Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já kůň - 3. kapitola, Slzy v hřívě

newmoon-ukázka


Já kůň - 3. kapitola, Slzy v hřívěV pořadí třetí kapitola příběhu Já kůň. Proč název kapitoly Slzy v hřívě? To poznáte sami :). Pozná Emmett Rose, nebo ne?

 

 

 

„Rose,“ řekl a já ztuhla na místě. Sedl si na velký kámen a chvíli koukal do prázdna. Pak se opět koukl na mě.

„Co to plácám, vždyť ty si kůň,“ řekl posměvačně a já ho tvrdě šťouchla do ramene. Málem se převážil, ale nakonec rovnováhu udržel.

„Jak je možné, že máš takovou sílu?“ zeptal se. Nevěděla jsem, co mu odpovědět, tak jsem jen kopytem dupla na menší kámen a ten se rozdrtil na prach.

„Páni,“ vzdychl obdivně. Frkla jsem a pokývala hlavou.

„Ty, ani ten druhý kůň… vy nejste obyčejní, že ne?“ Potřásla jsem hlavou na znamení pravdy.

„Ty mi rozumíš?“ Znovu jsem pokývala hlavou. Usmál se, pak se mi znovu zadíval do očí.

„Máš krásné oči. Takové jsem ještě u koně neviděl.“ Uhnula jsem pohledem, kdybych teď byla člověk, určitě bych byla rudá až na zadku.

Chvíli jsme tam jen tak stáli – on seděl. Zrovna chtěl něco říct, ale mě padl zrak na oblohu. Byla mírně načervenalá, rozednívalo se. Podíval se směrem, kterým já. Zařehtala jsem, otočila se a tryskem běžela k domovu. Zastavila jsem se až u domu, kde už na mě čekala Strange. Její oči byly plné otázek, tak jsem začala s vysvětlováním, dokud jsme si ještě rozuměly – po proměně na člověka už mi rozuměla jen ona a já chtěla slyšet její názor.

„Dávej si na něj pozor,“ zaznělo mi v hlavě.

„Dám,“ pomyslela jsem si a věděla, že to Strange slyší. Ihned jak jsem to dořekla, jsem se začala proměňovat. Po pár vteřinách jsem zase stála na dvou nohách a pustila se do hřebelcování Strange. Její srst se leskla na slunci jako miliony diamantů. Byla vážně překrásná.

Bylo úterý, tak jsem se vydala ke škole. Byla jsem tam za deset minut. Ještě jsem měla čas. Pustila jsem se do učení, jelikož odpoledne nestíhám. Moje paměť si rychle všechnu látku zapamatovala.

Najednou se na školní parkoviště vřítila dvě auta. Kdo jiný než Cullenovi. No jo, kdyby Emmett věděl, nejspíš by to s ním šlehlo na místě. Všichni vystoupili z aut a procházeli okolo mě. Emmett šel jako poslední. Najednou jsem mezi auta vsunula nohu a Emmett se s hlasitým zaduněním zřítil na zem. Byl to reflex, nechtěla jsem to udělat… Anebo jo? Začala jsem se nekontrolovatelně smát. Všichni na mě překvapeně zírali, jen Emmett byl výjimka. Ten koukal vražedně. To u mě spustilo další záchvat smíchu. Bolelo mě břicho, tak jsem se snažila uklidnit. Emmett trpělivě vyčkal, než se přestanu smát a pak spustil svůj dlouhý proslov.

„To si ze mě děláš srandu ne? Vždyť se mi něco mohlo stát! Mohl jsem si vyrazit zuby, zlomit si ruku nebo nohu,“

„To sotva,“ přerušila jsem ho. Upír a zlomit nohu? Vtip, že ano?

„Mlč! Ještě jsem neskončil! Co si o sobě myslíš? Děláš ze sebe nádheru a přitom nejsi ani trochu hezká. Kdoví, co si o sobě myslíš,“ dokončil svůj projev a já na něj znuděně koukala.

„Děkuji. Ovšem budu tě muset zklamat. Nemyslím si o sobě, že jsem hezká, nádherná, krásná nebo cokoliv jiného. To si totiž o sobě myslíš ty!“ Nestačil říct ani slovo a já si to už kráčela ke škole. Předběhl mě, prošel dveřmi a přidržel mi je. Když jsem už vcházela do dveří, zabouchl mi je před nosem a s hlasitým smíchem odešel na další hodinu. No počkej, chlapče!

Celé dopoledne jsem musela čekat, než dojde na hodinu matematiky. A proč zrovna na matematiku? Protože učitel prostě jen dovykládá svou látku, ukáže nám pár příkladů a se slovy:„zapište si, co chcete, je to vaše věc.“ odkráčí z hodiny.

Nakráčela jsem do třídy a sedla si vedle Emmetta.

„Ahojky, jak se máš?“ Se širokým úsměvem na tváři jsem si vyndala učebnice na lavici a už do třídy vešel již zmiňovaný učitel.

„Ahoj. Mám se dobře. Ty?“ řekl s údivem. Upírek nečekal, že budu tak milá a nemusela jsem být Strange, abych poznala, že mu to vrtá hlavou.

Asi v půlce hodiny jsem mu položila ruku na stehno. Ani se nehnul, jen udiveně zamrkal a pak se usmál. Jela jsem výš, výš, pořád výš, až jsem narazila na jeho citlivé místečko. Okamžitě bylo poznat jeho vzrušení, a když zazvonilo a učitel odešel, jsem se zvedla a zařvala na celou třídu:„Hej lidi! Cullen má zájem o sex! Prý bere i kluky, tak se u něj hlaste. A prosím co nejrychleji, momentálně je v dobrém psychickém rozpoložení.“ Při posledním slově jsem se už neudržela a začala se nekontrolovatelně smát. Radši jsem si rychle vzala tašku a zdrhla na oběd.

Vřítila jsem se do jídelny jako velká voda a sedla si opět k Jess. Ta ihned vyzvídala, tak jsem jí všechno vyklopila. Samozřejmě jsem si to malinko poupravila.

„Děláš si ze mě srandu? To ti jako vážně Emmett Cullen řekl, jestli bys nemohla rozhlásit, že má zájem o sex?“

„Ne, vážně mi to řekl.“ Další záchvat smíchu. Půjde to tak dál a brzy se počůrám smíchy.

Dojedla jsem svůj oběd – jako vždy nic moc oběd, zvedla jsem se a ani nevím jak, se mi ve výstřihu objevila zmrzlina.

„Emmette,“ zavrčela jsem. Emmett se jen popadal za břicho a očividně měl záchvat smíchu.

„Ty idiote! To tričko si vypereš! Počkej, příště ti v tom lese nakopu zadek!“ A sakra, to jsem nejspíš neměla říkat. Emmett se zarazil, přestal se smát a začal na mě zírat s otevřenou pusou.

„Cos to řekla?“

„Nic, ahoj,“ řekla jsem a začala zdrhat z jídelny.

„Počkej!“ Sakra, sakra, sakra!

„Co je?“

„Co jsi to předtím řekla?“

„Ty idiote?“

„Ne, myslím to za tím.“

„To tričko si vypereš?“

„To za tím!“

„Ahoj?“

„Ne! Jsi snad úplně natvrdlá?“

„Když jsem natvrdlá, tak proč se se mnou bavíš?“ řekla jsem a odešla k autu.

„Já to tak nemyslel! Promiň,“ řekl.

„Omlouvej se někomu jinému, já na to nejsem zvědavá.“ Nastoupila jsem do auta a odjela z parkoviště dřív, než stačil něco říct, nebo udělat.

Doma jsem zaparkovala auto před garáží a sesunula se podél zdi na zem. Hlavu jsem si položila do rukou a začala si v duchu nadávat. Bože, jsem vážně pitomá. Jak jsem se mohla takhle proříct, jak? Může za to on! To on na mě vyklopil tu zmrzlinu, to on mi řekl, že jsem natvrdlá.

„Nerozumíš tomu? Máte se rádi,“ ozvalo se v mé hlavě, ale já zůstala v klidu. Věděla jsem, že je to Strange.

„Ne, to není pravda. Nemáme se rádi. My se nesnášíme!“ poslala jsem ji v myšlenkách.

„Ráno když jsi odjela, tě tu hledal,“ řekla Strange a já zvedla hlavu.

„Cože? Proč by mě jako měl hledat? Nenávidí mě, děláme si naschvály.“

„Ach jo, proč to nemůžeš pochopit? Má tě rád, ty máš ráda jeho. Tak mu konečně přestaň dělat naschvály!“

„Ani náhodou, teď jsem na řadě já.“

„Jak myslíš. Pojedeme dneska někam?“

„Jo, klidně. Nejdřív si ale musím udělat úkoly.“

„Dobře, počkám v ohradě.“

Odešla jsem do svého pokoje a začala dělat úkoly. Matematika, biologie, zeměpis. Po čtyřiceti minutách jsem měla úkoly hotové, připravila jsem si tašku na zítřek a šla za Strange. Otevřela jsem zadní dveře a to, co jsem uviděla, ve mně vyvolalo další vlnu vzteku. Emmett jen tak stál u ohrady a hladil Strange. Divím se, že se nechala.

„Co tu chceš?“ řekla jsem naštvaně, došla k Strange a začala ji hřebelcovat.

„Přišel jsem se ti omluvit,“ řekl omluvně.

„To je fajn, jenže já o omluvu nestojím.“

„Rose, přišel se omluvit tak to alespoň přijmi,“ ozvalo se mi v hlavě.

„Nech toho, Strange, prostě ne!“ poslala jsem ji zpátky v myšlenkách. Už radši mlčela.

„Prosím, vím, že nejsi natvrdlá. Jen mi to ujelo,“ řekl Emmett.

„Ujelo? Jasně, to ti tak budu věřit.“

„Ty jsi vážně nemožná! Já se ti přijdu omluvit a ještě tu ze sebe dělám blbce! Nejsi natvrdlá, jsi jen namyšlená, tvrdohlavá a vůbec nekoukáš na ostatní!“

Jen jsem se na něj koukla, zahodila čištění a nasedla na Strange. Se slzami v očích jsem se na něj podívala a pobídla Strange. Ta se tryskem vydala k plotu a ladně ho přeskočila.

„Počkej! Promiň! Nemyslel jsem to tak.“ Zastavila jsem Strange, otočila jí a podívala se na Emmetta.

„Ty tak nikdy nic nemyslíš,“ řekla jsem mu a slza mi začala stékat po tváři. Emmett se pohnul směrem ke mně, ale já znovu Strange pobídla a zmizela v lese. Emmett za mnou ještě něco křičel, ale to jsem už nevnímala.

Co se to se mnou děje? Vždyť já ho nesnáším, tak proč brečím?

„Říkala jsem ti to. Máte se rádi, jen si to nechcete přiznat,“ ozvala se Strange a já se začala měnit na koně.


 


Doufám, že se Vám kapitolka líbila. Jo a chtěla jsem se zeptat: Co kdybych ke každé kapitole nakreslila obrázek, který by s danou kapitolou souvisel a poté ho zveřejnila nad článkem? Všem předem děkuji za odpovědi a za to, že čtete mou poněkud neobvyklou povídku :).

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já kůň - 3. kapitola, Slzy v hřívě:

 1
1. Lucík
05.06.2011 [18:55]

uzasna kapitolka :D :)
Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!