Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 37


Já se o tebe postarám 37Takže přidávám další kapitolku. Zítra se vracím do školy, takže prosím o trochu shovívavosti, co se týče dalších kapitol. A jinak si to skvěle užijte. Bella se začíná pomalu probírat... To je tak vše co vám k tomu řeknu a nezapomeňte zase zanechat komentář.

Edwardův pohled:

Když jsme konečně přijeli k jejímu domu, tak mi Carlisle otevřel dveře a já jsem vystoupil. Ona nespokojeně zamručela a já se musel usmát. Věděl jsem, že aspoň vnímá. Vytáhl jsem jí z auta a hned jsem ji vzal do náručí.

„Nechceš nějak pomoc?“ zeptal se Carlisle a já zavrtěl hlavou a jen jsem, kývnul hlavou směrem ke vchodovým dveřím, ale Alice s Emmettem ho předběhli a nejspíš jak nás slyšeli, vyběhli z domu. Carlisle vystrčil ruce a naznačil jim tím, aby zpomalili. Alice k nám tedy rychle došla a pohladila Bellu po hlavě. Ta na to hned zareagovala a probrala se.

„Au,“ sykla a Alice hned uskočila a já odnesl Bellu do domu.

„Máte tu někde lékárnu?“ zeptal se Carlisle a Alice přikývla.

„V kuchyni pod dřezem,“ řekl a rozhodla se tam jít, ale Rosalie jí předběhla.

Bellin pohled:

Potom doteku jsem cítila šílenou bolest a měla jsem pocit, jako kdyby se mi měla ta hlava snad rozskočit.

„Hlavně ne šití,“ šeptla jsem a slyšela jsem Edwardův tichý krásný smích.

„Snad se nebojíš jehel?“ zeptal se mě tiše a já cítila, jak se zase pohybujeme.

„Nebojím,“ šeptla jsem a cítila jsem, jak mě do očí uhodilo světlo, tak jsem si přikryla oči i rukama.

„Zhasněte,“ řekl Edward, protože to hnedka poznal, slyšela jsem cvaknutí vypínače, tak jsem si sundala ruce z očí a otevřela jsem oči. Byla tu úplná tma. Pak někdo rozsvítil lampičku, která byla na malém stolku u sedačky. Edward tam došel a pomalu mě tam posadil a hned si sedl vedle mě. Pořádně jsem se rozhlédla okolo a viděla jsem Emmetta, který se na mě úlevně usmíval. Pak jsem viděla Alici, která měla opuchlé oči od pláče a seděla zhroucená v křesle. Rosalii sem nikde neviděla a Carlisle si sedl z druhé strany co Edward a na konferenční stolek postavil lékárnu.

„Bello budu se ti muset podívat na tu hlavu a ošetřit jí,“ řekl a já přikývla.

„Dobře, musím tě otočit čelem k Edwardovi, abych na to pořádně viděl. Neublížím ti, jen tu ránu na hlavě prostě vyčistím a až to udělám, tak ti teprve mohu dát prášky proti bolesti. Teď potřebuju, aby si to vnímala, ano?“ vysvětloval mi a já se zhluboka nadechla.

„Dobře,“ zachraptěla jsem a sama jsem se otočila čelem k Edwardovi a podívala jsem se mu do očí. Slyšela jsem, jak si na ruce nandal rukavice a začal mi opatrně odhrnovat vlasy z rány.

„Alice podej mi prosím jednu misku pnou vody a druhou misku úplně prázdnou,“ řekl a já slyšela, jak Alice začala mlátit v kuchyni se skříněmi a jak pustila vodu.

„Miláčku ej to dobrý?“ zeptal se Edward.

„Jo, v pohodě,“ zachraptěla jsem a cítila jsem, jak jsem šíleně unavená.

„Kdyby něco, tak to řekni,“ šeptl mi a já lehce přikývla. Pak už se ale vrátila Alice a Carlisle ke mně začal zase mluvit.

„Takže Bello, budu ti muset ustřihnout pár pramínků vlasů, ale nebude to nic hrozného, nebude to vůbec poznat a zase ti dorostou,“ řekl a já se začala zase utápět v Edwardových očích. Slyšela jsem, jak cvakají nůžky a začal mi z toho běhat mráz po zádech. Trochu mě to tahalo, ale dalo se to vydržet. Musela jsem to vydržet, už kvůli Edwardovi. Za dnešek, nebo možná i včerejšek toho udělal pro mě hodně a ani jsem na něm neviděla žádnou únavu.

„Tak, teď už to pořádně vidím, vypadá to, jako kdyby ses uhodila, nebo tě někdo uhodil?“ zeptal se a já se rozhodla odpovědět.

„Když mě u školy odchytli, tak mi svázali ruce a narvali mě do dodávky. V nějaké zatáčce to se mnou hrozně hodilo a já se praštila do tý hlavy,“ zachraptěla jsem, ale rozhodla jsem se říct všechno, protože na to všichni čekali. Edward se mi upřeně díval do očí a ruce pevně tiskl do pěstí.

„Nejspíš jsem z toho omdlela, protože jsem se probrala, až v tom bytě v koupelně, když na mě pustil sprchu. Kolem mě byla všude voda smíchaná s mou krví, která mi tekla z hlavy. Pak mi řekli, ať se převleču a že až budu hotová, tak ať zaklepu na dveře od koupelny a pak mě tam zamkli. Sáhla jsem si do kapsy pro telefon, ale byl zničený tou vodou, tak jsem ho tam někam prostě zahodila. Dlouho jsem nevěděla, co mám dělat, až nakonec zabouchali na dveře, abych s sebou pohnula, tak jsem se tedy oblékla do toho oblečení, co mi tam přichystali a když jsem vyšla ven z tý koupelny, tak už si dál nic nepamatuju, do chvíle, než jste přišli vy,“ zachraptěla jsem a sklopila zrak. Edward mě lehce pohladil po tváři a tak jsem k němu zase zvedla pohled. Slyšela jsem, jak se za mnou něco rozbilo a Edward tam rychle trhnul pohledem, ale pak se mi zase zadíval do očí.

„Uklidni se, Emmette,“ řekla Alice, kterou jsem slyšela vzlykat, ale pak je utnul Carlisle.

„Dobře Bello, já ti teď jen očistím a řekl bych, že máš jen otřes mozku, ale nejradši bych tě vzal do nemocnice na kompletní vyšetření,“ řekl a já se podívala na Edwarda.

„Dobrá, asi to tak bude lepší,“ šeptla jsem a on se na mě usmál. Carlisle se tedy dal do čištění té rány na mé hlavě.

„Teď to trochu zaštípá,“ řekl, a jakmile začal něco, něčím dělat na mé hlavě, tak to začalo šíleně pálit, až jsem sykla bolestí a cukla jsem. Slzy se mi valily z očí proudem. Edward si mě k sobě okamžitě přitiskl a položil mi na to lehce ruce, které to tam příjemně chladily.  Cítila jsem šílenou úlevu a tak se proud slz zastavil.

„Dobrý?“ zeptal se a já pomalu přikývla. Trochu se ode mě oddálil a sundal ruce z té mé rány, která už jen tak lehce štípala.

„Tak je to čistý, takže pokud se na to Bello cítíš, tak můžeme vyrazit,“ řekl Carlisle a já se pomalu otočila čelem k němu.

„Na cestu do nemocnice jsem se nikdy necítila, ale dobrá,“ zachraptěla jsem a Carlisle vstal, Edward taky vstal a sehnul se ke mně, aby mě vzal do náruče.

„Můžu zkusit jít?“ zeptala jsem se ho tiše a on se na mně zamračil, ale nakonec přikývl, tak jsem pomalu vstala. Pevně mě chytil kolem pasu a vedl mě ke dveřím. Když se mi zamotala hlava, tak mě hned vzal do náruče a já se k němu vděčně přitiskla. Cítila jsem závan čerstvého vzduchu, když jsme vyšli ven, tak jsem otevřela oči a viděla jsem, jak Emmett už čeká u otevřených dveří Carlisleova auta.

„Ať tady zůstanou,“ šeptla jsem a on se na mě podíval a zastavil se.

„Já nechci, aby jeli s námi. Jen ty, já a Carlisle,“ šeptla jsem a on mě trochu přizvedl a políbil mě na čelo.

„Dobrá,“ šeptl a pak se podíval na Emmetta.

„Pojedeme jenom já, Bella a Carlisle,“ řekl a já jsem se na něj vděčně usmála.

„No tak, na to zapomeň. Je to moje sestra a já se o ní postarám,“ zakřičel Emmett a já se schoulila v Edwardově náruči.

„Emmette, ale ona si to takhle přeje,“ řekl tiše Edward a já se pomalu otočila na Emmetta a on se na mě překvapeně podíval, ale pak naštvaně práskl s dveřmi do auta a odešel.

„Vzpamatuje se,“ šeptl Edward a dál mířil k autu, kde nám Carlisle mezitím otevřel dveře. Posadil mě do auta a hned si sedl vedle mě. Carlisle za námi zavřel dveře a hned na to už nastupoval a startoval auto.

Když jsme dojeli před nemocnici, tak jsem se rozhodla sama vystoupit, ale když jsem otevřela dveře a opatrně vystrčila nohy z auta, tak už tam stál Edward a pomáhal mi ven. Když jsem s jeho pomocí vystoupila, tak mě pevně chytil kolem pasu a vedl do mě do nemocnice, Carlisle už byl nejspíš vevnitř. Když jsme vešli, tak se k nám Carlisle vrátil a už měl na sobě doktorský plášť.

„Pojďte, jdeme na rentgen a pak uděláme CT hlavy,“ řekl a někam nás vedl. Věděla jsem, že by to Edward nejradši uspíšil, ale nikam mě netlačil a nechal mě jít. Došli jsme k nějaké místnosti a tam mi Carlisle udělal rentgen snad celého těla a pak mi Edward pomohl zase ven. Tentokrát už to nevydržel a vzal mě do náruče. Pak mi Carlisle udělal CT hlavy a nakonec jsme skončili v jeho pracovně, kde pověsil moje snímky a dlouho si je prohlížel. Edward si mě posadil na klín a jen poslouchal Carlisleovi myšlenky, poznala jsem na něm to soustředění, když chtěl poslouchat.

„Je to jen otřes mozku, ale divím se, že si nezvracela. Nic zlomeného nemáš a hlavu máš taky v pořádku, až na ten otřes,“ řekl a otočil se na mě s úsměvem. Já jsem se na něj taky usmála.

„Takže jsem teda v pořádku?“ zeptala jsem se a on přikývl. Podívala jsem se pomalu na Edwarda a ten se usmíval. Opřela jsem se tedy o něj a zavřela jsem oči. Skoro hned jsem usnula.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 37:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!