Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 48

22.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3567×

Probrala mě spousta lehkých polibků na tvář, tak jsem se usmála, přetočila se z boku na záda a otevřela oči. Skláněl se s úsměvem nad mým obličejem.

„Dobré ráno,“ šeptl, když viděl, že jsem otevřela oči a políbil mě hned na rty.

„Chceš snídani?“ zeptal se mě a můj žaludek mu hned odpověděl. Usmál se, ještě mě lehce políbil na čelo a pak zmizel. Posadila jsem se tedy v posteli a konečně jsem se začala rozhlížet po pokoji, tedy vlastně jen po ložnici. Celé ložnici vévodila velká manželská postel s nebesy. Bylo tu okno s výhledem, ani nevím kam, protože jsem tam neviděla. Naproti oknu byla skříň, zrcadlo a dveře, pravděpodobně do koupelny. Přímo naproti posteli byli dveře, za kterými zmizel Edward, ale teď už se vracel a nesl tác s jídlem.

„Dobrou chuť,“ řekl, když ho přede mě položil, na nic jsem nečekala a hned se do toho pustila. Byli to míchaná vajíčka a k tomu jsem popíjela sklenici džusu.

„Je to dobrý?“ zeptal se mě s menším odporem a já mu s plnou pusou přikývla a rychle do sebe naházela pár posledních soust. Vypila jsem sklenici s džusem a podívala jsem se na Edwarda.

„Jestli nemáš něco akutního v plánu, tak bych si šla dát sprchu,“ řekla jsem a on dal tác stranou a přitáhl si mě k sobě na klín.

„Něco v plánu bych měl, ale nejsem si jistý, jestli tě to nějak moc neutahá,“řekl a já se na něj usmála. Položila jsem mu ruku na zátylek a přitáhla jsem si jeho obličej k sobě. Lehce jsem ho políbila na rty a chtěla jsem se hned odtáhnout, ale on se na mě hladově vrhl. Pomalu mě položil na postel, ale naše rty od sebe nenechal odpojit. Lehce mě pohladil po tváři a v tu chvíli mi zazvonil telefon, který byl v kapse u mých kalhot, teprve teď jsem si uvědomila, že mám na sobě oblečení na spaní. To mě, kruci, převlékl?

Rozhodla jsem se telefon nevzít, ale on pořád zvonil a ten zvuk mě úplně řezal do uší. Poraženecky se ode mě odtáhl a já začala hledat telefon, ale on byl rychlejší a podali mi ho do ruky. Ještě jsem ho lehce políbila, ale pak jsem to vzala.

„Prosím?“ zeptala jsem se do telefonu a Edward mě začal líbat na krk. Volnou rukou jsem mu zajela do vlasů a nechtěla jsem to přerušit.

„Bello, tady máma. Rozhodli jsme se na celý příští týden přijet. Nevyzvedla by si nás dneska v sedm večer na letišti?“ vychrlila na mě máma do telefonu a já úplně ztuhla, Edward se ale nenechal ničím rušit a dál pokračoval se svými polibky a já nedokázala pořádně myslet.

„Mami vydrž chvilku,“ řekla jsem do telefonu a než stihla něco říct, tak jsem ho sundala z ucha. Zvedla jsem Edwardovi hlavu a lehce jsem ho políbila na rty.

„Chvilku počkej,“ šeptla jsem a on smutně přikývl a pak zmizel. Zvedla jsem tedy telefon zpátky k uchu.

„No, dobrý mamy můžeš. Co si to říkala? Že dneska přiletíte? V kolik?“ vychrlila jsem na ní teď pro změnu já, aby se nemohla ptát.

„Budeme v sedm v Seattlu na letišti, tak jestli by si nás tam nemohla vyzvednout,“ řekl a já v duchu zaklela. Vždyť nemám auto, asi budu muset požádat Edwarda.

„Nebude vadit, když vás vyzvednu s Edwardem?“ zeptala jsem se a doufala jsem, že jí to vadit nebude.

„Ne, vůbec ne. Ráda ho zase uvidím a táta to určitě taky nějak překousne. Tak jsme tedy dohodnuty. Kolem sedmý budeme přistávat, tak tam nějak buďte, ať nás vyzvednete,“ řekla a Edward v tu chvíli vešel zpátky do pokoje.

„Tak dobrá, uvidíme se teda večer na letišti. Už se těším, tak ahoj,“ rozloučila jsem se, a když se rozloučila i máma, tak jsem položila telefon. Edward si mezitím sedl ke mně na postel.

„Budeme muset v sedm vyzvednout mé rodiče na letišti,“ řekla jsem mu a on se na mě trochu zamračil.

„Na jak dlouho přiletěj?“ zeptal se a já se na něj smutně podívala.

„Na celý týden,“ řekla a on na mě vyvalil oči.

„Na tak dlouho?“ zeptal se a já jen přikývla. Rychle si mě k sobě přitáhl a políbil mě.

„Tak to musíme ještě něco stihnout,“ šeptl a zase mě políbil. Ničemu jsem se nebránila. Při představě týdnu s mými rodiči v domě jsem se k němu pevně přitiskla a začala mu rukama bloudit po těle. Lehce mě položil na postel a stáhl ze mě tílko, které jsem měla na spaní. Začal mě zase líbat, lehce stiskl má prsa a já zasténala. Rukama jel níž po mém těle, ale já ho zastavila. Nechápavě se na mě podíval.

„Máš toho na sobě příliš,“ šeptla jsem a začala mu svlékat tričko. Rychle mi pomohl, ale než se ke mně stihl vrátit, tak jsem mu začala hned rozepínat kalhoty. Když jsem mu je rozepnula, tak mi s jejich sundáním pomohl a pak jedním trhnutím mě zbavil kraťásku na spaní.

„Ne,“ dokázala jsem jen říct, ale pak spojil naše těla a já se jen prohnula jako luk.

„Co se děje?“ šeptl a já se pomalu narovnala a podívala se na něj.

„Ty kraťásky se mi líbili,“ šeptla jsem a on se na mně omluvně usmál.

„Promiň,“ šeptl a pak mě políbil. Aktivně jsem se do toho polibku zapojila a on spustil souhru našich těl. Jen jsem mu vycházela pánví vstříc a vzdechy jsem tlumila polibky, když jsem dosáhla vrcholu, tak jsem se k němu pevně přitiskla a výkřik jsem utlumila do jeho ramene.

„Hlavně mě nekousni,“ šeptl a já se zase položila do polštářů a nechápavě se na něj podívala.

„Ještě bychom zjistili, že máš v sobě jed a přeměnila by si mě v člověka,“ šeptl a já se zasmála.

„Jestli ti to nebude vadit, tak bych si dala sprchu a pak bychom mohli jet domů a říct zbytku o tom, že se vrátí rodiče,“ šeptla jsem a lehce ho políbila.

„Beru na vědomí, ale nevím, jestli tě do tý koupelny pustím,“ šeptl a já se na něj zamračila.

„Miláčku, nebuď zlý upír a pusť mě,“ šeptla jsem a lehce jsem se otřela svými rty o ty jeho.

„Jen pro tentokrát,“ šeptl a slezl ze mě, tím mi udělal prostor, abych mohla vstát, tak jsem tedy vstala z postele a přitom se zabalila do prostěradla, aby neviděl nic, co by ho donutilo stáhnout mě zpátky do postele. Otočila jsem se a usmála se na něj. Pak už jsem jen zapadla do koupelny, které byla asi tak stejně velká jako ta co máme doma a rychle jsem se vysprchovala.

Když jsem vyšla ze sprchy, tak jsem se rychle oblékla do oblečení, které bylo připravené na posteli. Pak jsem došla za Edwardem, který byl v obývacím pokoji, který byl zároveň i vstupní halou. Edward stál uprostřed pokoje a s taškou přes rameno čekal na mě.

„Tak pojď,“ řekl a já k němu došla a on mi položil ruku kolem pasu. Během deseti minut jsme už seděli v autě a jeli k nám domu.

„Přijedou máma s tátou,“ vyhrkl na nás Emmett, když jsme přijeli domů a vešli do obýváku.

„Já vím. S Edwardem pro ně pojedu na letiště,“ řekla jsem a Emmett přikývl. V tu chvíli přiběhla Alice.

„Jedu nakoupit, ať mámě nepřijde divný, že máme skoro prázdnou lednici,“ řekla a zmizela v garáži.

„No a my bychom se měli dát do úklidu všech inkriminovaných věcí,“ řekl Emmett a pak zmizel někde o patro výš. Podívala jsem se na Edwarda a lehce jsem ho políbila.

„Radši jdi zalovit a já tu mezitím budu s Emmettem uklízet,“ řekla jsem a on přikývl.

„Kolem šestý budu zpátky a pak pojedeme na to letiště,“ řekl a já přikývla. Ještě jsme se jednou políbili a pak zmizel v garáži a já slyšela, jak odjíždí pryč. Vyšla jsem tedy schody do patra a začala jsem uklízet. Když se vrátila Alice, tak nám pomohla. Největší bordel byl u Emmetta, takže jsem mu musela pomoc a Alice mezitím uklízela kuchyň.

„Co to má být?“ zeptala jsem se ho a sebrala jsem ze země nějaká červená tanga. Hned ke mně přiskočil a vytrhl mi je z ruky.

„To je Rose,“ řekl a radši mě vystrčil z pokoje. Podívala jsem se na hodinky a v tu chvíli se ozvalo troubení před domem. Přesně na čas, je šest a on je tu. Došla jsem rychle do svého pokoje a popadla bundu.

„Ahoj.“ Jen s tímto výkřikem jsem opustila dům a doběhla k Edwardovi do auta. Když jsem nastoupila, tak jsem ho lehce políbila.

„Ahoj,“ řekl mi a hned na to vyjel směrem na letiště. Celou cestu jsme mlčeli a jen poslouchali hudbu z rádia.

Když jsme přijeli na letiště, tak bylo přesně sedm. Edward skoro hned zaparkoval a tak jsme šli do letištní haly a čekali, kdy se tu rodiče objeví. Podívali jsme se spolu na tabuli příletů a bylo tam, že letadlo už přistálo. Otočila jsem se čelem k Edwardovi a políbila jsem ho. Položil mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

„Jsem zvědavá, jak to celý ten týden s nimi vydržím,“ šeptla jsem a on mě znovu políbil.

„To zvládneš,“ řekl a usmál se na mě, tak jsem si stoupla na špičky a znovu ho políbila, ale tentokrát dlouze. Do doby, než mi někdo zaklepal na rameno. Odtáhla jsem se tedy od Edwarda a otočila se.

„Ahoj Bello,“ řekla máma a hned jsme se objaly. Hned na to jsem se objala s tátou. Edward vzal od mámy její kufr a pak jsme zamířili k autu. Nastoupili jsme a pak se spustila vlna vyptávání. Jak se máme, co jsme celou dobu dělali, jestli se nám stýskalo a podobně.

Byla jsem ráda, když už jsme dojeli k domu. Máma s tátou šli dovnitř a já zůstala venku s Edwardem, který se rozhodl radši jet domů.

„Přijdeš večer?“ zeptala jsem se ho a on mě lehce políbil.

„Pokusím se, ale nic neslibuju. Při nejhorším se uvidíme ráno, až tě budu vyzvedávat do školy,“ řekl a dlouze mě políbil.

„Miluju tě,“ řekla a znovu ho políbila.

„Taky tě miluju. Tak zatím,“ řekl a pak nastoupil do auta. Dívala jsem se za jeho autem, než mi zmizelo z dohledu a pak jsem vešla do domu.

„Isabello Swanová, co se stalo s tvým autem?“ vyjel na mě táta a já věděla, že z tohohle se nevykroutím.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 48: