Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jantarová propast - 20.část - vsuvka

06.10.2009 (10:30) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1983×

Abych ji rozptýlil, dlouze jsem ji políbil. Zabralo to. Samovolně se ke mně ještě o trochu víc přitulila a asi jí přišlo stejně přirozené jako mně, když jsem její tričko přestal brát jako překážku – ovšem tentokrát s povolením, ne jako prvně. Choval jsem se, jak nejjemněji jsem dovedl, a pozorně sledoval, zda je stále spokojená. Byla.

Musel jsem se ovládat, protože mě samozřejmě lákalo pokračovat, ale to už bych vážně byl příliš hrr. Ztratit víc její důvěry? I když… třeba by jí to nemuselo zas tak vadit…

Při dalším polibku jsem zařídil, aby pootevřela rty. Potom jsem poprvé riskl a opatrně mezi ně vsunul jazyk. Čekal jsem, zda jí to bude nepříjemné a nebo mě úplně zastaví, ale ona nic. Shledal jsem to jako souhlas. Její dech byl zrychlený jako můj.

Po krátkém, prohraném vnitřním souboji jsem však polibek krátce přerušil – abych jí mohl sundat tričko. Nebránila se.

Pohladil jsem ji po stehně a přejel zpátky na záda. Polibky se ještě prohlubovaly. Pravou rukou jsem držel její obličej těsně u svého a levou pomalu vklouzával pod její kalhoty. Došlo mi, díky poslední části neovládnuté nezlomnou touhou, že nevím, zda je panna a zda je na ‚to‘ už připravená. Ach ano, ten nechutně tolerantní a čestný Nathan, kterého ve mně probouzela.

„Asi jsi ještě… panna, viď?“ zašeptal jsem, když jsem svými rty přešel na její krk.

„Ano,“ odpověděla téměř roztřeseným hlasem.

„Zvládneš to? Chceš…?“

„Nevím… asi se trochu bojím,“ přiznala.

„Čeho?“ okamžitě mě zajímalo.

„Že to bude bolet,“ hlesla.

„Neboj se. Kdyby to bolelo, řekni mi a já okamžitě přestanu,“ ujistil jsem ji a položil si tvář na její hrudník, abych jí viděl do tváře. „Věříš mi?“

„Ano,“ vydechla. To bylo jako spouštěč. Bez problému jsem jí sundal kalhoty, stejně jako své kraťasy. Pak jsem pozvolna spojil naše těla.

„Bolí to?“ starostlivě, avšak stále roztouženým hlasem jsem se zeptal.

„Ne,“ řekla a já se zaradoval, protože to pro mě znamenalo ztrátu většiny zbylých zábran. Další spouštěč, teď už úplný.

Bylo to dokonalé. Choval jsem se tak, aby na svou ztrátu panenství a naše první společné milování nikdy nezapomněla.

Příliš mě to ovládlo, takže jsem si nevšiml tichých kroků.

Dveře se otevřely a dovnitř vešla Elizabethina máma.

„Co… co to…“ vykoktala, tvář plnou upřímné hrůzy. Já rychle kompletně skryl Elliino nahé tělo pod své a sebe přikryl dekou, aby se její rodička neděsila příliš. I když si vše domyslela, nemusela vidět všechno.

„Promluvíme si, až… až nebudeš v mojí dveři,“ zasyčela žena, teď rozzuřeně, a s prásknutím dveřmi odešla.

„Je mi to moc líto,“ bylo první, co jsem Ell řekl.

„Nemusí,“ zčervenala, „tu mámu nějak přežiju.“

Nespokojeně jsem nás rozpojil, ale příliš rychle, takže to u nás obou vyvolalo další vzrušení. Tiše jsem se tomu zasmál a oblékl se, načež jsem se otočil, aby se Ell mohla obléct taky, protože jsem tušil, že by ji můj rentgenující pohled zneklidňoval.

Potom jsme sešli do obýváku, vstříct svému osudu.

„Co to mělo být?!“ zařvala na nás máma; vzpomněl jsem si, že se jmenuje Meredith.

Měl jsem chuť odvětit, že ty nejkrásnější chvíle mého života.

„Jak ses opovážil na moji dceru vstáhnout ruku?! Prý jen kamarád! Jak dlouho se vlastně znáte?!“

„Něco přes měsíc,“ odpověděl jsem. Zbrunátněla.

„JENOM?! A Ty už…“

„Mami, klid,“ prohlásila Elizabeth. Na tváři měla naprosto nezaujatý výraz.

„Jak KLID?? A… a bylo to vůbec dobrovolně? Neznásilnil Tě?!“ vyhrkla.

„Neznásilnil, bylo to dobrovolné,“ odpověděla a přešla ten krok ke mně, abych ji mohl jednou rukou obejmout kolem pasu. Hned jsem se cítil líp a ona určitě taky.

„Vy spolu jen spíte, nebo i chodíte?“ pokračovala máma, ale nečekala na odpověď, protože hned na to mě seřvala: „Ty ÚCHYLE! Věděl’s vůbec, že před Tebou nikoho neměla a byla panna?! Víš, jaká je, a co by jí udělalo, kdyby ses na ni teď vykašlal?!“

„Jen tuším, ale vím, že mě by to zabilo,“ zašeptal jsem. Ell se na mě vděčně usmála a já si uvědomil, že pro její něžnou lásku a citlivou duši bych snad i zabíjel. A to mě dřív, před pár týdny, lákaly sebevědomé podbízivé slepice bez citů.

Meredith zamrkala a prohlížela si nás.

„O co Ti jde?“ zeptala se mě po krátké odmlce.

„Já… Ell miluju,“ upřímně jsem odpověděl. Ell vypadala, že klidná byla jen protože tušila, že máma se postupně uklidní.

„A Tobě?“ zavrčela na svou dceru.

„Já ho taky miluju,“ pousmála se a krátce mě políbila.

„Musím si to nechat odležet v hlavě,“ shrnula máma.

„Co se tady děje?“ ozval se táta, kterého křik vzbudil, ale část hovoru mu utekla.

„Tenhle kluk…“

„Nathan,“ doplnila ji Ell. Já k tomu chtěl dodat, že už mi bylo dvacet, a tak si vyprošuji označení ‚kluk‘.

„…se vyspal s naší dverou. Prý se jako vzájemně milujou.“

Elizabeth nad jejím vyjádřením protočila panenky.

Táta velice pomalu a velice chladně pronesl: „To si děláš prdel, ne?“ a přejel mě pohledem, jako by plánoval, kudy povede řezy, až mě bude porcovat.

„Chci vás ubezpečit, že mi na Elizabeth doopravdy záleží a myslím to s ní naprosto vážně,“ poznamenal jsem.

„Musíme si promluvit,“ řekl táta mámě. Odešli spolu do kuchyně, aby se poradili, co s tím. Jistě, dceruška se jim vzdálila a našla si kluka (nebo si spíš kluk našel ji), který s ní už dokonce spal, to bylo hodně obtížné na vstřebání.

Posadil jsem se na gauč a Ell si umístil na klín, načež jsem ji objal a ona se spokojeně schoulila na mé hrudi.

„Jsem moc rád, že… ke mně cítíš to samé, co já k Tobě,“ zašeptal jsem jí do vlasů.

„Neboj se. Jsem Tvoje… jenom Tvoje,“ tiše odpověděla, obličej skrytý. Věděl jsem, že ji tohle prohlášení stálo mnohem více úsilí než se mnou přijít o panenství, takže má radost dosáhla stádia, kdy už nešla popsat slovy.

„Já Tě ani nikomu nedám,“ zmohl jsem se na odpověď.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jantarová propast - 20.část - vsuvka: