Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem bezbrannej! 30. kapitola

plakát 4


Já nejsem bezbrannej! 30. kapitolaPřípravy na velký večer...

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Kdo by to mohl být?“ optala se mě Bella a já cítil jen naprostou bezradnost. Hnusnej pocit…

„Nemám tušení… ale bojím se, aby… no, to je fuk,“ pokrčil jsem rameny a oba nás postavil na nohy. Vyběhl jsem z pokoje a během momentu pokládal ruku na kliku. Za sebou jsem slyšel běh Belly i Brilla, proto jsem si dodal odvahu a otevřel.

„Pan Masen?“ optali se dva policisté stojící přede mnou.

„Stalo se něco?“ zeptal jsem navenek klidně, ale uvnitř mě sžírala nejistota a strach.

„Jste Edward Masen?“ optali se znova a oplzlým pohledem sjeli Bellu, která se za mě celou dobu více méně schovávala. Vztekle jsem se napjal. Takhle se na ní můžu dívat jenom já! Nikdo jinej!

Briliant vycítil můj vztek a začal výhružně vrčet.

„Ano, to budu pravděpodobně já. Co pro vás můžu udělat?“ ucedil jsem skrz zuby a mile se usmál. Jen ať matce poreferují, že umím být milý a vstřícný. Někdy. Na cizí…

„Bylo nám nahlášeno, že zde přechováváte kradená auta a motorku. Také tento dům prý není tak úplně vaším majetkem… Zkrátka je toho více než dost,“ štěknul s nepřítomným pohledem upřeným na Bellu jeden z nich a já si povzdechnul. Mimoděk mě napadlo, že jak je Bella krásná a já ji miluju, občas se naskytnou okamžiky, kdy mi to všechno její krása akorát stěžuje.

„Pojďte dál…“ odvedl jsem je do obýváku. Počkal jsem, až se ti dva usadí a pak se smířeně sesunul do křesla. Bella si stoupla vedle mě a položila mi ruku na rameno. Byl jsem za to rád.

„Tak co potřebujete?“

„Začneme. Byla na vás podána žaloba. Tohle je prý soukromý pozemek, na kterém nemá ani jeden z vás co dělat. Nevím, jak podle vás, ale podle mne je tohle definice vloupání.“ Ne, že by mi nevadilo, že celou dobu mluví k Bellině výstřihu.

„Pánové, nerad vás zklamu, ale pravděpodobně je to na místě…“ vyskočil jsem na nohy a začal se vrtat v jednom ze šuplíků, kde byly různé smlouvy a další úřední zbytečnosti. Po chvilce hledání jsem za důležitého odkašlávání ze strany naší nevítané návštěvy vytáhl potřebné dokumenty a pleskl je před ně na stůl. Měl jsem čisté svědomí, jak jsem řekl Belle, otec vše přepsal na mě. On byl pouze správcem mého majetku až do mé plnoletosti. Otázkou je, jestli to ví i matka. Očividně ne.

„Dobře, dům je váš. Co ta auta? A to se nezmiňujeme o vašich narvaných kontech…“ Teprve teď jsem si uvědomil, že Bella zmizela někde v patře. Právě scházela ze schodů v mojí mikině a na můj zvídavý pohled odpověděla pokrčením ramen.

„Je mi zima.“ Pak zamířila opět ke mně a sedla si na opěradlo mého křesla.

„Ty peníze jsou moje a získal jsem je zákonnou cestou. Zjistěte si to klidně v bance.  Co se týče aut, není zde nic, co by vás mělo znepokojovat. Na všechny mám potřebné papíry!“ začínal jsem být poněkud nepříjemný. Jejich pohledy směřované na Bellu mě víc než štvali.

„Vision?“ šeptla Bella tak tiše, že ani já se svým slepotou vylepšeným sluchem jsem ji málem přeslechl.

Měla pravdu… a já lhal. Já od Visionu papíry neměl. Jestli je měl Lukas, to mi bylo záhadou.

„Budete potřebovat ještě něco?“

„Už jen zkontrolovat vaši garáž. Máme povolení…“ Jediná věta a dokáže zmařit veškeré naděje.

„Kdo podal obvinění a jaké jsou důkazy?“ Bella na to šla z právnického hlediska a já začal tušit, že je to příliš tenkej led.

„Šéf tvrdil, že jde o ověřený zdroj, ale má zůstat v anonymitě. Víc nám neřekl, všechno má na stole on,“ znejistěli.

„Ověřený zdroj byl člověk s tolika penězi, že vám mohl podplatit šéfa?“ vypálila rychle.

„Nemá to cenu. Jen plní rozkazy,“ zašeptal jsem k Belle. Ta lhostejně pokrčila rameny a odešla otevřít, protože někdo už notnou chvíli visel na zvonku.

„Tak pojďte, ke garáži musíme tudy.“ Po otevření dveří do garáže jsem málem oba policisty křísil. Když zahlédli Astona, Vision a Bellin Pandion, zalapali po dechu a ztuhli překvapením. Vyměnili si pohledy a pak se pustili do detailního průzkumu všech přítomných strojů. Ne, že by mi bylo nějak příjemné osahávání Astona, ale raději jsem neprotestoval. Nerad bych je vyprovokoval.

 „Zlato? Kdo to byl? Jsme v garáži!“ zavolal jsem, když oba zmerčili jejího Pandiona. Na moment jsem zapřemýšlel nad tím, kde se tam Bellino auto vlastně vzalo. Došel jsem k jedinému závěru. Cullenovi.

„Čau kámo, když jsme kontrolovali to auto, co jsi dostal, zapomněl sis na dílně papíry. Jo a chlapi se po tobě ptají, prej že v nejbližší době někam zajdeme. I když s touhle čičinou… Jen aby tě pustila,“ vychrlil na jeden nádech Lukas, který se objevil ve dveřích před vykulenou Bellou.

„To ona mě pustí, viď Belli,“ přitáhl sem si ji k sobě. „Moc dobře ví, že mě na řetězu nemusí držet nijak moc,“ rozesmál jsem se.

„Jasně, chápu. S její vizáží… Vem si od všeho volno a ber, dokud je štěstí blbý. Tak se pak někdy ozvi.“ Mrknul na mě, Bellu plesknul po zadku a odkráčel.

„To se ptám já tebe! Co to bylo?“ zeptala se Bells trošku rozladěně a já mávl rukou.

„Kamarád z dřívějška. Ten co mi pomáhá s autama. To jak se chová… znáš automechaniky,“ opáčil jsem suše a neodvracel pozornost od pánů policistů.

„K Alfě se vůbec nepřibližujte. Ta je moje a vy máte povolení jen na auta mého přítele,“ zavrčela nepříjemně Bella, když už nemohla vydržet osahávání svého auta. Pořád tvrdím, že ho má radši než mě…

„Jak si můžeme být jistí, že je to auto opravdu vaše?“ blýsklo jednomu z nich v očích.

„Podíváte se do papírů…“  Vyndala z přihrádky doklady, ukázala mu jméno a opět je schovala.

„Dobrá. Na všechno vaše auta jste mi doklady ukázal. Až na jedno. Na tohle BMW Vision. Jak mi to vysvětlíte?“

„Tak, že od Visionu mám doklady v ruce.“

„Zdá se, že je všechno v pořádku,“ zavrčel vztekle poprvé ten druhý z nich.

„To bych prosil! Takže kdybyste byli tak laskaví, vrátili mi papíry a zase šli…“ štěkl jsem arogantně. Už mě opravdu sr… ehm, štvali.

„Ty papíry musíme důkladně prozkoumat!“

„Na to už ovšem povolení nemáte, takže…“

„My se vrátíme a…“

„A my se budeme těšit. Naneshledanou! Doprovodíš pány, lásko? Počkám na tebe v koupelně,“ líbnul jsem ji majetnicky na krk, na ty dva šašky vrhl vražedný pohled a vyběhl do svého pokoje. Po cestě jsem se však stavil v Lukasově pokoji. Po otevření dveří se mi naskytl pohled na Lukase, klečícího obkročmo nad smíchy se svíjejícím Špuntem a plně zabraného do jejího lochtání. Důležitě jsem si odkašlal a vzápětí zíral, jak Lukas střídavě rudne a bledne, až splýval se zdí.

„Brácho, to není, jak…“

„Tohle teď řešit nebudeme. Chtěl jsem ti jen poděkovat, málem jsme vlítli do průšvihu. Jak jsi vlastně zjistil, že jsme v úzkých?“

„Když si šla Bella nahoru pro tvou mikinu, aby ji tolik neočumovali, tak nám řekla, že jsou tu poldové a že tu jsou sice kvůli majetku, ale ať radši nechodíme dolů. Když mi pak došlo, že doklady od Visionu mám stále u sebe, vylezl jsem oknem a tvářil se jako tvůj kámoš. Prokoukli to?“

„Ne, skočili na to. Byl to fakt dobrej nápad.“

„Když už jsme u toho, Edwarde, Bella…“

„Nech to být, Lukasi. Nijak to neřeší. Myslím, že už si stihla zvyknout,“ zasmál jsem se a Lukas si ulehčeně oddechl. Položil jsem mu ruku na rameno a zadíval se mu hluboce do očí.

„Postarej se o Mish… Pomoz jí. Do hodiny bych chtěl odjet,“ mrkl jsem na něj a pospíchal do svého pokoje. Tam jsem v koupelně ze skřínky pod umyvadlem vytáhl fén a vrátil se zpět. Sotva jsem za sebou zavřel dveře do koupelny, přiřítila se Bella a schovala se do mé náruče.

„Co to ty poldy napadlo?“

„Řekl bych, že minimálně 30 způsobů, jak tě vohnout nejen v našem domě, ale i v policejním autě a na stanici,“ zavrčel jsem a Bella se zvonivě rozesmála.

„Jsi roztomilej, když žárlíš. Snad tě uklidní, že uniformy mě nikdy extra nerajcovaly…“ zavrněla a já ji od sebe kousek odtáhl.

„Vážně?“ brouknul jsem s provokativním úsměvem a jí se zablesklo v očích.

„Rozhodně. Než oblečení je přeci mnohem důležitější to, co je pod ním…“ zašeptala se svůdným úsměvem, dlaní se mi opřela o hruď a pomalu se natáhla k mému uchu, aby mohla dokončit větu. „Což znamená, že na plné čáře vyhráváš nad kýmkoliv, koho potkám.“ Pak mě políbila. Když se odtrhla, chtěla utéct do koupelny, ale to jsem jí nedovolil.

„Zlobíš, lásko!“ zabručel jsem na ni.

„To jsem celá já,“ zasmála se a pak vyplašeně vypískla, když jsem si ji vyhoupl do náruče.

„Ještě máme trochu času,“ svalil jsem nás oba na postel a Bellu si rychle stulil k boku. Zavřel jsem oči a políbil ji do vlasů. Pak jsem si jednu ruku dal za hlavu a druhou Belle probíral vlasy.

„Edwarde?“ ozvala se Bella po několika minutách. Asi zkoušela, jestli jsem neusnul.

„Mhm?“ zamručel jsem tiše se stále zavřenýma očima. Byl sem příliš líný se byť jen pohnout.

„Ne, že by se mi chtělo zvedat, ale Lukas s Mish sem každou chvíli vtrhnou a…“

„Kruci, vy mě zničíte. Nikdo nebere ohledy na chudáka slepýho důchodce…“ zafuněl jsem a začal se šplhat na nohy.

„Pche, slepýho důchodce. Vidí jako ostříž, je o 18 let mladší než já a stěžuje si. To přece není možný!“ zavztekala se hraně Bella, založila ruce na prsou a zamračila se na mě s nafouknutými tvářemi.

„Pche? Já ti dám pche, to se budeš divit!“ vykřikl jsem se smíchem a začal se k ní pomalu přibližovat.

„Ne, Edwarde, prosím! Nelochtat! Udělám cokoliv!“ zavřískla Bella a rázem byla přemetem na druhé straně pokoje. Nenechal jsem se jejím uměním vyvést z rovnováhy a přimhouřil na ní oči.

„Budeš hodná?“ Bella rychle zapumpovala hlavou, až sem se bál, že jí uletí. „Tak se mi to líbí!“

Otočil jsem se na podpatku a než sem vymyslel, co udělat jako první, seděla mi Bella na zádech. Obmotala mi ruce kolem krku a pevně se ke mně přitiskla.

„Koukám, že mě svými schopnostmi nikdy nepřestaneš překvapovat.“

„Takový je můj výcvik. A já jsem prostě šťastná, že se před tebou nemusím ani minimálně přetvařovat. Líbí se mi být před tebou přirozená a nic nehrát,“ usmála se a políbila mě na tvář.

„Utíkej si umejt vlasy, ať ti je pak můžu vyžehlit. Já nám zatím připravím oblečení."

„Dobře, hned jsem zpátky!" sklouzla mi ze zad, vzala tašku se spodním prádlem a zmizela v koupelně. Počkal jsem, než se ozval zvuk sprchy a pak došel k taškám z obchodů. Vyskládal jsem na postel Belliny šaty, moje kalhoty, tričko i mikinu a k posteli připravil Belliny i moje boty. Nakonec jsem zůstal stát s pohledem upřeným na naše oblečení a vymýšlel naše líčení.

„Co teď, zlato?“ přitulila se mi po nějaké době Bella k zádům. Představil jsem si, co asi může mít na sobě, když její šaty leží na posteli přede mnou na posteli. Ztěžka jsem polkl.

„Ty se teď fofrem oblíkneš, začneš na mě brát ohledy a počkáš, než tě v koupelně nalíčím. Na!“ vrazil jsem jí do ruky fén z koupelny, popadl boxerky a kalhoty a za doprovodu Bellina zvonivého smíchu vběhl do sprchy.

Byl jsem ve sprše sotva 10 minut, když na mě začal Brill zpoza dveří naléhavě štěkat.

„V pohodě, Briliante, já už jdu!“ zavolal jsem a během chvilky stál v pokoji a z vlasů mi kapala voda. Začal sem si počínat pravda trošku zrychleně. Raději jsem nereagoval na nechápavé a zděšené pohledy Brilla a Belly. Vyběhl jsem rychle na chodbu, ve skříni našel náhradní žehličku na vlasy, vletěl zpět do pokoje, žehličku hodil na stůl a šipkou zahučel pod postel.

V okamžiku, kdy jsem objevil krabici s potřebnými rekvizitami, mě něco chytlo za lem kalhot a rychle mě vytáhlo zpět na denní světlo.

Zatímco jsem se snažil rozkoukat a přepnout z režimu tma na režim světlo, Bella mi pečlivě ometla z obličeje pavučiny a prach, vzala můj obličej do dlaní a políbila mě. Věřte mi, během chvíle jsem nevěděl ani jak se jmenuji, natož, proč jsem tolik zmatkoval.

„Mohl bys mi, prosím, prokázat malou laskavost a přestal panikařit? Nic se neděje, sourozenci na nás když tak počkaj. Nic nám neuteče!“ Zhluboka jsem vydechl a stále v kleče na zemi jsem zvedl oči na Bellu nad sebou. Smutně jsem se na ní usmál a natáhl k ní ruce, abych ji obejmul kolem boků. Bella si s úsměvem sedla na postel, a když jsem jí položil hlavu do klína, začala mi probírat vlasy.

Zničehonic začal Brill kolem nás poskakovat, štěkat a šťouchat do nás čumákem.

„Pomalu, Brille! No jo, vždyť už jdeme, neboj. Všechno stihneme,“ krotil jsem ho a odstrkoval od Belly, aby na ni přestal skákat.

„Edwarde, můžeš ho nechat. Mně přece neublíží!“ vyskočila Bella se smíchem na nohy a začala Brilla drbat za ušima.

„Ale… mohl by tě prozradit… kdyby takhle skočil na lidskou dívku, neudržela by se na nohou. Je těžký a má sílu. Když po tobě pak nečekaně skočí mezi lidma, mohlo by jim to být divné,“ pronesl jsem nejistě.

„Ale notak, zlato!“ přitočila se mi Bella do náruče a se smíchem mě pohladila po tváři. „Nemusíš se tolik bát. Dáváme si pozor a já, Postrach i Cullenovi svou podstatu skrýváme už dlouho a hodně dobře. Lidé jsou vůči našim odlišnostem prakticky slepí.“

Políbil jsem ji na čelo a pak ji od sebe s povzdechem odtáhl.

„Běž si sednout ke stolu, vyžehlím ti ty vlasy,“ zapnul jsem žehličku a po chvilce začal žehlit.

„Kde ses to vlastně všechno naučil? Úprava vlasů, to že se vyznáš v líčidlech… většinu mužů děsí už jen ta představa,“ pronesla, když jsem byl zhruba v polovině práce.

„Měl jsem ségru v pubertě, neschopnou matku a talent na odhánění případných kamarádů mých i Mish. Špunt na ty holčičí věci někoho potřebovala… To poznamená každýho!“ rozesmál jsem se při těch vzpomínkách.

„Špunt je pro tebe hodně důležitá, viď?“

„Strašně moc. Zbožňuju ji. Většinu života byla jediným motorem, který mě hnal dál.“ Vypl jsem žehličku a odložil ji na stolek. Pak jsem přešel k posteli a sklonil se nad krabicí, kterou sem odtamtud vytáhl.

„Chtěla bych to někdy zažít,“ zarazil mě Bellin hlas a já se po ní nechápavě ohlédl. „Ten pocit někam a k někomu patřit. Vždycky sem cítila, že jsem všude navíc nebo jen na přechodnou dobu. Jediné, kde mám své místo, je boj…“

„A my. Bells, seš moje a patříš ke mně. Jsi součástí života téhle rodiny. Lovec a rodina lidí… Jo, prostě jsi náš domácí mazlíček. A my tě nedáme!“ Skočila po mně a začala mě hraně škrtit.

„Já ti dám domácí mazlíček!“ zavrčela a pak začala se smát. Přidal jsem se k ní.

„Tak dost! Už bylo dost zdržování. Švihej do tý koupelny!“ přikázal jsem.

„Ede? Děkuju,“ šeptla a políbila mě na tvář. Pak opravdu odkráčela do koupelny. Zavrtěl jsem hlavou a poté s krabicí v náručí vpochodoval za ní.

„Sedej!“ plácnul jsem na pult vedle umyvadla a začal vybalovat líčidla. Vzal jsem do ruky bílý pudr a otočil se k Belle.

„Ne tak rychle, frajere! Ty první!“ zarazila mě rychle a zvědavě na mě vykulila oči.

„Jak chceš.“ S povzdechem jsem odhodil pudr, sáhl po extra světlém make-upu a začal se líčit. Make-up jsem zaplácal pudrem, zhodnotil, že to nevypadá nijak extra nepřirozeně a podmaloval si oči černou tužkou. S rukou nad černými stíny jsem se zarazil a zavrtěl jsem hlavou. Umyl jsem si ruce a poté se opět s pudrem otočil k Belle.

„Už můžu?“

„Make-up nedostanu?“

„Nepotřebuješ ho, díky svojí podstatě jsi bledá víc než já. Stačí jenom trošku pudru.“ Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Pak jsem se na moment zarazil.

„Asi to nebudeme moc přehánět, co? Nejsi zvyklá, takže čím jednodušší a přirozenější, tím lepší…“ zamumlal jsem a Bella trochu rozpačitě přikývla v odpověď. Obtáhl jsem jí oči silnou černou linkou a doplnil to černými stíny. Nakonec jsem Belle černou konturkou obkreslil rty a přetřel to celé opatrně červenou rtěnkou. Lehce se to slilo, přesně jak sem zamýšlel.

„Hotovo, Bell,“ usmál jsem se na ni a začal uklízet ten nepořádek na pultě.

„Vážně? To bylo hrozně rychlý!“ seskočila Bella hbitě na zem a kulila na sebe oči do zrcadla. „Je to vážně boží! Ede… nerozumím tomu.“

„Nemysli si, že sem tak extra zběhlej v líčení. Na rozdíl od vás, já tohle beru… zhruba stejně, jako když kreslim obrázek na papír. Je to na stejnym principu, alespoň pro mě. Ale jsem rád, že se ti to líbí. Teď zpátky do pokoje, nemáš boty a doplňky a já do půl těla taky nikam nejdu,“ vtiskl jsem jí polibek na spánek a odnesl krabici zpět do pokoje. Tam ji položil vedle postele a opatrně si oblékl tričko.

„Všechno hotovo, jsme připravení vyrazit!“ vpochodovali do mého pokoje Lukas se Špuntem v okamžiku, kdy jsem se otáčel od skříně s ponožkami v ruce a spásným nápadem v hlavě.

„To jsem rád, chvilku ale počkejte. Bell, mikinu si nakonec brát nebudu. Mám něco lepšího.“

„Dobře, tak si ji vezmeš jindy,“ usmála se. „Ale co jsi vymyslel?“

„Uvidíš,“ usmál jsem se a rychle se nasoukal do ponožek i bot.

„Teda, vypadáte oba fakt dobře. Ale bráško… co když nám budou dělat problémy? Vezmou nás mezi sebe?“ pronesla Špunt nervózně.

„Budou muset. Nevím, jak jinde, ale v tomhle klubu funguje hierarchie. Všechno včas pochopíte.“ Vyskočil jsem na nohy a pohledem zkontroloval Bellu. Boty i rukavice už měla na sobě a vyčkávavě mě pozorovala. Sáhl jsem do tašky, ve které byly šperky, které si vybrala. Náušnice jsem jí vtiskl do dlaně a náhrdelník si nechal v ruce. Bella se ke mně otočila zády, nechala si ho zapnout a rychle si nasadila náušnice. Pak stačilo už jen z krabice vytáhnout mé hodinky a Brillův silný kožený obojek.

„Všechno hotovo? Tak jdeme!“ zavelela Bella a už si to rázovala z pokoje.

„Ne tak rychle, zlato!“ chytl jsem ji za boky a přitáhl ji zpátky. Rychle jsem pohledem zhodnotil Špunta i Lukase a sáhl do šuplíku pro záhadný balíček.

„Špunte, Lukasi, vy zhruba víte, o co se jedná. A Belli… možná ti to bude nepříjemný, neznám tyhle lovecký reakce, ale pokus se svou podstatu potlačit. Ale nenutim tě. Když se budeš držet poblíž, není to nutný…“ řekl jsem s pohledem upřeným na 8 speciálně vyrobených tesáků, které jsem si vysypal do dlaně z pytlíčku. Špuntovi jsem podal ty nejdrobnější, jen zostřenější, jinak stejné jako její. Belle patřily o něco delší a mohutnější, ale stále vcelku přiměřené. Lukas dostal mohutné, ale dost krátké na to, aby mu co nejmíň překážely a pro sebe sem v dlani stiskl nejmohutnější a nejdelší. Byl sem na ně zvyklý a věděl, jak to v klubu chodí.

„Falešný špičáky? To jako vážně?“ nakrčila nevěřícně Bella nos a podívala se na mě jako na blázna.

„Ano, to jako vážně. O hierarchii jsem už mluvil… a tohle je součástí hodnosti. Nevím, jak je to jinde, ale tady to takhle funguje. Ale jestli je nechceš, stačej moje,“ usmál jsem se na ni a ze šuplíku vylovil tubu se speciálním tmelem. Vmžiku jsem měl tesáky jako dobrman a čekal na ostatní.

„Fo feď?“ vymáčkl ze sebe nakonec Lukas.

„Teď zhruba tři minuty nepít, nejíst, nehrát si s tím. Potom všechno naprosto neomezeně, přizpůsobí se vašim zubům a jen tak nepustěj, jsou ostré, nemusíte se bát jíst ani pít, jen prosím do nikoho nekousejte. Nevím, koho z vás by to bolelo víc.“

„Ty mlufíš nofmálně?“

„Ano a vy se taky nemusíte bát. Fungujte normálně,“ usmál jsem se a oni sebou trhl. Protočil jsem oči. „Na to si zvyknete…“

„Počkáme na vás u auta,“ kývla na mě Špunt a vyběhla z pokoje. Lukas jen pokrčil rameny a vydal se za ní. Nasadil jsem si hodinky, zapnul obojek Brillovi a ze skříně jsem vytáhl černý kožený kabát ke kotníkům.

„Máš pravdu… tohle je opravdu lepší než ta mikina,“ zaslechl jsem vydechnout Bellu a políbil jí na čelo.

„Půjdeme?“

Dole v garáži jsem se automaticky zamířil k Visionu. Bella mě však zarazila.

„Pojedeme mým?“ zeptala se a zadívala se na mě psíma očima. Pokrčil jsem rameny a hbitě otevíral dveře u spolujezdce.

„Tak nasedat děcka!“

 

                                               ***

Cesta utekla vcelku rychle, Bella nejezdila nijak pomalu a v autě byla spousta témat na probrání. Brzy jsme proto vystupovali před nenápadnou budovou na okraji Seattlu. Vzal jsem Bellu za ruku a hrdě ji odvedl ke vstupu. Dva hlídači, stojící u vchodu na mě kývli, sklopili hlavu a nechali nás projít. Uvnitř na nás okamžitě dýchla ta správná atmosféra, rozduněla se muzika a oči barmanů se upřeli přímo na nás. Holky i Lukas se zvědavě rozhlíželi kolem sebe a trošku rozpačitě se schovávali za mě. Já se však usmál, zavřel oči a zhluboka nasál místní vůni. Konečně doma…


 

Trvalo to skoro víc jak tři roky, pak mě zase popadla múza a sem zase tady. Měl by někdo i po takové době zájem?

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem bezbrannej! 30. kapitola:

 1
08.05.2014 [22:29]

SusannaMartindržím palce aby si zmaturovala..jj matura to sú riadne nervy Emoticon Emoticon kebyže je tu viac takýchto poviedok že je Edward slepý hluchý alebo ochrnutý..lebo všetko to vždy schytá len Bella Emoticon Emoticon

6. Darkness admin
08.05.2014 [16:40]

DarknessNa další kapitole pracuju každou volnou chvilku, ale mám toho teď moc kolem maturity. Slibuju, že si pospíšim Emoticon

03.05.2014 [18:05]

SusannaMartinkedy bude ďalšia kapča? Emoticon

4.
29.04.2014 [15:01]

samozřejmě už se nemůžeme dočkat co všechno se přihodí v klubu

27.04.2014 [23:55]

SusannaMartinrýýchloo ďalšiuuu..neviem sa dočkať ďalších kapitol Emoticon Emoticon Emoticon

13.04.2014 [18:09]

MackenzieCullenSuper poviedka a naozaj dobrý námet. Všimla som si ju len nedávno ale páči sa mi. Dúfam, že pokračovanie bude čo najskôr. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.04.2014 [16:32]

SusannaMartinprosiiiiiiiiiiim pokračuj, toto je úžasná poviedka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!