Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 44

18.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3981×

Když jsem se probrala, tak už se stmívalo. Protáhla jsem se a posadila jsem se. Všimla jsem si, že mám na sobě oblečení na spaní, ale nějak jsem to přešla.

„Už jsi vzhůru?“ zeptal se mě Edward, který seděl u stolu a dělal něco na mém notebooku.

„Jo už jo,“ řekla jsem a on se přesunul ke mně na postel.

„Čeká se už jenom na tebe. Emmett do sebe vylil asi deset energetických nápojů a je celý natěšený. Rosalie s Alicí asi před hodinou vyjeli na nákup,“ řekl a políbil mě.

„Tak já se obleču a můžeme pak hned vyrazit,“ šeptla jsem a položila mu ruku na zátylek.

„Hmmm,“ zamručel a já ho lehce políbila na rty. V tu chvíli se rozletěly dveře dokořán a já se rychle otočila.

„Ježíši ségra, dělej. Čeká se jen na tebe. My se tu všichni nudíme a tu si tu zatím vyspáváš? Tak s sebou pohni ne?“ začala na mě hulákat Emmett a já se zas otočila a zabořila obličej do Edwardovy košile.

„Emmette, teď vstala,“ řekl Edward, ale Emmett na to hned začal reagovat.

„To mě nezajímá. Má pět minut, jinak jí odsud vytáhnu, tak jak je teď,“ řekl a já tiše zaskučela do Edwardovy košile.

„Už je pryč,“ šeptl Edward a já zvedla hlavu a podívala se na něj.

„Myslel to vážně, takže máš chvilku na to se pořádně oblíknout a doporučoval bych nějakou bundu,“ řekl, lehce mě políbil a pak vstal z postele. Usoudila jsem, že nemám na výběr, tak jsem taky vstala a hned zamířila ke skříni.

„Odhadujeme, že nebude pršet, ale bude zima,“ řekl mi kousek od ucha, až jsem se ho lekla. Otevřela jsem skříň a začala jsem hledat něco na sebe.

„Můžu ti něco vybrat?“ zeptal se a já přikývla.

„Stejně asi víš líp, jaký bude počasí,“ řekla jsem a sedla jsem si ke stolu a podívala se na notebook. Všimla jsem si, že je tam otevřená stránka s počasím, kde nejspíš kontroloval, jak bude. Už jsem teda pochopila, co tam dělal.

„Tady to máš,“ řekl a položil nějaké oblečení na postel. Došel ke mně ještě mě políbil a pak zmizel z pokoje, abych se mohla v klidu obléknout. Vstala jsem ze židle a došla k posteli a začala si prohlížet každý kousek oblečení. Bylo to krajkové spodní prádlo, pravděpodobně se mu asi líbilo. Pak tam byli černé kalhoty, tmavě modrý svetr, který má výstřih do V. Pak tam byla černé zimní bunda, kterou jsem loni dostala od Alice, a ještě tam byla světle modrá šála, která měla snad tři metry, a taky jsem jí dostala od Alice k loňským Vánocům. Trochu jsem se nad tím vším usmála, ale pak jsem se rozhodla vzít si to na sebe. Šálu jsem si obmotala kolem krku, takže jsem oba její konce měla až ke kolenům. Obula jsem si tenisky, vzala si do ruky bundu a vyšla jsem z pokoje.

V obýváku už na mě čekali Edward s Emmettem a Jasperem.

„No konečně, to byla doba,“ řekl Emmett, který měl na sobě volné tepláky, mikinu a na hlavě měl kšiltovku.

„Uklidni se,“ řekla jsem mu a došla k Edwardovi, který byl oblečený naprosto nalehko.

„Tak jedem,“ řekl Jasper a šel do garáže, Emmett se ho snažil cestou předběhnout, ale prostě neměl nejmenší šanci. Edward si mě k sobě přitáhl a políbil mě.

„Sluší ti to,“ šeptl a já se na něj usmála.

„Ještě aby ne, když si to sám vybral,“ řekla jsem a on se taky usmál.

„Doufám, že tam neusneš, abych ti pomohl se z toho všeho taky svléknout,“ řekl a já viděla, jak se mu blýsklo v očích a trochu mu potemněly.

„No, tak to bych si možná měla vzít nějaký kafe,“ šeptla jsem a on se na mě usmál.

„Taky mě to napadlo,“ šeptl, vzal mě za ruku a šli jsme skrz kuchyni ke garáži a já slyšela, jak někdo netrpělivě tůruje auto. Na kuchyňské lince byl položený velký plastový hrnek s kafem. Takový ten hrnek, který udržuje teplo. Podívala jsem se na Edwarda a usmála jsem se na něj.

„Říkal jsem, že mě to napadlo,“ řekl a já ho lehce políbila. Vzala jsem si ten kelímek s kafem a ochutnala jsem ho.

„Je skvělý,“ řekla jsem a v tu chvíli se ozvalo troubení z garáže.

„Radši už bychom měli jít,“ řekl a odvedl mě do garáže. Nasedli jsme dozadu do Emmettova jeepu.

„No to byla doba,“ postěžoval si Emmett, který seděl za volantem. Edward si mě k sobě přitáhl a Emmett rychle vyjel z garáže.

„Kam to vůbec jedeme?“ zeptala jsem se tak nějak všech a odpověděl mi Jasper.

„Na jednu takovou mýtinu za městem, kam skoro nikdo nechodí,“ řekl a já se podívala na Edwarda.

„To aby nás nikdo neviděl, když hrajeme,“ řekl a já s pochopením přikývla. Celou cestu jsme poslouchali nějaký Emmettovo cédéčko s hip – hopem. Bylo to hrozný, ale radši jsem nic nenamítala.

Když už jsme dojeli na onu mýtinu, tak Carlisle s Esme stáli u Carlisleova BMW. Jasper vyběhl z auta a začal pobíhat po mýtině. Viděla jsem po něm jen rozmazanou skvrnu. Emmett hned vyskočil z auta a zamířil za tou rozmazanou skvrnou, kterou byl Jasper. Esme s Carlislem šli taky za ním, ale lidskou rychlostí. Já s Edwardem jsme mezitím vystoupili a já si zatím oblékla tu bundu. Opravdu byla docela zima, a když jsem slyšela hrom, tak jsem nevěřila tomu, že by nemělo pršet. Edward se náhle objevil vedle mě a políbil mě.

„Budeš dělat rozhodčího?“ zeptal se mě a já na něj trochu vykulila oči.

„No, nevím, jestli budu stíhat vaší rychlost,“ řekla jsem a on se usmál.

„Já ti když tak poradím,“ řekl a ještě mě lehce políbil, než se rozeběhl za Jasperem. Upila jsem si trochu toho kafe, které bylo stále ještě celkem horké a pak jsem šla za Esme, které stála na okraji hřiště, který připravil Jasper, tím svým běháním rozmazané šmouhy. Došla jsem tedy k ní.

„Ahoj Bello, tak jak ti je?“ zeptala se mě Esme a já se na ní usmála.

„Ahoj, je mi fajn,“ řekla jsem a ona se na mě taky usmála.

„Takže ty budeš rozhodčí, kdyby si nestíhala, tak na ně klidně zakřič, ale stejně toho nebudeš mít moc na práci, je jich málo. Rádi podváděj, takže na to bacha, ale nejspíš stejně budou muset zpomalit kvůli Emmettovi. Já budu dělat catchera. Edward bude s Carlislem a Jasper s Emmettem,“ řekla a stoupla si na kraj hřiště. Jasper šel na místo nadhazovače a Edward šel na pálku. Carlisle si stoupl do pole a Emmett stál vedle mě.

„Tak co ségra, jak ti vlastně je? Potom všem co se za poslední tři týdny stalo. Ani jsem neměl čas si s tebou nějak popovídat,“ řekl Emmett a já na něj trochu vyvalila oči. Emmett a pozorný? To má být vtip? Za tím bude asi něco víc.

„Jsem v pohodě,“ řekla jsem a zkoumavě jsem si ho prohlížela a ani jsem nevnímala, jak hrají, jen když se ozvala ohromná rána kousek ode mě, tak jsem div nenadskočila a rychle jsem se podívala, co to bylo, ale vypadalo to, že nejspíš takovou ránu udělal Edwardův odpal a Carlisle zmizel někde v lese, která byla za mýtinou. Emmett vedle mě se začal smát nad mou reakcí.

„Hele nech toho,“ řekla jsem a pěstí jsem ho praštila do ramene a on mě objal kolem ramen.

„Ne, jsem fakt rád, že jseš v pohodě ségra,“ řekl a mě to už fakt přišlo divný.

„Emmette, co potřebuješ?“ zeptala jsem se ho a on se na mě chvíli pohoršeně díval, než začal mluvit.

„Potřebuju zítra prázdnej barák,“ řekl a já se na něj zamračila.

„Už jsem dohodl s Jasperem, že někam vytáhne Alici, ale ještě mi pořád tak nějak zacláníte vy,“ řekl a já se na něj zamračila.

„A co máš v plánu?“ zeptala jsem se ho a tentokrát se zamračil on na mě.

„Chci udělat nějaký pěkný večer pro Rose,“ řekl a náhle se u nás objevil Edward, který mě hned objal kolem pasu.

„Tak já něco na zítra vymyslím,“ řekl Edward směrem k Emmettovi a já se na něj trochu zamračila.

„A já jako nemám žádný slovo?“ zeptala jsem se Edwarda, jelikož Emmett zmizel někam na hřiště.

„Samozřejmě že máš miláčku. Jen ti trochu chybí ta fyzická síla, ve které mám aspoň převahu,“ řekl a usmál se na mě, ale já se na něj pořád mračila.

„Taky že je to, to jediný v čem máš převahu,“ řekla jsem a on si stoupl přede mě.

„Takže chceš říct, že jsem pod pantoflem?“ zeptal se mě a já se na něj zazubila.

„No tak ty si ještě vysvětlíme,“ řekl a můj úsměv opadl.

„Mám se bát?“ zeptala jsem se ho a on přikývl. Než jsem stihla cokoliv říct, nebo udělat, tak zmizel na hřiště. Esme se otočila směrem ke mně.

„My sice víme, že jsou pod pantoflem, ale není moc dobrý nápad říkat jim to přímo,“ řekla a usmála se na mě. V tu chvíli jsem se začala smát taky.

Pak už jsem se snažila nějak vnímat tu hru, ale prostě to nešlo. Všechno bylo hrozně rychlý, nestíhala jsem to. Divila jsem se, že Emmett to stíhal úplně v pohodě a ještě ke všemu s nimi hrál.

Náhle se hra zastavila a Edward se na mě podíval.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 44: