Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jade - 3. kapitola

11.02.2010 (18:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1999×

Kapitola 3. Měla jsem radši umřít žízní!

,,Stávej ty ospalče! Snad nechceš prospat celý den. Medvídci na nás nepočkaj!“ někdo mi zakřičel blízko ucha. Kdybych měla v ruce něco tvrdšího, ne ubohý polštář, flákla bych to nekompromisně po něm. Srolovala jsem polštář okolo svého obličeje, abych si zakryla uši.

,,Když ty nespíš neznamená to, že můžeš budit ty, co spánek milují“ promluvila jsem skrz polštář. Teď se mi nechtělo vstávat ani náhodou. Nehnu se ani o milimetr.

,,Na medvědy ti dlabu! Budou muset počkat až se vyspím!“ zaskuhrala jsem odpověď a byla odhodlaná to ihned zalomit. No, to by to ale nemohl být Emmett.

,,Tak teď jsi je urazila. To ti neodpustí!“ křičel. Sakra, budu si muset koupit nějaký speciální polštáře, který nepropustí ani křik uřvaného upíra.

,,Trhá mi to žíly“ darovala jsem mu odpověď sarkasticky.

,,Tak takhle by to nešlo,“ zkonstatoval situaci. Konečně vypadne a nechá mě chvilku vyspat. Jedním škubnutím ze mě strhl deku a odhodil ji někam do kouta pokoje. Odlepila jsem si polštář od obličeje, abych viděla co má v plánu. Než jsem se nadála chňapl po mně a přehodil si mě přes rameno.

,,Emmette! Ihned mě pust! Znám tě ani ne den a lezeš mi strašně na nervy!“ snažila jsem se ho přimět, aby mě pustil, ale moje poznámka ho nějak zvlášť nevzrušovala.

,,Jo, na to si zvykneš“ ozvalo se volání ze zdola. Nemohla jsem stoprocentně říct, kdo to byl, ale asi Jasper. Dík, to vždycky povzbudí. Pomyslela jsem si. Kopala jsem ve vzduchu nohama a mlátila ho pěstmi do zad, ale pravděpodobně to ani nezpozoroval.

Až před Edwardovými dveřmi mi došlo, kam mě nese.

,,Ne, Emme já jsem se koupala včera“ prosila jsem se ho zoufale, ale nepomohlo to. Otevřel dveře a vešel do koupelny. Na poslední chvíli jsem se stačila zachytit futer dveří.

,,Jak jsem řekla, nikam nejdu!“ oznámila jsem mu vítězně, když se zasekl.

,,Tak to bych se hádal“ odfrkl se posměvačně a trhl sebou dopředu. Moje prsty pouze sjely bezmocně dolů. Začala jsem se smiřovat se svým osudem, prostě na mě pustí vody. Ale vůbec jsem netušila, že bude ledová. Bodala mě do pokožky jako tisíce žiletek.

,,Už dost. Prosím přestaň! Je mi strašná zima!“ prosila jsem ho. Že mi je zima mi dosvědčila husí kůže na těle a drkotající zuby o sebe.

,,Emmette, tak to by stačilo!“ okřikla ho ode dveří Rosalie. Oplatila jsem jí to vděčným úsměvem, ale taky mohla zasáhnout dřív.

,,Tady si člověk nemůže ani užít trošku zábavy“ mumlal si uraženě Emmett pod vousy. Tak tohle si jen tak líbit nenechám, nějak mu to oplatím. Při první příležitosti, která přijde.

Oblíkla jsem se do suchého oblečení. Vzala jsem si svoje oblíbené tmavomodré šusťáky a volné bílé tričko. Přes to jsem si hodila křiklavě růžový župan, protože mi byla stále zima. Půjdu za nimi dolů, nechci tady zůstat sama. Posadila jsem se do obýváku na pohovku.

,,Tak co, půjdeš semnou na medvídky nebo ti sprcha nestačila?“ zeptal se mě Emmett provokativně. On mě chce vážně naštvat. Nevím co mám odpovědět, když řeknu ano, prosadí si svou a já prohraju. A když řeknu ne, nebudu myslet na to, co by mi udělal.

,,Dobře, půjdu. Nechci zase pod vodu“ uznala jsem poraženě, ani mi nic jiného nezbylo.

,,Nebo můžeš jet s námi na nákupy,“ nabídla mi Alice. Nákupy, to je super.

,,Já miluju nákupy“ rozplývala jsem se sladce před Alicí. Zavadila jsem o naštvaný pohled Emmetta. Radši se stáhnu, polkla jsem strachy.

,,Ale přesto pojedu s Emmettem na lov. Ale určitě si to někdy vynahradíme,“ slíbila jsem jí. Ty nákupy mě mrzí. Radši bych šla na ně, než na chlupatý medvědy, ale pokud nechci dojít k úrazu - a to nechci, budu muset jít s Emmem.

,,Dobře, naplánuju další nákupy“ souhlasila nadšeně Alice.

,,Podepsala sis ortel smrti“ pošeptal mým směrem Jasper. Alice se jen na něj podívala a vyplázla jazyk. Musela jsem se zasmát, tohle je divná rodina, ale je tady příjemně.

Musela jsem se jít nahoru převléct, nevím, co by mi Emmett udělal, kdybych sním na lov nešla a ani to vědět nechci. Vytáhla jsem z kufru svou soupravu – ještě jsem si nestačila vybalit - a oblékla si ji. Šla jsem do garáže, kde na mě už netrpělivě čekal Emmett ve svém jeepu.

Nejeli jsme dlouho. Asi bychom jeli, ale Emmett jezdí jako šílenec, pokořil i Rose. Normálně bych se asi bála, nemám ráda rychlou jízdu pokud neřídím já, cítím se nesvá. Ale s ním ne, on mi dával pocit bezpečí. To je divné.

,,Tak jsme tady“ oznámil vzrušeně, asi se hodně těšil na ty medvědy. Zastavil na malé mýtince uprostřed lesa.

,,Tak, jdem na to ne?“ vyskočil rychle z auta a vyběhl v před, to jsou jako závody? Tak to teda ne, on normálně podvádí. Na nic jsem nečekala a vyběhla za ním do lesa. Netrvalo dlouho a zahlídla jsem Emma, jak provokuje velkou huňatou obludu.

,,Ale no tak méďo, přece se nevzdáš,“ mluvil k němu a seděl mu na zádech. Ani jsem nepostřehla, kdy to Emmett vzdal a zahryzl se mu do krku. Nadechla jsem se a ucítila krev, nevoněla tak jako lidská, ale i tak mi vyvolala v hrdle pálivou bolest.

Znovu jsem se nadechla a soustředila se na pachy. Na severozápadě jsem ucítila lákavější vůni, než byla medvědí. Rozběhla jsem se za tou vůní.

Zanedlouho jsem zahlídla kočkovitou šelmu číhající na malého kolouška, kterého si chce dát k obědu, což se jí nepovede. Ulovím ji dřív, než si stačí něčeho všimnout.

Znovu jsem nasála její vůni krve a nechala se řídit instinkty zvířete. Vyběhla jsem ze křoví, které mi sloužilo jako můj úkryt. Soustředila jsem se jen na její tepnu na krku. Moje zuby, ostré jako břitvy, lehce proklouzly kožichem a do krku mi proudila životadárná tekutina.

,,Takže grizzlíci nejdou pro tebe dost dobří?!“ ozvalo se za mnou naštvaně. Odtrhla jsem se od těla pumy a ukryla ji pod kámen.

,,Jsi stejná jako Edward! Taky si uloví blbou kočku než chumlatýho medvídka!“ vyčítal mi, ne že by mi to nějak vadilo, že je na mě naštvaný, ale to jsem mu nemohla říct. Popudilo by ho to ještě více u dělal by mi přednášku na celý den.

,,Měla jsem žízeň. Nemůžu za to, že voní líp než ušmudlanej grizzly,“ vyprskla jsem na něj. To jsem neměla říkat, ale bylo pozdě litovat.

,,Co jsi to řekla?!“ Nejradši bych si sešila pusu sešívačkou. Neměla jsem nic říkat, teď mě roztrhá na kusy a nechá mě tu, abych se složila dohromady sama.

,,Já… promiň, nechtěla jsem…“ začala jsem, ale na omluvy bylo už pozdě. Emmett se proti mně rozběhl a srazil mě bokem na vysokou jedly, která se přelomila v půli. Slyšela jsem křupnutí kostí. Sakra, asi jsem si něco zlomila.

,,Co to bylo?!“ zeptal se mě vyděšeně. Cítila jsem bolest na žebrech, asi jsem si je zlomila. Opatrně jsem se jich dotkla a bolely.

,,Asi moje žebra“ promluvila jsem, bolest byla slyšet i na mém hlase. Emm vyděšeně vykulil oči a lapl po dechu.

,,Promiň, já jsem nechtěl. Moc se omlouvám.“

,,To nic, za chvíli budu v pohodě,“ utěšovala jsem ho a opravdu, bok mě bolel už méně.

,,Jak to?“

,,Všechna moje zranění se hojí rychle. Během pár minut by to mělo být v pohodě“ vysvětlila jsem mu. Uznale zapískal. Posadil se naproti mně a čekal až budu v pořádku. Nastala trapná chvíle ticha, byli jsme každý zabrán do svých myšlenek.

,,Máš tady krev“ šeptl do ticha. Položil si dlaň na mnou tvář a palcem mi setřel kapičku krve na mých rtech. Byla jsem v šoku. Jezdil mi po dolním rtu víckrát, než bylo nutné. Přejížděl od pravého koutku až k levému a zase nazpátek. Proč proboha nepřestane?! A proč já nejsem schopná mu říci, ať přestane?! Co se to semnou děje?!

Naklonil se k mému obličeji a lehce se dotkl mých rtů. Nenechal se vykolejit tím, že jsem mu polibek neoplatila, dál se zlehka dotýkal mých úst. Jako lusknutí prstů jsem začala ignorovat svoje pochybnosti a polibek mu začala oplácet. Cítila jsem ho všude, každá část mého těla ho cítila a toužila ho mít blíž, než bylo zdrávo.

Jsi mrcha! Sprostě se tady líbáš s manželem své nejlepší kamarádky! Řvalo na mě mé svědomí, ale moje sobečtější část mě přesvědčila. Na výčitky bude času dost. Pootevřela jsem zlehka ústa, jeho ledový dech jsem cítila na jazyku.

Neposlouchala jsem dál své svědomí a oddala se touze. Vsunul paže pode mě a položil mě zlehka do trávy. Vjel mi rukama pod tričko a dotyky laskal mé tělo. Zrychlil se mi tep a dech. Vycítil, že si mi špatně dýchá a přesunul se na můj krk. Pomalu jsme se začali svlékat a když jsme byli oba nazí, oddali jsme se společné rozkoši.

,,Rose se o tom nesmí dozvědět“ prohodila jsem s hroznými výčitkami. Začala jsem se oblékat, nebylo by vhodné, aby nás někdo takhle našel. Nesmí se o tom nikdo dozvědět. Neměla jsem se narodit, jsem monstrum. Ničím skvělý život Rose.

,,To by neměla, jinak nám vyškrábe oči“ souhlasil semnou Emmett. Položila jsem si zoufale hlavu do dlaní.

,,Lituješ toho?“ zeptal se mě Emmett. Položil mi ruku na rameno a hladil mě. To je na tom to nejhorší. Já nelituju toho, že se to stalo, já jsem ráda, že se to stalo.

,,Ne“ šeptla jsem, bylo mi ze sebe špatně, jak jsem jí to mohla udělat. ,,Nikdo se to nesmí dozvědět. Nikdy. Slib mi to.“ Prosila jsem ho o slib.

,,To ti slíbit nemůžu“ prohodil zklamaně.

,,COŽE?!“ vykřikla jsem vyděšeně. Ať řekne, že se dělá srandu, prosím.

,,Já si před Edwardem neudržím myšlenky. Když se na tebe podívat, hned se mi to vybaví“ svěřil se mi Emmett. To mi ještě scházelo.

,,Tak to jsme v háji“ ulevila jsem si. Edward si to nenechá pro sebe. Rose je jeho sestra, já bych jí to taky řekla.

,,On to nikomu neřekne. Vím to. Ani nevíš, jaký máš štěstí, že na tvoje myšlenky nemůže,“ smál se Emm. Nevím co je na tom k smíchu. Mně se chtělo brečet.

,,Doufám, mám svoje oči ráda,“ usmála jsem se na něj a on mi to oplatit burácivým smíchem.

,,Pojď, půjdeme domu,“ chytil mě za ruku a pomohl mi se postavit.

Neběželi jsme moc dlouho lesem, zas tak daleko jsme neodběhli od auta. Jeli jsme k nim domu, Emmett nepustil celou cestu mou ruku i v autě si ji vyhledal a nepustil ji. Připadalo mi to jako pět minut a už jsme sjížděli na příjezdovou. Naráz jsme pustili svoje ruce, oběma bylo jasné, co by následovalo, někdo by si mohl dát dvě a dvě dohromady.

Šli jsme spolu do domu, cestou jsme mlčeli. Nebylo co říkat. Na sedačce seděla Rose a dělala si manikúru. Ostatní seděli kolem ní a dívali se na zápas, jen Alice chyběla. Pohled na Rose mi vytvořil ještě větší výčitky, než jsem měla. Měla jsem radši umřít žízní, než jít na ten lov.

Předchozí // Další

Shrnutí

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jade - 3. kapitola: