Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je to jen hra! - 3. kapitola

10.08.2010 (10:45) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1993×

Ehm... tuto část bych chtěla věnovat hooodně lidem =D. Začnu s MyLS, díky moc za pomoc. Následuje Míša, která kandiduje na 1. místo v tom být zlatem. Potom ještě Niki, která mi pomáhá je to holka za všechny prachy. Potom Niki18, že moc za vše díky a v neposlední řadě ještě Torenc - díky moc.

„Máš pravdu, takový už koloběh života je!“ Souhlasila a musela odejít do své lavice, protože zrovna do třídy přišel profesor.

„O čem jste si povídali?“ vyptával se mě najednou Bryan, ale já se na něj nevinně usmála.

„To znáš, ne? Holčičí kecy, to by tě nebavilo,“ řekla jsem mu a on se na zadíval dotčeně.

„Náhodu, holky si povídají o mnohem zajímavějších věcech než kluci, možná bys mě mohla zaučit?“ zeptal se a chytil mne za ruku.

„Rozmyslím si to,“ řekla jsem jen a věnovala mu úsměv.

„Sluší ti to, když se upřímně směješ. Když jsi byla s ním, tak ses vůbec nesmála. Tvá tvář byla taková ponurá a depresivní, jako by jsi něco dokola řešila,“ svěřil se mi a já se na něj vykolejeně podívala. Že bych na lidi tak opravdu působila? Ledová královna bez úsměvu?

„Je mi to líto, ale v tu dobu jsem prostě byla naivní a doufala v něco, co se nikdy nestane. Promiň mi to,“ omluvila jsem se mu a on se na mě vykolejeně podíval.

„Za co se omlouváš?“ zeptal se po chvilce a vyděšeně se na mě díval.

„Za to, jak jsem tě pustila k vodě. Za to, jak jsem odešla k jinému. Promiň mi to,“ žádala jsem ho a on se jen zasmál a ukázal ty svoje nádherné zuby.

„Ty se nemáš, za co omlouvat! Já jsem byl vůl, co tě nechal jít! Nikdy si to neodpustím,“ svěřil se mi. Po pár minutách našeho mlčení se ozval zvonek a mě chytil děs. Následující hodinu jsem měla s Edwardem, to nebyl problém, ale já s ním mám sedět! To bude horor! Se svými obavami jsem se okamžitě svěřila Bryanovi a ten se na mě jen usmál.

„To zvládneš, jsi moje šikulka!“ řekl mi a upřímně, docela mi to pomohlo. Jakmile jsem ale překročila práh třídy, odvaha byla pryč. Seděl tam jako anděl a čekal na mě! Při tichém povzbuzování sebe sama jsem došla k naší lavici a konečně si sedla.

„Gratuluji, dali jste se dohromady!“ ozval se jeho hlas a já se na něj překvapeně podívala.

„No a? Vadí ti to? Pokud ano, tvoje smůla! Kdybys řekl ta slova, vše by bylo jinak!“ vyjela jsem na něj a on se jen usmál. Opravdu začnu uvažovat o tom, že je blázen, co patří do cvokhausu.

„Neuvažuješ o návštěvě šedé budovy s mřížemi?“ zeptala jsem se ho najednou a on se na mě překvapeně podíval.

„Zatím ne a co ty? Myslím, že holka jako ty, tam má mít rezervaci už dost dlouho!“ vyjel na mě a změnil svůj pohled na nenávistný!

„Vážně si to myslíš? A co kluk, který dělá lidem naděje? Ten by tam měl už být! To, co sis ty dovolil, si nikdo nedovolí! A víš proč? Protože ty nejsi normální! Jak se jim jenom říká! Děvkaři! Chlapi, co loví holky a nezáleží jim na citech!“ vykřikla jsem na něj a on se na mě zákeřně podíval.

„Hlavně, žes byla stejná! Děvka, co lovila kluky jenom pro svoje potěšení!“ Vrátil mi to všechno a já bych i pokračovala, ale do třídy přišel profesor a já byla nucena přestat! Tohle mu nedaruju! Chce válku? Má ji mít! Ale at' si zapamatuje, že jsem nikdy neprohrála! Po hodině jsem vylétla ze třídy jako blesk. Musela jsem z té místnosti pryč! Hned! Bylo to tam nesnesitelné! Před třídou na mě čekala moje láska.

„Tak co? Jak to šlo?“ ptal se mě, jakmile jsem k němu došla.

„Nenávidím ho! Debila jednoho namachrovanýho!“ řekla jsem mu a on se jen usmál.

„Konečně! Mrcha Bella, je zpátky! Vítej!“ řekl mi a dravě mě políbil. Za námi si ale někdo odkašlal.

„No tak, Bryane, nechte si to na doma!“ Byl to Mike a smál se na nás.

„Stalo se tu něco, co nevím?“ Ptala jsem se jich zmatěne a Mike se zasmál.

„No víš, my jsme si s Bryanem všechno vysvětlili, špunte!“ řekl mi a zasmál se.

„Já nejsem špunt! Jsem jenom o 15 cm menší než ty, za to nemůžu,“ řekla jsem mu a ostatní se začali smát.

„No a právě proto jsi špuntík,“ vysvětlil mi a já mu měla chut' jednu vrazit.

„Lásko, co kdyby sis to násilí nechala na noc?“ Navrhl mi najednou Bryan a já s úsměvem kývla.

„Už se těším,“ řekla jsem mu a on mě políbil. Na to se parta začala smát a tleskat nám.

„Pár školy opět spolu! Gratulujeme!“ Pronesla s úsměvem Jessica a ostatní se k ní připojili, jenom Angela byla od nich dál. Co ji žere?

„Angelo? Můžu s tebou mluvit?“ zeptala jsem se jí, když jsme se odtrhly od party.

„Ano, co se děje?“ ptala se mě okamžitě a v očích měla strch.

„U mě nic, ale u tebe? Co se děje?“ ptala jsem se jí zmateně a mozek mi pracoval abnormální rychlostí.

„Proč jsi s ním? Vždyt' ho nemiluješ, Bello, já to na tobě poznám! Ty miluješ Edwarda! Uvědom si to!“ vykřikla na mě a někteří studenti se na nás podívali.

„Jeho jméno přede mnou nevyslovuj! Je to zrádce! Je to něco, co si nezaslouží žít, natož aby někdo vyslovoval jeho jméno! Angelo, já jsem prostě s Bryanem! S tím debilem jsem skončila! Rozumíš?“ zeptala jsem se ostrým hlasem a ona jen prkenně přikývla.

„Holky, za chvilku začne hodina!“ Přišel pro nás Bryan a vedl nás obě do třídy. Jakmile jsme procházeli kolem jeho lavice, zvedl svůj pohled na mě a jeho oči. Ty oči, mi říkaly zase něco jiného! Touha, to je to, co v nich bylo.

„Lásko, jdeme?“ zašeptal Bryan a postrkoval mě k naší lavici.

„Děkuji,“ zašeptala jsem jakmile jsme si sedli a on se na mě zamilovaně usmál.

„Ty mi nemáš za co děkovat, to je samozřejmost,“ řekl mi jen a začal se věnovat mým rukám. Učitel ho z toho všeho ale vyrušil, když ho vyvolal k tabuli.

„Hodně štěstí!“ Naznačila jsem mu ústy a on se jen usmál. Od tabule odcházel za pár minut a s tím nejlepší výsledkem. No jo, on byl vždycky jednička!

„Nezasloužím si za to polibek?“ zeptal se hned, jak si sedl na židli.

„Nevím, budu o tom uvažovat!“ zasmála jsem se, kdežto on se zatvářil dotčeně. Nezareagovala jsem jinak, než že jsem ho políbila. Bohužel to nebyl normální polibek a učitel si toho všiml. Bohužel!

„Swanová! Smith! Do ředitelny, hned!“ přerušil nás a my jsme se s úsměvem zvedli.

„Nebojte, už jdeme,“ uklidňoval ho Bryan a chytl mě za ruku.

„Opovažte se!“ vyjel na něj hned!

„Opovážím,“ řekl jen Bryan a znovu mě políbil. Třída nám zatleskala, ale učitel nebezpečně červenal.

„A ven z mé třídy!“ vykřikl najednou a my s úsměvem odešli.

„Budeme mít malér?“ zeptala jsem se Bryana vyděšeně za dveřmi a on se na mě jen usmál.

„Neboj, ředitel mi něco dluží, takže klídek,“ uklidnil mě a ruku v ruce jsme vyrazili do ředitelny.

„Přejete si?“ zeptala se nás postarší sekretářka a Bryan jí vše řekl.

„Pan ředitel vás může přijmout hned,“ řekla nám jen a my jsme se vydali dovnitř.

„Á, pan Smith a slečna Swanová. Čemu vděčím za vaši návštěvu?“ ptal se nás okamžitě a naznačil nám, že si máme sednout.

„Pan učitel nás sem poslal, tohle vám mám dát,“ řekl mu Bryan jen a dal mu do rukou lístek, co mu dal učitel.

„Vy jste ho ponížili? To snad ne!“ vykřikl, ale Bryan jen kroutil hlavou.

„Nic takového. Jenom mi moje přítelkyně gratulovala k dobré známce a on na nás vyjel,“ vysvětlil mu Bryan a ředitel se zasmál.

„To je vše? Žádný sex při hodině? Proto vás sem poslal?“ Chrlil na nás otázky a my jen kývli.

„To je všechno,“ řekla jsme mu a on se usmál.

„Nebojte se, nic z toho nevyvodím. Bryane, přijdeš dneska k nám? Peter se na tebe těší,“ řekl Bryanovi a ten jen přikývl. Hned potom jsme konečně mohli odejít a jakmile se za námi zavřely dveře, hluboce jsem vydechla. Pak jsem si ale vzpomněla na poznámku o Peterovi.

„Kdo je Peter?“ zeptala jsem se Bryana a ten se zatvářil bolestně.

„Peter je můj nevlastní bratr,“ řekl mi jen a společně jsme vyšli z místnosti. Věděla jsem, že tímto konverzaci ukončil, ale já měla další otázky.

„Bello, neptej se!“ vyjel na mě, protože mě znal a já se zatvářila ublíženě. V tichosti jsme došli do jídelny, kde zatím nikdo nebyl. Zabrali jsme ten největší stůl a došli si pro jídlo. Po zvonění se k nám připojil i zbytek party.

„Jak to dopadlo v ředitelně?“ ptala se nás okamžitě Jessica.

„Já bych řekla, že až moc dobře,“ ujala jsem se slova a dravě Bryana políbila.

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je to jen hra! - 3. kapitola: