Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 35

Já kůň


Já se o tebe postarám 35Přidala jsem další kapitolku, ale užijte si ještě trochu napětí. Nezapomeňte zanechat komentář.

Házela jsem s sebou v autě, tak že to snad ani nebylo možné, když jsme projížděli jednou zatáčkou, tak jsem se šíleně praštila do hlavy, cítila jsem, jak mi vlasy smáčí krev, až jsem z toho omdlela.

Nic jsem nevnímala, byla jsem úplně bezbranná. Ani není možný, jak hrozně jsem se cítila.

Probrala mě až studená voda, která na mě tekla, smáčela celé mé tělo i s oblečením. Šíleně mě bolela hlava. Otevřela jsem pomalu oči a první co jsem viděla, bylo, že jsem v nějakém sprchovém koutu a všude kolem mě je voda smíchaná s mou krví. Pomalu jsem zvedla svůj pohled a rozhlédla jsem se okolo. Byla to nějaká menší koupelna, ve které stál Carter.

„Tak už si se konečně probrala, co?“ zeptal se mě Carter a já k němu pomalu zvedla hlavu, jakýkoliv pohyb mi šíleně vadil a šíleně mě bolel. Když jsem neodpovídala, tak vypnul vodu a klekl si na zem.

„Tak co, myslíš, že jsme to zvládli skvěle?“ zeptal se a jen se na mě usmál.

„Nevím, co byste měli zvládnout, ty hajzle,“ zachraptěla jsem na něj a on se na mě zamračil.

„Teď ti rozvážu ruce, támhle jsou nějaké ty vaše věcičky, doufal, že si vybere lepší dobu, ale jak jsem se tak koukal, tak nejspíš ne,“ šeptl a kývnul hlavou směrem k mým kalhotám, tak jsem sklopila hlavu a všimla jsem si, že mám částečně sundané kalhoty.

„Ty šmejde,“ řekla jsem a snažila se ze všech sil zastavit slzy.

„Buď ráda, Mike se na tebe chtěl hnedka vrhnout,“ řekl a v tu chvíli se mi spustili slzy.

„Proč to děláte?“ zeptala jsem se a on se na mě zamračil.

„Myslel jsem Bello, že už ti to došlo. On prostě dostal každou,“ řekl a já začala pomalu uvažovat.

„A proč to děláš ty?“ zeptala jsem se ho tiše a on mi začal rozvazovat ruce.

„Protože z toho má vždycky aspoň něco, ať už to jsou peníze anebo možnost si taky užít, ale ty jseš první, která ho odmítla, takže naplánoval tohle,“ šeptl, když mi rozvázal ruce, začala jsem si hnedka mnout zápěstí, protože jsem je měla šíleně otlačené od provazu.

„Támhle máš oblečení, vezmi si ho na sebe, až budeš hotová, tak zaklepej na dveře,“ řekl a zamířil ke dveřím.

„Cartere, díky,“ šeptla jsem tiše a on se na mě lehce usmál a pak odešel a zamknul za sebou. Dlouho jsem seděla v tom sprchovém koutu a snažila jsem se uklidnit. Když jsem se trochu uklidnila, tak jsem po čtyřech vylezla z toho sprchového koutu a provedla jsem všechny hygienické úkony, které jsem potřebovala. Když jsem si sundala džíny, tak jsem si uvědomila, že mám v kapse telefon, hned jsem ho vyndala, ale zjistila jsem, že je po té vodě nepoužitelný. Mrskla jsem s ním naštvaně o zem.

„Pohni!“ Ozvalo se za dveřmi a já leknutím nadskočila. Začala jsem rychle uvažovat. No tak Bello, jak se odsud budeš moc dostat? Ptala jsem se sama sebe, ale ve strachu jsem se prostě rozhodla udělat, to co chtějí. Vzala jsem si tedy na sebe to oblečení, které tam bylo připravené. Byla to minisukně a krátké tričko. Když se mi znovu spustili slzy, tak jsem zaklepala na ty dveře.

Edwardův pohled:

To není možné, to nemůžou myslet vážně. Proč Bella? To byl určitě Newton. Já ho zabiju, ale nejdřív ji musím najít. Musím ji najít, je moje všechno. A já řekl, že se o ni postarám, takhle to prostě nemůže být. Já ji musím najít.

Všechny tyhle myšlenky mi proběhl hlavou během pěti vteřin. Během pěti dlouhých vteřin, poté co jsem pustil Alici a svalil se na všechny čtyři na zem. Začal jsem pomalu vnímat prostředí. Byli tu všichni. Alice, Emmett, Jasper, Rose, Esme a Carlisle. Všichni a ve všech jejich myšlenkách jsem cítil zoufalost. Všem z mé rodiny přirostla k srdci. Všichni Swanovi jim přirostli k srdci. Ale tohle je hrozné.

„Musíme ji najít,“ řekl jsem a ve všech jejich pohledech jsem viděl souhlas.

„Já s Alicí se vrátíme zpátky ke škole a podíváme se, jestli tam ještě něco nezůstalo,“ řekla Rosalie, chytla jí kolem pasu a hned zmizela.

„Já s Emmettem zajedeme k jeho domu a zeptáme se po něm,“ řekl Jasper, i když v mysli věděl, že tam nebude, ale hnedka s Jasperem vyběhli pryč.

„Já se pokusím najít nějakou její pachovou stopu,“ řekla Esme a zmizela pryč. Podíval jsem se zoufale ne Carlislea.

„Najdeme jí,“ řekl a já mu věřil. Prostě jsem mu věřil. Náhle zvonil telefon, volala Rosalie, hned jsem ho zvedl.

„Tak co?“ zeptal jsem se.

„Je tu stopa další tří kluků. Jednoho znám. Jmenuje se Johnathan Carter. Jednou jsem s ním spala, ještě na něj mám číslo,“ řekla a hned mi ho nadiktovala. Řekl jsem to Carlisleovi a ten našel spojení na jeho rodiče, kterým hned volal a já vytočil Carterovo číslo.

„Prosím?“ zeptal se do telefonu a já se nejdřív zhluboka nadechl, než jsem začal mluvit.

„Kde je?“ zeptal jsem se a slyšel jsem, jak zalapal po dechu.

„Nevím, o čem mluvíš,“ řekl a já se znova zhluboka nadechl, než jsem začal mluvit.

„Jsi poslední, s kým ji viděli, tak kde je?“ zeptal jsem se znova.

„Nevím, koho máš na mysli,“ řekl a já tiše zavrčel.

„Jestli se jí něco stane, tak tě zabiju. A to hodně pomalou bolestivou smrtí, je ti to jasný?“ řekl jsem a slyšel jsem, že jede autem.

„Hele, hele, tak klid. Nic se jí nestane jasný?“ řekl a já cítil jak drtím telefon v ruce, tak jsem se snažil hnedka uklidnit.

„Kdyby se jí nic nestalo, tak je teď tady se mnou. Cartere, já tě najdu. Najdu si tě a pak tě zabiju. Zabiju každýho, kdo se jí dotkne, doufám, že ti to je jasný,“ řekl jsem a on mi položil telefon. Já jsem to nevydržel a rozdrtil jsem ho v ruce. Carlisle mi hned hodil náhradní a já do něj jen dal sim kartu.

„Rodiče Cartera, ani Newtona nic nevědí. Esme má jen stopy do chvíle, než jí někdo nacpal do auta. Pak už tam žádná stopa není. Prostě se po ní slehla zem a jediný kdo nám může pomoc je nejspíš jen ten Carter, ale na policii jít nemůžeme, aby nám ho našli,“ řekl Carlisle a já se jen zhroutil na sedačku, jelikož jsem byl naprosto bezmocnej.

Všichni se už vrátili. Jasper s Emmettem a Carlislem se snažili vymyslet co dělat dál. Rosalie s Esme utěšovali Alici. A já tam prostě jen seděl a cítil jsem se jako by se mi rozpadl celý svět.

Bylo něco kolem půlnoci, když mi zavibroval v kapse telefon. Pomalu jsem šáhl do kapsy a vytáhl jsem telefon, abych si mohl přečíst tu zprávu.

Seattle, Madison street 17, 2.patro, byt cislo 4 a pohni s sebou.

Přišlo mi a já hned vyskočil na nohy.

„Edwarde, co se děje?“ zeptal se mě Carlisle.

„Seattle, Madison street 17, druhé patro, byt číslo čtyři,“ řekl jsem Carlisleovi a vyběhl jsem z domu a oni za mnou.

„A co když je to léčka?“ slyšel jsem za se sebou Carlisleův dotaz, ale já to prostě přešel. Musel jsem tomu prostě věřit.

Nasedl jsem do Astona a sešlápnul jsem plyn až na podlahu.

Bellin pohled:

Odemkli dveře a já vyšla ven z té kouleny. Byla tu jedna jediná místnost. Byla tu jedna sedačka a jedna manželská postel. U dveří do koupelny stál Carter, který se na mě trochu usmál. Na sedačce seděli nějací dva kluci, kteří vypadali na fotbalisty. Byli šíleně namakaní. Na posteli ležel Mike a spal. Byl totálně mrtvý. Carter mi ukázal na postel, tak jsem k ní šla a sedla si na ní. Všichni mě nadšeně pozorovali a já cítila, jak mi pořád tečou slzy. Mike se náhle posadil a podíval se na mě. Já jsem automaticky sklopila zrak, nechtěla jsem se na něj dívat. Nenáviděla jsem ho.

„Podívej se na mě,“ řekl a já to nechtěla udělat a chtěla jsem si dodat trochu sebevědomí.

„Polib si,“ řekla jsem a on mě hned na to strhnul na postel do lehu a chytil mě pod krkem, takže jsem nemohla skoro vůbec dýchat.

„Co si to řekla?“ vykřikl na mě a já ho chytla za tu ruku a chtěla jsem ji odtáhnout, ale přes tu jeho sílu to prostě nešlo.

„Co si to řekla?“ vykřikl ještě jednou a já se začala pomalu dusit, tak stisk trochu povolil.

„Nic,“ zachroptěla jsem a v tu chvíli se rozrazili dveře do tohohle zapadlého, hnusného bytu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 35:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!