Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 48. kapitola

Strom - ukázka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je těžké... být jiná - 48. kapitolaDalší je zde - tentokrát taková odpočinková.

02.05.2010 (21:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3426×

Zíraly na mě překrásné zelené oči. Byly dokonalé, roztomilé a bylo v nich vidět štěstí, radost, lásku. Netušila jsem, komu patří, ale cítila jsem k té osobě něco, co jsem ještě nikdy necítila a bylo to neuvěřitelně silné.

Pomal jsem otevírala oči, probouzela jsem se ze zvláštního, ale krásného snu. To, co jsem viděla, bylo však ještě krásnější. Spatřila jsem Edwarda, na kterého skrz okno dopadaly sluneční paprsky a ty na jeho pokožce vytvářely diamantový třpyt. Byl překrásný.

 

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal tiše a usmál se.

„Dobré ráno,“ zašeptala jsem stejně blaženým tónem.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se něžně.

„Když jsi tady byl tak skvěle,“ zasmála jsem se a sledovala jeho diamantovou pokožku, bylo to fascinující, jako bych ho nikdy ve slunečním světle neviděla. Pomalu jsem natáhla ruku a dotkla se jeho obličeje.

„Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího,“ řekla jsem šťastně, natáhla se a lehce Edwarda políbila na chladné rty.

„Já ano… tebe,“ zašeptal, když jsem se po několika vteřinách odtáhla. Lehce jsem se tomu usmála a pak se rychle snažila vyhrabat z postele. Když se mi to podařilo, protáhla jsem se a s oblečením  v ruce vběhla do koupelny. Potřebovala jsem se dát nějak do kupy, první jsem si opláchla obličej chladnou vodou a následně na to si rychle umyla zuby. Pročesala jsem si vlasy, chvíli jsem se rozmýšlela nad nějakým účesem, ale nakonec jsem se rozhodla pro volně rozpuštěné.

V rychlosti jsem na sebe hodila poslední čisté tričko a kalhoty, které jsme s sebou měla. Alice bude nadšená, že mi můře vybavit celou skříň. Ale já… no, vidím to na to, že jakmile dorazím zpět do hotelu, lehnu a usnu, protože nákupy s Alicí jsou… namáhavé? Ještě jsem si naposledy prsty pročísla vlasy barvy onyxu, které mi již sahaly těsně nad zadek a rychlejším tempem vyběhla z koupelny. Tušila jsem, že Alice přijde brzo ráno a nákupy nám zaberou celý den.

 

„Moc ti to sluší,“ zašeptal Edward, který se právě objevil přede mnou a políbil mě do vlasů.

Jen jsem se tomu usmála, vykroutila se z jeho objetí, ne, že bych v jeho objetí nechtěla být, ale měla jsem málo času. Z tašky u dveří jsem si vyndala starý rohlík a docela hladově se zakousla. Už byl tvrdý, ale nevadilo mi to, byla jsem hladová. Tuším, že jsem se nenajedla už dva nebo tři dny.

Opět jsem se zakousla a při pohledu na Edwarda, jsem téměř vyprskla smíchy. Tvářil se opravdu znechuceně nad mým jídlem, ale já bych se tak asi tvářila taky, kdybych ho viděla při… večeři? Brrr – lehce jsem se ošila a opět se zakousla.

„Že ti to chutná,“ zašklebil se.

„Nechutná,“ odvětila jsem a ukousla si další kus tvrdého rohlíku.

Nechápavě se na mě díval a já jen máchla rukou, ať to nechá být.

 

„Alice tu bude každou chvíli,“ řekl o pár okamžiků později a já se zaposlouchala do myšlenek kolem sebe. Vlastně, kdyby mi to neřekl, téměř bych si jejich blížících se myšlenek nevšimla. Poslední dobou tento dar příliš nepoužívám, naučila jsem se ho utlumit a díky tomu nevnímat to nepřeberné množství zvuků, výkřiků a dalších myšlenek. Jsem ráda, že jsem se to naučila, na vlastní kůži jsem poznala, jaké to je, nedokázat s tím nic udělat. Prožívala jsem to první dny, kdy se můj dar projevil. Bylo to utrpení, tolik cizích hlasů a výkřiků, které neustávaly, ta šílená bolest hlavy.

Jen jsem mu přikývla, spolkla poslední kousek rohlíku a posadila se vedle Edwarda.

 

Opravdu byl dobrý nápad, kývnout na Alicin návrh, nastěhovat se k nim? Ano, bez Edwarda nedokážu žít, ale nemůže se přeci jen tak vetřít do jeho rodiny. Stále jsem pro ně, jakožto upíry, nebezpečná, jsem jejich nepřítel. Oni mě nikdy neměli příliš v lásce, téměř mě neznali, pro jsem byla jen ta, co zabíjí jejich druh a odešla od Edwarda. Ta, která byla příčinou války. A ani ne za týden, se k nim mám nastěhovat. Už vidím ty jejich nenávistné pohledy, nebudou mě mít rádi, protože já budu vetřelec, který jim vlez do rodiny.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se  mě po chvíli Edward a podíval se mi do očí, ty jeho byly stále tmavé.

„O tom, proč jsem vlastně slíbila Alici nákupy, protože, díky ní, s největší pravděpodobností dnešní den nepřežiji,“ zalhala jsem se smíchem. Nechtěla jsem mu lhát, ale ani jsem mu nechtěla říct pravdu, nechtěla jsem ho zatěžovat svými problémy. Bolelo mě to, ale nemohla jsem jinak. Za posledních sedm let jsem se naučila lhát a to dobře… a on mi uvěřil.

„Nákupy s Alicí jsou o život,“ přitakal se smíchem.

 

„Alice je tady,“  zašeptala jsem posmutněle nad tím, že ho budu muset na celý den opustit.

Pomalu jsem se chtěla zvednout, ale on mi to nedovolil a místo toho své rty něžně přitiskl na ty mé. Byla jsem v sedmém nebi. Ještě chvilku jsem náš polibek prodlužovala, ale pak jsem se konečně musela odtáhnout, nemohla jsem Alici nechat dlouho čekat.

„Alice počká,“ zašeptal tiše a opět mě políbil.

„Musím jít. Vrátím se, jak nejdříve budu moc,“ řekla jsem a opět jsem to byla já, kdo se musel odtáhnout.

„Budu na tebe čekat,“ zašeptal hlasem, který byl plný lásky.

„Miluji tě,“ rozloučila jsem se a popadla tašku, kterou jsem si přehodila přes rameno.

„Já tebe taky,“ řekl a otevřel mi dveře pokoje.

„Vrátím se, co nejdříve,“ usmála jsem se na něj a naposledy ho před odchodem políbila.

Ještě jsem se naposledy podívala do jeho tmavých očí a v rychlosti seběhla schody.

 

Když jsem vyšla z hlavních dveří hotelu, hned jsem uviděla Alicino auto s tmavými skly, které postávalo ve stínu stromu. Lehce jsem se usmála a lidskou rychlostí se k němu rozběhla.

„Ahoj Bello!,“ vypískla nadšeně, když jsem nastoupila. Jen jsem se na ni usmála a zapnula si pás.

„Tak kam jedeme?“ zeptala jsem se s velmi dobře předstíraným nadšením.

„Původně jsem chtěla do nějakého bližšího města, ale kvůli počasí pojedeme trošku dál. Jmenuje se to tam Duluth, mají tam skvělé obchody, bude se ti tam líbit,“ řekla nadšeně a hned na to sešlápla plyn k podlaze.

 

Čí byly ty oči v jejím snu? A je to opět budoucnost, nebo jen obyčejný sen?

 

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 48. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře