Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperovo tajemství - 14. kapitola

22.07.2010 (19:00) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5279×

14. kapitola

To, že by Alice dorazila dříve do učebny, by mě nepřekvapilo, kdyby tam místo ní neseděl Edward. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem si nespletla učebnu, ale byla jsem tam dobře.

Jen jsem nechápavě zakroutila hlavou a sedla si vedle něho.

„Co tu děláš? Já myslela, že tuhle hodinu mám s Alicí...,“ dodala jsem, snad aby se necítil dotčeně?

„Správně by bylo, měla. Teď máš hodinu se mnou.“

„Aha.“ To bylo jediné, co jsem řekla do té doby, než začala hodina.

„Měli bychom si promluvit, Bell,“ ozval se najednou.

„Není o čem, Edwarde.“

„Nesouhlasím.“

„To můžeš, ale k ničemu ti to nebude,“ odsekla jsem.

„To co se stalo včera -“

„Nic se nestalo.“

„Samozřejmě, že stalo, Bello!“ zavrčel. „Já myslel, že třeba něco... začalo,“ dodal tak potichu, že jsem měla problém ho slyšet.

Povzdechla jsem si a pohlédla do jeho ublížených očí. Ten pohled se nedal vydržet. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

„Edwarde, my dva se k sobě nehodíme. Každý jsme úplně jiný. Ty jsi upír, za to já jen... ani nevím, co přesně jsem. Ani člověk, ani upír. Ty nevíš, jak je to zničující!“

„Bell,“ řekl něžně, „nezáleží na tom, co jsme, ale co cítíme a já -“

„Pane Cullene, byl byste tak laskav a odpověděl na otázku?“ přerušil ho učitel a já si oddychla.

Edward bez problému odpověděl, a já se zhrozila, že bude chtít pokračovat v našem rozhovoru, ale nestalo se tak.

Zbytek dne uplynul jako voda a byl čas oběda. Rozhodla jsem se, že si sednu k Angele, která vypadla velmi nadšeně.

„Co máš dnes v plánu, Bello?“

„No, popravdě ani nevím," řekla jsem, „ale Alice chtěla, abych k nim šla na večeři,“ dodala jsem.

„Ty půjdeš na večeři ke Cullenům?“ vykřikla.

„Prosím, utiš se,“ zamumlala jsem k ní.

Koukala na mě zděšeně a pořád po očku pokukovala na Cullenovi, že jsem měla strach, aby jí nevypadly oči. „Tak půjdeš?“ naléhala.

„No, možná...“ odpověděla jsem nejistě.

Potom jsme nějakou dobu nemluvily, každá zatoulaná ve svých myšlenkách, až jsem si všimla, že po očku po někom pokukuje. Myslela jsem, že po Cullenech, ale ti přeci seděli v jiné části jídelny.

Otočila jsem se tím směrem, a uviděla Willa. Znovu jsem se koukla na Angelu a znovu na něj.

„Ehm, Ang, tobě se líbí, že jo?“ Usmála jsem se.

„Ech, cože? Ne, jasně, že ne,“ řekla a zrudla.

Zasmála jsem se. „Za to se nemusíš stydět, Will je vážně moc hodný kluk, hodíte se k sobě,“ odmlčela jsem se. „Chceš, abych vás představila?“ zeptala jsem se natěšeně. Vážně mi přišlo, že se k sobě hodí, ale oba jsou tak plaší, že je prostě někdo musí nakopnout. Navíc, abych řekla pravdu, žralo mě svědomí, jak jsem ho odmítla.

„Co? Ne to ne, tedy ne, že bych nechtěla! Ale, no, totiž... “ povzdechla si.

„Jen pojď,“ řekla jsem rozhodně a zatáhla ji za ruku.

Dovlékla jsem ji až k vydávacímu pultu, no spíše k Willovi.

„Ehm, Wille.“

„Jé, ahoj Bello,“ řekl s úsměvem.

„Ahoj, promiň, že ruším, ale ráda bych ti někoho představila. Wille, tohle je moje kamarádka Angela. Angelo, to je Will.“

Will konečně přestal věnovat pozornost mě a otočil se na Angelu.

„Ahoj,“ řekla Angela a zrudla snad ještě víc.

„Tvoje jméno skvěle vystihuje tvou krásu,“ odvětil Will a já na něj valila oči. Je možné, že si ji tu nikdy nevšiml?

„Děkuju.“

Jen jsem nechápavě zavrtěla hlavou. „No, já musím jít, uvidíme se později.“ Kývla jsem na Ang a odešla. Zajímalo by mě, jak se tohle bude vyvíjet dál.

„Hej, Is!“ ozvalo se někde za mnou. Otočila jsem se a pohlédla na malou Alici, jak na mě mává. „Nezapomeň, že dnes jedeš se mnou k vám domů a pak hned k nám, ano?“

Jen jsem přikývla a vydala se z jídelny na odpolední vyučování.

Šlo tak rychle, že jsem se ani nestačila ohlédnout a stála jsem před kanárkově žlutým Porsche.

„Tak si naskoč, Is,“ zvolala Alice a já ji poslechla.

Hned jak jsme dorazily před dům, začala jsem litovat toho, že jsem se s Alicí usmířila. Jakmile jsme totiž překročily práh mého bytu, Alice si mě ukořistila do svých spáru a nehodlala mě pustit do té doby, než - podle jejich slov - nebudu vypadat perfektně.

„Tak co, Alice,“ začala jsem, když mě přestala líčit a prohlížela si mě. „Už vypadám dostatečně perfektně pro tvou rodinu?“ zeptala jsem se s nádechem sarkasmu, který jsem se ani nesnažila skrýt.

„Jo, myslím, že jo,“ odvětila v klidu, „tak půjdeme. Chceš se na sebe kouknout?“

„Radši snad ani ne.“ Zasmála se.

„Co je tady k smíchu?“ zabručela jsem naštvaně.

„Nic, jen - myslela jsem si to.“ Nevěřícně zakroutila hlavou. „Tak pojď.“

A tak, už po třetí, jsem se dnes ocitla ve žlutém Porsche, ovšem tentokrát jsme jely směrem, kterého jsem se bála ze všeho nejvíc. Směr „strašidelný“ dům Cullenů.

<<< X >>>

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperovo tajemství - 14. kapitola: