Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 40

14.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3793×

Podívala jsem se ke dveřím, ale Edward mi položil ruku na tvář a otočil mou hlavu směrem k sobě. Zase se ke mně nahnul, aby mě políbil, ale v tu chvíli se ozvalo další zaklepání na dveře a objevil se Jasper.

„On to už ví,“ řekl a Edward zavřel oči a zatnul zuby.

„Dobrá, už tam jdu,“ řekl a vstal a já jsem vstala a šla za ním. Nechal mě otevřít dveře, takže jsem otevřela a stál tam Jacob.

„Víme, co se stalo,“ řekl směrem k Edwardovi a vešel dovnitř.

„To už je tu zase to štěně,“ řekla Rosalie, která se náhle objevila na schodech, a za ní už šli Alice s Emmettem.

„Takže už i taky víš, proč se to stalo,“ řekl Edward a pozoroval Jacoba, který přešel doprostřed pokoje.

„Proč jste nás neobeznámili se situací? Mohli jsme vám nějak pomoc,“ řekl Jacob a zamračil se na Edwarda, který si stoupnul mě po boku a objal mě rukou kolem pasu.

„Nebyl čas, museli jsme jednat rychle, nebo by se jí něco stalo a myslím, že to snad dokážeš pochopit ne?“ řekl Edward a Jacob si založil ruce na prsou a měřil si nás každého pohledem.

„Pro tentokrát ano, ale jestli nás příště neinformujete, tak už to bude problém a budeme muset vyvodit nějaké důsledky,“ řekl a zamračil se na Edwarda. Alice, Jasper, Emmett a Rose zase odešli pryč.

„Dobrá, děkujeme za upozornění,“ řekl Edward a pousmál se trochu na něj, ale Jacob se zamračil o to víc.

„Jacobe, beru tě vážně a víš, že tě všichni slyší,“ řekl po chvíli Edward.

„Nelez mi do hlavy, ty pijavice,“ řekl Jacob a zamračil se na něj a já náhle cítila, jak se Edward napjal. Nechápavě jsem se na něj podívala a on Jacoba propaloval pohledem.

„Tak nemysli zrovna na tohle,“ zavrčel na něj Edward. Nechápala jsem co se děje, tak jsem se podívala na Jacoba a ten se na mě usmál.

„Řekl jsem, ať na to nemyslíš,“ zavrčel na něj znova Edward a tentokrát se Jacob usmál na něj.

„Jo, Bello, to auto bych mohl mít hotový už příští týden, tak se ti pak nějak ozvu, kdy se pro něj máš zastavit,“ řekl Jacob a já se na něj usmála.

„Díky, Jacobe. Tak až se mi ozveš, tak já ještě budu muset předtím dojet vybrat peníze a pak za tebou přijedu do tvý garáže,“ řekla jsem a on se na mě usmál. Došel ke mně podal mi ruku a pak zamířil ke dveřím.

„Tak se mějte,“řekl a než jsem stihla cokoliv říct, tak zavřel dveře a byl pryč. Podívala jsem se teda na Edwarda.

„Na co myslel?“ zeptala jsem se ho a on se na mě trochu zamračil.

„Hele, takhle na mě nekoukej a vyklop to,“ řekla jsem a on se zamračil ještě víc, ale pak začal mluvit.

„No, prostě uvažoval nad tím, že se mu líbíš, ale prostě že mu nevoníš,“ řekl a já se na něj nechápavě podívala.

„Jak to jako myslíš, nevoním? Snad jsem se sprchovala ne?“ zeptala jsem se ho a přišlo mi to zvláštní, ale on se začal smát.

„Ne Bellinko, o to nejde. Jde o to, že tvá vůně je zastřena tou mojí a já mu nevoním,“ řekl a já to nechápala, protože on mě voněl, ježíš to je tak hrozný, když o tom takhle přemýšlím. Skoro až k smíchu.

„Proč mu nevoníš? Mě totiž voníš,“ šeptla jsem a začervenala jsem se u toho.

„Bello, jde o to, že to je naše automatická ochrana, jelikož on může ublížit mě a já můžu ublížit jemu, tak právě proto si nevoníme, cítíme se na dálku i po týdnu by mě tu cítil, protože jsem tu strávil příliš mnoho času. A příliš toho čau jsem strávil i s tebou, tak jseš taky cítit mou vůní,“ řekl a usmál se na mě a s rukama kolem mého pasu si mě k sobě přitáhl. Taky jsem ho objala kolem pasu a hlavu jsem zabořila do jeho trička a zhluboka jsem se nadechla. On si mě k sobě ještě pevněji přitiskl a zabořil hlavu do mých vlasů. Já se cítila skvěle a v bezpečí.

„Co budeme dělat?“ zeptal se tiše po dlouhé chvíli, co jsme tam takhle stáli.

„Nevím,“ šeptla jsem a zvedla jsem hlavu. Hned jsem se setkala s jeho očima. Chvíli jsme tam takhle stáli a dívali si navzájem do očí, než jsem zívla, tak mě hned vzal do náruče a odnesl do pokoje. Položil mne do postele, ani mne nenechal převlíknout a lehl si za mě a objal mě kolem pasu. Po chvíli mě, ale otočil.

„Úplně jsem zapomněl, co jsem chtěl udělat,“ šeptl, nahnul se nade mne a políbil mě. Po chvíli se vzdálil a zase si lehl. Otočila jsem se čelem k němu, nadzvedla hlavu a on mi pod ní položil svou ruku, ale ještě mi to takhle nevyhovovalo, tak jsem si nakonec položila hlavu na jeho hruď a on mě s tichým smíchem objal kolem ramen. Zavřela jsem oči a nechala jsem se unášet dalším spánkem, přeci jen už byla noc.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 40: