Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacobova Volba 8. - „Vypadni!"

Catherine + Nikki


Jacobova Volba 8. - „Vypadni!Jaké bude shledání Edwarda a Belly po únosu? Proběhne vše v pořádku? Nebo v tom bude háček... Tenhle díl je delší, doufám že se bude líbit. A tentokrát prosím také o určitý počet komentů. Když budou komentáře, tak jednotlivé díly budou delší. Přejí krásné čtení. Vaše TC.

„Nestalo se ti nic?“ zeptal se mě.

„Nic, jsem v pořádku. Ale doufám, že mě teď neopustíš, protože jsem si vybrala Vás!“

Nic neřekl, jen mě k sobě přitiskl, a políbil na temeno hlavy.


Z menší dálky jsem si všimla, že nás někdo pozoruje. Uchopila jsem kámen, co ležel kousek od mé pravé nohy. Sehnula jsem se a uchopila ho. Pevně ho svírala ve své dlani, a byla odhodlaná hodit ho.

„Ukaž se, nebo ho po tobě hodím!“ napřáhla jsem se, a čekala.

Jacob pomalu vylezl, jako vždy vlk. Už mě s tím leze pěkně na nervy. Pomaličku se uklidňoval, a přeměnil se zpět. Lehce, žádné prudké pohyby a stál naproti nám, už jako člověk. Když se vzpamatoval, rozhlédl se kolem sebe.

„Na co tak zíráš?“ zeptala jsem se ho.

„Koukám, jestli tady není další pijavice.“

„Jsi trapnej, víš to?“ zakřičela jsem, a tím jsem dala najevo tu propast, co byla mezi námi.

„Jacobe Blacku, jestli nevypadneš, hodím to po tobě!“

„Víš moc dobře, že mi to nic neudělá,“ úplně se mi vysmíval. Zavrčela jsem na něj, a dívala se na něj s nenávistí v očích.

„I když ti nic neudělám, alespoň se trochu uklidním,“ a vychladnu, dodala jsem v duchu.

„Bello, víš moc dobře, že tě mám pořád rád.“ Hned jsem se začala smát. Edward vedle mě zkameněl, a nevěřícně ho pozoroval.

„Edwarde, klid. Je to rodina, ne milenec.“ Pohladila jsem ho po paži, a Jacobovi se doslova vysmála do obličeje.

„Hele ty mě nepřestaneš udivovat,“ nadechla jsem se, a pokračovala. „- ty… ty napřed hraješ nejlepšího kamaráda… pak mě uneseš, abych se vypovídala Billymu, a teď mi tady tvrdíš, že mě máš rád? Ty jsi asi hodně vadnej, viď?“ protočila jsem oči, a otočila jsem se k němu zády.

„Isabello, ještě jsem s tebou neskončil,“ on mi vyhrožuje? To si snad fakt už dělá srandu.

„Jacobe, víš, co bude nejlepší?“ znovu jsem se nadechla, a načerpala energii pokračovat. Jacob udělal to samé, a chtěl promluvit. Ale já jsem byla rychlejší. „Jacobe… drž hubu, a poslouchej mě!“ zakřičela jsem na něj. Už mi s ním docházela trpělivost. Čím déle jsem ho měla na očích, tím víc jsem toužila být jako Edward, a zabít ho. Byla to taková neviditelná touha, chuť, být něco… něco co by mohlo Jacoba doslova dostat mezi andělíčky.

„Takže, už mám dost… mám dost tvého jednání, protože tenhle život je jen můj. A ty nemáš právo…“ do očí se mi nahrnuly slzy, přes které jsem přestala vidět.

„Bello,“ utěšoval mě Edward.

„To je v pořádku. Všechno mu to řeknu, ať ho už nikdy nevidím. To co udělal, se prostě nedělá,“ dořekla jsem to, a otočila se k Jacobovi.

„Nemáš absolutně žádné právo mi rozkazovat. A už vůbec ne mi do všeho kecat. Jestli jsi se vším skončil, jdi prosím pryč. A nech mě s Edwardem, a jeho rodinou na pokoji!“ zvedla jsem ruku, a ukázala k lesu. Kam on měl navždy zmizet!

„Bello, nedělej to… prosím,“ žadonil jak malej kluk, kterému berou blbí lízátko.

„Ne Jacobe. Mám tě plný zuby. Kdyby tehdy nebylo Edwarda, jsem teď nejspíš mrtvá, a leží někde pod kytkami. Kdybys udělal, co jsi chtěl, co bys dělal potom?“ chvilku jsem se zamyslela, a udělala jsem, jako kdyby mi svitlo. „ Už to mám… Nic!“ ale celkem mě zajímala jeho odpověď.

„Já bych ti nikdy neublížil.“

„Ty tak lžeš. Nevěřím ti ani slovo.“ Otočila jsem se k Edwardovi, a něco mu pošeptala.

„Dobře, opravdu to chceš?“ zeptal se s úsměvem na tváři.

„Ano, prosím.“

Zadíval se na něj, a chvilku nic nedělal. Připadal mi jako socha. Kdybych o upírech a zatracených vlkodlacích nevěděla, myslela bych si, že je to opravdu socha… Podobizna někoho, kdo byl velmi výjimečný. Pro rodinu nepostradatelný, a velmi milován. Ale já to tajemství znala, a z poloviny jsem toho začala litovat.

„Takže… Edwarde?“ byla jsem celá netrpělivá, ale hluboko v sobě jsem tu odpověď znala.

„Bello, já nevím, jestli ti to mám říct.“ Podíval se na mě, a starost v očích.

„Lásko, prosím.“ Doslova jsem žadonila.

„Jak myslíš.“ Nahnul se ke mně, a hledal ta správná slova, která vyslovit. Mluvil téměř normálně, takže ho slyšel i Jacob.

„Pes si docela zahrává se životem. Před chvilkou si vzpomněl na ten den. Ale i když nerad, uznal svou chybu, a možnost nehody. Tak že kdybych nepřišel já, byla bys…“

„Ty parchanete,“ zakřičela jsem.

„Bells, já…“ nevěděl jak pokračovat, ale bylo vidět, že ho to štve. Tohle všechno. Co se stalo tehdy, a teď.

„Ne ty mi takhle… už NIKDY, rozumíš, už nikdy neříkej!“ všimla jsem si, jak mu posmutněly oči, ale tohle měl za to všechno, co mi udělal. Jednou se mu to prostě vrátit muselo. Znovu se zkusil nadechnout, a něco říct, ale já neměla vůbec náladu, už něco řešit. A s ním? Už vůbec! Po tom všem co jsem doufala, že se u Jacoba pletu… Jsem zjistila pravdu, po tomhle, už ho nechci v životě vidět. Teď jsem si našla novou rodinu, ale ta stará mi bude chybět. Ale aby nedošlo k omylu, chybět mi bude jen Billy. Jedině on si zaslouží moje uznání, dal mi na výběr.

Jednou, jestli přemluvím Edwarda, a on mě přemění na sobě rovnou… slibuju, že jestli se mi Jacob Black připlete do cesty, zabiju ho. A žádné výčitky nebudou.

„Bello, prosím.“ – Jacob.

„Vypadni ihned, protože jestli někdy budu jako moje rodina… zabiju tě, za to co jsi mi udělal.“ Edward na mě vytřeštil oči, a zůstal stát s otevřenou pusou.

„Fajn,“ odsekl mi.

„Teď v tuhle chvíli jsi pro mě mrtvý Jacobe Blacku.“ Otočila jsem se k Edwardovi, a podívala se mu do očí.

„Lásko, vezmeš mě domů, prosím. Mám toho dost.“ Podlomil mi rukou kolena, a vzal mě do náručí. Rozeběhl se za rodinou, a k nové příležitosti. Jacob tam stál, myslím celkem dlouho, protože se Edward usmíval. Nechtěla jsem se ho na nic ptát. Jen jsem se víc přitiskla, a užívala si nově nabité volnosti.


 

 

Přeji krásné čtení, a doufám i v tomto o požadovaný počet kometářů.

 





Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jacobova Volba 8. - „Vypadni!":

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!