Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 16. kapitola

16.11.2009 (13:30) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4444×

16. kapitola

Jazz:

„Hej Rony,“ zakřičel jsem na něj, když naštvaně pochodoval do své pracovny, ale on mě ignoroval.

Rozhodl jsem se za ním jít, omluvně jsem se kouknul na mojí princeznu a svižným krokem se za ním vydal. Když jsem vešel zrovna zvedal židli ze země a položil jí kousek od stolu, na tom jediném místě nebylo nic poházené. Rozhlédl jsem se po jeho pracovně, abych věděl jak velkou spoušť ten debil napáchal. No vypadalo to, jako kdyby tu vybuchla atomovka. Všude poházené papíry, židle, rozbité láhve. Páni, napadlo mě. To musela být pořádná bitka, jsem zvědavý, jak teď budu Edwarda obhajovat, být Ronym tak už ho tu nepustím, kokota. Rony se s povzdechem vyvalil na židli, já před ním nervozně stál, jako kdybych to všechno udělal.

„Co to do toho čůraká vjelo?“ zeptal se Rony a přitom si utíral kapesníkem krev která mu tekla z nosu, obočí a dokonce i rtu. Edward asi posiluje.

„Bella je jedna z Cullenových, kteří se tady přistěhovali ve středu. S Edwardem jsme se vsadili, že jí do neděle přetáhne, jinak bude týden abstinovat. Jenže ona to slyšela, takže si Edward moc nepomohl. Jsou z nich teď úhlavní nepřátelé. Dělají si naschvály, ale Edward jí chce prostě dostat do postele. Myslím, že tady už ani nejde o sázku, ale o jeho pocit. Dá mu každá a on si myslí, že i tahle. Docela se k tomu upnul a bere to dost vážně. Omlouvám se, že na tebe tak vyjel. Samozřejmě to fotr všechno zaplatí.“

Snažil jsem se mu vysvětlit Edvardovu situaci, ale jak jsem viděl Ronyho výraz, moc se mi to asi nedařilo. Zkoumavě jsem se na něj koukal a čekal, co z něj vyleze, ale, že propukne v takový záchvat smíchu to mě nenapadlo. Začal se řezat smíchy a u toho se držel za břicho, každou sekundu sykal „au“, asi nebylo moc příjemné smát se když máte celé tělo pomlácené. Když jsem si všiml, že se směje trochu jsem se uklidnil - všechno bude v pohodě. Naštěstí je Rony flegmatik. Posadil jsem se vedle něho a začal se taky pochechtávat.

„A to mi to ten jeblý šmejd nemohl říct a musel hned poškodit můj dokonalý obličej,“ zasmál se a mě spadl kámen ze srdce.

Ten Rony je takový debil, ale srdce má na správném místě.

„Znáš Edwarda, jedná trochu impulzivně,“ zasmál jsem se.

„To máš pravdu, teda. No nic, valím pro něj do basy, ale ještě si to s ním vyřídím. Budu ho mučit tak dlouho, dokud mi neřekne všechny podrobnosti.“ Oblékl si bundu a se smíchem opustil svojí pracovnu. Já se vydal za mojí kráskou.

„Čekala jsi dlouho?“ zeptal jsem se hned potom, co jsem naše rty spojil v dech beroucím polibku.

„Na tebe se vyplatí čekat i staletí,“ usmála se na mě kouzelně a já jsem zase přerušil mezeru mezi námi a políbil ji.

Tolik jsem zase toužil po jejím těle. Zakázal jsem si myslet na její hebkou pokožku, dokonalý hrudník, na její vůni a chuť. V kalhotách jsem měl už stejně těsno a nepotřeboval jsem si to ještě ztěžovat.

„Neposedíme ještě chvíli?“ zeptal jsem se a ona jen přikývla.

Vzal jsem do ruky skleničku, napil se. Pomohl jsem aspoň mému vyschlému hrdlu.
Seděli jsme tady už nějaký čas a najednou Alice prohodila:

„Ten Edward je stejně debil, myslí jenom svým kokotem a nevidí, co u toho páchá za škody. Kvůli sexu, dokonce rozbije kámošovi bar a ten mu to se smíchem odpustí,“ pokroutila hlavou a zamračila se.

Jenže mě se ani nevím proč tohle tvrzení dotklo, je to můj bratr a ona ho tady uráží. Uvnitř mě to vřelo, nechápal jsem, jak mě tahle věta mohla tak neskutečně nasrat. Možná proto, že já jsem býval úplně stejný a kdyby se Alice nepřistěhovala, asi bych byl pořád. Neříkám, že mi tohle nevyhovuje, ale zkrátka mám svou minulost rád a rozhodně ničeho nelituji, protože život je jenom jeden.

„To říká ta, co má sestru děvku?“ zasmál jsem se ironicky a ona mě spražila pohledem.

Jenže já dál držel bradu vztyčenou a bránil svého bratra.

„Co prosím? Nevím, kdo se tady vsází koho ošuká do určité doby,“ i ona bránila svojí segru, tohle bylo asi téma, na kterém se nikdy neshodneme.

„Alice, nebuď směšná. Před chvíli tady Bella roztahovala nohy před někým, koho zná asi třicet minut. Jediné, co jí dělí od kurvy je, že si za to nebere peníze a ani to nevím jistě,“ zuřil jsem a nebyl jsem v tom sám.

Když jsem to dořekl Alice zuřivě ohrnula vrchní ret až mi ukázala zuby. Vypadala děsivě.
„Tohle jsi přehnal Jaspere. Už tady nehodlám poslouchat tvoje blbé kecy, kterýma urážíš mojí rodinu.“

Podívala se na mě dlouze a asi čekala, že se jí omluvím a bude všechno fajn. Jenže ona si začala! Když jsem se zatvářil pobaveně, zvrtla se na patě a opustila bar.

Zůstal jsem tam sedět sám a cítil se opravdu hrozně. Bylo mi na nic, bylo to horší než všechno, co jsem kdy zažil, ještě horší než zjištění, že já jsem se zamiloval. Uvědomoval jsem si teď každé moje slovo a měl jsem chuť si za to nafackovat. Jenže, když jsem viděl obličej Alice, která nadávala mému bratrovi, řekl jsem si, že jsem udělal dobře. Protože mého bratra kvůli nějaké holce neopustím. I když je zatraceně úžasná a miluju ji. Sakra.

Naznačil jsem Sandy, ať mi donese nějaké panáky, potřeboval jsem zapít žal. Když jsem do sebe házel asi třetího panáka, něco mi došlo. Láska je sice silná čarodějka, ale chlast to je kurva čaroděj. To bylo pro dnešek moje heslo. Řídil jsem se ním dokud jsem sám neuznal, že mám dost. Zavolal jsem si taxík. Líčil jsem mu celý můj životní příběh, protože čas na to byl, jenže ho to nezajímalo. Tvářil se dokonce, že ho to obtěžuje, ale mi to v ten moment bylo jedno.

„Už jsme tady,“ řekl s úlevou v hlase a protože jsem se stále k ničemu neměl, nahnul se přese mě a otevřel mi dveře.

Když jsem uviděl jeho výraz v obličeji, radši jsem mu svižně zaplatil a opustil jeho auto. Do svého pokoje jsem se dostal docela rychle a tiše, shodil jsem ze sebe kalhoty a mikinu a vyvalit se na postel. Na té posteli, kde semnou ještě před několika hodinami ležela ta, za kterou bych i zemřel. Když jsem si vybavil naši hádku, bylo mi z toho do breku. Do breku?! Mě! A doopravdy, na tváři jsem ucítil slzy, a další a další. Nakonec jsem řval, jako malé děcko. Dokud jsem neusnul.

Alice:

Měla jsem chuť řvát, všechno ničit, demolovat, vraždit, ale ze všeho nejvíce jsem se chtěla vrátit do toho pajzlu, omluvit se Jazzovi a milovat se s ním do smrti. Jenže na to jsem byla moc tvrdohlavá. Jela jsem domů a tam se vyvalila na sedačku, bylo mi na nic, cítila jsem mírný tlak v očích a věděla jsem, že kdybych byla člověk už se tady topím v slzách. Proč jsme museli, tak brzo zničit to krásné mezi námi. Koukala jsem se do jeho budoucnosti, ale on ještě nebyl rozhodnutý. Věděla jsem, že jednou se stejně usmíříme, ale ten pocit hádky mě ničil. Věděla jsem, že si to první musím nechat všechno uležet v hlavě, nechci se s ním usmířit za každou cenu a on je teď určitě naštvaný. Představila jsem si, jak ho žádám o odpuštění. Ne, takhle to být nesmí. Ale takhle to taky nepůjde, už teď mi chybí, jeho nádherný úsměv, zářivé oči, špinavě blonďaté vlasy, jeho polibky, jeho dokonalé tělo, On.

Zatřepala jsem hlavou, abych na něj nemyslela, ale stejně mi to nepomohlo.
Netuším, jak dlouho jsem tam seděla a koukala do blba, ale asi to bylo pár hodin, protože tmu za oknem už dávno vystřídalo slunce, které na mě mírně svítilo a dělalo mou kůži zářivou. Ach, cukříčku můj. My se hádáme kvůli takovým banalitám a přitom nás čekají, mnohem, ale mnohem těžší zkoušky. Nevím, jak vezmeš to, že jsem upír a už vůbec nevím, jak překonáš svou přeměnu. Za pár minut záře z mého těla zmizela a já aspoň nemusela myslet na to, jak jsme s cukříkem odlišní.

Najednou se mi v hlavě objevil obraz Belly vracející se z lovu. Vybavila jsem si, že za naší hádku vlastně může i ona, na chvíli jsem vůči ní pocítila vztek, ale potom mi došlo, že je to zbytečné.Téhle hádce se asi nedalo předejít, stalo by se to stejně. Ale možná kdyby mě na to upozornila nějaká vize, mohla bych tomu zabránit.
Když přišla Bella, všechno jsem jí vylíčila, ale nedávala jsem jí to za vinu. Vím, že by se jí to dotklo a navíc, vážně to nebyla její chyba a já ji takovou jaká je, zkrátka miluju.
Celý víkend proběhl ve smutné náladě, obzvlášť po tom, co jsem ve vizi viděla Jazze odjíždějícího z klubu, kde se zase bavil s Edwardem. Tak moc jsem chtěla nahradit Edwardovo místo a přála jsem si, aby se někdy, tak jak se zastal jeho, zastal i mě.

„To už jste zase vy?“ zeptal se taxíkář nevrle a nechal dva rozchlamané, značně opilé a krásné muže nastoupit do taxíku. Konec.

Vůbec nevím, co s kým tam dělal a to mě rozčilovalo. Ale dneska se to změní už se nehodlám trápit, řeknu mu, co cítím. Zrovna jsem řídila moje autíčku, ve kterém jsem jela pouze s Bellou. Rose chtěla vyzkoušet nové BMW a asi i zamachrovat, jenže to ještě netušila, že se jí na místo spolujezdce narve Emmett. Hodila na něj kyselý obličej, ale já věděla, že jí to vůbec nevadí. Jsem zvědavá, jak dlouho ještě budou hrát tu svoji hru než si přiznají, co k sobě cítí.

Ještě než jsem dojela ke škole dostavily se mi dvě vize. Obě o Edwardovi. Přijde mi, že jsem teď na něj naladěná lépe než na ostatní, pořád mi v hlavě blikají kraviny, co má za lubem. Ale tahle kravina je docela zajímavá, vymyslel si taktický plán, jak dostat Bellu do postele. Musela jsem se usmát a po očku jsem koukla na nic netušící Bellu. V druhé vizi si to už si to přímo rozdával s nějakou holkou na školních záchodcích. Už, už jsem otevírala pusu, abych to Belle řekla, ale zase jsem jí zavřela. Ti dva mi už zničili vztah s Jazzem dost, takže se teď o ně nebudu zajímat, však ono se to časem nějak uklidní. A musím uznat, že ten Edwardův plán se mi líbí, není až takový debil, jak vypadá.

Celá škola mi utíkala pomalu, vždycky když mám před sebou něco nepříjemného strašně se ten čas táhne, ale uklidňovala jsem se tím, že i ta nejhorší hodina v životě má šedesát minut. Nakonec se konečně dostavila pauza na oběd. Hledala jsem cukříka, se kterým jsem se dneska už jednou potkala a nebylo to vůbec příjemné. Koukal na mě, jako týrané zvířatko a já na tom určitě nebyla jinak. O to více jsem se těšila až si to vyříkáme.

Uvažovala jsem kde může být, asi s Edwardem. A kde je Edward? Tam kde je nejvíce ženských. A kde je nejvíce ženských, kromě u Edwarda? V jídelně. Bude v jídelně. Moje smysly mě zklamaly. Edward sice v jídelně byl a taky kolem něj bylo plno natřásajících se koziček, které se praly o to, kdo ho nakrmí, ale Jazz ne.
Vyšla jsem ven před jídelnu a nasála vzduch, bylo tu strašně moc různých pachů, ale ten nejkrásnější jsem od ostatních oddělila hned.

Zašla jsem za roh a tam se o zeď opíral můj cukřík. Zrovna popotahoval z cigarety, když mě zaznamenal.Naposledy si potáhl, vajgl hodil na zem a zašlápl špičkou tenisky.
„Alice, já…“

„Jazzi…“ řekli jsme najednou, usmáli jsme se na sebe a v ten moment byly slova zbytečné.

Udělala jsem k němu krok a on ke mě, než jsme se stihli políbit, dostala jsem další vizi. Po celou dobu, kdy jsem měla před očima příjezd nadšené Tanyi, myslela jsem na to, jak teď asi zase vypadám. Když vize skončila políbila jsem cukříka dříve než by se stihl na něco zeptat. Ze začátku jsme se líbali něžně a jen o sebe třeli naše rty, jenže potom se to zvrhlo ve vášnivé polibky.

„Chyběl si mi,“ zašeptala jsem mezi polibky.

„Miluju Tě“ vzdechl mi do úst, cítila jsem, jak se mi rety roztahují do širokého úsměvu, ale i přesto jsem mu polibky vroucně oplácela

Nechápala jsem, jak jsem bez něj mohla být tak dlouho. Moje ruce začaly bloudit po jeho těle, začínala jsem být zase vzrušená a polibky mi nestačili. Přitiskla jsem se na Jazze víc a zjistila, že jsme na tom stejně. Proč se trápit, řekla jsem si v duchu a s pošetilým úsměvem táhla Jazze zpátky do školy. Vylezli jsme až do posledního patra, kde byli jen kabinety, sice tam nebyli žáci, ale stejně to bylo dost riskantní. Rozhlédla jsem se po chodbě, byli tam samozřejmě záchody pro kluky i pro holky. Zatáhla jsem ho k holkám, protože to bylo blíže.

Byli tam tři ubohé malé kabinky a jeden kumbál pro uklízečku. Rychle jsem uvažovala - scvrklí v kabince, nebo mezi košťaty? Myslím, že kašlu na případné diváky. Opřela jsem se o zeď a Jazz šel samozřejmě za mnou. Vášnivě jsme se líbali a já se nenápadně zbavila svých kalhotek. Na sobě jsem měla už jen šaty a i ty jsem měla chuť ze sebe servat.

„Jazzi,“ zavzdychala jsem, když se o mě třel přes kalhoty svým penisem.

Ty kalhoty mě dost obtěžovaly, bylo načase se jich zbavit. Už jsem nebyla nervozní jako minule, popoháněla mě pouze touha po jeho těle, nemohla jsem se dočkat až zase společně dosáhneme orgasmu. Rozepla jsem mu kalhoty a ty lehce sklouzli po jeho nohách až na zem. Můj pohled taky sklouzl dolů, ale na zem to určitě nebylo. Kochala jsem se pohledem na jeho penis a smyslně si skousla spodní ret. Jazz se koukl, kam směřuje můj pohled a trochu se začervenal. Můj sladký cukříček. Chytila jsem ho za pevný zadek a přitáhla ho k sobě blíž, on mě zatím lehce kousal do ucha a přitom pomalu táhl šaty po mých stehnech, výš a výš. Když si všiml, že nemám kalhotky, ještě více ho to vzrušilo a já už nemohla čekat, potřebovala jsem ho mít v sobě. Přestala jsem hladit jeho zadek a zatáhla jsem za trenky. Uchopila jsem jeho mužství do ruky a nasměrovala jsem ho přímo do sebe.

Vůbec jsem neztrácela čas. Oba jsme nahlas zavzdychali a Jazz začal silně přirážet. Jenže mi to pořád nestačilo, tlačila jsem k sobě jeho zadek stále blíž a sama jsem nezůstala pozadu. Obmotala jsem jednu nohu kolem jeho pasu a pánví se mu pohybovala vstříc. To tempo bylo šílené, oba jsme nahlas vzdychali a já měla pocit, že nás musí slyšet celá škola. Za nedlouho se naše těla začali otřásat v očekávaném vyvrcholení, naposledy jsem vzdychla a potom už se ozvalo jen hlasité oddechování. Přisála jsem se na Jazze a prsty ho hladila ve vlasech, které byly vlhké z potu. Odrhla jsem se od něj, abych ho nechala chvíli odpočinout a šla se trochu upravit k zrcadlu, za pár sekund za mnou přišel oblečený a objal mě zezadu kolem pasu. Myslela jsem na to, jak ho miluju, dokud mi něco nedošlo. Ta vize, ještě před tím. Pane bože Tanya přijede! Mírně jsem se zašklebila, chytla Jaspera za ruku a beze slov jsme opustily dámské toalety.

Zhrnutie od petulkape

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 16. kapitola: