Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 33. kapitola

29.12.2009 (18:00) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4825×

33. kapitola

Bella

„Ehm… Jdeme?“ zeptala se Bella potom, co jsme se oblékli.

Zůstávat v kabinetu fyziky, bylo docela riskantní, ale mě ten pocit, že zase nebudeme spolu prostě strašně vadil. Hlavně po tom, co jsem s ní teď zažil, nechtěl jsem už dělat nic jiného. Všechno, co jsme s Bellou dělali doposud mi přišlo hrozně zbytečné a stupidní, vždyť nám mohlo být tak dobře, třeba jako teď. Ale problém byl, že jsem nevěděl, jak se k ní mám teď chovat, přece jenom, tohle nebyl sex kvůli sázce, oba jsme to chtěli a nikdo mě nepřesvědčí, že ne. Stejně teď byla Bella prakticky jediná holka na světě, se kterou můžu spát a tudíž mi nezbývalo nic jiného. I když mohl, Edwarde ty můžeš s každou holkou na světě, jenom to prostě duševně nechceš.

Do prdele, co když má Rony pravdu?! To bych byl teda v hajzlu, pochybuji, že Bella sdílí stejné pocity jako já, prostě ji jenom přitahuji, jako každou jinou. I když ten její výraz dneska celý den, vypadala tak smířeně a oddaně. Edwarde, radši už nepřemýšlej nad blbostmi a reaguj.

Přikývl jsem, Bella jenom rychle vykoukla z kabinetu a když zjistila, že „vzduch je čistý“ chňapla mě za ruku a táhla chodbou. Nevím, jestli to tak chtěla, nebo jí to nedošlo, ale držela mě za ní celou dobu, v ten moment mi došlo, že k sobě prostě patříme, cítil jsem se pyšný na to, že ji můžu vodit za ruku, jako svou holku. Asi mi už opravdu hrabe.

Po pár metrech mi došlo, že tu ruku budu muset taky někdy pustit.

„Co máš další hodinu?“ zeptal jsem se a doufal, že moje tušení nebylo správné.

„Matiku,“ odpověděla klidně a mě unikl jeden hlasitý povzdech.

Viděl jsem na ní, že nechápe, co mi vadí a tak jsem se to snažil vysvětlit i když jsem byl přesvědčený, že se diví jenom proto, že mi to vadí a jí je to prakticky úplně jedno.

„Já mám angličtinu,“ dodal jsem ještě sklesle.

I přesto, že byla moje učebna úplně jinde musel jsem s ní ještě chvilku být, bylo to přirozené, vodit jí jen tak za ruku a zároveň hrozně nové a divné.

Zastavili jsme se uprostřed chodby a najednou jsme oba nevěděli, co říct. Děkuji? To zní, jako Děkuji, peníze Ti přijdou zítra na účet. A navíc, Edward Masen za sex nikdy neděkuje. Kdy se uvidíme? To je taky blbě. Samozřejmě, že se uvidíme na obědě, nebo na chodbě. A navíc to vypadá, jako bych se už nemohl dočkat až jí zase uvidím a to stojí stále přede mnou. Ale já se sakra nemůžu dočkat, až ji zase uvidím. Bello, nechoď do třídy, půjdeme k nám? Hrůza, to by zase vyznělo, že jí mám jenom na sex. A na co jiného taky, že?! Začínám se do toho slušně zamotávat už jenom ve své hlavě. Kurva. Budu radši držet hubu.

„Tak já asi půjdu,“ probrala mě Bella z uvažování a prolomila trapné ticho, u nás tak nezvyklé, vždycky jsme si měli, co vyčíst, za co se ponížit, jenže teď šlo o to, že já rýpat nechtěl a Belle buď došly nápady, nebo třeba taky nechce.

„Aha, tak ahoj,“ hlesl jsem a velmi nerad jsem uvolnil sevření našich rukou.

Jenže ona mou ruku nepustila, naopak, přitáhla si mě k sobě a přisála se hladově na moje rty. Vychutnával jsem si chuť toho polibku a její tělo na tom mém, dokud se neodtáhla. A musím říct, že se odtáhla právě včas, protože stát tam takhle ještě chvíli asi se neudržím a navštívíme třeba kabinet dějepisu.

Naposledy se rozloučila a já tam stál dokud mi nezmizela před očima. Musel jsem se sám pro sebe křenit, jako magor. Připadal jsem si hrozně volně a skvěle, ale zároveň jsem trpěl z našeho „odloučení“. Tak jestli tohle je láska, tak potěš koště.

Dorazil jsem do hodiny a typicky jsem jí celou nevnímal, ale netypicky jsem jí celou proseděl pouze s myšlenkami na Bellu, které občas zabloudili i k Jazzovi a zase rychle zpátky k Belle. Takhle uběhly, celé tři hodiny, kdy jsem Bellu neviděl ani jedinkrát a proto jsem se už nemohl dočkat oběda.

Když jsem tam došel a uviděl Tu nádhernou brunetu, málem se mi rozklepaly kolena, jako to mívají holky obvykle ze mě.

Společně jsme vstoupili do jídelny a k mému překvapení si Bella nesedla ke svým povedeným sourozencům z reklamy na vápno.

„Ehm… Edwarde, nemohla bych si sednout k tobě? Víš, jak jsem Ti říkala o těch problémech doma, nějak se mi nechce s nimi bavit.“

Vždycky jsem věděl, že jsou nějací divní a nechtěl jsem, aby s nimi moje Bella musela trávit čas, proti své vůli a proto jsem chápavě přikývnul. Kdybych totiž odpověděl, znělo by to jako jásaní tříletého dítěte o Vánocích. Moment! Moje Bella?! A na to si naivní Edwarde přišel zase jak?! Sedla si s tebou, jenom proto, že … proto že… Proč chce sedět zrovna semnou?! Asi protože jsem tady pro ni jediný a nejlepší, jako pro každou.

Zašli jsme si pro k pultu pro jídlo a posadili jsme se na moje oblíbené místo kousek od okna. Bylo odsud dobře na všechny vidět a naopak i všichni dobře viděli nás a to se nám s Jazzem líbilo. Jenže teď to nebylo moc příjemné. Koukali na nás totiž opravdu všichni a já se jim ani nedivil, konflikty mezi mnou a Bellou byly téměř světoznámé a teď si spolu jdeme poobědvat, jako staří přátelé.

Po chvíli šťourání se v jídle se ke mně Bella naklonila se slovy:

„Co by si řekl tomu, kdybychom Ti trochu vylepšili pověst po tom včerejším fiasku?“ Bella se na mě lišácky usmívala, ale já jsem nevěděl jestli jí mám věřit, přece jenom, třeba mě chce ještě více ztrapnit.

„A co navrhuješ kotě?“ zakřenil jsem se na ni a čekal, co má ta mrška v plánu.

„Mňááu kocourku… Co kdybychom jim předvedli, že všechno na tobě funguje tak, jak má?“ Byl jsem překvapený, že jí to vůbec napadlo, že mi to navrhla a že to myslí opravdu vážně.

„Ty jsi, ale vychcaná,“ mrknul jsem na ni a tváři mi pohrával pobavený úsměv stejně jako jí.

„A co z toho budeš mít ty?“ zeptal jsem se radši, protože mé podezření se zvětšovalo a já se nechtěl opět popálit.

„Hmm, chci za to jednu noc, kdy si s tebou budu moct dělat všechno, na co budu mít chuť, kocourku,“ sotva to dořekla, měl jsem pocit, že moje kalhoty jsou těsnější. Tak tedy nevím, kdo z toho bude mít více užitku.

„Souhlasím. Tak se čiň kotě, vytáhni drápky a předveď je,“ zašeptal jsem jí do ouška, které jsem hned na to ochutnal.

Bella se na mě obkročmo posadila a přisála se mi na rty, přitom mi rukama bloudila po hrudi. V jídelně bylo najednou ticho, jako před bouří a potom se v celé místnosti rozezněl vzrušený šepot. Snažil jsem se to nevnímat a užíval jsem si znovu ten skvělý pocit, mít Bellu na sobě. Můj penis taky reagoval pozitivně a já měl radost z toho, že všechno funguje, jak má a že ten incident ze včerejška bude, jak vyvrácen, tak zapomenut, díky novým drbům.

Za chvíli se ode mě Bells odtáhla.

„Myslím, že po tomhle výstupu, už nikdo nebude pochybovat o tom, že jsi stále ten starý dobrý sexuální bůh – Edward Masen,“ zašeptala mi do ucha a slezla ze mě.

Nevzmohl jsem se na nic jiného, než se usmát a poděkovat jí.

„Ještě bychom měli udělat jednu věc,“ řekla mi, postavila se a podala mi ruku. Nevím jestli se to zdálo jenom mě, ale dneska byla nějaká akční.

Zvědavě jsem ji chytil za „nabízenou“ ruku a čekal jsem, co se bude dít dál.

Vzala do ruky tácek s nedotčeným salátem a já jsem ji napodobil, společně jsme se vydali do rohu jídelny, kde se odkládají použité tácky . Všimnul jsem si, že všechny ženské v místnosti a dokonce i pár kluků, koukají mezi mé nohy. Bello já tě miluju. Mise je splněna.

Společně jsme vyšli před jídelnu a posadili jsme se na jednu z dřevěných laviček, dneska bylo zase hnusně, jako obvykle, takže jsem se rozhodnul, že to odpoledne zapíchnu u Ronyho v baru.

„Byl to skvělý nápad, kotě,“ řekl jsem po chvíli uvažování.

„Já vím, ale ještě lepší bude ta odměna, kocourku,“ odvětila zamyšleně. Hlavu už jsem měl plnou představ, ve kterých jsem byl pevně připoutaný k posteli a Bella kolem mě chodila v koženém oblečku s vysokými kozačkami a…

Radši jsem se hned zeptal, kdy „to“ uskutečníme, protože jsem to chtěl mít nezvratně dohodnuté a klidně bych kvůli tomu podepsal smlouvu vlastní krví.

Byl jsem doma ze školy už asi hodinku a pořád jsem se nějak nemohl odpoutat od myšlenek na Bellu, měl jsem pocit, že spolu chodíme, ale tohle přece není možné! Tohle ani k jednomu z nás nesedí.

Já jsem kurevník a Bella děvka. V tomhle případě je vztah zcela nepřístupný, i když, abych pravdu řekl, vůbec bych si neztěžoval. Právě naopak, asi už mi dočista hrabe. Chtělo by to zajít k Ronymu na panáka, abych se trochu odreagoval a nabral nové síly. Okamžitě jsem na sebe hodil bundu a vyběhl jsem do deštivého odpoledne, sice jsem neměl v plánu se nějak opíjet, ale i přesto jsem si radši objednal taxíka.

V baru jsem byl zanedlouho, vešel jsem dovnitř a čekal jsem, že budu za Ronym muset zase do kanceláře a už jsem si v duchu připravoval objednávku pro Sandy, ale najednou jsem se zastavil v půlce pohybu. Rony stál totiž u pultu a loučil se s Bellou!!! Ona ho objala a dala mu pusu, myslel jsem, že zešílím. Přidal jsem do kroku a oba se na mě prudce otočili.

„Co tady do prdele děláš s mou Bellou?“ řekl jsem spíše zoufale než naštvaně a měřil si Ronyho naštvaným pohledem. Oba se zatvářili překvapeně, zřejmě nečekali, že je tady dneska najdu- spolu.

„Ahoj Ede, nevěděla jsem, že tady budeš. Škoda, že už musím jít,“ řekla v klidu Bella a políbila mě jemně na rty. Rony byl pořád mírně v šoku a já teď s ním. To si myslí, že mě jedním polibkem oblbne. Ano! Oblbne.

Počkal jsem až Bella odkráčí z baru a hned jsem zaútočil na Ronyho.

„Co si to tady do prdele dělal s mou Bellou,“ zavrčel jsem na něj a opravdu jsem byl zvědavý na to, co si vymyslí.

„Edwarde, přišla se mě jen na něco zeptat, něco mi říct. Poradil jsem jí a ona se semnou rozloučila tak, že mi dala pusu. Ani já sám jsem to nečekal a vím, že to musí vypadat blbě, ale opravdu to není tak, jak si myslíš. Vždyť jsem Ti to slíbil,“ snažil se vymlouvat.

„Pche,“ dal jsem mu najevo, že mu nevěřím ani nos mezi očima a on jenom vzdychl.

„Sandy dones nám prosím Tě tequilu… A Edwarde pojď, popovídáme si o tom u mě,“ kývnul na cestičku do jeho kanceláře a já měl chuť odvětit, něco v tom smyslu, že povídání si je opravdu to poslední, co bych chtěl dělat. Jenže nechci působit, jako tak velká hysterka.

Rony za námi zavřel dveře a posadil se, já jsem zůstal sám, nebyl jsem si jistý jestli s tím podrazákem chci ještě nějaký čas zůstat.

„Edwarde neblázni. Byla to jenom pusa, kterou jsem ani nějak nechtěl.“ Řekl, když mu došlo, že si vedle něj nesednu.

„Ahá. To jsem viděl, jak se Ti to přímo hnusilo,“ odpověděl jsem podrážděně  on se k mému překvapení rozesmál.

„Edwarde, ty jsi takový dement a teď mi už nic nezatajíš!“ Smál se dál a já na něj překvapeně kulil oči.

„První ta tvoje reakce, potom tvůj výraz po tom, co Tě políbila, to jak si jí přivlastňuješ tím svým Moje Bella a to, jak o ní mluvíš. No nejste vy s Jazzem bratři?“ zasmál se a já byl mírně v rozpacích. Ten debil měl celou dobu pravdu, poznal to u Jazze, poznal to i u mě.

„No,ty vole,“ řekl jsem a žuchnul vedle něj na židli. V ten moment se otevřeli dveře a v nich stála Sandy s láhví opojného nápoje. Nalila nám do skleniček a hned byla zase pryč.

„Na to, že Ti konečně došlo, že si se zamiloval! A vítej zpátky ty hysterko!“ ťukl si semnou Rony a já byl vděčný, že takového kámoše mám, jiný už by mě dávno poslal, tam kde slunce nesvítí.

Neměl jsem ani sílu mu poděkovat, že to všechno tak v klidu bere, nebo se mu aspoň omluvit za můj žárlivý amok. Byl jsem totiž v šoku z toho, že jsem se ZAMILOVAL!

Zhrnutie od Neliq

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 33. kapitola: