Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 25. kapitola

04.03.2016 (19:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2268×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

25. kapitola

Chytila jsem Edwarda za ruku a začala se soustředit. Během chvíle jsem zaslechla zalapání po dechu. Jsme tady.

Stáli jsme ve volterrském hradě v místnosti před recepcí. Na nic jsem nečekala a šla rovnou dovnitř. Za recepčním stolem seděla, jako vždy, Gianna. Ani nezvedla zrak od počítače, tak to se mě dotklo.

„Vítejte,“ řekla a až pak se na nás podívala. Když mě spatřila, vyskočila ze židle a vytřeštila oči. Přikývla jsem, protože jsem věděla, že se sama sebe ptá, zda jsem opravdu tady. Hned oběhla stůl a skočila mi do náruče. Pevně jsem ji objala.

„Bello, to je takové milé překvapení. Kde se tu tak náhle bereš? Proč jsi nezavolala? Uspořádali bychom ti uvítací večírek,“ zeptala se mě nadšeně a oči jí zářily. Usmála jsem se na ni.

„Víš, to je zatím překvapení. Běž oznámit Arovi, že jeden neznámý upír žádá o audienci a že nehodlá čekat. Běž,“ pobídla jsem ji.

„Ale ona je teď důležitá schůze celé Volterry. Nemůžu tam jít,“ řekla a podívala se na mě tak nějak divně. Ten pohled jsem znala. Bála se, že by jí někdo ublížil, kdyby udělala něco, co nesmí.

„To se mi hodí. Běž oznámit Arovi, že neznámý upír žádá o audienci a že nehodlá čekat. Až ti řekne, abys mě uvedla, běž jenom ke dveřím a tam zůstaň. Běž,“ pobídla jsem ji znovu Gianna poslušně odcupitala ke dveřím do sálu.

„Gianna je taky upírka?“ ozvalo se za mnou šeptem. Podívala jsem se na tátu, od kterého ta otázka přišla. Asi si ji pamatoval, když nás sem přivezli a mysleli jsme si, že to jsou naše poslední chvilky.

„Ano. Aro ji na mou žádost přeměnil. Má dar. Umí se měnit na člověka a zpátky. Tak je tu stálá recepční,“ odpověděla jsem taky šeptem, protože jsem poslouchala, co se děje v sále. Byl tam celkem šrumec.

„Gianno, co se děje? Víš, že nás nemáš a nesmíš rušit,“ pokáral Giannu Aro, když za sebou zavřela dveře od velkého sálu. Za to pak já pokárám jeho. To se může na co těšit, protože si velmi dobře rozumím s jeho manželkou.

„Vím, pane a omlouvám se. Ale je tu nějaký upír, který s Vámi chce okamžitě mluvit a nehodlá čekat,“ odpověděla. Šikovná. Aro se zřejmě zapřemýšlel a uvažoval. To jeho přemýšlení někdy leze pořádně na nervy.

„Budiž. Přiveď ho,“ řekl Aro znuděně a Caius s Marcem přikývli na souhlas. Tak já je nudím? To se ještě uvidí. Gianna šla pomalu ke dveřím, kde se zastavila. Otočila jsem se na svou rodinu.

„Počkejte tady, dokud vás nezavolám,“ zašeptala jsem a přemístila se do sálu. Všude bylo ticho.

„Zdravím Volterru,“ vykřikla jsem radostně. Všichni na ráz vykřikli mé jméno a pak začalo hromadné vítání. Každý mě silně objal a políbil na tvář. Hádám, že se to Edwardovi moc nelíbí, ale co. Jsou to všechno mí přátelé, jen mí přátelé.

Nakonec se všichni shodli na otázce, co tu dělám. To jsem se otočila ke dveřím a natáhla k nim ruce. Všichni se otočili ke dveřím a vytvořili uličku. Dveře se na můj povel pohnuly a otevřely.

Pojďte dovnitř. Poslala jsem všem v myšlenkách. Během pár vteřin už celá moje rodina vstupovala do dveří s Edwardem v čele. Usmála jsem se a zachytila jsem Arův šťastný úsměv. Asi nás čekal.

Když došli až ke mně, chytla jsem Edwarda za ruku a šla s ním k Arovi, Marcovi a Caiovi na vyvýšené pódium. Aro nadzvedl obočí a mně bylo jasné, na co se mě v duchu ptá. Přikývla jsem a nechala ho to oznámit. On se otočil k celé gardě s úsměvem od ucha k uchu.

„Milý přítomní, je mi velkou ctí, že vám toto mohu oznámit. Naše věrná gardistka a přítelkyně Isabella Whitlocková se bude vdávat za Edwarda Cullena,“ oznámil a ukázal na nás. Usmála jsem se.

Chvíli bylo hrobové ticho, ale pak vypukl obrovský potlesk a veselí. Musela jsem se zasmát. Všichni chtěli vědět víc, ale Aro je zastavil zvednutou rukou a dal mi prostor k mluvení. Všichni napjatě poslouchali.

„Jak už jste slyšeli od Ara, ano vdávám se za tohoto upíra.“ Přivinula jsem se k Edwardovi a zamilovaně se mu podívala do očí. Napodobil mě a rychle mě políbil. Chtěl polibek prohloubit, ale to jsem mu nedovolila.

„Samozřejmě jste všichni zvaní. Poprosím svoji budoucí švagrovou a sestru Alici, aby přišla k nám.“ Všechna pozornost se stočila na Alici, která ke mně pomalu přistoupila a otočila se k ostatním.

„Tato upírka mi zařizuje svatbu. Má ve všem volnou ruku a mou plnou důvěru. Pokud vás o něco poprosí, či vám to poručí, vyhovte ji bez debat. Kdokoli, kdo by měl nějaký nápad, obraťte se na Alici,“ řekla jsem a všichni přikývli. Alice byla z mé řeči na větvi. Očividně jsem ji potěšila.

„Byla bych také velmi ráda, kdyby jste se k mé rodině chovali, jako kdyby byla vaše vlastní. Znamenají pro mě mnoho a proto bych byla ráda, kdyby jste je přijali mezi sebe. Poprosím jen o hodinu volna, aby se moje rodina mohla jít ubytovat. Děkuji za pozornost.“ Všichni začali tleskat. Musela jsem se zasmát a možná se i trochu začervenala.

Odešla jsem s Edwardem i Alicí z pódia a šla uličkou ke své rodině. Dál jsme pokračovali uličkou ke dveřím, které otevřel Felix a stál v pozoru. Na druhé straně stál Demetri taktéž v pozoru.

„Pohov, vojáci,“ řekla jsem a všichni tři jsme se rozesmáli. Cullenovi tenhle náš humor nechápali. Však i oni to pochopí. Vedla jsem rodinu temnými uličkami hradu, ale velmi dobře jsem věděla, kam jdu.

Nechala jsem zde na hradě zřídit takový byt speciálně pro ně. Sama jsem ho vybavila a vlastně i navrhla. Věděla jsem, že mě Volterra nemůže držet navěky, ale měla jsem v plánu tu občas i s rodinou na nějaký čas zůstat. Aro nebyl proti.

„Co to mělo znamenat?“ zeptal se mě Emmett. Narážel na Felixe a Demetriho. Musela jsem se usmát.

„Felix s Demetrim jsou moje tělesná stráž. První roky mě měli na starost a pomáhali mi. A to jim zůstalo dodnes.“ Musela jsem se usmát. Na nic se už nezeptali, protože jsme došli ke dveřím se zlatou jmenovkou, na které bylo velkým ozdobným písmem napsáno "Cullenovi".

„A jsme tady,“ řekla jsem a otevřela dveře. Vešli jsme do obrovské společenské místnosti. Všichni vešli za mnou a koukali kolem sebe. Zavřela jsem dveře a čekala, až se proberou z úžasu.

Byla to trochu kruhová místnost, ze které vedlo šest kratších chodeb. Vedle každé chodby byla cedule, která ukazovala, ke kterému pokoji vede. Na čtyřech koncích byli ložnice. Bylo to samozřejmě po párech.

Esmé a Carlisle, táta a Alice, Rose a Emmett a já s Edwardem. Tady bude Edward trávit poslední noc před svatbou. Nikdo z gardy by ho nenechal být se mnou. Přece jen jsou všichni z jiné doby.

Pátá chodba vede do společné koupelny a poslední do kuchyně s jídelnou.

„Kdo to navrhl?“ zeptala se Esmé okouzleně. I já jsem byla okouzlená, když jsem viděla svou práci už hotovou. Rozhlédla jsem se a vzdychla. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem všechny honila a nadávala na všechny bohy, jen, aby to bylo dokonalé.

„Já,“ řekla jsem šeptem okouzlená tou krásou. Všechny nevěřícné pohledy se stočili na mě. Pokrčila jsem rameny a šla více do prostoru.

„Myslíte, že bych někomu jinému dovolila navrhnout a vybavit byt pro mou rodinu?“ zeptala jsem se jich. Zakroutili hlavou a asi mi v duchu dali zapravdu. Jak taky jinak. Když nemám pravdu, tak ji má hold někdo jiný.

„Pokoje jsem vybavila tak, jak si je pamatuju z Forks. Jen náš je jiný. Ale stejně tam spát nebudeme,“ řekla jsem směrem k Edwardovi. Vytřeštil oči a střelil po mně vyděšeným pohledem.

„A kde teda budeme?“ zeptal se mě nechápavě Edward, ale já v jeho hlase zaslechla a dokonale rozpoznala zděšení. Usmála jsem se a objala ho kolem pasu. Asi se bál, že s ním už nebudu spát.

„Já mám zde na hradě takový vlastní byteček. Tam budeš se mnou, protože bych tě nenechala někde, kde já nejsem. Jen poslední noc před svatbou budeš tady, neboť tě nikdo z gardy nenechá se mnou v jedné místnosti,“ řekla jsem mu a zasmála se. Taky se zasmál a políbil mě.

„Alice, můžeš začít plánovat. Zvládla bys všechno do týdne?“ zeptala jsem se jí. Nemohla jsem se dočkat, až ten anděl za mnou bude jen a jen můj, a nikoho jiného. Alice se na chvíli zamyslela. Asi si to všechno přepočítávala. Nakonec se na mě podívala a přikývla.

„Jestli mi s tím Volterráci píchnou, tak určitě.“ Musela jsem se zasmát nad tím oslovením. Volterráci, to zdí tak divně.

„Fajn, tak se dej do práce. Celý hrad ti bude ochoten pomoct. Máš ve všem volnou ruku, ale trvám na tom, že si prstýnky vybereme sami,“ řekla jsem svůj požadavek. Alice poraženě rezignovala.

S úsměvem jsem vyšla ze dveří a Edwarda táhla za sebou. Táhla jsem ho chodbami hradu ke svému bytu. Během pár minut jsme tam byli. Odvedla jsem Edwarda až do své ložnice, zavřela dveře, opřela se o ně a přitáhla si Edwarda k sobě.

Pochopil, co chci a začal velmi ochotně spolupracovat. Ještě jsem dveře zamkla, aby nás nikdo nemohl přerušit. To bych toho dotyčného asi zabila. Edward mi stáhl ramínka z ramen a šaty sklouzly po mém těle na zem.

Popadl mě do náruče a šel k posteli, na kterou mě položil jako ten nejcennější poklad na světě. Rozvázal mi ještě boty a nalehl na mě svým tělem. Snažila jsem se mu sundat oblečení, ale moc mi to nešlo, tak všechno ze sebe strhal a společně jsme vystoupali ke hvězdám.

Přípravy na svatbu byli v plném proudu. Všichni se zapojili a každého to bavilo. Jen já s Edwardem jsme se drželi stranou, protože nám to Alice zakázala. Neměla jsem jí to za zlé. Prostě nás chtěla překvapit.

Tak jsme s Edward čas trávili, kde se dalo. Jednou jsme byli u pyramid v Gíze, pak u sochy Krista v Riu de Janeiru, u Velké čínské zdi, a tak dále. Byli jsme všude a nezapomněli jsem ani na Niagarské vodopády.

Prostě jsme si užívali. Jak se blížil den svatby, byla jsem pořád víc nervóznější. Bála jsem se, že Edward řekne ne. Ale stačil mi jeden pohled do jeho zamilovaných očí a hned jsem na všechny nervy zapomněla. 

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 25. kapitola: