Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedno shledání změní vše - 8. kapitola

02.09.2009 (21:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2954×

Edward

Konečně jsem ji přemluvil. Musel jsem ještě zaplatit pokoj a chtěl jsem zavolat Alici. Rozloučili jsem se a rozběhl jsem se do hotelu.

Zazvonil mi mobil, musela to být Alice. Podíval jsem se. Alice.

„Ahoj Alice.“

„Ahoj Edwarde. Jsem ráda že mi chceš volat, ale ber ohledy na nás studující a nevolej mi do školy.“

„Promiň, Alice. Netušil jsem že jsi i po tolika letech taková vášnivá studentka, která se děsí každého vyrušení jejího vyučování, protože by mohla vynechat nějakou důležitou hodinu.“

„No vidíš a to si říkáš můj bratr.“

„Alice, my bychom přišli asi tak…“

„Ne nikomu to nebude vadit. Mluvila jsem se všemi a dokonce i Rose je pro. Carlisle je nadšený, že se s ní může konečně setkat.“

„No on to bude možná problém. Nejsem si jistý, jestli Bella bude chtít jít se mnou až k nám domů.“

„Můžu ti říct, že nebude. Setkáme se v lese, ne u nás doma. Další dobrá zpráva je, že to všichni přežijeme.“

Jak si Alice mohla myslet, že bych dopustil, aby je Bella zabila nebo jim jinak ublížila?

„No je tady ještě jedna věc, Bella neví o Jasperově schopnosti, myslel jsem, že bych jí to zatím nemusel říkat..“

„Dobře, taky si myslím, že to tak bude lepší.“

„Až budeme v okolí Forks zavolám vám.“

„Fajn, měj se a dejte na sebe pozor.“

„Děkuji Alice, ahoj.“

„Ahoj.“

Žádné věci jsem si sebou nebral, takže jsem šel na recepci, odhlásil se a zaplatil pokoj. Rozeběhl jsem se do lesa, na smluveném místě nebyla. Šel jsem podle jejího pachu. Došel jsem k malé louče, podobala se té mojí ve Forks. Bella ležela v jejím středu a člověk by řekl, že se opalovala. Paprsky slunce rozzářili její kůži. Vypadala nádherně. Cítil jsem hřejivý pocit u svého mrtvého srdce. Opřel jsem se o kmen stromu a pozoroval ji. Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího. Slunce už zapadlo, když jsem si zase vzpomněl, proč jsem tady. Pomalu jsem k Belle přistoupil. Pohladil jsem ji po tváři. Otevřela oči. Chvíli byla zmatená, usmál jsem se na ni. Úsměv mi oplatila.

„Líbí se mi tě pozorovat, ale měli bychom se vydat na cestu.“ řekl jsem na svou obhajobu. Chtěl jsem ji dál pozorovat, ale taky jsem chtěl, aby se seznámila s mojí rodinou.  

„Jak dlouho jsi mě pozoroval?“

„No asi tak,“ nemohl jsem říct, že asi tak deset hodin. Znělo by to blbě a úchylně, „chvilku.“

„Jak dlouho?“

To bude těžké, rozhodl jsem se trošičku zalhat.

„Asi tři hodiny. Jsi moc hezká a zvláště, když se třpytíš.“

Její oči ztmavly a lehce Edward usmála.

„Měli bychom jít.“ upozornila a rozběhla se. Běžel jsem za ní.

„Ráda bych si před plaváním, ještě zašla na lov,“ poprosila asi po třech dnech běhu.

„Jasně, sejdeme se tady tak za hodinu?“

„Dobře.“

Rozběhl jsem se na sever. Nedaleko bylo ucítil stádo jelenů. Moje nejoblíbenější sice byly pumy, ale co se dá dělat. Rozběhl jsem se a zakousl do krku jednoho z krajních jelenů. Po něm jsem ulovil ještě dva. Otočil jsem se a chtěl se dát na cestu zpátky, ale na kraji lesa stála Bella a pozorovala mě.

„Divadlo je u konce, děkuji,“ uklonil jsem se a šel k ní.

Usmála se. Její tvář se rozjasnila. Zatleskala.

„Byl by jsi úžasný herec. Máš nadání, talent i postavu. Obdivovatelky by si tě určitě zamilovali.“

„A co ty? Ty sis mě zamilovala?“ zajímala mě její odpověď.

Zaváhala, zamyslela se a pomalu odpověděla.

„Možná bych mohla patřit mezi tvoje obdivovatelky.

„To bych byl rád, ale teď už by jsme měli běžet.“

„To je pravda.“

Po necelých čtrnácti dnech jsme byly v Olympii. Bylo to kousek od Forks. Zazvonil mi telefon. Byla to Alice.

„Ahoj.“

„Ahoj Edwarde.“

„Proč voláš, když víš kde jsme?“

„No, chtěla jsem ti ušetřit čas s vytáčením čísla. Hrozně se nudím. Nikdo se mnou nechce jít nakupovat. A Emmett pořád otravuje. Doufám, že už brzy dorazíte jinak asi s Jasperem utečeme a už nás nikdy neuvidíte. A už teď vím, že bych ti chyběla.“

„To já vím taky. Jsme u Olympie. Tak to ještě chvilku vydrž.“

„To je super. Co kdyby jste na nás počkali. Přijeli bychom za vámi a potom bychom jeli nakupovat.“

„Alice jsem si jistý, že Bella nebude chtít jet nakupovat. Ona nechce jít mezi lidi.“

„Jo, jo, já vím. Můžeš se jí ale zeptat!“

„Jsem si jistý… .“

„Edwarde!!! Zeptej se jí!!!“

„Aliceee!“

„Edwarde.“

 „Tak jo. Bello, chtěla by jsi jít s Alicí a moji rodinou nakupovat?“

Bella zakroutila hlavou.

„Ne, nechce jít nakupovat, jak jsem říkal!“

„Dobře, tak mi za vámi přijdeme.“

„ALICE!!!“

„Ahoj.“

„Alice a ostatní nám půjdou naproti. Nedokázal jsem jí to vymluvit.“ Řekl jsem směrem k Belle.

Bella

„Alice a ostatní nám půjdou naproti. Nedokázal jsem jí to vymluvit.“

Začínalo na  mě všechno za poslední dobu dopadat. Úplně jsem poslední dobou zapomněla na moje maléry s ostatními upíry. Zapomněla jsme na všechno kromě Edwarda. Ale teď to na mě dopadlo. Co když je proti mně odolný jenom Edward? Co když někomu z jeho rodiny ublížím? Co když ublížím někomu? Jak potom dokážu žít? Po tom co pro mě Edward udělal?

Ani nevím jak, ale ocitla jsem se na zemi a opírala se o kmen stromu. Nohy si přitáhla k bradě a rozvzlykala se. Edvard ke mně přišel a sedl si vedle mě.

„Bello,co je ti?“

„Já, já … se ……bojím.“

„Bello, nemáš se čeho bát. Nikdo z moji rodiny ti neublíží. Nikdo ti neublíží. Nedovolím to.“

Sundal mi ruce z obličeje, přitáhl  si mě k sobě a objal mě. Položila jsem mu hlavu na rameno.

„Já se nebojím o sebe, ale o tvoji rodinu. Co když někomu z nich ublížím. Jak můžu vědět, že jsou proti mně taky odolní. Já bych si nikdy neodpustila kdybych někomu dalšímu ublížila. Nevíc je to tvoje rodina. Já, já…“

„Neboj se, ty nikomu neublížíš. Nedovolil bych ti, abys někomu ublížila. Nikdy bych si neodpustil, kdybych ti to dovolil.“

„Já vím, ale…“

„Žádné ale! Alice vidí budoucnost a viděla, že to všichni přežijí. Tak se neboj, spolu to zvládneme.“

„Edwarde já se ale….“

„Bello my to zvládneme. Já ti důvěřuji a oni taky.  Neboj se, ty jim neublížíš.“

Seděli jsme tam a dívali do lesa.

Posadila jsem se naproti němu a podívala se mu zpříma do očí.

„Opravdu mi tak hodně věříš?“

Díval se mi do očí. Začala jsem se v těch jeho topazových očích topit. Všechny moje myšlenky mi utekli. Jediné na co jsem dokázala myslet byl on. Edward můj anděl.

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedno shledání změní vše - 8. kapitola: