Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako z jiné planety 7. kapitola

10.06.2011 (20:30) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1518×

Pohled Isabelly

„Jaku, co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se svého nejlepšího kamaráda, kterého miluji, ale málo na to, aby dokázal překonat moji posedlost Edwardem.

„Řekla jsi, že žádná pro mě nebude dost dobrá… Pletla ses,“ pronesl Jake uštěpačně a otočil se k odchodu.

„Kdo byla ta žena?“ zeptal se zvědavě Edward, který mě zezadu objímal.

Ano, kdo je ta žena? Ta otázka mi vířila hlavou.

Byla překrásná, zlatá pokožka a jasné žluto – zelené oči jí krásně zvýrazňovaly rysy obličeje. A bylo v ní taky něco z šelmy. Svým chováním a stylem chůze mi připomínala kočku.

„Co tě to zajímá, pijavice?“ zavrčel Jake a nepřestal pochodovat. Najednou se ale zarazil, otočil a v mžiku byl u nás.

„Jestli jí ty, nebo tvoje rodina jakkoli ublížíte, přísahám, že vás zabiju!“

„A proč je pro tebe tak důležitá, Jaku, očividně o tebe nestojí…“ zamumlala jsem.

Příčilo se mi pomyšlení, že Jake není už jen můj. Přece se do ní nemohl otisknout… Nebo ano?

„Otisknul se do ní, Bell…“ zašeptal mi Edward do ucha.

„A jak jí máme ublížit, když je člověk, my lidi nelovíme…“ odpověděl Edward Jakobovi a naklonil hlavu na stranu, když se Jakovi zkrabatilo úsilím čelo.

Něco mi nechtěl říct. To se mi nelíbilo. Vždycky jsme si říkali všechno.

„Co skrýváš, Jaku?“ zeptala jsem se podrážděně.

Jakovi se začaly třást ruce vztekem, ale přemáhal se, aby se nepřeměnil.

„Ty nemáš právo se mě na to ptát! Jsi nepřítel, Bello. Vybrala sis je! Máš, co jsi chtěla. Já jdu domů, madam pijavicová. Třeba dorazím na vaši slavnou svatbu, když jsem tak velkoryse obdržel pozvánku. A ji vezmu s sebou!“

Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy, a tak jsem se od něj odvrátila a zabořila obličej do Edwardovy hrudi.

„Bells…“ zamumlal Jake omluvně a vztáhl ke mně ruku. Dotkl se mého ramene.

„Vybral jsem si, ty taky. Půjdeme každý svou cestou, ano?“

„Myslíš, Jaku?!“ vyštěkla jsem, vzteklá a nepříčetná jeho slovy. „Ale já nechci! Vždycky jsme k sobě patřili, proč teď utíkáš?“

Jake pohrdlivě ohrnul rty.

„Vybrala sis, Bello, ublížila jsi mi. Teď si s tím žij!“ otočil se a mířil do lesa.

„A co ta tvá blondýna? Neříká se, že jsou tupé?“ neodpustila jsem si. „Vybral sis dobře Jaku, poslechne tě na slovo!“ křičela jsem za ním.

Zaťal ruce v pěst a otočil se zpátky. V očích mu zářily jiskřičky hněvu. Celé tělo se mu třáslo.

„Bello, běž za mě!“ přikázal mi Edward.

Ani náhodou. Postoupila jsem o krok vpřed.

„Nic o ní nevíš!“ zavrčel Jake nepříčetným hlasem.

Takhle se mnou nikdy předtím nemluvil.

„Co to s tebou udělala, Jaku?“ zeptala jsem se tiše.

Přestal se třást.

„Otevřela mi oči, Bells,“ odpověděl klidně a zmizel mezi stromy.

Cítila jsem v očích slzy. Jak se Jake změnil od doby, co jsem ho viděla naposled! Byl jako vyměněný.

„Co se to děje, Edwarde?“ zeptala jsem se, když mě chytil za ruku.

Nechala jsem se odvést zpět k autu.

„Nevím…“ odpověděl mi a na čele se mu objevila vráska. „Ale Jake před námi něco tají a netýká se to vlků…“

„A koho tady?“

„Té ženy… Té Anabell. Nechtěl na ni myslet v mé přítomnosti. Pořád dokola si opakoval její jméno.“

Zamračila jsem se.

„A co jsi slyšel od ní? Na co myslela, když od nás utíkala?“

Edward zvedl oči od silnice a vážně se na mě podíval.

„Neslyšel jsem nic… Jako by tam ani nebyla…“

Vytřeštila jsem na něj oči.

„Jako já? Jako neslyšíš mě?“ zeptala jsem se udiveně.

Zavrtěl hlavou.

„Ne, nebylo to takhle. Spíš jako by… Jako by tam stálo vyděšené zvíře, které se co nejrychleji chce dostat pryč. Jako když chytneš tygra do klece, nebo když chytnu pumu…“

Pokývala jsem hlavou a podívala se ven z okna.

„Zajímavé…“ zamumlala jsem.

„Velice zajímavé,“ přitakal Edward.

„Ta žena, koho ti připomíná? Připadala mi jako kočka… Velká sebevědomá kočka…“

„Myslíš kočka jako krasavice?“ zeptal se v žertu Edward.

„Víš, jak to myslím,“ zašeptala jsem, ale usmála se.

Povzdechl si.

„Hodně mi připomíná kočku. Jako třeba pumu… Ale její instinkty byly…“ hledal správné slovo. „No, prostě hledala ochranu. Její myšlenky patřily rodině…“

„Takže blondýna se zvířecími instinkty. Myslím, že voláme do blázince, Edwarde…“ zašeptala jsem.

V hlavě mi hrála jediná myšlenka: Proč právě ona? Čím byla tak výjimečná?

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jako z jiné planety 7. kapitola: