Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 2

28.11.2009 (19:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5777×

Během 10 minut jsme přistály na letišti. Tentokrát už mě nespoutali, tak jsem si vzala věci a vyšla. Nastoupily jsme do auta, které na nás čekalo a jeli jsme. Za 5 minut jsme zastavili u budovy, která  vypadalo jako škola. Vystoupili jsme z auta a vešli dovnitř. Všude se ozýval šum z tříd. My jsme ale zamířili k výtahu.

,,Budete mít pokoj sama, zatím. Vyučování vám začne až zítra, teď se zabydlete.“ Kývla jsem. Pak mě ta žena doprovodila k mému pokoji, dala mi klíčky a odešla.

Vybalila jsem si věci během pár minut. Můj pokoj nebyl zrovna dvakrát velký, ale rozhodně lepší, než nějaké apartmá. Mám ráda prosté věci.

Když jsem měla hotovo, došla jsem se osprchovat. Potom jsem vytáhla skicák a tužku a začala malovat. Udělala jsem dotahy, když někdo zaťukal na dveře. Položila jsem skicák na postel a šla otevřít. Za dveřmi stála menší oplácaná dívka s dlouhými rezavými vlasy. Na obličeji měla spoustu pih a působila trochu zakřiknutě.

,,Ahoj.“ Pozdravila mě mile.

,,Ahoj, co potřebuješ?“ zeptala jsem se až moc rychle a unuděně.

,,N-no, já jen, že jsi tu nová, tak jsem tě přišla přivítat. Já jsem Claudie.“ Napřáhla ke mně ruku. Na, tak jednu kamarádku mít můžu. Ruku jsem jí stiskla a po té jí hned pustila.

,,Bella. Nechceš jít dál?“

,,Třeba.“ Řekla ledabyle, ale bylo vidět, že jí to těší. Asi tu nemá moc přátel. ,,Odkaď jsi?“ zeptala se, když vešla dovnitř a sedla si na židli.

,,Z New Yorku.“ Vykulila na mě oči.

,,Cože?“ zeptala se.

,,Z New Yorku.“ Řekla jsem hlasitěji.

,,Páni. A proč tě poslali až sem?“

,,Nemám páru.“ Pokrčila jsem rameny a posadila se na postel.

,,Tvoji rodiče byly asi hodně bohatí, že?“

,,Hmm.“ Nehodlala jsem jí říkat, co jsou mí rodiče zač. akorát by to ještě někomu řekla, a všichni by se se mnou chtěli kamarádit.

,,Ty ráda maluješ?“ zeptala se a ukázala směrem ke skicáku, který ležel na posteli. Kývla jsem.

Bavili jsme se ještě i pár nepodstatných věcech a ona poté odešla.

…………………………………………………………….

V děcáku jsem jíž týden a také již týden se těším na největší pařbu, která je tu vždy jen jednou do roka. Řekla mi o ní Claudie.

Už jsem se připravila na noční útěk a neskutečně se těším. Ta kalba je v sobotu, což je dnes.

Jinak škola mi celkem jde. Dostala jsem pár žádostí od kluk, jestli bych nešla na rande. Všechny jsem odmítla, to je asi tak vše.

Netrpělivě jsem se podívala na hodiny. Bylo za pět minut půl osmé. Ještě jsem měla pět minut, tak jsem se rychle zkontrolovala v zrcadle. Měla jsem na sobě vyjímečné džíny, upnuté triko k pasu, vlasy stažené do culíku. Oči jsem si zvýraznila mou starou řasenku, která k mému překvapení ještě nevyschla. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem šla. Ze ten týden jsem stihla prozkoumat snad všechny místnosti v této budově.

Nejlepší pro můj útěk byla půda, ze které se dalo vylézt na střechu a pak slézt po žebříku dolů.

Pokoj jsem pečlivě zamkla, klíč schovala do květináče, který byl na konci chodby. Utíkala jsem ke dveřím, které vedly na půdu, obula si boty a vešla dovnitř a vylezla schody nahoru. Půda byla stará a temná, tak trochu strašidelná, ale já se ráda bála. Došla jsem až na druhý konec místnost a vylezla po starém žebříku nahoru na střechu, zavřela jsem za sebou poklop a přešla ke kraji budovy. byla to docela vejška.

Podívala jsem se do dálky a našla budovu, do které mám namířeno. Slezla jsem po žebříku dolů z budovy, trvalo mi to pět minut, a pak se vydala na cestu.

Asi po deseti minutách chůze jsem potkala partičku kluků, šli stejným směrem jako já. Chtěla jsem je ignorovat, ale jeden z nich mě doběhl a začal se mnou mluvit.

,,Ahoj.“ Řekl a příjemně se na mě usmál.

,,Čau.“ Pozdravila jsem ho a úsměv mu oplatila.

,,Taky jdeš na tu pařbu?“ kývla jsem. ,,Nechceš se k nám přidat? Jdeme tam taky.“ Proč ne, že?

,,Ne.“ Řekla jsem a jeho obličej trochu pohasl. ,,Leda, že byste se přidali vy ke mně.“ Navrhla jsem a on se usmál.

,,Hej kluci, pojďte.“ Celou cestu jsme si skvěle povídali. ,,Mimochodem, já jsem Leslie…“ řekl ten, který obstarával většinu konverzace a který mě jako první oslovil. ,,… tohle je Jay a tohle Sam.“ Usmála jsem se na ně.

,,Já jsem Bella.“

,,Odkud jsi?“ zeptal se Sam.

,,Z New Yorku.“ Jestli budou mít tu samou reakci jako Claudie, tak se asi zblázním. Podívala jsem se na ně, čuměli na mě jako na nějakého debila. ,,Co je?“ přestali se dívat a pokračovali v cestě.

,,A proč si tady?“ zeptal se Jay.

,,To je zdlouhavý, řeknu vám to někdy jindy. Hele, už jsme tady.“ Rozeběhla jsem se a kluci za mnou. u vstupu byla kontrola. No skvělý a já si zrovna zapomněla občanku. Najednou mě kluci předběhli a zamířili si to rovnou k tomu hlídači.

,,Ahoj Dery.“ Zavolali na toho chlápka. Ten je vřela přivítal a pustil je dál. Šla jsem za nima, ale ten chlápek mě zastavil.

,,Kampak princezničko? Fronta je támhle.“ Najednou se tam objevil Leslie.

,,Dery, tohle je Bella. Bello, tohle je Dereck.“ Usmála jsem se na něj a podala mu ruku. Stiskl jí a hned pustil. ,,Dery, je tu se mnou.“ Dereck jen kývnul, usmál se a pustil mě dovnitř.

Leslie mě chytl za ruku a táhl halou, kde bylo spoustu líbajících se párů. Vešli jsme do velké místnosti, uprostřed byl taneční parket na kterém se pohybovalo několik lidí do rytmu. Hrozně se to podobalo pařbám v New Yorku. Leslie mě zavedl ke stolu.

,,Jen si pro něco skočím a hned se vrátím.“ Starostlivě se na mě podíval. Asi si myslí, že jsem na takovéhle párty poprvé.

,,Neboj se. Kaleb tohohle typu jsem zažila kvantum.“ Usmál se a odešel. Leslie bude dobrej kámoš. Pozorovala jsem tančící páry, když jsem si všimla, že se ke mně blíží kluk. Byl hezkej, ale v ruce držel dva pohárky. Aha, takže extáze, nebo něco jiného?“

,,Čau.“ mrkl na mě.

,,No nazdar.“ Řekla jsem a nadzvedla obočí.

,,Nemáš žízeň?“ zeptal se a se zákeřným úsměvem mi podal kelímek. Chlapec se musí ještě hodně učit.

,,Ne, a když budu mít, tak si pro pití dojdu sama.“

,,Ale no tak, kočičko.“ Vzala jsem si od něj kelímek a čuchla jsem si k němu. Vypadalo to, jako džus, ale nebyl.

,,Voní to hezky.“ Kelímek jsem odtáhla od nosu a vylila to tomu klukovi do rozkroku.. ,,Zkus to u někoho hloupějšího, protože na mě si nepřijdeš.“ Švihla jsem to po něm. Pár lidí, co přihlíželo se začalo hurónsky smát. To už si to k nám ale mířil Leslie a chytil ho pod krkem.

,,Vypila si něco?“ zeptal se pohledem směřovaným ke mně.

,,Blázníš? Nejsem blbá.“ Obrátil svůj pohled zase k tmu klukovi.

,,Ještě jednou tě tu uvidím a jsi mrtvý, jasný?“ to trošku přehání. Když si dá ten kluk bacha, tak ho tu Leslie neuvidí. ,,Vypadni Rayi a už se tu neukazuj!“ pustil ho a Ray odešel. Leslie si sednul vedle mě. ,,Vážně si nic nevypila?“

,,Ne! Vysvětli mi, proč se chováš, jako by ti to tu patřilo. To vážně nechápu.“ Podíval se na mě s nevinným pohledem.

,,Víš, tohle je budova mýho otce. Naše rodina je dost bohatá.“ Aha, tak už to chápu. ,,Ale moc se nechlubíme. Otec se chová jako normální člověk a matka taky.“

,,To má tak někdo štěstí.“ Zamumlala jsem.

,,Co si říkala?“

,,Nic, že si jdu pro pití.“

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 2: