Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 1. kapitola


Je těžké... být jiná - 1. kapitolaPřidám 1. kapitolu a doufám, že se bude líbit a zaujme i přes to že dějově není zatím příliš zajímavá.Snad mě neukamenujete - uděla jsem z Belly tak trošku nervního člověka. Přeju příjemné čtení - Crystal

Let proběhl normálně – bez problémů. I když při mé smůle a nemotornosti by se dalo očekávat, že se zřítíme, nebo se mi alespoň podaří vylít ta cola, co jsem si objednala.

S pyšným úsměvem na rtech, ale přes to velmi soustředěně, jsem se snažila sejít po přistavěných schůdkách z letadla a, kupodivu se mi to zdařilo. Pomalu jsem šla, spolu s davem ostatních cestujících, do letištní haly a na pásu se zavazadly jsem se snažila najít ta svá.
Ta zavazadla, která si ještě nenašla své majitele, oběhla ještě několik koleček, než se mi podařilo protlačit přes dav lidí a konečně jsem našla, alespoň jedno. A po chvíli hledání i druhé.

Teď jsem byla opravdu vděčná, že mé kufry mají kolečka. Vysunula jsem držadla a snažila se je dotáhnout blíže ke vchodu u kterého už na mě čekal Charlie.

Pokusila jsem se zrychlit své tempo, za chvíli jsem se zastavila před Charliem a zářivě se na něj usmála. Charlie si mě změřil překvapeným pohledem.
„Kdo jsi? A co jsi udělala s mojí holčičkou?“ ptal se na oko zděšeně a pak mě objal.
„Ahoj tati.“  řekla jsem a Charlie pak podstoupil.
„Vyrostla jsi zlatíčko.“ řekla a já se pousmála.
„Zato ty ses vůbec nezměnil.“ řekla jsem když jsem si ho prohlédla.
Tak pojď Bells, ať si můžeš v klidu vybalit.“ řekla a ujmul se obou kufrů a kráčel ven, přes parkoviště a já ho následovala. Zastavili jsme se u policejního auta – a já doufala, že bude nenápadná.
Charlie nepříliš opatrně hodil kufry do auta a pak jsme vyjeli.

Vlastně jak nad tím tak přemýšlím, policejním autem jedu poprvé dobrovolně.
Už jsem jím jednou jela, bylo to asi před půl rokem,ale já za to nemohla. Ta holka mě vyprovokovala!
A pak na mě její praštěná kámoška zavolala poldy… Mrcha! přemýšlela jsem si cestou.

Po hodinové jízdě auto zaparkovalo před nějakým domem což upoutalo mou pozornost a vyhlédla jsem z okna. V ten moment mi došlo že už jsme na místě a vylezla jsem.
Už jsem chtěla otevřít kufr, auta, ale Charlie mě předběhl a oba kufry položil na zem. Pak zaběhl zamknout auto a vzal kufry a už s nimi šel ke dveřím, pak mi je vynesl do pokoje.

Já ho pomalu následovala a prohlížela jsem si domek, vypadal přesně jako když jsem ti byla naposledy, akorát mi tehdy připadal větší. Vyběhla jsem schody a zamířila do svého pokoje.
Pokoj byl sladěný do fialové, uprostřed byla postel.
To se mi líbí‘ zajásala jsem si pro sebe. Přibyl také psací stůl s počítačem a lampičkou, nechyběla ani velká skříň.

Kufry jsem zatím nechala na místě a počítač jsem zapnula, slíbila jsem Renée že napíšu hned jakmile dorazím. Obrazovka začala nabíhat a objevil se nápis Windows. Když se vše načetlo otevřela jsem si schránku, ve které na mě již žalostně blikaly dva nové maily – oba od Renée.

V první bylo napsáno:
‚Ahoj zlatíčko, už jsi dorazila? Ozvi se.
Renée‘

V druhém:
‚Jak to že jsi mi stále nenapsala?! Začínám se o tebe bát, doufám, že s tebou nespadlo letadlo nebo tak něco. Prosím ozvi se co nejdřív. Máma‘

Ach ta Renée, pořád by se jenom bála. Usmála jsem se a prsty jsem položila na klávesnici a začala psát.

‚Ahoj Renée.
Už jsem přijela a letadlo -  kupodivu, nespadlo :D. Ve Forks je docela pěkné počasí – neprší.
Vypadá to tu pořád stejně… Už za týden nastupuji do školy, tak jsem zvědavá na lidi.
Mám tě moc ráda, brzy napíšu.                                                 Bella‘

Klikla jsem na ikonku ‚odeslat‘ a… a… a!!
Ten příšerný počítač se zhroutil a obrazovka začala blikat nápisem ‚no signal‘!
Začala jsem zrychleně dýchat a tep mi dosahoval k nepřirozeně vysokým číslům.

„Dýchej Bello, dýchej!“ nakázala jsem si a dýchala, to samozřejmě nepomohlo.
‚Možná počítat do deseti…‘ napadlo mě ‚1,2,3,4… 10‘ cítila jsem jak se mi zklidňuje tep.
Vstala jsem ze židle a dřepla si k počítači a klikla na tlačítko ‚Start‘ .
Počítač naskočil a já zajásala a udělala vítězné gesto.

Neradovala jsem se moc dlouho, protože počítač hlasitě zaprotestoval a opět se objevilo
přihlouplé ‚no signal‘. To už na mně bylo trochu moc, vždyť jsem jen chtěla odeslat blbý mail Renée.

Vstala jsem ze židle a začala chodit do kolečka a kolem rozhazovat rukama.
„Proboha! To mi ty jeden zas**ný kompe, nedovolíš ani odeslat pitomý mail?! To mi děláš naschvál?!
Co jsem ti sakra udělala, sotva jsem přijela už mi to tu kazíš! Aáá!“ změnila jsem směr, protože se mi už motala hlava.
„Do prčic! To si odskáčeš! Jestli si myslíš, že se mi jen tak bezdůvodně vypneš?! Grrrr!  Já se z toho zcvoknu!“ křičela jsem a po chvíli jsem si uvědomila, že se chovám jako pako a s kopnutím do skříně jsem sebou plácla o postel.
„Hups“ vydechla jsem - můj pohled zůstal viset u dveří skříně, které po zásahu mojí nohy byly značně zdeformované a kus odletěl dovnitř.
‚… asi bych měla najít nějaké prášky na uklidnění.‘ myslela jsem si a začala přemýšlet jestli nejsem cvok.

Prolog Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 1. kapitola:

 1
21.08.2011 [1:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!