Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako z jiné planety 18. kapitola

25.07.2011 (08:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1323×

Pohled Anabell

Když Jasper s Emmettem zmizeli v autě, klepala jsem se strachy jako ratlík. Konečně jsem si dovolila projevit svůj strach v rodinném kruhu.

Jake mě podepřel ramenem a celá smečka ho obklopila a natiskla se na něj. Byl naší útěchou, neboť bez něj bychom neměli žádnou možnost přežít.

Lvíčata si lehla pod Jakovy nohy a nervózně ho kousala do tlap, zatímco jsme v jeho teple hledali útěchu a klid.

Nebránil se. Jen stál a držel, dokud ho lvíčata nekousla až moc bolestivě. Pak se po nich ohnal a cvakl jim zuby před očima.

Lvíčata se konečně stáhla a můj třas odezněl.

Dokonce i Asad využil Jakovy útěchy, když hledal klid své duše.

Bylo tak deprimující, že naše zuby a drápy upírům nedokázaly ublížit. Nebyli jsme na boj proti nim prostě stavění. Zato bychom ale prošli při životě v divočině.

Doufala jsem, že Carlisle udrží své děti na uzdě a ti dva se tu už neobjeví.

Neznala jsem Cullenovi, ale z Jakova pohledu docela ušli. I když byl v pohledu na ně obezřetný, důvěřoval Carlislovi a té dívce, Belle.

Natáhla jsem se a olízla Jakovi čumák v prostě zvířecím gestu. Zamručel a sklonil se, aby měl hlavu na mé úrovni.

Bylo obdivuhodné, jak byl ve vlčí podobě obrovský. Ale líbilo se mi vzhlížet k němu…

Zabořil mi čenich do srsti na kožichu a čmuchal, pak srst olízl.

Zamňoukala jsem a vrhla se zpět do domu.

Nebezpečí bylo pryč a můj instinkt mi velel žít přítomností. Každodenní rutina se vrátila zpět na své místo a Janine si zase lehla doprostřed  Asad si lehl vedle ní a položil si hlavu na její záda. Začal příst.

Přeměnila jsem se, natáhla na sebe šaty a zadívala se na ty dva přes okno.

Blížila se Janina doba potřeby a protože nebyla zadaná, bylo právo na páření uděleno alfa samci.

Samice, které ho odmítly, obšťastnil Felix.

Bylo dobré mít dva chovné samce. Zaprvé to byla výtečná ochrana proti lidem a čistokrevným, a zadruhé se starali o všechno, co se týkalo péče o odrostlá mláďata.

Obzvláště hrozní byli mladí samci, kterým začala růst hříva a roztrhali všechno, na co přišli.

Cítila jsem, jak mě zezadu objaly teplé ruce a opřela jsem se Jakovi o hruď.

„Jsem ráda, že tu jsi…“

Odfrkl si. „Neměl bych šanci, kdyby tu nebyl Carlisle… Možná bych sejmul jednoho, než by mě dostali…“ Otočil se čelem ke mně a pohlédl mi do očí. „Chci, abyste se odtud odstěhovali…“ přikázal.

Zalapala jsem po dechu a tasila drápy. „Takhle se mnou nemluv!“ varovala jsem ho a ukázala mu zuby.

Usmál se a podrbal mě za uchem. „Prosím…“ zašeptal.

Přimhouřila jsem oči a lehce ho praštila pěstí do hrudi. „A kam máme podle tebe jít?“

„Co tvůj otec?“

„S tím nepočítej. Málem mě zabil, když zjistil, že jsem si začala se psem…“

Zasmál se. „Jsem vlk…“

„To je ještě horší! Bručel, že by bral raději medvěda než psa! Víš, ve Vegas mu vlci docela slušně konkurují…“

Zamrkal a pak se rozesmál. „Jistě, ve Vegas!“

Zamračila jsem se. „To jsem ti neřekla?“

„Co?“

„Matka žije sice v Nigérii, ale otec vede ve Vegas šest kasín… a pár hotelů.“

Zalapal po dechu. „To od něj máš to auto?“

Usmála jsem se. „Má na to, aby rozmazloval své děti a smečku tak velkou, že by hravě přemohl počet lidí v rezervaci… Jeho personál je jeho smečka. Tak je nemusí platit jako zaměstnance…“ ušklíbla jsem se.

Nervně se zasmál. „Jste závislí na penězích od něj?“

Zamračila jsem se. „Jistěže ne! Otec trval na tom, že vystudujeme se Sadem vysokou školu. Asad je právník a já docela obstojná sekretářka… Vystudovala jsem bankovnictví, takže bych mohla být i účetní…“ usmála jsem se. „Vyděláváme slušně.“

„A co ostatní?“

„Thabi, Felix, Nataša a Janine se starají o domácnost. Dvojčata se živí jako soukromí očka…“ Mrkla jsem na něj. „Jde jim to dobře. Našli mi i Shomariho…“

Políbil mě na čelo. „To ti věřím. Ty dvě vyčmuchají cokoliv…“

„Pracují především pro metamorfy… Takže nemusejí skrývat, co jsou… závidím jim. Přemáhat se, abych se nepřeměnila, když mě něco naštve, nebo vyvede z míry…“ Povzdechla jsem si.

„Přejděme zpět k věci. Odstěhujete se do rezervace…“

„Jo? A kde budeme podle tebe bydlet?“

To ho zarazilo. Vypadal ale odhodlaně.

„Něco vám najdeme…“ ujistil mě a přitiskl k sobě.

Povzdechla jsem si a položila mu hlavu na rameno. „Dobře, zařiď nám bydlení a my se odstěhujeme,  kamkoli budeš chtít…“

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jako z jiné planety 18. kapitola: