Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedno shledání změní vše - 20. kapitola

08.07.2010 (17:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2420×

Bella

Vykroutila jsem se z Edwardovy náruče, chytla ho za ruku a šla dolů. Napadlo mě, že bych mohla něco upéct na přivítanou. V ledničce byly zásoby na vše, takže jsem si mohla vybírat. Přemýšlela jsem a napadl mě dort. Mohla bych ho potom ozdobit marcipánem.

„Můžeme ti pomoct?!“ přiběhla Alice, která zřejmě dostala vizi.

„No já nevím, byla bych ráda, kdyby se to povedlo.“

„Neboj se, povede. Prosím, prosím, chceme ti pomoct.“

„Tak jo,“ svolila jsem nakonec.

„Co budeme dělat?“ přiběhl natěšený a nedočkavý Emmett do kuchyně.

„No bojím se to říct, ale budeme péct dort, jestli chcete. Ale upřímně nám ani trochu nevěřím.“

„Můžeme to zkusit, Bello, nic nepokazíme, neboj.“

„Bojím, bojím, moc.“

„Co máme začít dělat?“

„No, počkejte chvilku. První uděláme těsto a potom budeme tvořit s marcipánu.“

„Bude to krásné, Bello.“

„Ty ses dívala do budoucnosti, Alice?“

„Však ji znáš, ale má pravdu, bude nádherný, lásko,“ políbil mě Edward.

„Nechte si to cukrování na jindy, jdeme pééééééééééééééééééééééééééééééééééct.“

„Emmette, jestli nepřestaneš ječet, tak budeš jedině tak koukat. Je deset hodin večer a ty tady řveš.“

„Promiň, Bello.“

„Omluva přijata. Všichni o krok vzad.“ Udělali přesně to, o co jsem je žádala. Prolétla jsem si recept očima a dala se do přípravy. Vyndala jsem suroviny, misky, lžičky a další nutné nádobí. Už jsem přesně věděla, kdo co bude dělat.

„Takže jdeme na to,“ otočila jsem se na ně. „Rose, připraví piškot. Rozklepneš vajíčka. Žloutky dáš do jedné misky a bílky do druhé, k žloutkům přidáš cukr a vyšleháš to. Stačí metličkou, nemusíme používat jako lidé šlehač, to by jen vzbudilo Jacka. Pak přidáš mouku a bílky, které taky vyšleháš do hustého sněhu, tak že když převrátíš misku, nepohnou se a nebudou chtít vytéct. Pak dáš těsto do tří forem, které ti Emmett připraví.“

Stejně jako Rose jsem rozdělila práci i ostatním. Vysvětlila jsem jim, co je co a jak se správně vaří. Kontrovala jsem, jak všichni pracují. Edward dělal světlý krém a Jasper tmavý. Překvapilo mě, že i on se s takovou chutí zapojil. Alice zpracovávala se mnou marcipán. Kupodivu nikdo nic nespletl. Všem jsem jim věřila, ale Jasperovy pocity vysílané do okolí znervózňovaly i mě. Dala jsem do trouby piškot a přistoupila k Edwardovi s Jasperem.

„Ty to budeš ochutnávat, Bello?“

„Jo,“ odpověděla jsem nejistě.

„Vždyť je to odporné.“

„Vaše sebevědomí je nezdravě nízké,“ zasmála jsem se. „Musím to ochutnat, abych věděla, jak to chutná a co se musí přidat. Nebudu to jíst, jen okusím chuť a pak to zase vyplivnu. Dělám to tak často, věřte mi,“ usmála jsem se a dala si trochu světlého krému na lžičku. Nemohla jsem říct, že mi chutnal, ale věděla jsem za tu dobu, co žiji se Seu, jak mají věci chutnat. Přestože je pro nás lidské jídlo odporné, dokážeme rozeznat chutě. Přidala jsem Edwardovi do krému trochu cukru a Jasperovi po ochutnání trochu kakaa.

„Teď je to dobré. Za chvíli to bude upečené, takže to dáme vychladit a potom dort slepíme.“

Všechno šlo dobře. Kluci mazali dort krémem a vše kolem sebe umatlali jen trochu. Alice s Rose modelovali postavičky Walt Disneyho z marcipánu. Edward, kterému jsem seděla na klíně, mě objímal pažemi kolem pasu, líbal na krku a pozoroval, jak vytvářím postavičky Sue, Marka a Jacka. Všichni jsme zalitovali, když došel marcipán. Nazdobily jsme dort a mohli ho dát odležet do ledničky, byly teprve dvě hodiny ráno, takže dort se hezky proleží a bude hezky měkký.

Všichni jsme si sedli do obýváku a jen mlčeli. Nebylo to trapné ticho, ale příjemné a  uvolňující. Zase jsem seděla Edwardovi v klíně, on měl hlavu v mých vlasech a sem tam mi do nich vtiskl polibek. Cítila jsem se nádherně a usmívala se na všechny strany.

„Jak moc přesvědčivě se tváříte, když máte jíst lidské jídlo?“

„Fuj,“ odpověděli mi všichni najednou.

„To jsem si myslela. Chtěla jsem vás všechny seznámit, ale vám se nebude chtít jíst dort a další lidské jídlo, takže bychom si mohli zajít na odpoledne na lov a potom asi tak zítra se sejít. Sue chtěla dneska pořádat setkání s pár přáteli, ale poprosila mě, abych to zrušila, protože není doma. Můžeme něco spolu ještě připravit a pak se vypařit,“ seznámila jsem je se svým plánem.

„Joooooo, půjdeme na medvídky.“

„Ano, Emmette, půjdeme na medvídky. Budeme dělat chlebíčky, nakoupíme a půjdeme na lov.“

Všechno jsme nakoupili a připravili. Bylo to dokonalé, vše na svém místě a nazdobené pokoje jen čekaly na hosty. Asi za čtvrt hodiny měli přijít hosté a chvíli po nich měl Edward přivést Marka a Sue. Jack všude pobíhal a byl netrpělivý, už ani neseděl u Emmetta a jen vyhlížel návštěvu. Chtěl je jako správný pán domu přivítat.

Alice

Belle šla organizace párty skoro stejně dobře jako mi, ale já mám proti všem silnější zbraň a to jsou nákupy. Opravdu však nechápu, proč všichni chodí tak neradi nakupovat, je to přece zábava.

Po tom co jsem si ulovila pár srnek, jsem se podívala na oslavu. Všem se líbila a bavili se. Neodolala jsem a podívala se i do Belliny a Edwardovy budoucnosti. Ta se mi líbila ze všech nejvíc.

Všichni jsme nadšení z Bellina návratu k naší rodině. Všichni jsou šťastnější a cítí celistvost celé rodiny. Moc jsme si zalíbili Jacka, ale i Sue a Marka, jsou to úžasní lidé a také osobnosti. Jejich budoucnost je však propletena s Bellinou a tím i naší, nevím, co se stane, a netuším, jaká bude budoucnost.

Bella není rozhodnuta odejít a ani zůstat, nevidím, žádné její rozhodnutí a ani naše. Dostala jsem však vizi o Belle a Sue. Sue se chce zeptat na tu těžkou otázku, jestli chce odejít. Nechce jí bránit v jejím štěstí, ale má Bellu moc ráda a nechce ji ztratit.

Všichni jsme stáli u aut a čekali na naše hrdličky. Emmetta to přestalo bavit a rozhodl se je zase vyrušit. Musela jsem se usmát, pak ale přišla vize a pro Emmettův osobní život nebyla zrovna růžová.

„Emmette, být tebou tak to nedělám, protože přes to, že nás Bella všechny miluje, by její láska k tobě přerostla v tvůj sexuální půst.“

Emmett se zasekl, „cože?“

„Kdykoli bys chtěl Rose jen políbit, Bella by tě zmrazila a měl bys celibát.“

„Aaaaha, to já se raději vzdálím.“ Výbuch našeho smíchu museli slyšet i v Evropě. Emmett si hned přitáhl Rose k sobě a začal ji líbat.

„Já nejsem žádná tvoje hračka,“ pokárala ho a vrazila mu facku. Chudáček Emmett nic nechápal.

„Vy naděláte hluku. Musíte tady plašit zvířata?!“

„Víš, Bell, za to vše můžete jen vy dva. Kdybyste tady už byly, jako my, nemuseli jsme na vás čekat a plašit nevinou chutnou zvěř,“ opáčil Belle můj Jasper.

Usmála jsem se na něj.

Vyjeli jsme k hotelu, jen Edward zavezl Bellu domů a pak přijede za námi. V hotelu jsem si sedla mému miláčkovi na klín a hlídala Bellinu budoucnost. Sledovala jsem ji se sekundovým předstihem, chtěla jsem znát celý rozhovor mezi Bellou a Sue.

Sue seděla na gauči, Bella si k ní přisedla a objala ji.

„Tak se ptej, jsem z toho nervózní.“

„Víš, Bell, chtěla bych vědět, jestli odjedeš. Mám tě moc ráda a nejraději bych ti řekla, ať s námi zůstaneš, ale to nemůžu. Máš svou rodinu a já ti to přeji, abyste spolu byli šťastní. Zasloužíš si Edwarda a on tebe. Moc vám to spolu sluší a ostatní Cullenovi tě taky mají moc rádi. Je to na nich vidět. Sice jsem je ještě nepotkala a nemohla se s nimi seznámit, ale je to na nich poznat.“

„Já nevím. Vím, že jednou budu muset odejít, ale nechci. Mám ráda je a stejně tak i vás. Nedokážu odejít a bojím se, že bych vás musela opustit. Jste moje dvě rodiny, které se snad brzo spojí v jednu. Je to pro mě moc těžké, nechci ztratit tebe, Marka a ani Jacka. Jedno vím jistě, chci tady zůstat do narození malé nebo malého. Co bude pak, nevím.“

Vrátila jsem se do hotelového pokoje. Edward už přijel a poslouchal celý rozhovor.

„Rodinko,“ zavolala jsem, aby všichni přišli. „Mám takový nápad. Všichni jsme rádi, že jsme Bellu našli a nechceme ji zase ztratit. Ona chce zůstat tady, do narození malé a jen tak mimochodem bude se jmenovat Isabella, ale bude se jí říkat Is. Napadlo mě, že bychom se mohli přestěhovat do nového města, nesvítilo by tam slunce a mohli bychom tam žít alespoň chvíli se Sue, Markem, Jackem a Is. Bella by s toho byla nadšená a nám by se to taky líbilo. Hlídali bychom děti a bylo by to super.“

„Ale, co naše odhalení? Vidíš naši budoucnost?“

„Ne, ale mám z toho dobrý pocit a to je důležité, nemusíme jim o nás říkat, u Belly za tu dobu taky nic nepoznali a nemají ani pochybnosti. Navíc nás Edward může varovat, kdyby něco začali tušit.“

„Jako hlava naší rodina navrhuji hlasování,“ promluvil Carlisle.

Pro byli hned Esme, Emmett, Edward a já, Jasper se přidal kvůli mně, Rose chvíli váhala a Carlisle by uděl cokoli pro Esme. Líbilo se mi, jak jednohlasně jsme se domluvili.

„Takže, Esme, ty se pokus najít někde ideální dům pro nás a potom ještě jeden pro Sue a její rodinu. Až ho to najdeš, někdo zabaví Bellu a my si o tom promluvíme se Sue. Vím, že s tím bude souhlasit. Nikdo, Emmette, nikdo Belle neřekne, co připravujeme. Rose, my pomůžeme Esme vše vybavit a domluvíme se i se Sue, co by chtěla koupit pro malou.“

Porozdávala jsem úkoly a Edward běžel za Bellou.

Esme během noci našla dva úžasné domy v nedalekém městě. Byly tak akorát pro nás. Náš byl v lese a nikdy do něj nemohlo svítit slunce. Domluvila jsem se s Esmé, že už je začne vybavovat. Sue se jejich dům bude líbit, takže není důvod s tím otálet. Ráno jsme měli všichni jít na dětské hřiště a seznámit se se Sue a Markem. Emmett se těšil a vymýšlel, co bude s Jackem dělat. Byli si oba podobní, až mě to trošku začalo děsit, přece jen jeden Emmett stačí.

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedno shledání změní vše - 20. kapitola: