protože jsem se uklidnila a zůstala stát naproti němu. Moje modré oči se se zalíbením dívaly do těch jeho.

„Don't break my heart,“ zašeptala jsem a stoupla jsem na špičky.

„Čekáš na odměnu?“ zeptal se a měl pravdu. Čekala jsem na odměnu, že jsem tak poctivě zpívala a tančila.

„To si piš,“ šeptla jsem a přiblížila se nosem k tomu jeho.

„A jakou?“ zeptal se provokativně. Odpovědi se nedočkal, protože já ho nedočkavě políbila na ledové rty. Okamžitě mi začal polibek oplácet. Jeho chladné ruce mi přejížděly po zádech a já cítila, jak mi i tyhle obyčejné pohyby způsobují touhu a nedočkavost.

„Chci tě,“ odlepila jsem se od jeho rtů a zašeptala mu do ucha. Aby pochopil, že to myslím vážně, nedočkavě jsem mu přejela ušní lalůček jazykem.

„Tak si mě vem.“


A už se do mě můžete pustit, jak to není vtipné. S touhle podmínkou jsem měla vážně problém a jsem ráda, že jsem vůbec něco zesmolila. Jinak, tohle je první poznámka, kterou píšu pod čáru. Chtěla bych Vám poděkovat za komentáře a za to, že mou povídku čtete.

A jen pro upřesnění. Určitě se najde pár jedinců, kteří napíšou, proč Edward na slunci nezářil. V pravidlech se píše, že můžete změnit to, jak se jako upír chová, a tak... Takže to je vysvětlení.

Další komentáře uvítám s radostí, Kachna.

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedna fotka... - 5. kapitola:

 1
18.07.2012 [10:33]

daslli141Veľmi podarená kapitola... neviem sa dočkať ďalšej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Nikki
18.07.2012 [0:36]

náhodou, mě to přišlo vtipné, takže můžeš být v klidu Emoticon a jsem sakra zvědavá na další díl, takže doufám, že porota vymyslí dobrou podmínku Emoticon

17.07.2012 [23:14]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
17.07.2012 [22:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!