Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacobova Volba 15. - Nemělo to tak skončit! Epilog

11.06.2010 (14:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3770×

Hned na úvod... Takhle Bella vypadala v mém příběhu. Pro srovnání, jak vypadá po přeměně.

Jinak tady je poslední dílek, který uzavírá moji sérii Jacobovi Volby. Doufám, že se líbilo.

Zavřela jsem znovu oči a snažila jsem se být, co nejdřív zpátky.

„Bello,“ slyšela jsem hlas, který mě volal.

Otevřela jsem oči v domnění, že jsem stále na stejném místě.

„Edwarde,“ vypustila jsem z úst překvapením.

„Lásko, jsi v pořádku? Kde jsi byla tak dlouho? Jak se cítíš?“ chrlil jednu otázku za druhou.

„Pomalu!“ Položila jsem mu prst na rty a on po dlouhé chvilce zmlkl. „Co to je za otázku, jak se cítím?“ V ten moment jsem to pochopila. Z náruče Rosalie se usmívala malá holčička. Natahovala ke mně pěstičky a výskala.

„To je Natalia, tvá dcera.“

„Chtěl si říct naše?“ Kdybych mohla, na tváři se mi objeví červený ruměnec a já bych byla šťastná jako nikdy v životě.

„Je krásná.“ Nenacházela jsem ta správná slova.

„Je celá ty. Bello, myslím, že tohle se ti líbit nebude,“ řekl Edward zaraženě.

„Co se mi nebude líbit?“

„Je tady Jacob. Chce s tebou mluvit,“ promluvil tak… tak poraženě.

„Já ale ne! Nemám si s ním co říct!“ odsekla jsem.

„Bello, on neodejde…“

„Musím?“

Nebyla jsem z jeho návštěvy zrovna dvakrát nadšená, ale pro klid jeho duši jsem šla.

Vylezla jsem na verandu a zavolala. „Jacobe, co chceš?“ Malou jsem nesla v ruce, ale protože mi zatím nikdo moc nevěřil, Edward byl naladěný na Jacobovi myšlenky.

„Mluvit s tebou,“ promluvil a vylezl z lesa.

Když nás obě spatřil, zíral. „Mluv nebo vypadni!“

„To je moje…?“ řekl velmi překvapeným výrazem.

„Tvoje to není nic, Jacobe Blacku,“ řvala jsem jak pominutá.

„Jak se jmenuje?“

„Do toho ti nic není, to proto jsi přišel?“ Připadala jsem si jak tříhlavá saň, která nechce svou oběť pustit na svobodu.

„Bello, já nepřišel ve zlém,“ řekl už mírnějším tónem.

„Natalia, tak se jmenuje,“ odpověděla jsem tak naštvaný tónem, že to bylo slyšet až v domě. Tohle si samozřejmě nemohl nechat ujít ani Emmett.

Slyšela jsem, jak se tam směje. Edward jim určitě převyprávěl celý rozhovor, co zatím proběhl.

„Je krásná,“ dodal… ale tak divně, že jsem začala mít o malou strach.

„Co jsi chtěl?“ zavrčela jsem.

„Mluvit s tebou a vidět tě. Billy… ten by tě chtěl také vidět.“

„Jacobe, já se ale nevrátím! Už ani nemohu, takže… Tohle je mé sbohem!“

Jacob se mi naposledy podíval do očí a zmizel v lese. Já jsem malou vzala zpátky do domu a dala ji Rosalii do náruče.

„Půjdu si chvilku číst. Potřebuju být sama,“ oznámila jsem všem.

„Bello? Bello, jsi v pořádku?“ volal na mě Edward, ale já si ho nevšímala.

Vběhla jsem do pokoje, kam jsem chodila, když jsem potřebovala vypnout. Lehla jsem si na zem a zavřela oči. Pokoušela jsem se všechno z hlavy vypustit, ale nějak se mi to nevedlo. V hlavě mi běhala vzpomínka na Jacoba, jak na Natali koukal.

V ten moment mi to došlo… Otiskl se!

Vystřelila jsem z pokoje a nečekala ani minutu. Chtěla jsem najít Jacoba a vše srovnat. Měla jsem štěstí, protože jsem ho nemusela hledat moc dlouho.

„Bello,“ řekl vesele.

„Jacobe.“

„Potřebuješ něco?“ zeptal se udiveně mou návštěvou.

„Ty… ty… ses otiskl, že?!“ řekla jsem tak, že bylo patrné, co mám na mysli.

„Ano. Ale…“ zkoušel se vyvléknut z téhle pitomé situace.

„Jacobe, opovaž se přiblížit k Natali. Jinak za sebe neručím!“ zavrčela jsem výhružně.

Nechala jsem ho tam stát. Neměla jsem náladu to teď řešit, ale když se neukáže, nebudu mít důvod zakročit.

Po pár minutách jsem dorazila domů a Natali měla Rosalie v náručí.

„Spí,“ zašeptala.

„Vážně?“

„Na novorozeně docela dobře. Jsme jediní rodiče na světě, kteří se v noci nepotřebují vyspat, a přesto naše dítě už spí celou noc,“ odpověděl za Rose, Edward.

Líbilo se mi, jak řekl naše dítě. Těmi slovy jako by byla skutečnější. Opravdu byla, žila… nenacházela jsem slova, která by vyjádřila můj cit k ní. Teď jsem si byla jistá, že pán snů si pro mne nepřijde.

„Jacob… je tady,“ zavrčel neslyšně Edward. „Chce ti něco vysvětlit,“ dodal.

„Co aby mi vysvětlil?“ Edward zavrtěl hlavou. A nechal mě na pochybách, kterých jsem měla plnou hlavu.

„Nelíbí se mi, že jsem zmatená.“

„Já vím. Ale jinak tady zůstane… dokud si nepromluvíte.“ Ukázal ke dveřím a za okny se objevil velký vlk.

„Půjdeš semnou?“ zeptala jsem se ho mírně vyděšená. Nechtěla jsem ublížit dceři ani Jacobovi.

„Jistě,“ odpověděl a políbil mě do vlasů.

Během chviličky jsme stáli na verandě a on vylezl už jako člověk.

„Co tu zase chceš,“ zařvala jsem, aby mě dobře slyšel.

„Díky,“ řekl. „Nevěděl jsem, jestli to před ní dokážeš utajit, slib neslib. Obvykle jí prostě dáš všechno, co si přeje.“

„Třeba doufám, že se naštve a utrhne ti hlavu,“ nadhodil Edward.

Jacob si ale odfrkl.

„Co se děje? Vy dva přede mnou máte nějaké tajemství?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„No tajemství… to se ani tak nazvat nedá, ale jde o Natali,“ řekl omluvně.

„Já jsem ti už říkala, že tohle je pro mne uzavřené téma. Nebo jsi zapomněl?“

Edward se pousmál a nepatrně ohrnul nos. Všimla jsem si toho a nadechla se. „Co je to za puch?“ Kdybych mohla, zvedne se mi žaludek.

„To je jen tvůj bratr,“ zašeptal mi Edward do ucha.

„Smrdíš, Jaku.“ Jacob se začal smát, ale mě to moc vtipné nepřišlo.

„No od tebe to sedí,“ řekl posměšně a zacpal si nos.

„Tak o co tu jde?“ vyštěkla jsem už netrpělivě.

„Bello, já jsem se do Natali otiskl. To jsi poznala, ale můj problém je v tom, že bez ní nedokážu být. Nechci.“ V ten moment se Rosalie objevila s Natalií v náručí.

„Natali,“ vzdychl Jacob. Ze mě se jen dostalo zavrčení a propalující pohled na Jacobovém těle.

„Tohle je to tajemství, co jsi mi neměl říct?“ Edward pokrčil rameny a vzal si Natali do náruče.

Ona ho jen spatřila a natahovala ručičky. Bolelo mě to ji takhle vidět. Nejsem máma ani pár dní a už o ni mám přijít? To ani náhodou.

„Lásko, mohl bys Natali odnést do domu? Prosím,“ poprosila jsem ho, ale on si mě zkoumavě prohlížel.

Začala jsem přemýšlet, jak ho zabiju. Ale mohla bych to udělat bratrovi? Svým způsobem jsem ho milovala, ale dokážu přenést přes své mrtvé srdce, že mi odvede dceru?

Opatrným pohybem jsem sešla z verandy dolů. Jacob mě pozoroval, ale moc mi nevěřil.

„Bello,“ vyhrkl Jacob, když si všiml mých nenávistných očí.

Nevšímala jsem si ho, ale moc dobře jsem věděla, co dělám. Nenávist a strach z odloučení převládly…

Po pár minutách Jacob nebyl… zabila jsem ho, protože se nesmířím s tím, že mi vlkodlak odvede mou jedinou dceru. Bratr, který mi byl vším, se změnil v nestvůru, a proto jsem to, co jsem teď.

Upírka s dokonalým manželem a nejkrásnější dcerou na světě.

Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se dostala z toho, co jsem udělala. Natali mi to nemohla odpustit, ale časem se vše změní. Edward také nebyl zrovna dvakrát nadšený, ale byl svým způsobem také rád, že dcera zůstane s námi.

Doufám, že se Vám povídka líbila. Prosím o zanechání posledních komentářů k téhle povídce.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jacobova Volba 15. - Nemělo to tak skončit! Epilog: