Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 37. kapitola

katealice

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je těžké... být jiná - 37. kapitolaDalší je zde!

19.03.2010 (19:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3924×

A bylo po pohřbu. Jen jsem sledovala místo na okraji lesa, kde ležela má kamarádka. Museli jsme ji pohřbít, nemohli jsme ji tam jen tak nechat. Byla naše kamarádka, nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měla je pryč a nevrátí se. Byla jako má sestra a dobrovolně se vzdala svého života… Nechápala jsem proč to udělala, proč se ho jen tak vzdala. Možná kvůli němu. Ale on ji zabij dceru… Musela ho tolik milovat.

 

„Sbohem kamarádko. Děkuji ti za vše, co jsi pro mě udělala. Zachránila jsi mi život, bez tebe už bych byla pár metrů podzemí. Ještě jednou děkuji a sbohem,“ zašeptala jsem tiše a položila bílou růži k jejímu hrobu. Zůstala jsem ještě několik vteřin a pak se mlčky vstala a šla  k autu.

 

„Podívej se do palubní desky, najdeš tam odpovědi,“ tak zněla její slova, která jsem nedokázala vyhnat z hlavy. Svou rychlostí jsem doběhla k autu a odemkla klíčky, které jsem našla v kapse. Natáhla jsem se přes obě sedadla, otevřela přihrádku a začala si prohlížet její obsah. Bylo tam několik obálek... Šáhla jsem po první z nich a pozorně si ji prohlížela.

 

„Embry,“ uhodil mě do očí neonově zelený nápis na obálce a když jsem se podívala lépe, na druhé straně jsem našla nalepovací lísteček, který byl určen mě.

 

„Bello, tuhle obálku předej Embrymu. Díky ní, získáš pro Cullenovy obnovení smlouvy. Více informací najdeš v obálce, která je určena tobě… Mary Ell,“ stálo na něm. V duchu jsem jí poděkovala a rychle odlepila cedulku a vydala se k autu Amandy, kolem kterého už oba stáli a za chvilku se již chystali vyjet… tuším, že do La push.

 

„Embry, tohle ti tady nechala Mary Ell. Nevím, co v tom je…“ řekla jsem a podala mu obálku.

„No, dík,“ řekl a v rychlosti ji roztrhl a přečetl dopis schovaní uvnitř. Pozorně jsem sledovala jeho měnící se výrazy v obličeji. První úsměv, pak se zamračil, ale nakonec opět úsměv.

„No, Jacob si umí vybrat,“ zasmál se tiše. Sice jsem nechápala, co tím myslel a upřímně mi to bylo jedno.

„Eh, víš Bello. S Amandou už odjíždíme a je slušnost se rozloučit,“ začal nervózně, loučení zřejmě nebyla jeho parketa a má taky ne.

„Jo, jasně. Tak se mějte fajn a jestli tě o to můžu požádat, nezmiňujte se o mě v La push a Forks, bude to tak lepší. Však víš, Charlie,“ řekla jsem a pokusila se o úsměv.

„Jasně… Chápu. Tak ahoj,“ vypravil ze sebe po chvíli a to už za mnou s roztaženým rukama přišla i Amanda a objala mě.

„Sbohem Iss, já s Embrym budeme kdesi v La push, někdy nás přijď navštívit nebo zavolej, někdy zase můžeme vyrazit na lov, třeba do Rumunska,“ plánovala si, když se odtáhla.

„Ozvu se, měj se dobře,“ usmála jsem se na ni a ještě jednou ji objala, pak se Amanda zavěsila na Embryho a společně odcházeli k autu. Moc jim to spolu slušelo.

 

Po chvíli jsem se ještě rozloučila s Carolline, Marií a Sandrou. Melisa musela narychlo odjet již před pohřbem. Všechny holky mi budou chybět, byly to dobré kamarádky…

 

A tak jsem zde zůstala sama a měla dost času na to, abych si mohla v klidu a tichu přečíst dopis určený mé osobě. Rychle jsem došla k autu a z přihrádky vytáhla první ze dvou obálek.

„Bella – otevři první,“ stálo na ní. Na nic jsem nečekala a když jsem byla trochu vyděšená z představy, co najdu uvnitř, jsem ji jedním škubnutím otevřela a na klín mi vypadl dopis.

Ihned jsem se začetla…

 

Tři sta dvacet pět let, to je docela doba, že?Pro život „člověka“ někdy až nesnesitelně dlouhá. Já tak dlouho žila, stačilo mi to a nechtěla bych žít déle. Prožila jsem tolik věcí, některé bych si nejraději ani nepamatovala. Bylo správné, že jsem odešla, musela jsem význam své existence předat další dívce, další vyvolené, která ještě dnes dovršila patnácti let, dnes se poprvé může projevit její úděl… Scelto il destino. Jedna zemře a zrodí se nová, tak to chodí.

Jestli ji někdy potkáš, pokus se dohlédnout na to, aby nezemřela příliš brzy. Prosím.

 

Věř mi, že vím, že máš mnoho otázek a já se ti na ně teď pokusím dát odpovědi. Před ani ne měsícem jsi četla knihu, ve které jsi našla text o našem druhu. Četla jsi o našich schopnostech… Čtení mysli pomocí doteku, čtení myšlenek, pomocí doteku vidět a pročítat minulost. Samozřejmě štít, kterým si chráníš mysl a ta poslední, kterou má jen málokterá z nás… Vidění budoucnosti ve snech. Jsem jedna z nich. Viděla jsem vše, tvůj příchod, Volterru, Felixe  a věděla jsem, že v ní zemřu. Věděla jsem to od prvního momentu, co jsem ve snu viděla Felixe. Se svou smrtí jsem byla dokonale smířená. Možná to bude znít šíleně, ale já ho i přes to, co udělal, stále milovala a nemohla jsem ho nechat odejít samotného…

 

Teď k tomu nejdůležitějšímu, k tomu, co jsem viděla to tobě. Věřím, že jsi již Embryu dala obálku s jeho jménem a to je dobře. Napsala jsem do ní něco, díky čemu mají Cullenovi, na kterých ti tak záleží, obnovenou smlouvu. Ani nevíš, jak ráda bych ti řekla, co v tom dopise bylo, ale chtěla bych ti to nechat jako překvapení, však to jednou zjistíš.

 

Viděla jsem mnoho ze tvé budoucnosti a doufám, že mi to nemáš za zlé. Chci ti jen pomoct.

A musím říct, že tvá budoucnost je velmi silně provázaná s Cullenovými. 

Já vím, že by sis je přála znovu vidět a taky uvidíš, ale musíš pro to něco udělat, oni k tobě sami nepřijdou. Já vím, že to moc chceš a brzy se tomu nedokážeš ubránit. Najdeš je, já to vím, protože ty jsi vždy mě štěstí. Ale nedokáži ti říct, kde jsou… i když bych velmi ráda. Vrať se do Forks, pokus se prohledat jejich dům, možná v něm něco najdeš…

Já ti věřím, Bello.

 

Ps: Nedávno tě prohlásili za mrtvou a potřebovala jsi nové doklady. Vše jsem ti zařídila, tvoje nové jméno je Marie Isabella Rainbow. Viděla jsem, že se ti bude moc líbit. 

 

                                                                                                          Mary Ellen

 

Dočetla jsem poslední řádek. Už mi bylo jasné, kam se vydám…

 

 

Ps: na další kapitole začnu pracovat po patnácti komentářích...
Zadarmo ani kuře nehrabe.


<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 37. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře