- Titulní strana
- O knihách
- Film
- Herci
- Videa
- Info
- FanFiction na pokračování
- FanFiction jednodílné
- FanFiction poezie
- FanFiction parodie
- Shrnutí povídek
- Download
- Naše další tvorba
- Odkazy
- Pomoc autorům
- Fórum
- Filmové foto
- Fotky Twilight
- Kresba
- PC grafika Twilight
- Photoshooty
- PhotoSoutěž
- Plakáty
- Stephenie Meyer
- Twilight věci
- Vaše další tvorbičky
- Vtipy - Twilight Sága
- Wallpapers
Edward, Bellu odnese do domu Cullenů. Tam prospí dva dny, protože jí Carlisle dá něco na uklidnění. Když znovu usne, začnou se jí zdát divné sny. Stane se sen skutečností? Nebo je to jen její fantazie...
Vaše TorencCullen
17.02.2010 (09:00) • TorencCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 524×
„Lásko, vezmeš mě domů, prosím. Mám toho dost.“ Podlomil mi rukou kolena, a vzal mě do náručí. Rozeběhl se za rodinou, a k nové příležitosti. Jacob tam stál, myslím celkem dlouho, protože se Edward usmíval. Nechtěla jsem se ho na nic ptát. Jen jsem se víc přitiskla, a užívala si nově nabité volnosti.
Nikdy jsem si neuvědomila, jak to bude těžké opustit rodinu. Schoulila jsem se k Edwardovi do náruče, a po jeho hedvábné košili stékaly slzy. Připadala jsem si jak ta největší mrcha na světě. Ale to co udělal on… to se jednoduše nedělá. Z toho celého jsem musela Edwardovi usnout v náručí, protože jsem se probudila v jeho posteli. Rozhlédla jsem se kolem sebe, a nikdo v pokoji nebyl. Chtěla jsem vstát, ale moje nohy vypověděly službu. Co se to děje?
„Edwarde,“ zavolala jsem, a než jsem stačila doříct jeho jméno, byl u mě.
„Jsi v pořádku, Bello?“ proč se mě tak pitomě ptá?
„Ano, proč? Jen nohy jsou nějaké těžké.“ Lehce se usmál, a přistoupil blíž ke mně.
„Nohy si zvyknou. Spala jsi skoro dva dny.“ Cože? Páni, dva dny jsem nikdy nespala.
„Dva dny?“
„Ano. Bylo toho na tebe moc. Tak ti Carlisle dal něco na uklidnění. Potřebovala ses trochu vyspat.“ Na jednu stranu měl pravdu, ale prášky? To přeci nepotřebuju.
„Mě stačilo abys byl u mě ty. A vyspím se taky.“ Udělala jsem na něj smutné oči, a natáhla jsem k němu ruku. Velmi rychle pochopil, a lehnul si vedle mne.
„Já vím…“ a zachumlal se ke mně do deky.
„Nedělo se nic?“
„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se ho celá ospalá. Víčka se mi pomalu vracela do původní polohy.
„No já jen, jestli nepřišel Jacob…“
„Ne, co by tu dělal.“
„Radši se ptám. Aby ho to nenapadlo.“
„Neboj se. Ten si sem teď hezkou chvíli netroufne.“
„Jsi si jistý?“
„Ano, a teď ještě zavři oči.“ Položila jsem hlavu na jeho hruď, a zavřela oči.
Po těch práškách mi nebylo zrovna nejlépe. Nohy jsem necítila, hlava mě bolela, a byla jsem celá rozleželá. Ale nakonec jsem stejně usnula. Hned jak jsem zabrala, zdál se mi divný sen.
Jsem v nějakém domě, ani nevím kde. Vešla jsem do jedné místnosti, která byla studená, a natřená bílou barvou. Na podlaze byl jeden obyčejný kobereček, a na něm stála hnusná oprýskaná postel též s bílou barvou. Měla kovový rám, a nevypadala zrovna pohodlně. Po jeho pravé straně, stála nízká komoda, a na něm stála lampička. Vypadala jak z minulého století. Vůbec jsem nechápala, jak jsem se sem dostala. Najednou se ta místnost začala točit, a mně se z toho zvedal žaludek. Jako, kdyby najednou mě ta místnost vyhodila ven. A já spadla do jiné. Všechno se přestalo točit, a já mohla konečně vstát na nohy.
I tentokrát jsem se podívala kolem sebe. Tahle místnost… byla tak… tak vyhřátá, tak příjemná. Pokoj byl velmi velký. Většině lidí se může o tomhle jen zdát. A někdy je takhle velký celý byt. Ale tohle byl jen jeden z mnoha pokojů tady. Stěny měly oranžový nádech, a strop byl vyzdobený dřeveným obložením. Okolo obvodu stropu lemovaly pěnové rohy, v dřevěné barvě. Opravdu to vypadalo moc krásně. Okna zakrývala jen záclona, a na parapetu bylo pár kytek. Perfektně ladily s okolím. Uprostřed místnosti byl jeden velký stůl, okolo něj nádherné židle, a byly zahaleny do sametového roucha. Vypadalo to moc pěkně. Na pravé straně, u stěny byla velká kožená sedačka, a u prostřed konferenční stolek. Na skoro neviditelné stolku byla váza a v ní rudé a černé růže. Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího. Černé růže… to je pro mě něco úplně nového.
Rozhlédla jsem se kolem sebe, a nikoho jsem tam neviděla. Tak jsem vykročila pravou nohou, a šla se podívat blíž. Ale než jsem si stačila uvědomit, co to dělám… pokoj jsem prošla jako jedním krokem! Neuvěřitelně rychle. Když jsem si to konečně připustila, kroutila jsem hlavou ze strany na stranu. Tohle nemůže být pravda, já… já… jsem jako Edward. Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale konečně jsem měla to, co jsem tolik chtěla. Moc, která zabije Jacoba Blacka. Akorád mi to přišlo takové uspěchané, takové hrrr… Udělala jsem jeden krok k růžím, které mě neustále jako by hypnotizovaly.
Už jsem je měla na dosah, natáhla k nim ruku, a chtěla se jich dotknout. Ale jakmile jsem to udělala, zvadly.
„Co, se to děje?“ zakřičela jsem nahlas.
„To ty,“ promluvil něčí hlas.
„Kdo jsi?“
Něco se mihlo kolem záclon, ale ukázat se nechtěl. Byl to mužský hlas, a mě někoho velmi připomínal. Tajemný muž zvedl ruku, a všude zhaslo světlo. Ale hned na to, se rozsvítily svíčky… svíčky, kterých jsem si ani nevšimla. A teď bych měla.
„To ty…“ opakoval hlas.
„Ale co já? Proč ty květiny zvadly?“
„To ty… jsi je zabila,“ řekl rozhněvaně., div že nekřičel.
„Jak jsem je mohla zabít? Já žádnou moc nemám.“
„Máš. A nesmírnou. Takovou jako nikdo jiný nemá. Jsi jediná svého druhu.“ Druhu? Co to mele…?
„Jak jediná svého druhu? Já jsem se teprve, vžila do téhle situace. Nevím, kdo přesně jsem.“
„Vím, že jsi na to přišla…“ nadechl se, ale ač jsem zřejmě pochopila, vůbec to nepotřeboval. „- před chvilkou. Ale máš moc, po které touží nejeden upír.“
„Jestli chceš klidně si jí vezmi, nechci jí.“
„Abych si jí mohl vzít… musel bych tě zabít.“
„Ale já nechci umřít.“
„A já tě nechci zabít.“ Tiše se začal smát, ale já byla upír tak jsem ho slyšela moc dobře.
„Ukaž se, ať vím s kým mluvím.“ Dívala jsem se směrem k místu, kde jsem si myslela, že je.
„Bello,“ volal vzdálený hlas. Chytla jsem se za hlavu, a ničemu už tady vůbec nerozuměla. Pokoj se začal zase točit. Připadala jsem si jak na kolotoči. A najednou jsem se probudila Edwardovi v náručí.
Tak tady je další dílek, doufám, že se bude líbit. Tak nějak by měl také navnadit, na další pokračování.
Doufám také v to, že tu najdu dost komentářů. Protože proč tohle jinak děláme, že.
Krásné čtení a nezapomeňte, komenty... komenty... komenty.
Diskuse pro článek Jacobova Volba 9. - Divný sen:
No tedy, no tedy... Copak to s ní zase je?
Ten sen byl opravdu zvláštní. Možná to souvisí s tím, že jsem se skoro bála, když Bella přála smrt Jacobovi.
jéé!!! je to super, doufám že brzy přidáš další kapitolku!!
skvělééé, honem, rychle, bleskově další kapitolu!
a ten sen je podle názvu vážně divný
No... tak jsem si myslela, že bude víc komentářů. Belle jsem dala novou moc, která se jí zatím zdá. Jak to bude pokračovat? Bude dost komentů na přidání dalšího dílu?
Zajímavá kapitolka, tak rychle další.
jeto fakt bezva
hezká kapitola už se těším na další
Přidat komentář:
- BooBoo Stewart vyráběl mléčné koktejly pro MDA
- Kellan a kliky
- Kellan in Studio City
- Scénář k Rozbřesku je hotový z 80%
- Alternativní Rozbřesk podle S. Meyer
- Osudová romance 2 - Změna plánů (1/2)
- Síla života - 4. kapitola - You will must know
- Ještě jedna do tuctu - 25. kapitola
- Môj stratený macík, Emm - 12. kapitola
- Edward books - Half Moon (Eclipse) - Oheň a led
- Svítání (Rozbřesk jinak) 12. kapitola
- Den jako každý jiný - 8. kapitola (Odhalené tajemství)
- Kráčíme stejným osudem - 17. kapitola - Konec
- Příběh upíra - 4. kapitola
- Hranica pod vysočinou 4 a 5. kapitola
- Přinesl mi tě osud - 3. kapitola
- Cullenovi po 20 letech - 4. kapitola
- Snová Lady - 8. kapitola
- You don´t know - 29. část
- Quileutka Bella 22. kapitola
OurStories.Stmivani.euTohle může být i Váš web!
Máte zájem? Celkem je online .
A kdo z členů? Klikni!
poslední článkyposlední zprávičky
poslední fanfiction
poslední komentáře
