Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 32

06.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3577×

Ráno, když jsem se probrala, tak svítilo sluníčko. Posadila jsem se na posteli a usmála se na Edwarda, který pořád spal. Vstala jsem opatrně z postele, protože jsem ho nechtěla vzbudit. Došla jsem ke skříni a začala si hledat něco na sebe. Vytáhla jsem si černé džíny, tmavě modré tílko a černou mikinu. Oblékla jsem si to na sebe a podívala se na telefon, kolik je hodin. Bylo půl osmé ideální čas pro mě na to vyrazit. Došla jsem ke stolu a napsala Edwardovi vzkaz.

Vypadá to, že dneska není den na to, aby si šel do školy. Až se vzbudíš, tak se mi ozvi.

Miluju tě.

B.

Vzkaz jsem přeložila na půl a položila ho na postel. Ještě jsem ho políbila na tvář a vyšla jsem ven z pokoje. Na chodbě jsem se potkala s Alicí a Jasperem.

„Chceš hodit do školy?“ zeptala se mě Alice.

„Ne, to je v pohodě. Musím si odpoledne ještě něco zařídit,“ řekla jsem a byla jsem rozhodnutá odpoledne zajet na policejní stanici a zaplatit tu pokutu, dřív než se o ní někdo dozví.

„No, tak nic,“ řekla a seběhla s Jasperem schody a šla rovnou do garáže. Došla jsem do kuchyně a napila jsem se z krabice džusu a šla jsem do garáže. Nasedla jsem do svého miláčka a vyjela směr škola.

Stihla jsem to jen tak, tak na první hodinu, ale bylo mi líto, že tu jsem bez Edwarda, ale byla jsem na druhou stranu ráda za sluníčko.  V polovině první hodiny mi zavibroval telefon v kapse.

Ahoj zlato, uz jsem vzhuru. Rano jsi me mela vzbudit, abych se s tebou aspon rozloucil.

Nenápadně jsem schovala telefon pod lavici a začala psát odpověď.

Vypadal si silene roztomile, tak jsem te nechtela budit. Tak roztomily andilek se proste budit nesmi.

Poslala jsem to a hned na to mi přišla odpověď.

Stejne si me mela vzbudit. Chtel jsem se s tebou aspon rozloucit. Miluju te.

Musela jsem se nad tím usmát a tak jsem mu hned napsala odpověď.

Taky te miluju. Az skonci škola, tak jen zaridim tu pokutu a pak hned pojedu domu. Ty muzes zatim vymyslet co budeme delat.

Odpověděla jsem a schovala telefon do kapsy. Pak už jsem se zbytek dopoledne jen nudila. Teda je fakt, že na chodbách budov si na mě každý ukazoval a šeptal si, ale já to prostě jen přecházela.

V přestávce na oběd jsem se potkala se svou rodinou a sedli jsme si spolu k jednomu stolu. Přisedli k nám ještě Angela a Jessica, která se snažila být mou kamarádkou.

„Tak jak se cítíš jako plnoletá?“ zeptala se mě Jess a než jsem stihla odpovědět, tak se do odpovědi pustil Emmett.

„No Rose říkala, že si to s Edwardem dali plně znát, že už je plnoletá,“ řekl a já zrudla jako rajče a sklopila jsem svůj obličej ke stolu.

„Jak to jako myslíš?“ zeptala se Jessica a Alice s Angelou se smáli.

„No však víš, tak s čím se většinou má počkat až na plnoletost? Teda většinou se spíš říká, že až po svatbě,“ řekl Emmett a když Jessica konečně pochopila, tak se všichni začali smát.

„Ale slyšel jsem, že Edward prý chvíli pásl i po Mikeovi, ale tak to jsme všichni viděli na tý oslavě ne?“ řekl Emmett a já naštvaně zvedla pohled směrem k němu a div jsem ho, tím pohledem, nezabila. Takže radši ztichl a začal se věnovat svému jídlu. Vstala jsem od stolu a vyhodila jsem zbytek jídla do koše, když v tom vběhl do jídelny Ben, kluk, který se líbil Angele.

„Bello, měla by si okamžitě jít ke svýmu autu,“ vykřikl na mě a než jsem stihla cokoliv udělat, tak se jídelna skoro celá vyprázdnila. Rychle jsem vyběhla z jídelny s taškou na zádech a běžela jsem přes parkoviště k autu.

Všichni tam jen stáli a dívali se na zadek mého auta. Nechápala jsem co se děje, tak jsem k němu došla a sama jsem jen vyvalila oči. O auto se opíral Mike Newton a zadní světla jsem měla vymlácený.

„Co to má bejt!“ Zařvala jsem na Mikea a on se na mě jen usmál, všimla jsem si, že má jednu ruku v sádře a že v druhý drží basebollovou pálku.

„Ale, jen jsem ti chtěl ukázat, jaký škody můžu udělat já,“ řekl. Vedle mě stál Emmett a udělal krok směrem k němu, ale já ho hnedka chytla za ruku.

„Budeš z toho mít dost velký problémy,“ řekla jsem a on se na mě tázavě podíval.

„A myslíš, že mi to vadí?“ zeptal se a já zakroutila hlavou.

„Tobě ne, ale ty problémy, který z toho budu mít já, budou ještě horší,“ řekla jsem a on jen přikývl a podíval se na Mikea, který se začal nahlas smát.

„Ještě jsme neskončili, Newtone,“ řekl Emmett a já se podívala na Mikea.

„Ne, neskončili, v tom máš pravdu, Swane. Tohle je totiž jen pouhý začátek,“ řekl, rozmáchl se basebollkou a rozmlátil okýnko u mého auta. Jen jsem cítila, jak mi začali téct slzy po tvářích, věděla jsem, že tohle nekončí a že to bude ještě horší. Newton se na mě ještě usmál, odhodil basebollku na zem a odešel. Pár kluků šlo hned za ním. Došla jsem ke svému autu a chvíli jsem si ho prohlížela.

„Tohle bude drahý,“ řekla jsem a jedno u rukou jsem si zakryla oči. Opřela jsem se o auto, které parkovalo vedle mě, a jen jsem se snažila uklidnit, ale prostě to nešlo. Pár lidí tu ještě stálo a pozorovalo, co budu dělat. Můj pohled padl na tu basebollovou pálku. Sebrala jsem ji ze země a přešla jsem parkoviště k Mikeovu autu. Slyšela jsem, jak na mě někdo volá, ale já prostě neposlouchala. Došla jsem k tomu autu a všechen svůj vztek jsem na něj obrátila. Rozmlátila jsem mu zadní světla a okýnku u řidiče, než mě chytili něčí ruce, zvedli mě do vzduchu a neodtáhli mě pryč. Byl to Emmett, který mě postavil do prostředku parkoviště a vytrhl mi z ruky tu pálku.

„Já nesmím nic udělat a ty mu rozmlátíš auto?“ zakřičel na mě a já se na něj jen podívala, když jsem uviděla an jeho tváři úsměv, tak jsem se trochu uvolnila. Zahodil tu pálku a chytil mě kolem pasu.

„Tak pojď, ještě tě čeká jedna hodina odpoledky,“ řekl a odvedl mě k tělocvičně.

„Díky,“ řekla jsem a zapadla dovnitř. Zalezla jsem do šatny a sedla si tam na lavičku. Hned ke mně přišly Angela s Jessicou. Jessica se na mě uznale usmívala a Angela jen valila oči.

„Jseš v pohodě?“ zeptala se po chvíli Angela, když už jsme tam zůstaly samy.

„Snad asi jo,“ řekla jsem a podívala se na své ruce, které se třásly. V tu chvíli se ozvalo klepání na dveře.

„Holky můžu?“ zeptal se tělocvikář, když pootevřel dveře a my se na něj podívaly.

„Můžete,“ řekla Jessica, tak otevřel dveře a vešel dovnitř.

„Děje se něco? Čekáme už jenom na vás,“ řekl a my jen zavrtěly hlavami.

„No tak s sebou pohněte, za pět minu ať tam jste,“ řekl, zavřel dveře, tak jsem vstala a rychle jsem se převlékla do úboru na tělocvik. Angela a Jessica mě hned napodobily, a když jsme byly hotové, tak jsme vešly do tělocvičny.

„Dejte si tři kolečka,“ řekl tělocvikář, tak jsme se tedy rozeběhly a daly si ty tři kolečka a pak jsme se zapojily do volejbalu. Snažila jsem se vyhýbat, jak nejvíc to šlo.

Byla jsem ráda, když už tělocvik skončil, ale když jsem vyšla z tělocvičny, tak jsem si uvědomila, že mě ještě čeká auto. Došla jsem tedy k němu a smutně jsem si ho prohlížela. Podívala jsem se do peněženky a měla jsem tam jen peníze na pokutu a pak kartu.

„No, tak jdeme na to,“ řekla jsem tiše a nastoupila jsem do auta. Všimla jsem si, jak mě všichni na parkovišti pozorují a tak jsem se usmála, když jsem vyjížděla z parkoviště a ještě jsem si všimla Mikea Newtona, jak stojí u svého auta a naštvaně mě pozoruje. Chtěl válku, má ji mít, řekla jsem si a pak jsem zamířila na policejní stanici. Vystoupila jsem a vešla dovnitř.

„Dobrý den, slečno. Jak Vám mohu pomoci?“ zeptal se mě strážník, který stál u provizorní recepce.

„Chtěla bych zaplatit pokutu,“ řekla jsem a podala mu pokutu.

„No, tak počkejte. Musím dojít pro Vaší složku a pak to vyřešíme,“ řekl a ukázal mi na židli, kterou měl u svého stolu, tak jsem se na ni posadila a pozorovala ho, jak jde ke kartotéce a hledá tam mojí složku. Nervózně jsem si poklepávala nohou. Došel ke mně a začal vyřizovat tu pokutu.

„Ta pokuta je ze včerejška?“ zeptal se a já přikývla.

„Takže patnáct set dolarů,“ řekl a já šáhla do peněženky a vytáhla jsem z ní peníze, které jsem mu podala. Položil přede mě nějaký papír.

„Tak mi to ta dy a tady podepište,“ řekl a ukázal mi prstem na dvě kolonky. Rychle jsem si to prohlédla očima a byla to zpráva poručíka Newtona, jak stálo na začátku hlášení, tak jsem to podepsala.

„No, tak to je vše. Přeji Vám hezký den,“ řekl a já vstala.

„Nashledanou,“ řekla jsem a vyšla ven a hned nasedla do auta a jela do nejbližšího servisu.

Black a syn

Byl nápis u servisu, tak jsem vystoupila a vešla dovnitř. Byl tam nějaký mladý chlapec snědé barvy kůže s krátkými vlasy a s vypracovanou hrudí. Chvíli si mě prohlížel, než promluvil.

„Můžu ti nějak pomoc?“ zeptal se, když usoudil, že si mě pořádně prohlédl.

„Ty tady pracuješ?“ zeptala jsem se ho a on ke mně přišel a podal mi ruku.

„Jacob Black,“ představil se a já mu stiskla ruku.

„Bella Swanová, potřebuju pomoc s autem,“ řekla jsem a kývla hlavou směrem ven. Takže jsme vyšli a on šel za mnou.

„Ježíši Kriste, co si s ním dělala?“ zeptal se a začal si prohlížet rozbité okénko a světla.

„Já bohužel nic. Tohle není moje práce,“ řekla jsem a on si to pořádně prohlédl.

„Baseballka?“ zeptal se a vytáhl kus dřeva ze světel.

„Jo,“ řekla jsem.

„To si někoho musela pořádně naštvat, co?“ řekl a já jen přikývla.

„No, je to drahý auto, takže i oprava vyjde draze,“ řekl a pořád si to prohlížel.

„Je to můj miláček, takže určitě pochopíš, že cena nehraje roli,“ řekla jsem a on se na mě usmál.

„Tak za čtrnáct dní by to mohlo být hotové,“ řekl a já na něj vyvalila oči.

„A co mám do té doby asi dělat?“ zeptala jsem se a on pokrčil rameny.

„Zkusil bych si sehnat nějaký odvoz, protože to auto tady necháš,“ řekl a já se zhluboka nadechla a podívala se na oblohu. Bylo už zataženo.

„No, to snad nebude problém,“ řekla jsem.

„Oprava vyjde, tak na patnáct tisíc,“ řekl a já se znovu zhluboka nadechla.

„Bude to problém?“ zeptal se a já o tom chvíli uvažovala. No co, stejně se o tom máma s tátou asi dozvěděj, tak to nebudu řešit.

„No, snad to nějak zvládnu,“ řekla jsem a on se na mě usmál.

„Tak zajeď do garáže,“ řekl a já nastoupila do auta. Otevřel mi vrata od garáže a tak jsem zajela dovnitř.

„Tady máš klíčky,“ řekla jsem a dala jsem mu je do ruky, teprve teď jsem si uvědomila, že má ruce celkem horké.

„Nejseš nemocný?“ zeptala jsem se a on se jen usmál a zavrtěl hlavou.

„No, takže jak jsem už říkal, bude to za dva týdny. Cenu jsem ti už taky řekl, takže to je asi všechno,“ řekl a zvědavě se na mě podíval, tak jsem hnedka vytáhla telefon a začal hledat v telefonu Edwardovo číslo.

„Můžu zaplatit, až to bude hotový?“ zeptala jsem se a přikládala telefon k uchu.

„Jo jasně,“ řekl a otočil se k autu a začal z něj vymetat střepy.

„Bello?“ bral Edward hned telefon.

„Ahoj, mohl by si pro mě prosím tě přijet?“ zeptala jsem se do telefonu.

„A kde jseš?“ zeptal se a já se zhluboka nadechla.

„V autoservisu Black a syn. Vysvětlím ti to potom,“ řekla jsem, když mi začal skákat do řeči.

„Za deset minut jsem tam,“ řekl a položil telefon. Podívala jsem se na Jacoba.

„Můžu tu chvíli počkat?“ zeptala jsem se ho, když vyhazoval střepy.

„Jo jasně. Ty chodíš s Cullenem?“ zeptal se a já přikývla.

„Tak, až přijede, tak za ním jdi radši rovnou ven. Jeho tady nechci,“ řekl a já se na něj nechápavě podívala.

„Máme takový menší problém s tím, kdo jsme,“ řekl a já to pořád nechápala.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala jsem se ho a on otevíral kapotu mého auta.

„Jasně,“ řekl a já si ho ještě chvilku prohlížela.

„Kolik ti je?“ zeptala jsem se ho, protože mi přišel, tak na dvacet pět.

„Šestnáct,“ řekl a já na něj vyvalila oči.

„Vím, nevypadám na to. Já prostě jen začal jeden čas hrozně rychle růst,“ řekl a já na něj pořád koulela oči.

„Jo, hele ještě potřebuju na tebe nějaký kontakt, kdybych náhodou něco potřeboval,“ řekl a vytáhl z kapsy telefon, tak jsem mu nadiktovala číslo a on si ho tam uložil.

„Díky,“ řekl a já slyšela, jak tam parkuje auto.

„Už je tady. Měla by si radši jít,“ řekl a kývnul hlavou směrem ke dveřím, které byly vedle vrat do garáže, které už byli zavřené.

„Jo radši už půjdu, tak díky a zatím,“ řekla jsem.

„Zatím,“ řekl a mávl na mě rukou, tak jsem se otočila a šla ven, ale cítila jsem na zádech jeho pohled. Byla jsem ráda, když jsem vyšla a Edward se na mě zevnitř auta usmíval. Rychle jsem nastoupila a dozadu jsem si hodila věci. Nahnula jsem se k němu a dlouze ho políbila.

„Tak co se ti stalo s autem?“ zeptal se, když jsme se rozjeli směrem domů.

„Jako by si neviděl, jak vypadá,“ řekla jsem.

„No dobře, viděl jsem, jak vypadá a vím i co si Jacob myslí, že se s ním stalo. Ale čekám nějaké vysvětlení,“ řekl a já se zhluboka nadechla.

„Mike Newton měl zas nějaký problém, tak se podíval na moje auto, ale musím říct, že já jsem se potom podívala i na to jeho,“ řekla jsem a viděla, jak pevně svírá volant.

„Tak tohle si s ním vyřídím,“ řekl a já zakroutila hlavou.

„Ne, Edwarde nevyřídíš. Tohle je můj boj. A on prohraje. Já ho nenechám, aby mi ničil život,“ řekla jsem a byla jsem rozhodnutá, že se do tohohle boje pustím.

„Bello, vždyť tohle není možný, měla by si ho nahlásit na policii,“ řekl a já se na něj zamračila.

„Jasně, půjdu za poručíkem Newtonem a řeknu mu, že jeho syn mi rozmlátil auto a já jsem v zápalu vzteku rozmlátila auto jeho synovi. Už to úplně vidím, jak mi poručík Newton děkuje, za to že jsem udala jeho syna. A jak mi ještě řekne, že to co jsem udělala autu jeho syna, mi odpouští, už to úplně vidím,“ řekla jsem a zamračila se na něj a on už brzdil u mého domu.

„Dobrá, takže od teď budeš jezdit mým autem, ale jestli se mu něco stane, tak Newtona zabiju,“ řekl a já se na něj usmála.

„Neboj, snad se mu nic ustane, a když jo, tak to nejspíš bude mojí vinou. Za čtrnáct dní budu mít svoje auto zpátky. Jen pak ještě budu muset vysvětlit rodičům, kde zmizelo patnáct tisíc z mého účtu,“ řekla jsem a zamračila se. Rychle vystoupil, oběhl auto a vytáhl mě ven. Vyndal ze zadu moje věci.

„Slib mi, že budeš myslet na něco jiného,“ řekla jsem a políbila ho.

„Pokusím se,“ řekl a přitáhl si mě k sobě.

Strávili jsme celkem pěkné odpoledne, protože Emmett všem vyprávěl, jak jsem v zápalu vzteku rozmlátila auto Mikea Newtona a jak on tam jenom stál a vztekal se, že jsem to nenechala udělat jeho.

„Stejně bylo nejlepší pozorovat Bellu, jak tříská vzteky do toho auta,“ zkonstatoval to nakonec a všichni se nad tím zasmáli až na mě. Pak už se každý začal věnovat svým věcem, a když jsem se najedla, tak mě Edward odvedl do mého pokoje.

„Bylo skvělé to vidět v Emmettově mysli, jak jsi vypadala a mlátila si do toho auta a ještě lepší bylo to, jak se Mike potom tvářil, když došel ke svému autu. Škoda, že jsem tam nebyl, protože bych aspoň věděl, co se mu honilo v tu chvíli hlavou a co plánuje na příště,“ řekl a já si na něj obkročmo sedla, když si sedl na mou postel.

„Jsem radši, že jsi tam nebyl,“ řekla jsem a on se na mě zamračil.

„Proč?“ zeptal se a já se tiše zasmála nad tím, že mu to nedošlo.

„Protože by si mě to nikdy v životě nenechal udělat,“ šeptla jsem a zapletla jsem prsty do jeho vlasů a on si mě k sobě ještě víc přitáhl, ale náhle se zastavil a já si všimla, jak mu potemněli oči.

„Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Bello, krvácíš,“ řekl a já rychle vystřelila do koupelny. No jasně, menstruace, to znamená minimálně čtyři dny bez sexu. Úplně jsem na to zapomněla, tak jsem si vzala tampón a vrátila se zpátky.

„Ještě pořád cítíš krev?“ zeptala jsem se ho opatrně mezi dveřmi a on zavrtěl hlavou, tak jsem si oddychla.

„Stejně se jdu vysprchovat,“ řekla jsem a zalezla do sprchy, když jsem se vysprchovala, tak jsem se vrátila za ním a on už zase ležel v posteli, tak jsem zhasla a vlezla k němu do postele.

„A co si vůbec dělal celý den ty?“ zeptala jsem se ho.

„Byl jsem s Jasperem lovit, tak jsme se nějak zabavili skoro na celý den,“ šeptl a políbil mě do vlasů.

„Stejně to ve škole muselo být zajímavější. Škoda, že jsem tam nebyl,“ šeptl a já se tiše zasmála.

„Jo a ještě jsem ti zapomněla říct, že Mike má potom tvém zásahu sádru, ale to už vlastně nejspíš taky víš, takže vůbec nevím, proč tu jen tak plácám,“ řekla jsem a on se tiše zasmál a políbil mě do vlasů.

„Miluju tě,“ šeptl a já se otočila směrem k němu, přejel mi po noze, ohnul mi ji v koleni a přetáhl si jí k sobě. Pevně jsem se k němu přitiskla a on jen tiše zasténal a já se zasmála.

„Taky tě miluju,“ šeptla jsem.

„Miláčku, ale jestli tohle děláš, když zrovna nemůžeme, tak mě asi moc nemiluješ,“ šeptl a políbil mě, tak jsem se zase otočila k němu zády a on si mě k sobě přitáhl na hruď.

„Dobrou,“ šeptli jsme oba zároveň a pak se zase oba zasmáli. Políbil mě ještě do vlasů a začal mi broukat nějak melodii a než jsem se stihla na cokoliv zeptat, tak jsem usnula.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 32: