Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Itálie a Já - 9. kapitola

26.08.2012 (13:15) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2409×

„Je příliš brzy na to, aby se probrala, její srdce stále bije,” řekl nějaký černovlasý muž a vytrhl mě tím z mých úvah o mé osobě.

„Kdo jste?” zeptala jsem s., „A… a kdo sem já?”

„Ty si na nic nevzpomínáš?” zajímal se ten černovlasý.

„Ne,” šeptla jsem. On se ke mně začal přibližovat a já vyděšeně ucouvla. Pohybovala jsem se však mnohem rychleji, než jsem očekávala, a tak jsem se najednou ocitla na opačném konci místnosti. Všechny oči se opět stočily mým směrem. Byla jsem vyděšená sama ze sebe. Hrozně mě škrábalo v krku a ruka mi samovolně vystřelila nahoru. Držela jsem si krk, který mě pálil, jako by byl v plamenech, a rozhlížela se kolem.

„Co jste to se mnou udělali?” ptala jsem se šeptem a zhroutila se na zem. Seděla jsem tam u zdi a z očí se mi začaly spouštět potůčky slz. Ten černovlasý ke mně přišel a já na něj… zavrčela? Bála jsem se. Nejen jich, ale dokonce i sama sebe. Natiskla jsem se blíž k té zdi a očima zalitýma slzami jsem pozorovala, co udělá.

„Uklidni se, drahá Isabello,” žádal. Tak já se jmenuji Isabella?

„Co se nejprve představit?” zeptal se, ale byla to spíše řečnická otázka, než že by vážně čekal mou odpověď.

„Já jsem Aro Volturi. Tohle jsou mí bratři, Caius a Marcus,” ukázal na dva muže za sebou. „A tady jsou někteří členové gardy, Jane, Alec, Demetri a Felix,” představil mi postupně všechny, co byli v místnosti. Já jsem se stále neměla k tomu, abych něco řekla, a jen jsem ho mlčky pozorovala.

„Jsme upíři.” Při tom slově jsem vyděšeně vykulila oči. „A ty jsi teď jednou z nás.”

„Já… já jsem upír?” zeptala jsem se. Z mého hlasu bylo poznat, že začínám panikařit.

„Ne tak docela, Isabell. Co jsi ty, není zcela jasné. Srdce ti stále bije, jako kdybys byla člověk, ale jak jsi nám tu všem ukázala, máš i upíří vlastnosti, jako například nadlidskou rychlost. Nevím, co přesně jsi, ale nazval bych tě… hybridem,” vysvětlil mi. Já na něj jen zírala s vytřeštěnýma očima a snažila se pochopit, co mi právě řekl. Upíři? Nadlidská rychlost? Hybrid?

„Něco by mě zajímalo. Máš chuť na krev, Isabell?” zajímal se. Cože? Krev? Ne, ne, ne, to ne! Žádnou krev nechci, nakazovala jsem si, ale při pomyšlení na tu rudou životodárnou tekutinu se mi doslova rozohnil krk, a ač jsem sama sebe přesvědčovala, že to nesmím, tak něco ve mně mě donutilo přikývnout. Aro se na mě jen usmál.

„Felixi, ať Heidi sežene tady Isabell něco k zakousnutí.” Felix jen přikývl a opustil místnost. K zakousnutí?

***

Už je to přesně deset let, co jsem ve Volteře. Všechny tady považuji za svou rodinu a mám je ráda. Jen mě mrzí, že si nevzpomínám na svůj lidský život. Nikdo neví, proč to tak je, ale Aro říkal, že nejsem jediná. Chtěla bych vědět tolik věcí. Jaká byla moje skutečná rodina? Měla jsem sourozence? Přítele? Kamarády? Ale ať už to bylo jakkoliv, tak teď jsem šťastná. Všechny stále fascinuje, co jsem zač (hlavně Ara). Ani člověk, ani upír. Aro má takovou teorii o tom, proč jsem, jaká jsem. Myslí si, že za to může můj dar, psychický štít, který mohl zabránit dokončení proměny. Nevím, já tomu moc nerozumím. Ale jsem rychlá a silná jako ostatní, piji krev, nestárnu… Ale také jsem jako člověk. Moje srdce bije, v těle mi koluje krev, jím normální lidské jídlo a nezářím na slunci. Za což jsem vděčná.

Každopádně jsem si Volteru zamilovala.  

Byla jsem v hlavním sále a čekala spolu s ostatními, až Heidi dovede „jídlo“. Moje duhovky už byly černé jako uhel, takže jsem byla vážně netrpělivá. Když mám černé oči, tak jsem hodně hladová, po napití krve mám oči rudé většinou dva až čtyři dny, a pak mám zase svoji čokoládovou barvu. Já vím, je to divné, ostatní mají jednoduše červenou nebo černou, ale já ne. Já jsem prostě jiná. Dveře se otevřely. Konečně. Krev.

Takže zaprvé se omlouvám, že přidání další kapitolky tak trvalo, ale nějak mi prostě nešla napsat. No, nakonec jsem stvořila tohle. Co na to říkáte? Mně osobně to přijde trochu divné, ale zároveň to bylo to nejlepší, co jsem ze se na tuhle kapitolu dostala. =D Takže nevím no... Ale tak snad to už dál bude zase o něco lepší... =)

Za druhé chci poděkovat za komentáře u minulé kapitolky, moc mě potěšily.

A za třetí co říkáte na „novou“ Bellu? =D

Jinak za korekci vděčím WhiteTie, a když zatécháte nějaký koment, tak se vůbec, ale vůbec nebudu zlobit. =D 

Vaše NessieCullenBlack

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Itálie a Já - 9. kapitola: