Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já kůň - 12. kapitola, City

Tapeta na stěně


Já kůň - 12. kapitola, City12. kapitola mého příběhu Já kůň nese název City. A proč zrovna City? Rosalie v této kapitole odhalí své city k Emmettovi, ovšem ne zrovna jemu. Rose se pokouší na vše zapomenout a ignoruje Emmettovi omluvy. Emmetta to mrzí, ale to Rose nezajímá. On jí ublížil a teď za to bude platit. Nebo to bude obráceně?

 

 

Pusť si písničku

 

 

Cestou domů jsem se poflakovala po různých polních cestičkách, vesnicích i městech, jako je Seattle. Ano, až tam jsem byla. Bylo mi to jedno. Všechno mi bylo ukradené a měla jsem chuť si něco udělat. Nesnášela jsem sama sebe za to, že jsem zvíře, ale i Emmetta. V tuhle chvíli jsem chtěla být pouze člověk. Žádný kůň, prostě jen člověk. Proč? Protože pokud si něco udělám, okamžitě se mi rána zahojí a zbude pouze jizva.

Zastavila jsem na kraji lesa, vylezla z auta a sedla si na kraj příkopu. Vzala jsem ostrý kámen a přiložila ho k ruce. Hrot kamenu sjel po kůži a vytvořil dlouhou rýhu, ze které začala téct krev. Krev po pár vteřinách téct přestala a rána se opět zacelila. Takhle jsem si pořezala celou ruku, na které zbyly pouze růžové jizvy. Pořezala jsem si i druhou ruku a nohu. Bylo mi to jedno. Bylo mi jedno, že budu mít zjizvené celé tělo. Bylo mi jedno, že to bude vypadat blbě. Blbě vypadám i bez toho. Prostě jsem fyzickou bolestí zaháněla bolest psychickou.

Takhle jsem tam seděla až do západu slunce. Když začínala být větší a větší zima, rozhodla jsem se jet domu.

„Kde jsi sakra byla?!“ rozběhla se za mnou Strange. Vylezla jsem z auta, ale to už mě Strange drtila v náručí.

„Pojď domů,“ řekla a táhla mě dovnitř. Prošly jsme do obýváku, ale já se okamžitě zasekla. Uprostřed místnosti totiž stálo pět upírů. Kdo jiný než Alice, Jasper, Edward, Bella a nakonec Emmett. Přelétla jsem je pohledem a chtěla se Strange vytrhnout, jenže ona mě nepustila.

„Nech mě,“ zaprosila jsem a sklopila pohled do země. Slza se mi skutálela po obličeji a dopadla na zem. Chvilku jsem tam tak stála, až se dal do řeči Jasper.

„Proč jsi nám to neřekla?“ Co to je za hloupou otázku?

„Protože jste upíři.“ Zvedla jsem hlavu. Podívala jsem se všem do očí, jen Emmetta jsem vynechala.

„Co to máš na rukou?“ Přiřítila se ke mně Bella a zvedla mi ruku.

„Nic.“ Vysmekla jsem se jí a utíkala co nejvyšší rychlostí ke schodům a pak do pokoje, jenže to by se mi nesměl do cesty postavit ten blbec Emmett.

„Nikam nejdeš! A o těch jizvách si promluvíme.“ Postavil se přede mě a dal si ruce v bok.

„Já už nejsem blbý kůň? Jo a promiň za to lehátko, nebo co to bylo. Koupím ti nové. Jakou chceš barvu?“ Zvedla jsem obočí.

„Za to nadávání se omlouvám, to lehátko je mi ukradený, ale ty ne!“

„Takže barva růžová, velikost,“ změřila jsem si ho pohledem „ta největší a,“ chtěla jsem pokračovat, ale najednou mi přitiskl své rty na mé. Drtil mě v náručí a ještě chvíli a rozmačkal by mě a to beze srandy. Odtrhla jsem se od něj a vlepila mu facku. V tomto stavu jsem moc sil neměla, takže to byla spíš pohlazení. Zvláště pro upíra.

„Nejdřív jsem musela být s tebou ve stanu! Fajn, to bych přežila. Pak ty tvoje blbé vtípky, to bych taky přežila. Začneš mě balit, řekneš mi, že jsem blbý kůň a nakonec tohle? To je už moc, Emmette!“ ječela jsem na něj. Měla jsem ho až po krk. Nenávidím upíry, nenávidím jeho, nenávidím sebe a svůj život!

„Ale-“ začal Emmett, ale přerušila jsem ho.

„Ne, Emmette! Jdi do háje!“ zařvala jsem na něj. Vyběhla jsem schody, vpadla do pokoje a nezapomněla jsem s nimi pořádně a hlasitě třísknout. Upírům to muselo urvat uši. Dobře jim tak!

Sesunula jsem se po zavřených dveřích, složila hlavu na kolena a začala potichu brečet. Nemusí to vědět všichni, i když jsem si jistá, že upírům to zajisté neušlo.

Po nějaké době jsem se zvedla a koukla se na budík. Zjistila jsem, že je deset hodin večer. Opatrně jsem otevřela dveře a ujistila se, že upíři už v domě nejsou. Došla jsem do obýváku, kde Strange sledovala nějaký film. Jak mě uslyšela, ztlumila to a otočila se. Zděšeně vyvalila oči a trhla sebou.

„Proboha cos vyváděla?“ zhrozila se.

„Nic,“ odpověděla jsem a přisedla si k ní.

„Musím si s tebou promluvit,“ řekla opatrně.

„Mluv,“ pobídla jsem ji a usadila se hlouběji do pohovky.

„Víš... Emmett byl dost mimo, když odcházel,“ začala. Nic jsem neříkala, jen jsem koukala do stropu. „I ostatní na tom nebyli nejlépe,“ pokračovala. „No... Možná bys Emmettovi mohla odpustit,“ prohlásila a já se na ni nevěřícně podívala.

„Prosím?“ optala jsem se s nadějí, že jsem špatně slyšela.

„Že by jsi Emmettovi možná měla odpustit.“

„Promiň, ale to neudělám. Mám ho plné zuby. Vždyť o mě a prakticky i o tobě řekl, že jsme hloupí koně!“

„Já vím, ale mrzelo ho to.“

„A myslíš, že mě to nemrzí? Myslíš, že ho nemám ráda? Vlastně... asi jsem se do něj zamilovala, ale bohužel nevím, jestli to je on, nebo jeho obrovské ego! Od začátku se mi tak nějak líbil, jenže jsem si to nechtěla přiznat. Postupně jsem ho poznávala, a i přes ty jeho hloupé vtípky jsem ho měla ráda. Začala jsem si uvědomovat, že je to něco víc než obyčejné zamilování. Že je to asi láska, že ho miluji... Ale po tom, co řekl, že jsem blbý kůň, se to okamžitě vytratilo a lásku vystřídala bolest, smutek, zklamání, ale i zlost a vztek. A ty jizvy? To jsem si udělala já. Vím, že to nechápeš a doufám, že nikdy nepochopíš,“ usmála jsem se i přes slzy, které mi mezitím stačily stéct. Strange jen nevěřícně koukala do zdi a ani se nepohnula. Zvedla jsem se a odešla zpátky do pokoje. Vzala jsem si mp3ku a během chvilky jsem usnula.

Kráska vstoupila na palouk a rozhlédla se kolem sebe. Naproti ní ležel v trávě koloušek. Hlavu měl zvednutou z posledních sil a nohy už neměly sílu ho nést. Upřel svá zlatohnědá očka na krásku a hluboce se jí zadíval do očí. Kráska přistoupila ke kolouškovi blíž, když najednou ji něco srazilo k zemi. To něco byl upír s očima rudými jako krev a postavou mohutnou a silnou jako lev. Upír se chystal skočit po kolouškovi, ale kráska ho srazila k zemi a zakousla se mu do krku. Jedním pohybem mu utrhla hlavu a spálila celé jeho tělo. Zraněného kolouška, pokrytého krví si vzala pod bundu a...

Probrala jsem se a posadila se na postel. Nechápala jsem, co ten sen měl znamenat. Už mi z těch zvířat a upírů hrabe. Měla bych zajít k cvokaři. Už jsem nemohla usnout, proto jsem si vzala mikinu, tepláky a vyrazila do lesa. V lese jsem se zastavila na mýtině a přeměnila jsem se do své nenáviděné podoby. Celou noc jsem se jen tak popásala po loukách a pobíhala po lese. Došla jsem k přenádhernému vodopádu, přesně k tomu, kde jsme poprvé potkaly upíry. Pozorovala jsem vodopád, jak se voda tříští o hladinu, jako by byla ze skla. Nechala jsem se tou nádhernou tak pohltit, že jsem nepostřehla upíra, který se nebezpečně přibližoval ke mně.



Strašně moc se Vám omlouvám, že jste museli na další kapitolu tak dlouho čekat. Byla jsem na dovolené na Moravě a pak jsem vůbec na psaní neměla náladu. No snad mi to odpustíte :). Jinak píši novou povídku s názvem Cullens Diary (v mém shrnutí si můžete přečíst o čem povídka bude), takže doufám a zároveň Vás prosím, jestli by jste si nemohli přečíst 1. kapitolu (vlastně zápis) a ohodnotili (kapitola tu zatím není, tak až tu bude). Děkuji předem a prosím i o hloupého smajlíka, abych věděla, zda se Vám kapitola líbila :).



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já kůň - 12. kapitola, City:

 1
1. Lucík
05.06.2011 [19:51]

Krása nemozu se dockat az budu ve cteni pokracovat ! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!