Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 19. kapitola


Jasperova dcera 19. kapitola„Rodino, musím se s vámi rozloučit,“ řekla jsem sklesle. Všichni po mně šlehli nesouhlasným pohledem.
„Co to říkáš, Bello?“ ptal se mě jako první Edward vyděšeně. Co jsem si myslela? Že mi ještě koupí letenku? V duchu jsem se ušklíbla. On by mě nepustil ani na záchod a pustil by mě do Volterry? Komicky vtipné.

19. kapitola

 

Po velmi vysilujícím půldenním a nádherným milování jsem se cítila zase celá. Mám Edwarda zpátky. Ležím na břiše, ruce založené pod hlavou a láska mého života leží za mnou a lehce jako vánek mě hladí po nahých zádech.

„Jsem nesmírně rád, že tě mám zase zpátky u sebe. Že jsi zase se mnou. Hrozně moc jsi mi chyběla,“ zašeptal mi do ouška a začal mě líbat a hladit po zádech. Motýlími polibky zasypával každý milimetr mých zad.

Ale proti své vůli jsem si vzpomněla na poslední den, než jsem se s tátou střetla s Volturiovými. Zvedla jsem se na rukách a otočila se čelem k němu. Musel vidět tu bolest v mých očích, protože změnil výraz.

„Stalo se něco? Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se mě a začal trochu panikařit. On si to snad nepamatuje? A to prý mají upíři dobrou paměť. Já jsem poloupír a pamatuju si to, jako by to bylo včera. Sklonila jsem hlavu a snažila se být neviditelná. No, mohla bych být, ale teď to nepřipadá v úvahu.

„Edwarde, už nikdy jsem se k tomu nechtěla vrátit, ale musím to vědět. Proč jsi mě podvedl?“ zeptala jsem se bolestně a cítila jsem slzy, které jsem nechtěla nechat opustit slzní jamky. Edward se na mě ublíženě podíval, lehl si na záda a pravou ruku si založil za hlavou. Vypadal tak krásně.

„Věděl jsem, že se na to zeptáš. Bello, věř mi, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit. To Emmett,“ vyhrkl ze sebe. Střelila jsem po něm pohledem. Ale říkal pravdu. Ruce jsem si složila na jeho hrudi a položila si na ně hlavu. Levou rukou mě začal hladit po vlasech, tváři a ramenu.

„Jednou jsem byl na lovu. Téměř jsem si zpíval a tančil radostí. Byl jsem tak šťastný, že mám tebe, byl jsem zkrátka zamilovaný až po uši. A v tu chvíli jsem narazil na Emmetta.“ Velmi mě zaujal, ale stále říkal pravdu.

„Viděl, jak jsem s tebou šťastný a vsadil se se mnou. Nevěřil, že už nejsem sukničkář. Abych mu dokázal, že nejsem děvkař, musím se vyspat s dívkou, kterou mi vybere. Nedávalo to smysl, mělo by to být spíše naopak. Nechtěl jsem to přijmout, ale začal se mi vysmívat, že jsem slaboch, podpantoflák a podobný narážky. To se mi nelíbilo, protože to zranilo moje ego, a tak jsem to přijal. Vybral mi nějakou dívku z jiné vejšky v Ottawě. Podle sázky jsem se s ní vyspal, a když jsem ji chtěl poslat domů, přišla jsi ty. Proklínal jsem se za to, že jsem ti ublížil, že jsem tu sázku vzal. Když jsem zjistil, že jsi ve Volteře, zbořil se mi celý svět jako domeček z karet. Chtěl jsem pro tebe jet, popřípadě tam zůstat s tebou, ale Jasper mě nepustil. Už jsem nemohl normálně žít, když mé srdce, i když mrtvé, bylo na druhé straně světa,“ dovyprávěl. 

Vehnal mi tím slzy do očí. Já ho málem zabila kvůli blbé sázce, kvůli Emmettovu blbému nápadu. Nějak ten plán postrádal logiku, ale co bych taky mohla čekat od Emmetta? Ten si to ještě pěkně odskáče! To přísahám, jako že se Isabella Marie Swan Volturi Whitlock jmenuju!

„Věřím ti. A přísahám, že si to Emmett odskáče,“ řekla jsem a usmála se na něj. Uvolnila jsem jednu ruku a pohladila ho po tváři. Taky se usmál a bylo poznat, že se mu ulevilo. Mně ostatně taky.

„Proč jsi tu sázku ale vzal? To ti tolik vadilo, že se ti Emmett posmíval? Stačilo pípnout a byl by ticho. Jestli ti na mně tehdy opravdu tak záleželo, měls tu sázku odmítnout. Ale tvé ego bylo, zdá se, silnější než láska ke mně. Ublížil jsi mi. Hrozně moc. Přála jsem si zemřít. Co bych dala za upíra, který by mě tehdy sprovodil ze světa.“ Otočila jsem se k němu zády a začaly mi téct slzy.

Jak ráda bych tehdy zemřela. S otevřenou náručí bych tehdy uvítala krutou Jane a její mučící dar nebo ty tři upíry, co mě tehdy napadli. Z proudu myšlenek mě vytrhla ledová náruč. Edward mě objal a přitiskl k sobě.

„Lásko, tehdy jsem byl nehorázný blbec. Kdyby mi dal stejnou sázku teď, poslal bych ho okamžitě ke všem čertům. Moc mě to mrzí. Slovy ani nedokážu vyjádřit, jak moc je mi to líto,“ zašeptal mi do ucha a objal mě kolem hrudníku.

Všimla jsem si přívěsku, který se houpal na jeho hrudi. Sáhla jsem po něm. Byl to ten medailonek, který jsem pro něj dala udělat. Chtěla jsem mu ho dát k našemu dvouletému výročí, ale nestihla jsem to.

„Kdy ti ho táta dal?“ zeptala jsem se ho a podívala se mu s úsměvem do očí. Podíval se na ten medailonek a usmál se. Sáhl si za krk, rozepnul řetízek, sundal si ho z krku a držel ho v dlani. Usmíval se a asi vzpomínal.

„Rok po jeho návratu. Přišel za mnou a ptal se mě, zda jsem ti věrný. Když jsem přisvědčil, že ano, dal mi ho. Od toho dne ho nosím a nikdy jsem ho nesundal. Až dnes,“ řekl a podíval se mi do očí. Měl v nich radost, štěstí a hlavně lásku.

„Kde jsi k němu vůbec přišla?“ zeptal se mě a trochu více se ke mně naklonil. Tuhle otázku jsem čekala. Jemně jsem ho políbila na ty dokonalé rty. Musela jsem se usmát, když se mi to vybavilo.

„Nechala jsem ho zhotovit v nejlepším zlatnictví v Ottawě. Chtěla jsem ti ho dát k našemu dvouletému výročí, ale nestihla jsem to, a tak jsem o to poprosila tátu.“ Otevřela jsem ten medailonek a podívala se dovnitř. Stejnou fotku jsem měla zarámovanou na nočním stolku ve Volteře.

„A kde jsi vzala tu fotku?“ zeptal se mě znovu a přes moje rameno koukal na tu fotku. Musela jsem se usmát. To byla krásná vzpomínka, velmi krásná.

„Od Emmetta. Vyfotil nás v mém pokoji. Dal mi ji pod pohrůžkou, že mu zničím jeho nejoblíbenější orgán,“ řekla jsem a Edward se rozesmál. Malinko jsem ho praštila do hrudi, ale pořád se pochechtával, jako by se zbláznil. Ale on je blázen. Do mě, nebo snad ne?

„Nechápu, čemu se směješ. Tobě by se snad líbilo, kdyby ti ho někdo zničil? Pak bych si musela najít někoho jiného,“ řekla jsem a otočila se k němu zády. Jenže mě chytil kolem pasu a praštil se mnou do postele, takže byl nade mnou a líbal mě. Tak vášnivě a s láskou, až ve mně probudil nadrženost.

 

***

 

Po dalším kole vysilujícího milování jsem si uvědomila, že na nás rodina čeká. Rychle jsem vyskočila z postele a hned jsem byla oblečená. Ještě že mám ty dary. Edward na mě koukal jako na ducha.

„Co to děláš, lásko?“ ptal se mě zmateně a chtěl mě zase strhnout zpátky do postele, ale nedovolila jsem mu to. Taky bych radši jen ležela a dokazovala mu svou lásku, ale na to teď není čas. Ještě aby sem všichni přišli a nachytali nás.

„Musíme zpátky k rodině. Dělají si o tebe starosti a nejspíše by si mě chtěli taky užít, když jsem byla století nezvěstná a Carlisle by rád slyšel novinky z Volterry,“ řekla jsem mu a vyběhla z domu do lesa.

Opřela jsem se o nejbližší strom a čekala na Edwarda. Během minuty běžel kolem mě. Toho jsem využila a skočila mu na záda. Protože to nečekal, spadl na břicho a já na něj. Ale rychle jsem vyskočila na nohy a běžela dál.

„No tak, Edwarde! Na lenošení není čas!“ zakřičela jsem na něj se smíchem a rozeběhla se domů. Edward mě doběhl těšně před začátkem trávníku našeho domu. A co je ještě trochu pozlobit?

Vytvořila jsem dívku, upírku s volterrským pláštěm. Objevila se na druhé straně trávníku. Udělala jsem, že jsem si jí všimla. Šla jsem k ní a neskrývala údiv z její přítomnosti, samozřejmě hraný. Přišla jsem k ní a ona ke mně. Nasadila jsem jí do hlavy, aby překládala italskou hymnu do čínštiny.

„Stephanie, to už?“ zeptala jsem se jí smutně a trochu znuděně. Přikývla bez jakéhokoli výrazu. Otočila jsem se na Edwarda se smutných výrazem. Samozřejmě taky hraným. Mohla bych zkusit herectví.

„Počkej tady,“ řekla jsem Stephanii, vzala Edwarda za ruku a táhla ho do domu. Všichni byli v obýváku a s úsměvem na nás čekali. Byli rádi, když viděli naše spojené ruce, ale jakmile viděli můj výraz, i jejich se změnily.

„Rodino, musím se s vámi rozloučit,“ řekla jsem sklesle. Všichni po mně šlehli nesouhlasným pohledem.

„Co to říkáš, Bello?“ ptal se mě jako první Edward vyděšeně. Co jsem si myslela? Že mi ještě koupí letenku? V duchu jsem se ušklíbla. On by mě nepustil ani na záchod a pustil by mě do Volterry? Komicky vtipné.

„Musím se vrátit zpátky do Volterry,“ vysvětlila jsem. Hned byl u mě táta a drtil mě v objetí, jako když jsme se loučili před sto lety ve Volteře. Taky jsem ho objala, aby nikdo nic nepoznal.

„Já tě tam nepustím!“ zašeptal táta tak zoufale, jak jen mohl. Bylo mi ho tak strašně líto. A tváře všech ostatní mi moc nepomáhaly. Příště nic podobného plánovat nebudu. Protože ta bolest a zoufalství nejde vydržet.

„Ale já tam musím,“ řekla jsem smutně. Nakonec svolil a pustil mě. Všichni se se mnou loučili velmi nešťastně, a nejvíce Edward. Bylo mi ho líto. Viděla jsem na něm, že chce jít se mnou, ale to jsem mu nedovolila. Na rozloučenou jsme se dlouze políbili. Vyšla jsem ven, oblékla si plášť, který mi Steph podala, a chytla ji za ruku.

Začala se kolem nás tvořit mlha, která nás přemístila na druhou stranu domu. Nevšimli si toho. Shodila jsem ze sebe plášť a přemístila ho do auta. Potichu jsem vešla do obýváku a sedla si na gauč. Pořád hypnotizovali to místo, kde jsem stála před tím a ani se nepohnuli.

„Můžete mi říct, co tam hledáte, když já jsem tady?“ zeptala jsem se netrpělivě a malinko podrážděně. Ztuhli a pomalu jako roboti se otočili ke mně. Vytřeštili oči a jako na povel se ještě několikrát otočili tam a zpátky.

„Ale ty…? Ale jak…? Ale proč? Co děláš tady? Nemáš být ve Volteře?“ zeptal se mě Emmett inteligentně, nejdříve koktal, ale pak už mluvil normálně. Zase chytrá otázka, bravo. Skvěle se mě dotkla, jako bys mi dal pěstí do břicha. No, kdyby to řekl Edward, tak by to bylo pěstí do břicha, ale z Emmetta jsem si z toho nic nedělala. Vždyť on nemyslí.

„Víte, jak to bolí, když se mě takhle ptáte? To mě tady nechcete? Fajn, tak já se vracím do Volterry!“ zeptala jsem se ublíženě, ale pak jsem nahodila nabroušený výraz, zvedla se z pohovky a šla k zadním dveřím, ale zastavilo mě pevně objetí mé lásky.

„Chceme tě tady, ani nevíš, jak strašně moc tě tady chceme. Jen ... Co to mělo znamenat?“ zeptal se. Věděla jsem velmi dobře, na co narážel. Ďábelsky jsem se usmála a cítila jsem pekelné jiskřičky v očích.

„Jedno slovo. Podfuk!“ řekla jsem a s pekelně ďábelským úsměvem jsem se k němu otočila čelem. Vytřeštil oči, jako bych mu řekla, že jsem těhotná. To by asi nerozdýchal, ale já těhotná být nemůžu.

„Cože?“ ptal se Emmett a jeho hlas vyletěl nejméně o tři oktávy výš. Kdyby to bylo ještě o oktávu, praskla by všechna okna v místnosti. To ho ještě nikdy nikdo nepodvedl? No, Rosalie ho asi nepodvedla, ale že by nějaká před ní, za lidského života?

„Slyšel jsi dobře. Podfuk. Žádná upírka mě nikam nepřemístila, žádný návrat do Volterry. Všechno to byl jen vymyšlený žert. Jako to s mou smrtí,“ vysvětlila jsem. Edward zpozorněl. Ajaj. To jsem asi říkat neměla, ale co.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 19. kapitola:

 1
4. beda
29.02.2016 [11:35]

božíí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon chudáci ta Bella ji dává zabrat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. aliyce
08.02.2016 [22:13]

Co jim to ta holka u Draculy dělá?? Já bych ji asi na místě zabila bejt to ma dcera, takový soky. Rychle prosím pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. susan1726
18.01.2016 [13:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
16.01.2016 [23:49]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!