Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem bezbrannej! 18. kapitola

08.10.2010 (19:45) • Darkness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2312×

Jak bych mohla zapomenout. Nevarovala jsem ho a asi jsem udělala chybu. Nebude Špuntovi ničit život nějakýma přitroublýma čáryfukama. Ale musím ti zkazit naděje, Mish. Vlkodlaka, kor Péti, se jen tak nezbavíš, i když se nejedná o otisk…

„Promiňte, zdržel mě Ricki, ptal se mě na koření do jednoho receptu…“ vymyslela jsem si rychle výmluvu, když jsem si sedala. Zdálo se mi, že se k Péťovi vracet nebudou, přesto jsem byla připravená kdykoliv odejít.

Pohled Edwarda

„V pořádku, nemusíš se nám zpovídat, to není tvá povinnost…“ usmál jsem se na ni, přesto jsem ji objal kolem pasu a majetnicky si ji přitáhl blíž. Zasmála se a políbila mě na hranu čelisti. Blaženě jsem se usmál, když mi položila hlavu na rameno a přitulila se ke mně.

„Jenom jsem vám to vysvětlila, abyste si nemysleli, že mi tak dlouho trval třeba make-up,“ odpověděla mi a pohladila mě po hrudi. Lípl jsem jí pusu do vlasů, ale potom jsme začali věnovat pozornost Ang, která odešla hned po Belle a zrovna se vrátila.

„Idiot! Hlavně, že má luxusní fáro, ale ohleduplnost mu nic neřiká!“ prskala vzteky.

„Kdo?“ otázal jsem se rychle.

„Ten magor venku v tý Audi TT!“

„Jo, děkuju. Přesně vím, o kom mluvíš. To je vážně hroznej kretén,“ kýval jsem ironicky hlavou.

„Promiň. Nějakej mladej kluk jel kolem chodníku a málem mě ohodil. Ale byl docela pěknej…“ zasnila se.

„Aha, takže tak žhavý to zas nebude, co?“ protočil jsem oči a hodlal se začít věnovat Belle.

„No to teda bude! Kdybych neuskočila ke zdi, tak jsem úplně mokrá!“ bránila se

„Takovejch magorů ještě potkáš!“

„No jo, jenže kdyby to alespoň neřešil, když už se neomluvil, ale on si jenom zaklape na čelo a snad jako by to byla moje vina. Vždyť tohle přece není normální!“ stěžovala si a zřejmě u mě hledala pochopení.

„Tobě maminka nikdy neříkala, že chlapi jsou hrozný hovada?“ podkopal jsem jí naděje.

„No říkala, ale když vidím tebe tak…“

„… tak se ti tomu nechce věřit? Jenže u mě je to trošku jiný. Jde hlavně o to, že já jsem se nikdy nezdržoval v takovejch těch partičkách, který zajímá jen sex, drogy, nezřízený pití, rvačky, krádeže a ostatní aspekty dnešního pouličního života. Neměl jsem se kde, ani kdy zkazit. Navíc, vzhledem k tomu, že se o mě starala jen matka a občas i Špunt, vychovávali mě dle předlohy různých filmových a knižních postav. Proto se asi občas zachovám jako z minulýho století,“ osvětlil jsem jí celou záhadu.

„A proto seš tak dokonalej!“ zašeptala mi Bella do ucha a políbila mě.

„Takže asi není šance, že bych našla někoho, jako jsi ty?“ vyhrkly zklamaně Špunt i Ang, když jsme se od sebe odtrhli. Pozvedl jsem k nim hlavu a usmál se na ně.

„Ale to víte, že je šance. Stačí jenom chtít. Nedávejte na pověst a pokuste se toho dotyčného poznat sami. Samozřejmě, bacha na takový jakože děvkaře, těžký alkoholiky a tak, ok? Jenom nepřebírejte až moc a dlouho,“ snažil jsem se jim zvednout náladu.

„Docela mě ten koncert utahal, nemohli bychom jet?“ zeptala se po chvilce Bella.

„Jo, jasně!“ souhlasily holky.

„Tak jo, jděte zatím k autu, já půjdu s Edem za Rickim. Tady máte klíče,“ natáhla se k nim, holky pak se smíchem vyběhly do schodů a Brill hned za nimi. Bella si zatím balila věci.

„Bells? Nechceš…“ zadrhl jsem se, ona se rychle otočila a zavrtala se mi do náruče.

„Copak?“ zeptala se něžně.

„Nechceš u nás taky přespat?“ sklopil jsem hlavu a silně se snažil nerudnout. Myslím, že mi to moc nešlo.

„Edwarde, to…“ řekla zaraženě. Mně v tom okamžiku došlo, jak si to asi přebrala.

„Ne, ne, ne! Tak jsem to nemyslel!“ bránil jsem se rychle. „Jenom je mi proti srsti, že bys unavená jela pak sama domů. Myslím, že je docela pozdě, alespoň co se tak orientuju. Mluvil jsem vážně jenom o spánku, já bych nikdy…“ Umlčela mě polibkem.

„Jsi roztomilej, když se do toho zamotáváš,“ zasmála se něžně. „Ale já tu cestu když tak zvládnu a z domova ti můžu napsat, nebo zavolat. Nemusíš dělat cokoliv jenom kvůli pocitu povinnosti.“

„Ale já to dělám kvůli tomu, že chci.“

„V tom případě… kdo si zabírá koupelnu jako první?“

„To jako, že…?“ vyhrkl jsem nadšeně.

„To jako, že souhlasím!“ rozesmála se a skočila mi kolem krku. Když jsme od sebe poodstoupili, ruku v ruce jsme vyšli schody, Bella se domluvila, aby jí všechno napsali na účet, nasedli i s holkama do auta a vyrazili jsme na cestu domů.

U Masenů

„Ede?“ oslovila mě Bella, když jsme vystoupili a holky se rozeběhly odemknout.

„Ano, Bells?“ sklonil jsem k ní hlavu.

„Pustíme si nějakej film? Jenom než usneme…“ žadonila.

„To víš, že jo. Tak zajdi nějakej vybrat, jsou v obýváku. Já si zatím skočím rychle do sprchy a pak připravím nějakej kus žvance, ať máme co chroupat, ano?“ usmál jsem se na ni a ona radostně zavýskla. Potom se zarazila kvůli nočnímu klidu.

„Neboj, tady to nikomu nevadí,“ uklidnil jsem ji a společně, i s Brillem, jsme vešli do domu. Vyklusal jsem schody a vletěl do koupelny. Byl jsem tam odhadem tak 5 – 10 minut. Když jsem vylezl, zarazil jsem se. Nemám tu věci! Tak teď ale nemám čas, tohle řešit. Obmotal jsem si kolem boků ručník a vyšel z koupelny pokoje.

Minul jsem na chodbě Bellu, způsobil srdeční kolaps Ang a nakonec seběhl schody do kuchyně. Nakrájel jsem na jeden talířek nějaký ovoce a zeleninu, do misky nasypal brambůrky, vzal dvě skleničky a flašku Spritu, vše naložil na tác a opatrně vyšplhal schody do patra. Pak jsem ještě seběhl dolů, vyměnil vodu Brillovi a dal mu večeři.

Když jsem se dostal konečně do pokoje, hodil jsem na sebe spací tepláky, a protože Bella byla stále v koupelně, připravil jsem film a chtěl si lehnout. V tu chvíli mi bleskla hlavou důležitá informace, na kterou jsem úplně zapomněl. Bella mě nesmí vidět bez trička. Nikdy! Nehodlám ji ztratit teď, když jsem ji konečně našel.

Hodil jsem na sebe ještě pohodlné tričko. V tu chvíli se mi kolem pasu obtočily ruce. Bella mě objala a přitiskla mi svou tvář na záda. Ani jsem si nevšiml, že už neteče sprcha. Tohle bylo vážně jen tak tak.

„Ede,“ zakňourala potichu. Rychle jsem se otočil a vzal ji do náruče.

„Copak?“ Bál jsem se, že se něco stalo. Ona mě však místo odpovědi políbila. Docela naléhavě. „Copak se stalo, lásko?“ šeptal jsem s úsměvem mezi polibky.

„Já nevím, ale neumím a ani nechci to ovládat. Skoro to bolí, nedotýkat se tě,“ odpověděla mi naléhavě. Během mžiku mě začala táhnout k posteli, na kterou jsme se brzy svalili. Na štěstí jsem si včas uvědomil svou váhu a její křehkost, takže jsem nás ještě v letu přetočil, abychom oba dopadli na bok.

Přistihl jsem svou ruku, jak jí přejíždí po zádech. Když jsem ruku posunul níž a pohladil ji po zadečku, zasténala mi do úst, zapojila do polibku jazyk a začala mě hladit po hrudi. Přestával jsem se ovládat. Vnímal jsem jen její polibky a doteky. Rukou jsem se probojoval pod její tričko a hladil jí po bříšku a boku. Zabloudila mi rukou do vlasů a lehce mě v nich vískala. Druhou rukou zamířila k lemu mého trička. Když ten souboj vybojovala, než se stihla posunout výš než na podbříšek, vystřízlivěl jsem a chytl ji za zápěstí. Pak jsem se od ní odtrhl, vytáhl jí její ruku z pod mého trička a nakonec jsem se jí podíval do očí a usmál se.

„Dost, lásko, dost. Ráno bys litovala, navíc jsem ti něco slíbil…“ zašeptal jsem jí do ouška.

„Promiň, já se nějak neovládla. Nevím, co to do mě vjelo…“ zakňourala zahanbeně.

„Ale ty ťunťo, mně to přece nevadí. Jenom plním sliby,“ usmíval jsem se.

„Pustíme si už ten film?“ odvedla řeč jinam.

„To víš, že jo. Tady máš ovladače,“ hmátl jsem vedle sebe a podal jí je. Ona spustila film, přitiskla se ke mně a chvilkami se mi zdálo, že spokojeností až přede.

No, Edwarde. Dneska ses vyvlíknul. Jestli ale bude takhle nadr… jestli do ní tohle bude vjíždět častěji, tak ti začnou problémy…

Líbilo? Kdybyste chtěli, pár kapitolek mám teď vymyšlených, tak bych se pokusila je přihodit rychleji...

Mimochodem... v příští, nebo přespříští kapitolce byste se možná mohli dočkat toho, co je Bella. Nebo alespoň toho, jak to, že zná Ed Rose...

17. kapitola Shrnutí 19. kapitola

Autor: Darkness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem bezbrannej! 18. kapitola: