Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jaspere, díky... 1. kapitola

09.08.2010 (21:30) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4508×

1. KAPITOLA

Bella

Tak dnešní den byl opravdu vydaření. Jasper mi jako každé ráno přinesl snídani až do postele. Celé dopoledne jsme se jenom váleli na gauči a pouštěli jsem si dvd. Na oběd jsem si objednala pizzu, protože jsem si byla líná uvařit, i když se mi Jasper nabízel, že mi něco uvaří, ale já nechtěla. Po obědě jsme šli do bazénu. Asi tři hodiny jsme v něm blbnuli jako malý děti, a protože jsem se cítila unavená, šla jsem se na chvilku natáhnout, abych nabrala sílu na večer. Domluvili jsem se s Jasperem, že zajdeme někam do klubu. Na což už jsem se těšila, protože už jsme někde v klubu nebyli asi měsíc. Zrovna jsem stála ve své šatně a přemýšlela jsem, co bych si měla vzít na sebe. Pořád jsem se nemohla rozhodnout.

„Jaspere, nemohl bys sem na chvíli přijít? Prosím,“ zavolala jsem do domu. Než jsem to stihla doříct, stál už vedle mě. Otočila jsem se k němu a rozhodila jsem rukama. Nemusela jsem mu nic říkat, přesně věděl, co to znamená. Během chvíle mi podával tmavě modrý top bez ramínek, bílou minisukni a bílý bolerko. Dříve jsem se oblékala úplně jinak, ale Jasper mě změnil. Hlavně potom, co mi udělal Dan, jsem se oblékala do oblečení, které mě celou zahalovalo.

Nikdy dříve jsem si nepřipadala nijak krásná, ale Jasper mě neustále přesvědčoval, že se opravdu nemám za co stydět. Tak proč bych měla neustále schovávat svoje tělo do volného oblečení. Díky němu mi stouplo moje sebevědomí. Vlastně, když se to tak vezme, ono to ani jinak nešlo, protože se ke mně choval jako pravý gentleman, což se asi ani nemůžu divit, když byl tak vychován. Jen díky Japerovi jsem si připadala krásná, i když jeho kráse bych se jen stěží dokázala vyrovnat.

Pomalu jsem scházela po schodech do obýváku, kde už na mě čekal Jasper. Seděl na gauči a sledoval nějaký sportovní kanál. Vypnul televizi, vstal a šel ke mně.

„Jako vždy tito sluší,“ složil mi kompliment a lehce mě přitom políbil na tvář.

„To samé můžu říci i já o tobě,“ odpověděla jsem mu. Nepamatuji se, že by měl někdy na sobě něco, co by mu neslušelo. Bylo poznat, že mi pomáhal s výběrem oblečení, protože jsme k sobě barevně ladili. Měl bílý kalhoty a k tomu tmavě modrou košili.

„Kam to vůbec jedem?“ zeptala jsem se ho asi po patnácti minutách jízdy.

„Našel jsem jeden klub na netu, měl docela dobrý hodnocení. Za pár minut budeme na místě.“

O pár minut později jsme zastavili před klubem, kde byla docela dlouhá fronta lidí, kteří čekali až je tam pustí. Vystoupil, obešel auto a jako vždy mi otevřel dveře. Jen co jsem vystoupila, chytil mě okolo pasu. Šli jsem rovnou k vyhazovači, který stál před vchodem. Sjel nás pohledem.

„Je mi líto, ale je plno. Musíte si počkat,“ řekl nám a přitom mě pořád sjížděl pohledem. Nebylo mi to příjemné, ale věděla jsem, že tu se mnou je Jasper a ten by nikdy nedovolil, aby se mi něco stalo.

„Tak to je vážně škoda, ale zrovna máme výročí s přítelkyní. A podle recenze na netu je tohle ten nejlepší klub ve městě. Nešlo by to nějak udělat,“ zeptal se ho Jasper a podával mu ruličku bankovek.

„No, přece vám nezkazím večer. Přeji příjemný večer.“ A s těmito slovy ustoupil a nechal nás vejít dovnitř. Věděla jsem, že má Jasper hodně peněz. Bylo opravdu zajímavé pozorovat, jak lidé kvůli nim dokážou změnit své rozhodnutí. Ze začátku mi bylo docela nepříjemné, že za mě něco platil. Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali, ale už jsem si na to zvykla. Nic jiného mi taky nezbývalo.

Vevnitř to opravdu vypadalo dobře. Uprostřed byl parket, kolem dokola byly stoly a boxy. Nejdřív jsme šli na bar, abychom si objednali pití, i když on to nikdy nepil. Pokaždé, když jsem dopila svojí skleničku, přisunul ke mně tu jeho. Jasper poručil jako vždy Redbull s vodkou. Věděl, že tenhle drink mám nejradši.

Rozhlédnul se kolem a všimnul si jednoho prázdného boxu. Naznačil mi, ať ho následuji. Poslušně jsem šla za ním. Posadili jsme se a chvíli jsme pozorovali tančící lidi. Jasper mě táhnul na parket, protože zrovna pustili Russian roullete od Rihanny, tuhle písničku jsem zbožňovala.

Dala jsem mu ruce okolo krku a položila jsem mu hlavu na jeho hruď. Jasper omotal ruce okolo mého pasu. V tu chvíli jsem se cítila absolutně šťastná a v bezpečí. Byla jsem šťastná, že jsem tenkrát neudělala to, co jsem chtěla. Byla jsem ráda, že mi Jasper v tom zabránil a ukázal mi, že můj život může být i nádherný. Jen díky němu jsem to, co jsem... dokázala jsem se opět postavila na nohy…  můj život se zlepšil k lepšímu.

Podívala jsem se na něj.

„Jaspere, díky,“ řekla jsem mu a políbila jsem ho na tvář.

„Za co mi děkuješ?“

„Za to, že jsi… že jsi mně tenkrát nedovolil to, co jsem chtěla udělat… že jsi mi oporou… že jsi mě naučil znovu žít. Prostě ti děkuji za vše, co jsi pro mě udělal. Miluji tě,“ odpověděla jsem mu a opět jsem ho políbila na tvář.

„Nemáš mi za co děkovat. To já bych měl děkovat tobě, protože jen díky tobě, jsem se vyrovnal s Alicinou zradou. To já děkuji tobě. Miluji tě,“ odpověděl mi a taky mě políbil na tvář. Zase jsem si položila hlavu na jeho hruď. Ještě než písnička skončila, Jasper najednou ztuhnul. Podívala jsem se na něho. Dokonale zamrzl v pohybu a díval se směrem za moje rameno. Otočila jsem hlavu.

U vchodu stáli čtyři nádherní lidé a upírali na nás zrak. Nebyli to lidé, ale upíři. Hned mi došlo, kdo to asi může být. Něco si mezi sebou povídali a pořád na nás koukali. Neslyšela jsem je, protože já nemám dokonalý sluch jako Jasper a byli taky docela daleko od nás. Otočila jsem se na Jaspera a pohladila jsem ho po tváři. Podíval se na mě. V jeho očích jsem viděla bolest, která  vyzařovala i z celého Jasperova těla.

„Jaspere, jestli chceš, můžeme odejít,“ zeptala jsem se ho opatrně.

„Ne, Bello, musím se tomu postavit čelem. Jednou to muselo přijít a někde na ně narazit, protože věčnost je dlouhá.“

„Dobře, ale jestli se na to necítíš. Opravdu můžeme odejít. Nechci, aby sestrápil. Bolí mě tě tak vidět.“

„Ne, zůstaneme tu a budeme se dál bavit. Přece se nebudu před nimi schovávat. Nedělej si o mě starost. To bude dobrý,“ odpověděl mi a pevněji mě objal. Po celou dobu, co jsem spolu s Jasperem tancovali, jsem cítila jejich pohledy na mých zádech. Nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné, ale nic jsem neříkala. Jasper nic neříkal, jen měl položenou hlavu na mém rameni a měl zavřené oči.

Takhle jsem se protancovali dalšími dvěmi písničkami. Hrozně mě bolelo, že Jasper tak trpí. Chtěla jsem něco udělat, nějak mu pomoci, ale nevěděla jsem co.

„Myslím, že bych si měl jít s nimi promluvit. Běž zatím ke stolu a počkej tam na mě.“

„Jsi si jistý, že to zvládneš?“

„Ano, neboj zvládnu to. Během minutky jsem u tebe.“

„Dobře, tak já si zatím dojdu na záchod a pak na tebe počkám u stolu. A jestli budeš chtít, můžeme pak klidně odejít. Nechci, aby ses trápil. Bolí mě vidět jak trpíš. Jsem tu pro tebe.“

„Nemám jít raději s tebou na ty záchody a počkat tam na tebe?“ Musela jsem se usmát. Ano, to byl můj starostlivý Jasper, který mě neustále ochraňoval.

„Ne, to je dobrý, já to zvládnu. Nejsem už malá holka.“

„Tak dobře, počkej pak na mě u stolu. Neboj, já to zvládnu. Nejsem už přece malý kluk. Nedělej si o mě starosti a raději se na mě usměj.“ Usmála jsem se na něj, tak jak si přál. Pustila jsem ho. Otočila jsem se a podívala jsem se za sebe, kde pořád stáli. Ta malá černovláska musela být Alice podle toho, jak mě vraždila pohledem. Jestli si myslela, že z ní budu mít strach, tak to se spletla. Její pohled jsem jí oplatila. Ostatní se na mě s Jasperem spíše dívali s rozpaky, asi nevěděli, co si o tom mají myslet.

Alice mi byla naprosto protivná. Nesnášela jsem ji, protože jen kvůli ní Jasper tolik trpěl. Nechápala jsem, jak mu mohla něco takového udělat. Vždyť Jasper byl naprosto dokonalý muž, kterého by si přála každá. A vím, že všechny ostatní ženy by udělaly cokoliv, jen aby jim věnoval svoji pozornost a svoji lásku. Ale Alice si ho nevážila, podvedla ho. Ona si ho nezaslouží a Jasper ji přesto všechno pořád miluje.

„Ale, ale co tu dělá taková kráska sama,“ z mých úvah mě vytrhl oplzlý hlas.

„Nejsem tu sama. A raději uhni ať můžu projít,“ řekla jsem mu a snažila jsem se okolo něj projít, abych se dostala na záchod.

„Přece by jsi na mě nebyla tak zlá. Přece by jsi mě tu nenechala takhle stát. Pojď, užijeme si spolu. Určitě se ti to bude líbit,“ držel mě za jednu paži a šeptal mi ty jeho oplzlý kecy do ucha.

„Okamžitě mě pusť. Jsi nechutnej a jestli si myslíš, že si z tebe sednu na zadek, tak to jsi na omylu. A jedno vím určitě. S tebou by se mi to určitě nelíbilo. Takže zdovolením,“ odpověděla jsem mu a trhla jsem s rukou, aby mi ji už nesvíral.

„Nemysli si, že tě nechám odejít. Vždycky jsem dostal tu, kterou jsem chtěl, a ani ty nebudeš výjimka. A na tvůj souhlas se ptát nebudu,“ vztekle mi prskal do obličeje. Chytil mě i tou druhou rukou a přirazil na zeď. Chvíli jsem nemohla popadnout dech. Jeho rty mě líbaly na krku a mně se chtělo z toho zvracet.

„Jaspere, pomoc,“ vykřikla jsem. Věděla jsem, že mě uslyší.

„Klidně si křič, protože nikdo tě přes ten randál neuslyší,“ odpověděl mi s úsměvem na rtech.

„To bych si nebyl, tak jistý. Okamžitě ji pust,“ řekl mu Jasper, který stál za jeho zády.

„Dej si odchod, nevidíš, že tu mám rozdělanou práci,“ odpověděl Jasperovi, aniž by se na něj podíval. Jasper ho ode mě odtrhnul. Chytil pod krkem a zvednul ho do vzduchu.

„Být tebou, tak se naposled pomodlím. Protože tě zabiji,“ vrčel mu do obličeje. K Jasperovi hned přiskočili ti dva upíři a snažili se ho od něj odtrhnout. Teprve teď jsem si uvědomila, že ho chce zabít.

„Jaspere, prosím, nech ho. Nestojí za to. Pusť ho,“ říkala jsem mu a pomalu jsem k němu přistupovala, protože toho jeho výrazu ve tváři jsem se i já bála, i když jsem věděla, že by mi nikdy neublížil. Jasper mě pořád nevnímal a drtil jeho krk. Jeho obličej byl celý fialový a lapal po dechu.

„Jaspere, prosím, pusť ho. Udělej to kvůli mně. Nestojí ti za to,“ řekla jsem mu a pohladila jsem ho po tváři. Konečně se probral z toho transu a pustil ho.

„Ještě jednou se na ni jen křivě podíváš a zabiji tě. Věř, že jsem toho schopný a nikdo už mi v tom nezabrání,“ zavrčel mu naposledy do obličeje, když se snažil postavit na nohy.

„Bello, jak ti je? Jsi v pořádku?“ ptal se mě s obavami a přitom mě drtil v jeho náruči.

„Teď už se cítím dobře. Nic mi není.“

„Promiň, je to moje chyba. Neměl jsem tě nechat jít samotnou na ten záchod. Měl jsem tam jít s tebou a nic by se ti nestalo. Moc mě to mrzí. Odpusť mi to, prosím.“

„Jaspere, není to tvoje chyba. Nemohl jsi vědět, že tu bude ten magor. Kdyby jsi nepřišel, nevím co by se stalo.“ Až teprve teď mi to celé docházelo. Uvědomila jsem si, že mě mohl klidně znásilnit. Oklepala jsem se, abych zahnala tu myšlenku, ale slzy jsem zastavit nedokázala. Díky tomu magorovi se mi zase vybavily všechny vzpomínky na Dana.

„Šššš, to bude dobrý. Jsem tu s tebou. Nikdo už ti neublíží,“ říkal mi. Ano, teď už jsem se cítila v bezpečí, ale ty vzpomínky mi pořád zaplavovaly mou mysl. A ač jsem se snažila, nešlo ty slzy zastavit.

„Chtěla bych jít domů.“

Jasper

Tančil jsem s Bellou na písničku, kterou zbožňovala. Cítil jsem, že je šťastná, ale to jsem byl i já. Cítil jsem na sobě pohledy, ale nevěnoval jsem jim sebemenší pozornost. Byl jsem zvyklý, že na mě někdo pořád civí.

„Já vám to říkala, ale vy jste mi nevěřili, pořád jste se ho zastávali,“ uslyšel jsem Alicin hlas. Podíval jsem se tím směrem. Ztuhnul jsem. Stála tam moje rodina a všichni na mě a Bellu koukali. Alice Bellu provrtávala vražedným pohledem a ostatní se na mě dívali s rozpaky, nejspíš nevěděli, co si o tom mají myslet.

Bella se otočila a podívala se na mojí rodinu. Věděl jsem, že jí bude jasné, kdo to je. Nevěděl jsem, co mám dělat. Bella mě pohladila po tváři, aniž by si to uvědomila, dodala mi tím odvahu. Chtěla odejít, ale já jsem nechtěl. Ještě se mě snažila chvíli přemluvit, ale já jsem chtěl zůstat. Věděl jsem, že tento okamžik jednou přijde a já se tomu musím postavit čelem. A ne se před nimi zbaběle schovávat. Já jsme nic špatného neudělal. Nemám se za co stydět. To Alice by se měla stydět. Začal jsem je ignorovat a dál jsem pokračoval v tanci.

„Alice, určitě to má nějaké rozumné vysvětlení,“ říkala jí Rosalie.

„Jo, a jaký, protože mě úplně stačí jeden pohled na ně. A vím, co mezi nimi je,“ odpověděla jí.

„Nechápu to, všem tady slyším myšlenky. Ale jejich ne. Dříve jsem vždycky slyšel Jasperovy myšlenky, ale teď ne,“ promluvil teď pro změnu Edward.

„Nepotřebuji umět číst jejich myšlenky. Stačilo mi to jejich trapné vyznání před chvíli. Konečně si to přiznejte, že mám pravdu,“ řekla jim Alice

Poprosil jsem Bellu, aby si šla na chvíli sednout. Chtěl jsem si s nimi promluvit. Nejdříve nechtěla, bála se o mě. Bála se, jestli mi to ještě víc neublíží. Nakonec souhlasila. Řekla mi, že si jen odskočí a počká na mě u stolu. Chtěl jsem ji nejprve doprovodit, ale nechtěla. Vyšel jsem směrem k nim.

„Netušil jsem, že se chodíte bavit do klubů,“ řekl jsem jim.

„Jak vidíš, tak jo. Přece po mně nemůžeš chtít, abych seděla doma jako jeptiška. I já mám právo se bavit, když jsi mě opustil,“ řekla mi chladně Alice.

„Alice, koukám, že jsou ve tvé paměti určité mezery. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem tě našel v posteli s jiným. To ty jsi mě podvedla a ne já. Takže nevím, jaký máš problém. A upozorňuji tě, neopovažuj se Belle zkřivit jediný vlásek,“ vrčel jsem jí do obličeje.

„Jaspere, uklidni se. Nikdo jí neublíží. Myslím si, že by sis měl s Alici promluvit někde v klidu. Přijď zítra k nám. Tam si můžete v klidu ovšem promluvit. Esmé by tě určitě ráda viděla,“ řekl mi Edward.

„Je mi líto, Edwarde, ale já nepřijdu, protože já s ní nemám o čem mluvit. Pozdravuj Esmé i Carlislea. A byl bych rád, kdyby jste mě někdy…“ nedořekl jsem větu, protože jsem uslyšel Bellu, jak na mě volala.

„Bella,“ hlesl jsem tiše. Otočil jsem se a mířil jsem k záchodům. Bella byla přitisklá na zdi a na ni se mačkal nějaký kluk. Řekl jsem mu ať ji pustí, ale aniž by se na mě podíval, tak mě ještě vyhazoval. To byla poslední kapka, odstrčil jsem ho od Belly, která se svezla po zdi. Chytil jsem ho pod krkem a řekl jsem mu, ať se naposled pomodlí, že ho zabiji. Emmett s Edwardem se mě pokoušeli od něj odtrhnout, ale nedařilo se jim to.

Byl to nádherný pocit, držet ho pod krkem a vědět, že stačí trošku víc zmáčknout a zabiji ho. Uvnitř mě se probudila zrůda, která se drala na povrch a našeptávala mi, ať ochutnám jeho krev. Nedokázal jsem vnímat okolí. Najednou jsem ucítil, jak mě někdo pohladil po tváři. Byla to Bella, prosila mě ať ho pustím, že mi za to nestojí. Konečně jsem dokázal rozumně myslet. Hodil jsem ho na zem a varoval jsem, že jestli se jen na Bellu špatně podívá, tak že ho zabiji a nikdo už mi v tom nezabrání. Víc jsem se o něj nestaral.

Svou pozornost jsem zaměřil na Bellu. Objal jsem ji a vyptával jsem se jí, jak se cítí a jestli jí neublížil. Její odpověď mě potěšila, protože mi řekla, že teď už se cítí dobře. Začal jsem se jí omlouvat, protože to byla jen moje chyba. Měl jsem jít s ní na ty záchody a nic by se jí nestalo. Teprve až teď si uvědomila, co by se stalo, kdybych nepřišel včas. Rozbrečela se. Utěšoval jsem ji a ujišťoval jsem ji, že už jí nikdo neublíží.

Stále brečela, nechal jsem ji brečet. Věděl jsem, že za chvíli jí bude líp. Poprosila mě, že chce domů. Vzal jsem ji do náruče. Podíval jsem se na Edwarda.

„Jestli chcete, můžete se u nás stavit. Byl bych moc rád. Prosím, pozdravujte ode mě Carlislea a Esmé. Omluvte mě, Bella se necítí potom, co se tu stalo, zrovna nejlíp. Odvezu ji domů,“ řekl jsem mu a pomalou lidskou chůzi jsem se vydal k autu. Odemknul jsem, opatrně jsem Bellu posadil na sedadlo spolujezdce a připoutal jsem ji. Během chvíle jsem parkoval před domem. Opět jsem ji vzal do náruče a nesl jsem ji do postele.

„Chtěla bych se umýt.“

„Dobře, nechceš pomoct?“

„Ne, Jaspere, to není vůbec nutné. Díky.“

„Dobře, tak já se jdu taky umýt a počkám zase na tebe v posteli.“

Rychle jsem se vysprchoval a šel jsem do jejího pokoje. Pořád měla puštěnou sprchu, ale i přes tekoucí vodu jsem zaslechl, jak tiše brečí. Aniž bych se jí zeptal. Vešel jsem do koupelny. Seděla ve sprchovém koutě, pažemi se objímala nohy. Nepřítomně se dívala před sebe a brečela. Vypnul jsem vodu. Opatrně jsem ji zabalil do veliké osušky. Posadil jsem ji na vanu, abych jí vyfénoval vlasy. A celou dobu jsem na ni mluvil. Neodpovídala mi, jen stále brečela. Když už měla vlasy suché, došel jsem do pokoje, kde jsem našel její pyžamo.

„Bello, myslíš, že si dokážeš obléknout pyžamo?“ zeptal jsem se jí. Nic mi neodpověděla, pořád jen plakala. Donutil jsem ji se postavit. Rozbalil jsem ručník, který jí sklouznul na zem. Stála tu přede mnou nahá, ale já jsem to nevnímal. Opatrně jsem jí nejdřív obléknul tílko a pak kraťásky. Vzal jsem ji do náruče a odnesl jsem ji do postele, kde jsem si ji položil na mou hruď a pevně jsem ji objal.

„Jaspere, díky. Miluji tě.“

„Taky tě miluji. Dobrou noc, Bello,“ zašeptal jsem jí do ucha a políbil jsem ji na temeno hlavy. Po chvíli přestala plakat a usnula.

Prolog x Shrnutí x 2. kapitola

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jaspere, díky... 1. kapitola: