Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 54

28.01.2010 (15:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4157×

„Promiň,“ šeptl tiše, pohladil mě lehce po vlasech a pak už jsem ho jen viděla, jak seskakoval z balkonu a mizel pryč. Zhluboka jsem se nadechla a ještě chvíli jsem se nedokázala pohnout, než jsem nakonec vstala z postele a smetla jsem z ní jehličí do koše. Pak už jsem jen zamířila ven z pokoje a sešla jsem po schodech dolů za Esme, která se náhle objevila v obýváku.

„Ahoj Bello, příště můžete s Edwardem využít dveře,“ řekla, ale usmívala se na mě, takže nevypadal, že by byla naštvaná. Když jsem sešla schody, tak jsem teprve promluvila.

„Ahoj Esme. No já jsem, tak nějak nebyla upravená do společnosti,“ řekla jsem a ona se s pochopením usmála.

„Aha. A kde vlastně je Edward?“ zeptala se a já si vzpomněla, jak mu ztmavly oči.

„Musel jít na lov,“ řekla jsem jen a ona přikývla. Nejspíš neměla nejmenší ponětí o tom, co se nahoře odehrálo.

„No připravila jsem pro vás to jídlo, tak jestli se už chceš jít najíst,“ řekla a ukázala rukou směrem ke kuchyni.

„Jsi moc hodná Esme, ale já na něj asi počkám,“ řekla jsem a ona přikývla a pak zase někam zmizela. Nevěděla jsem, co mám dělat. Cítila jsem se mírně nesvá, když mě tu takhle nechala, tak jsem si sedla na sedačku a pustila jsem si televizi.

Asi za hodinu se mě dotkla něčí ruka na rameno a já nadskočila aspoň metr do vzduchu. Edward se náhle objevil přede mnou a omluvně se na mě díval.

„Promiň,“ řekl hned a klekl si přede mě na zem, ale já se na něj prostě jen usmála.

„To je v pořádku,“ řekla jsem a pohladila ho po tváři. Podívala jsem se do jeho očí a všimla si, že už je má zase, jak tekuté zlato. Jenže on se pořád tvářil hrozně omluvně a hlavně smutně. Nechtěla jsem se na tenhle výraz dívat, nechtěla jsem u něj vidět smutek, tak jsem si ho přitáhla k sobě a políbila ho.

„Nechci slyšet žádný omluvy. Nic se nestalo,“ šeptla jsem, když jsem se od něj odtáhla a podívala jsem se mu do očí. Chvilku jsme na sebe takhle koukali, než nás vyrušila Esme.

„Tak pojďte, už to mám připravený,“ řekla a pak zase odešla. Edward se tedy postavil a natáhl ke mně ruku.

„Mohu Vás pozvat na oběd madam? Je to v restauraci u vyhlášené kuchařky celého státu Washington,“ řekl a já se na něj usmála. Po chvilce na oko váhání jsem přijala jeho ruku a on mě jedním plynulým pohybem vytáhl ze sedu do stoje. Ruku v ruce jsme zamířili do jídelny, kde už byli položené dva talíře s jídlem. Edward mi odtáhl židli od stolu, a když jsem si sedala, tak mi ji zase ke stolu přistrčil. Prostě přesně, tak jak to vídáte ve filmech z dob minulého století.

„Děkuji Vám, pane,“ řekla jsem a on se mi uklonil a pak si také sedl. Seděl přímo naproti mně.

„Dobrou chuť,“ popřál mi a já se na něj usmála.

„Já mám chuť dobrou, jen aby tobě chutnalo,“ řekla jsem a on se na mě trochu zašklebil a pak se začal v tom jídle přehrabovat.

„Můžu se na něco zeptat?“ řekla jsem náhle a podívala se na něj. On měl, ale svůj zrak sklopený nad talířem a nemůžu říct nic jiného, než že se v tom šťoural.

„Hm…“ Zamručel a dál se v tom bez zájmu šťoural.

„Co se tam nahoře stalo? Myslela jsem si, že už to zvládáš. Nevím, proč si tak náhle utekl,“ řekla jsem a on ke mně hned zvedl se zájmem hlavu. Viděla jsem v jeho očích žádost o odpuštění.

„Já nevím, jak jsem se ti staral o ty vlasy, tak se kolem mě až moc rozprostřela tvoje vůně a dlouho jsem nebyl na lovu, nebo spíš jsem byl na lovu, ale kvůli tobě musím chodit častějc,“ řekl a upřeně se mi zadíval do očí. Jen jsem s pochopením přikývla a začala jsem se dál věnovat jídlu.

„Bojíš se?“ zeptal se po chvíli a já si všimla, že se celou dobu ani nepohnul. Zvedla jsem k němu hlavu a podívala jsem se mu do očí. Chvilku jsem se utápěla v jeho pohledu a náhle jsem viděla v jeho očích záblesk strachu, tak jsem hned odložila vidličku a pohladila ho po tváři.

„Nebojím. S tebou se nemám čeho bát,“ řekla jsem tiše a on stočil hlavu a políbil mě do dlaně.

„Někdy by ses, ale bát měla,“ řekl, ale já jen zavrtěla hlavou a pak jsem se zase pustila do jídla.

Když jsem dojedla, tak mi hned sebral talíř a i s tím svým, kterého se skoro ani nedotkl, to odnesl do kuchyně. Já jsem mezitím vstala a odešla do obýváku, kde seděla Esme a dívala se na kanál o vaření.

„Děkuju Esme, bylo to opravdu výborný,“ řekla jsem a ona se na mě jen otočila a usmála, pak už byl u mě hned Edward.

„Copak by si tak chtěla dělat?“ zeptal se a v tu chvíli mi zazvonil telefon v kapse. Hned jsem ho vytáhla a zvedla.

„Prosím?“ zeptala jsem se a Edward se ke mně jako náhodou natáhl a políbil mě na krk.

„Ahoj Bello, tady Jacob,“ ozvalo se z telefonu a Edward tiše zavrčel do mé kůže na krku a já prostě nedokázala vnímat, kdo na mě v telefonu mluví.

„Bello?“ ozvalo se v telefonu a já se volnou rukou zapřela do Edwardova hrudníku a on se zklamaně vzdálil.

„Ano?“ odpověděla jsem.

„Mám pro tebe už opravený to auto, tak chceš se pro něj dneska zastavit?“ zeptal se mě Jacob a já se musela pousmát.

„Tak to je super. Ještě se budu muset zastavit do Port Angeles, abych vybrala peníze, ale tak za hoďku bych tam mohla být,“ řekla jsem mu a podívala se na Edwarda, který se na mě mračil.

„Dobrá, budu teda čekat. Předpokládám, že on pojede taky co?“ zeptal se a já nad tím lehce protioučila očima.

„Samozřejmě. Nemám nikoho jiného, kdo by mě tam odvezl a ani bych nechtěla, aby to byl někdo jiný,“ řekla jsem odměřeně a Edward se na mě usmál.

„Dobrá. Budu na vás čekat,“ řekl a já položila bez rozloučení telefon. Edward ke mně hned přiskočil a položil mi ruce kolem pasu.

„Ty by si nechtěla, aby tě tam odvezl někdo jiný?“ zeptal se a lehce mě políbil na rty.

„Ne, protože chci, aby si se mnou jel ty. Aspoň třeba potom pojedeš ke mně a budeš mě chránit před tátou, když tvrdíš, že není takový, jaká si myslím,“ šeptla jsem a taky ho políbila. Naše rty se pohybovaly v již naučené souhře, ale já ji musela přerušit. Lehce jsem zatlačila do jeho hrudi a on se lehce odtáhl a nakonec si jen opřel své čelo o to mé.

„Měli bychom tedy vyrazit,“ šeptl a já ho lehce políbila a pak se od něj odtáhla.

„Jo to bychom měli,“ řekla jsem a on už mě hned za ruku táhl ke svému autu.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 54: